Poslední dvě témata elementu VODA volají po dvou článcích o tom, jak je možné se do té vody nořit hlouběji.
Element VODA je v čínské medicíně a taoistické filozofii spojován se zimním obdobím, kdy se vše utiší. Příroda odpočívá. Zve nás, ať taky spočineme. Zanoříme se do hlubin.
Ne vždy to ale děláme – někdy nám to naše okolnosti (práce, rodina apod.) nedovolují. Někdy se ponoření vyhýbáme, protože si netroufáme konfrontovat s tím, co se skrývá pod hladinou.
Témata elementu VODA v rámci mého ročního projektu (ABSURDISTÁN či STROM ŠTĚSTÍ), kterým procházím letos už pojedenácté (!) se točí kolem emoce, která je s tímto elementem také spojovaná – se strachem. (Ano, staří Číňané se na svět kolem nás dívali komplexně a i naše emoce a nastavení mysli uměli vnímat jako jeho nedílnou součást.)
Pět energií vládne světu i nám.
Zimě i našim emocím.
NEGATIVNÍ EMOCE
Tématem minulého týdne bylo zkoumání negativních emocí.
I pojedenácté přineslo zajímavé zkušenosti. :-)
V roce 2014, kdy jsem s tématy týdne začala, jsem objevila onu pevnou půdu pod nohama. Kdy díky zklidnění myšlenek, naleznete i emoční klid a jakoukoliv negativní sílu díky němu můžete zastavit a dál nešířit. Ustát, nač byste jindy reagovali spíš vyvoláváním dalších konfliktů.
V roce 2018 jsem řešila něco, co asi většina lidí neřeší – představu, že mé utrpení fakt druhým nepomůže. Že není sobecké netrpět. Já vím, většina lidí trpí proto, že neví, jak se zbytečně netrápit. Někteří lidé ví, jak na to, ale trpí s trpícími. (Třeba HSP nebo empatici.) A ano, někdy mají takoví lidé dojem, že by snad ani nebylo slušné cítit se dobře, když přece celý svět trpí (války, hladomory, záplavy atd. atd.!
Nevíte, jak se mi ulevilo, když mi došlo, že i ten nejsilnější příběh o obětování, je spoustě lidem úplně lhostejný.
Víte? Ten napůl člověk a napůl Bůh na kříži?
Podařilo se mu vzít na sebe vaše utrpení a ulevit vám??
Asi ne, co??
LOĎ ZMÍTAJÍCÍ SE NA VLNÁCH EMOCÍ
V roce 2017 vznikal ebook elementu VODA. Psala jsem v něm třeba o tom, že jsme jako loď, která se zmítá na vlnách podle toho, jak zafouká – strach a touha.
- Druzí nemohou za to, že se zrovna trefili do plachty a s námi to více či méně zazmítalo.
- Ani my sami za to, že se tak snadno necháváme unášet svými emocemi, nemůžeme.
Je to zažraný zvyk.
Zvyk z dob, kdy jsme ještě nevěděli, že jsme dost silní a umíme to ustát.
Za tím vším je zkrátka a dobře existenciální strach a ten nás ovládá.
Na nás je otevírat se, budovat důvěru ve svět i v sami sebe. Postupně.
A tak byla tématem dalšího týdne PODSTATA STRACHU. Ale pojďme se vrátit k týdnu NEGATIVNÍCH EMOCÍ. Jak moc jsem se během těch 10 let těchto témat posunula? Zmítají se mnou negativní emoce? Strach? A z něj vyrůstající touha po něčem, co zrovna nemám? Dokážu zastavit šíření negativních emocí? Nebo trpím s ostatními?
ŠLENDRIÁN ČESKÝCH DRAH
Právě tahle událost si vysloužila svůj vlastní článek na blogu!
Ano, vzala jsem to trochu zeširoka, ale je užitečné se ohlédnout a podívat se, jak se rok za rokem dané téma a jeho prožívání v každodenním životě proměňuje. Že přichází s novými a novými vhledy a zkušenostmi a možnosti zeptat se sám sebe:
Jak prožívám život? A do jaké míry negativně?
