Jasně, vše má dvě stránky. Ani K-pop není výjimkou. Můžete v něm najít spoustu temných zákoutí, které vám (a hlavně tzv. „idolům“) radost dělat nebudou. Je to prostě tvrdý business. Ale jak už to bývá, právě v temných nocích jsou vidět hvězdy. (A někdy září z Jižní Koreje po celém světě.) A ty vám mohou tu noc projasňovat. A tak když přišel covid a lockdowny, já objevila K-pop. :-)
A s K-pop jsem objevila i spoustu nových impulzů a radosti.
Přišel ke mně přes mou dceru. A k ní přes její bývalou kamarádku ze školy. Nikdy bych si nemyslela, že zrovna K-pop. Ani na moderní západní hudbu už dvakrát nejsem – jsem věrná fanynka Depeche Mode a naposledy mě zaujala tak trochu neortodoxní Melanie Martinez. Ještě jsme s dcerou stihly její vídeňský koncert v únoru 2020. K-pop je, řekla bych, opravdu hlavně záležitost teenagerů a dvacátníků a možná třicátníků, i když jsem narazila už i na fanoušky mé generace.
Věhlas se prostě šíří skrz generace. :-)
Je vidět, že Jižní Korea udělala před lety velmi dobré rozhodnutí…
K-POP – CO TO VLASTNĚ JE? A PROČ LEŽÍ ČÍNĚ ASI V ŽALUDKU?
K ve slově K-pop znamená korejský. Takže, když uslyšíte o K-pop nebo o K-drama, bude vám jasné, oč jde. I Hra na oliheň (Squid Game), která loni nadchla i tolik Čechů, kteří třeba o korejských filmech, seriálech a skupinách v životě neslyšeli, je vlastně svého druhu K-drama. Postupně, nenápadně, korejské filmy, seriály a hudba proniká mimo hranice Jižní Koreje. Korea už má v kapse Oscara. A v USA už se účastní asi nejslavnější K-popová skupina (BTS) i udílení Grammy. A loni byla dokonce nominována.
Zdá se, že pokud tam nepatříte mezi ty, co nesnáší Asiaty, milujete BTS a skupujete všechno. Protože s K-pop nepřichází jen hudba. A i má dcera si kupuje jejich CD. Neposlouchá je (má to online), ale to, co přijde s nimi, to je jako sbírat Pokemony. :-)
Začalo to takovým vtípkem Gangham Style. Vzpomínáte? Na toho obtloustlého chlápka hopsajícího ve videu? I malé děti si pak hrály na kovboje. Na vlastní oči jsem to na jedné dětské diskotéce před lety viděla. Dnes je na vrcholu BTS, který díky své slávě přináší do jihokorejského rozpočtu spoustu peněz. Tolik, že se dokonce začalo zvažovat, zda bude pro členy této chlapecké skupiny platit vojenská povinnost či kdy si ji vlastně budou muset splnit.
Někdy si říkám, že Čína musí být z Jižné Koreje dost rozladěná. (Ostatně začala K-pop fanouškovské skupiny různě regulovat a zakazovat, protože K-pop zpěváci nejsou dost macho. :-)) Čína by ráda urvala nějaké ty peníze a prestiž, ale populárnější, v tom pozitivním slova smyslu, je dnes Jižní Korea.
GENIÁLNÍ TAH JIHOKOREJSKÉ VLÁDY
Kdesi jsem kdysi četla, že Jižní Korea se před lety rozhodla, že právě skrze umění začne vydělávat a šířit svou kulturu ve světě. Podobně jako to dnes dělá Západ a hlavně USA. Písně, seriály, filmy. Zajděte si dnes do kina a řekněte, kdo většinu těch filmů natočil? A kdo v nich hraje? Které západní herce znáte? A zná je celý svět?? Jihokorejský vláda prý investovala nějakou tu miliardu a řekla bych, že to byl geniální tah. Který se dnes, za dob končící třetí generace K-popu a začínající čtvrté generace, začíná vyplácet.
- Lidé touží jet do Jižní Koreje. Ať již jako turisté, studenti nebo učitelé angličtiny.
