Když si lidé přestanou hrát na oběť (za to můžou oni!), začnou si hrát na viníka (můžu si za to sám). Také jakou jinou roli hrát v tom duálním světě, ve kterém žijeme, a dokud tady na zemi žít budeme, tak to jinak ani nebude? Jenže ono to má celé pár háčků…
Někdy oscilujeme mezi oběma polohami – tu se cítíme jako oběť okolností nebo těch, kteří mají větší moc než my. I malé děti jako má dcera už ví o iluminátech. Takže vždy je na koho to hodit :-) Ilumináti nebo Satan, dokud je to něco nebo někdo, kdo je tak nějak skrytý a je těžké na něj ukázat, vždy se jako viník hodí.
A někdy se my sami cítíme jako viník. Dnes je tato poloha velmi oblíbená se vší tou psychoterapií a osobním rozvojem a ezoterikou. Bývaly doby, kdy ty psychosedánky v amerických filmech pro nás bývaly něco naprosto nezvyklého. Ačkoliv jsme součástí Západu s jeho více individualistickým zaměřením než Východ, i naše společnost má za sebou kolektivistickou minulost. A v té se samozřejmě tolik nehrálo na osobní rozvoj a výjimečnost, která se hodí, pokud chcete prorazit ve světě konkurenčního boje, ale která se moc nehodí tam, kde máte opravdu zapadnout a moc nevyčnívat. Třeba nepodepisovat různé charty a demonstrovat za svobodu…
Ano, celé to „můžeš si za to sám” má něco do sebe. Když přestanete hrát roli oběti, berete si do rukou zpět svou moc. Můžete se svým životem něco udělat. Něco změnit.
Ale umíte to udělat tak, aniž byste ze sebe tedy automaticky neudělali viníka i s těmi všemi pocity, které s tím souvisí? Pocity viny, nedostatečnosti, neschopnosti apod.?
Tato mentalita: „Můžeš si za to sám” se dá navíc tak krásně zneužít druhými! Je to dokonalý způsob, jak hodit vinu na druhé ve chvíli, kdy si začnou stěžovat na vás :-) Já nic, já jsem jen tvé zrcadlo, já nic měnit nemusím, to ty máš problém! Je to dokonalý způsob, jak nespadnout do role oběti. A převzít roli soudce. I to je prý jedna z cest Ega, jak nás ochránit.
V druhém týdnu Mimoňského speciálu „Jak se s tím mám smířit” děláme krůček dál a učíme se neobviňovat životní okolnosti nebo snad i Život sám z toho, co nepříjemného nebo i bolestivého se nám kdy stalo. Důležitým předpokladem je najít důvěru v to, co se děje. Dalším důležitým krokem je uvědomění, že ať se děje cokoliv, my sami jsme si to přáli.
Můžete si například položit otázku: „Proč jsem právě o toto žádal/a?” Zrovna dnes jsem se dívala na cca hodinové video s Lisou Natoli, která je učitelkou Kurzu zázraků (o něm někdy mluvívá Eckhart Tolle i já). Právě tuto otázku účastníkům pátečního setkání kladla. A řešila se tam i smrt partnera. Jak bych si mohl něco takového přát?? Jak bych si mohl přát něčí smrt, abych já sám mohl dál růst? Nebo se probudit ke své pravé podstatě? Možná vám to proč přijde teoreticky jasné. Ale zkuste se zamyslet nad nějakým tím svým trápením a oním proč. Praxe je totiž trochu jiná.
Středeční úkol ale zároveň pomáhá lépe pochopit, z jakého úhlu pohledu se na to podívat. Ne z pohledu nedostatečnosti a viny. Ale z pohledu naší jednoty s tím, co se děje. Tedy z toho neduálního pohledu. A tady rozdělování na oběť a viníka (a soudce) logicky nefunguje. Nemusíme čekat, až zemřeme, abychom se do tohoto neduálního vnímání pozvedli. A kdo ví, zda to po smrti i zvládneme – tolik lidí se prý vrací zpět na zem hnáno snahou získat něco víc (jachta by se možná hodila), nebo dosáhnout konečně smíření.
Možná tím jediným místem, kde toho smíření (v tom pátečním podání „Nechci to změnit”) můžeme dosáhnout, je teď a tady. Stačí si uvědomit, kdo jsme. Nejsme hráči nějakých rolí. Nejsme vlastně ani režisér. Jsme spíš ten prostor, ve kterém jsme si vystavěli divadlo, vymysleli a napsali hru, nazkoušeli ji se souborem a zároveň se na ni v hledišti díváme :-)
Článek je určen pro účastníky Mimoňského speciálu „Jak se s tím mám smířit” jako určité shrnutí druhého týdne. Pokud byste touto měsíční cestou za smířením také chtěli projít, vřele doporučuji projít si nejdřív Klasickou mimoňskou cestou do Jiného světa, kterou už třetím rokem nabízím všem zdarma. Speciál je konkrétnější a upravenou verzí a lépe se vám v něm bude orientovat, když už vám prostor Jiného světa nebude cizí. Vstoupit na Klasickou mimoňskou cestu můžete kdykoliv ZDE.