Jak moc se v životě trápím?
Je snadné je mě vyvést z míry, nebo naopak těžké??
Jak to máte vy? Co váš minulý týden? Jak snadné je vás vyvést z míry a nechat vás plácat se v negativních emocích??
Já seděla minulý týden v jednom z proslavených vlaků mezi Prahou a Moravou (Brnem). :-) Mezi Ústím nad Orlicí a Českou Třebovou se zastavila doprava kvůli spadlé troleji. A posléze i kvůli požáru.
Možná jste slyšeli ty nářky na šlendrián Českých drah??
Byly toho plné zprávy i plný internet.
SVĚT PLNÝ ZÁBAVNÉHO DOBRODRUŽSTVÍ, NEBO PŘEKÁŽEK?
Život může být plný dobrodružství a zábavy, nebo plný překážek a rozčilování. A je v zásadě jedno, co se děje. Závisí jen a jen na vás. Na vašem nastavení. Nebo na tom, co v sobě kultivujete.
Vidíte svět jako místo plné dobrodružství, nebo plný překážek??
Když jedete vlakem, ještě před sebou máte nějakou tu hodinu jízdy a ozve se: „Omlouváme se, ale vlak dál nejede”, jak zareagujete?? Představte si to. Nebo ještě lépe – v následujícím týdnu si dovolte něco takového zažít a věřím, že se vám naskytne příležitost zažít, jaké to je, když s něčím počítáte a ono šup – nic. (Alespoň takhle pravidelně už 11. rokem pro mě funguje můj roční projekt STROM ŠTĚSTÍ.) Troufnete si?? :-)
Když se mi tohle v neděli večer minulý týden stalo, má první reakce byla: „Ok, tak dál nejedeme.“
Tuším, že právě v ebooku elementu VODA píšu o tom, že náš strach je někdy sakra oprávněný – může být totiž daný tím, že nemáme schopnost, jak přežít. Třeba když nás někdo hodí do vody uprostřed oceánu a my ani neumíme plavat. Někteří lidé se mohou bát, protože nemají zkušenosti. Neví, jak to na drahách chodí a že většinou jejich dál nejedeme neznamená, že tím to končí, a dělejte si, co chcete.
Zvedne se vítr strachu – co se mnou bude dál??
Tenhle vítr neměl šanci se u mě tehdy zvednout, protože má zkušenost je, že se vždycky najde řešení.
I na drahách. :-)
MOŽNÁ JE TO ŠTĚSTÍ A MOŽNÁ MU MŮŽETE JÍT NAPROTI
Četla jsem na internetu spoustu různých zkušeností. Něco o tom, jak lidé neměli informace. Něco o tom, jak se venku lidi tlačili, děti plakaly, jak všichni dlouho v zimě čekali na vlak nebo autobus. Že autobusů bylo málo. Nebo že se lidé dostali domů až se tří, nebo čtyřhodinovým zpožděním v přeplněných vlacích, kde si ani nebylo kde sednout. Místenka, nemístenka.
Lidé vyprávěli, že na drahách vládne chaos, nikdo nic nevěděl.
Asi to tak spousta lidí měla. Možná většina.
Já ne a se mnou spousta dalších.
Štěstí? Možná?
A možná jsme ta dramata nepotřebovali, protože neměla žádnu onu pomyslnou plachtu, do které by se mohla opřít. Je to skutečně tak, že lidé si přitahují to, co potřebují? Nevím. Nejsem teoretik, většinou mluvím jen o tom, co každý může zažít na vlastní kůži, zbytek jsou jen myšlenky, nápady, víra a přesvědčení. :-)
Každopádně, ať se děje cokoliv, ať zažíváte chaos, zimu, dlouhé čekání, nebo ne, je na vás, jestli ve vás probudí negativní emoce, nebo ne. A na jak dlouho se jimi necháte polapit.