- A počet studentů korejštiny (a uživatelů Duolingo kurzů) se výrazně zvedl.
Zatímco v devadesátých letech byla má spolužačka za exotku, protože studovala na VŠ korejštinu, dnes se učí korejsky i některé děti základní školou povinné. Včetně mé dcery. :-) Protože chtějí rozumět tomu všemu, co s K-popem přichází. A nejsou to jen písně.
K-pop je, jak jsem psala, tvrdý business. Na jihokorejském trhu funguje pár velkých společností a nejspíš spousta dalších, menších. A Ministerstvo kultury do K-pop a propagace korejské kultury sype také peníze. Marketing jede ve velkém a jihokorejští umělci produkují spoustu písní, videí, rozhovorů. Ano, ty hlavní jsou dnes již překládané do angličtiny, ale když vy jim chcete rozumět! A všemu. A na koncertě v Soulu, kam jako správný fanda toužíte jet, vám totiž ani ta angličtina nebude moc platná…
K-POP SI SVÉ UMĚLCE VYCHOVÁVÁ A NENÍ TO SRANDA
Každá ze společností si své umělce vybírá v konkurzech, které se odehrávají po celém světě, protože Korejci nežijí jen v Jižní Koreji. :-) Není ale úplně obvyklé mít ve skupině cizince, přece jen, Korejci chtějí vidět hlavně Korejce.
Ale jedna z nejslavnějších jihokorejských zpěvaček, Lisa (a tu tedy znají i některé děti z českých ZŠ, protože je spojená právě s Hrou na oliheň), která je součástí jedné z nejslavnějších dívčích skupin, Blackpink, je Thajka. A ve skupině má Australanku (ale jihokorejského původu). A samozřejmě mezi skupinami najdete i Japonce či Číňany. Prostě zpěváky asijského původu.
Když mladí adepti na roli tzv. idolů projdou náročnými konkurzy, čeká je náročný život. Celodenní trénink (a spoustu z nich ještě i školní docházka, případně pro cizince výuka korejštiny), život ve společném ubytování pod dohledem. Žádné randění, žádné rozptylování, rodiče spíš na obrazovce než v reálu. Lekce tance, zpěvu, rapu. Taková konzervatoř, ale drsnějšího rázu, řekla bych. Trénovat ještě někdy o půlnoci na sále nejspíš nebude úplně neběžné. A diety také.
Navíc mladí adepti se musí připravit na to, že pokud budou mít to ohromné štěstí a budou mít svůj debut v nějaké K-pop skupině, nedostatek spánku je bude pár let provázet. Pracovní program skupin je nabitý, nejen samotnými vystoupeními, ale i nejrůznějšími marketingovými akcemi, účastí v nejrůznějších soutěžích apod. Skupin každý rok debutuje spousta a není snadné se prosadit. A vydělat si.
Ve chvíli, kdy totiž máte to štěstí a debutujete, musíte zároveň ze svých výdělků začít splácet to, co do vás společnost investovala. A za roky tréninku, ubytování, stravování atd. atd. to je samozřejmě spousta peněz. A ten tlak na to, aby ta investice nepřišla úplně vniveč, musí být ohromný.
K-POP UMĚLEC JE KOMPLEXNÍ UMĚLEC – ZPÍVÁ, TANČÍ A JEŠTĚ MUSÍ DOBŘE VYPADAT
A je jedno, jestli jste holka, nebo kluk. Stejně jako se v každé skupině určuje, kdo je hlavní tanečník a vokalista, hledá se i hlavní vizuál. Ve své podstatě ale musíte umět všechno.
K-pop je totiž unikátní tím, že nejde jen o písně.
Důležitou součástí každého songu je choreografie.
A většinou mají nejen pěveckou část, ale i rapovou část.