Bylo navíc zajímavé vnímat, jak se rozhořčovali i ti, kteří v té situaci nebyli, ale jen si o ní četli na Novinkách…
Jejich plachty negativních emocí byly nejspíš spuštěné naplno a jen čekali, kde se zas něco šustne…
JAK JE TAKÉ MOŽNÉ PROŽÍT ŠLENDRIÁN?
Vlak dál nejede. Ok.
Rozčilování a strach vlak nerozjede. Ne vždy mi jde tak snadno přijmout, že věci jsou tak, jak jsou. :-) Ale co chcete dělat s vlakem, že? Spadlou trolej neopravíte pokřikováním: „Koukej se zase pěkně nahodit a nezdržuj, jo?! Teď hned! Už mám toho dost!“ :-)
U lidí máme představu, že je nějak pohneme. (A pak to bohužel schytá průvodčí, nebo váš partner.)
Ale co s vlakem?
Někteří lidé si stěžovali, že neměli žádné informace. Že stáli hodinu někde v polích. My jsme naštěstí dostali informace hned po zastavení. A třískali jsme se v našem vagónu smíchy, když se nám pan průvodčí snažil mile vysvětlit, že tedy musíme vystoupit, a že před budovu budou připojené náhradní autobusy. A že si hlavně nemáme nikde nic zapomenout. :-)
Hezké od něj, ne? :-)
Trochu koktal, trochu bylo vidět, že sám neví, co vlastně říkat, občas něco plácnul, co bylo legrační. Každopádně jsme z vlaku odcházeli se smíchem na rtech, takže za mě průvodčí génius. :-)
V Ústí bylo plno lidí a nikdo nic nevěděl. Autobus tam nějaký stál, ale tak nějak jsme pochopili, že není náš. Ten se objevil až za nějakou chvilku (možná 5-10 minut?), kdosi ho přivezl a autem přijel řidič. V tom autobuse jsem byla mezi prvními, protože jsem si ho mezi prvními všimla a mezi prvními vyrazila k němu očíhnout, jestli je náš, nebo ne. Byl.
Pro jistotu jsem si sedla hned za řidiče. Netušila jsem, kam nás odveze, jak dlouho pojedeme a mně je v autobuse špatně. Takže přední místa to jistí. A protože jsem seděla hned za řidičem, měla jsem možnost slyšet paní, která se pídila po informacích. A proto je i dostala. :-) (A já díky ní.)
KDYŽ VÍTE, KOHO SE ZEPTAT
Když nevíte, co bude, jak dlouho kde budete stát, kam pojedete, a co se tam bude dít, máte dvě možnosti. Buď najít někoho, kdo to ví. Nebo se holt smířit s tím, že nikdo neví nic. Technici nevědí, jak dlouho bude oprava trvat. Průvodčí neví, kdy se vlak pohne, protože neví, jak dlouho bude oprava trvat. Možná pár minut. Hodinu? Dvě?
My jsme na nádraží přijeli zjevně mezi prvními, takže náš vlak tam zastavil, a náš řidič autobusu samozřejmě věděl, kam nás má odvést. Stačilo se ho zeptat. :-) Také jsme se dozvěděli, že pravděpodobně odjedeme vlakem, který se nemůže dostat přes přerušenou část kolejí. Tak ho asi otočí a pojedeme s ním dál/zpět. Stačilo hodit řeč s řidičem autobusu.
Někdy se lidé bojí ptát. Někdy to první, co je napadne, je přemýšlet o tom, jak je všechno špatně, a kdo za to může. Nevyřeší tím nic, nedozvědí se nic, jen tím rozdmýchají negativní emoce. V sobě, a pak i u lidí kolem sebe.
Vzpomínám, jak nám kdysi v Polsku dali na auto botičku a můj otec s matkou jen tak stáli a řešili, proč. Já vzala lístek a šla jsem hledat policejní stanici, aby nám tu botičku sundali. Jak říkal už Buddha – neřešte, kdo ten šíp vyslal, hlavně ho nejdřív vytáhněte a začněte to léčit. Na všechno ostatní je čas. Pokud vůbec seznáte, že je to užitečné. Moudré.
VLAK SMĚR BRNO
Nakonec jsem ho našla. :-) Tady by bylo bývalo stačilo důvěřovat tomu, co jsem viděla, a nenechat se zmást těmi davy čekajícími v prostorách nádraží v České Třebové. Tak jasně, bylo to fajn místo. Teplo, jídlo i pití bylo k dispozici (obchůdky, kavárnička).
Celou dobu ale na tabuli viselo, že vlak pojede ze 4. nástupiště. I když až za 50 minut.
Začala jsem nad tím dumat. Říkat si, že asi tedy tam nestojí. Že se to asi nějak opraví. Nebo že tedy počkám v hale v teple. Prostě opět jsem i já jen tak stála a řešila, co a jak. Místo abych šla na to 4. nástupiště. :-) Trklo mě to až později, asi z nudy. Už jsem nádraží prozkoumala ze všech stran a už zbývala jen ta další nástupiště. Jsem takový zvídavý typ, no. :-)
A ano, vlak tam čekal. Už v něm i sedělo dost lidí. Průvodčí byla milá, nasměrovala mě a bylo slyšet, jak se i těsně před odjezdem neustále ujišťuje, že všichni už nasedli a že všichni chtějí fakt jet směr Brno. Když jsme odjížděli, seděla kolem mě partička lidí, kteří to vše vnímali s nadhledem. Zazněla jedna kritická věta, ale kamarád toho, kdo ji pronesl, převedl rozhovor do pozitivnější roviny. A moje anabáze cesty na toaletu v davu cestujících vzbudila po návratu pobavený úsměv.
Byli jsme rádi, že jedeme. Věděli jsme, že problémy se dějí. Že nic není dokonalé a nikdy nebude. Že buď můžeme být rádi a různě vtipkovat, nebo se můžeme rozčilovat, že přijdeme domů s hodinovým zpožděním.
CO SI Z TÝDNE VĚNOVANÉHO NEGATIVNÍM EMOCÍM ODNÉST?
Vždycky se stane něco, co vám pomůže zkoumat, do jaké míry negativním emocím podléháte. Je v pořádku nemalovat si svět na růžovo. Nepřehlížet to negativní (tvrdit třeba, že České dráhy fungují bezchybně). To bychom jen těžko mohli napravovat to, co nefunguje. Je také úplně Ok zažít strach a nejistotu, když vám najednou zruší vlak, a vy stojíte uprostřed polí a nikdo vám nic neřekne.
Ale je úplně zbytečné nechat se těmi emocemi pohltit.
Je lepší se buď aktivně pídit po něčem, co vás uklidní (informace), nebo se aktivně snažit zklidnit.
Je tolik způsobů:
- Místo dané situaci, která vás rozčiluje, věnovat pozornost místu, kde jste, a svému dechu.
- Místo myšlenek na to, co s vámi bude, zkusit rozvíjet důvěru v to, že všechno dobře dopadne.
- Místo překážky vnímat dobrodružství.
Vždy, když se nám stane něco, co v nás vyvolává negativní emoce, máme možnost si vyzkoušet nový způsob reakce na situace, které zažíváme. Takže tu možnost máte řekla bych každý den. :-) Využijete ji?
Začíná to u myšlenek. U všech těch myšlenek na to, co všechno je blbě, kdo za to může… jaký je to všechno šlendrián. Možná máte pravdu, ale danou situací vaše pravda nepohne, a vám ublíží. Zakalí vám mysl, nebudete mít možnost vnímat i jiné úhly pohledu (možná pravdivější).
Skončíte bez informací v chaosu a ještě naštvaní.
A to fakt nestojí za to.
Pokračování dalšího tématu PODSTATA STRACHU příště..
Ebook elementu VODA si můžete koupit zde
(Můžete si vyzkoušet projít témata, která vás zaujmou, vnést je do svého každodenního života. Pokud si tedy troufnete se ponořit hlouběji. Témata elementu VODA se točí kolem strachu, odvahy, sebedůvěry, důvěry ve svět jako takový.)