Ano, některé skupiny kladou větší důraz na zpěv, jiné na tanec, jiné na vzhled a jiné na rap. Ale každý umělec v sobě v nějakém poměru musí snoubit všechno. Navíc comeback od comebacku se může měnit i koncept skupiny a po vás se pořád chce učit se něco nového. A comebacky tu nejsou jednou za 2, 3 nebo 4 roky jako na Západě. Klidně 2x do roka. Přijít s novým songem a ideálně s celým minialbem s novým konceptem je dobré aspoň jednou do roka! (Trochu jiné pojetí comebacku než u nás, že?? :-))
MARKETING OBSTARÁ I GENIÁLNÍ K-POP KONCEPT SÁM
Stačí vymyslet chytlavý song a něčím unikátní choreografii. A pak se strhne mela. Youtube, Facebook a Instagram zaplaví ukázky originálu. Pak nejrůznější legrační varianty či tzv. Relay Dance. (To jest jednotlivé části tančí zpěváko-tanečníci v řadě za sebou a střídají se vepředu.) Pak nejrůznější covery. Pak nejrůznější tutoriály, jak choreografii tančit. Buď refrénu, nebo celého songu. A pak tzv. K-POP IN PUBLIC, to jest, taneční skupiny tančí danou choreografii někde venku. A někdy je kolem spousta diváků. Takové akce najdete opět po celém světě.
A asi největší fór? K-POP RANDOM DANCE IN PUBLIC. :-)
Fandové se sejdou ve velkém někde venku, pouští se náhodně refrény jednotlivých K-pop songů a kdo zná originální choreografii, přidá se. A někdy jsou to davy. :-))
A já mám moc ráda K-pop workouts – jednodušší verze choreografií, které slouží k tomu si prostě zacvičit a zatancovat. K-pop choreografie jsou totiž většinou dost rychlé a mají nejrůznější vtipné prvky v choreografii. A ty se ve workoutech často objevují. A je sranda je zkoušet. (Tady je třeba můj oblíbený srandovní Umpah-Umpah od Red Velvet na kanálu jednoho Thajce. Jestli jednou pojedu do Bangoku, tak si s nimi půjdu zatancovat.)
Pokud chcete cvičit, nechcete nic nudného (a zumba vás už omrzela) a nechcete někam chodit, vřele doporučuju. Youtube je toho plný. :-)
A JAKÝ ŽÁNR TO VLASTNĚ JE?
Všechno možné. Pomalé balady, rychlé songy. Jemné i tvrdé. Různě inspirované Západem i Východem. Co je asi na K-popu unikátní je ale to, že se v jednom songu prolíná zpěv i rap. A já si najednou ty rapové části užívám, i když ten západní moc nemusím. (Ok, Eminem by někdy šel.)
Dál je unikátní i to, že K-pop zpěvák je i tanečník. A dobrý tanečník. Však se podívejte sami. Níž najdete pár mých oblíbených songů a skupin.
Jinak sólisté samozřejmě také existují, ale často si tak odskočí někdo ze skupiny a udělá sólový projekt. I když se skupina rozpadne, členové, kteří chtějí pokračovat, své místo najdou zase v jiné, nové skupině. Zdá se, že na K-popu se ukazuje, jak moc dávají v Asii kulturně přednost skupině (kolektivu) před jednotlivcem.
Nejde tu o to, který jednotlivec je nejlepší a neznámější. Ale o skupiny a jejich vzájemnou spolupráci. Je tam i krásně vidět ona věková hierarchie ve skupinách i ve vztazích mezi skupinami. A pořád se vzájemně klaní. :-)
Ale asi nejoblíbenější sólistka (hlavně tedy mé dcery) je IU. Ta je zároveň i známá herečka. A její seriály jsou rozhodně zajímavé…
Ale nyní tedy nějaké ty konkrétní příklady. Videa, nejslavnější skupiny a songy, starší i nové. Třeba si mezi nimi najdete něco, co pro vás bude nové, jiné i zábavné. Teď třeba sjíždím Tiger Inside od SuperM. Když zpěváci občas zavrčí a tančí jako tygři, tak kdo by na to nehleděl s úžasem?? :-)
Chcete to vidět na vlastní oči?
A pár dalších videí, live představení nebo třeba i to, jak se tančí K-pop v New Yorku na Time Square??