Nepodmíněné štěstí se zdá být něčím vzdáleným. Možná i nemožným. Své štěstí tak radši většinou hledáme v něčem, co máme snadno po ruce. Můžeme si přece hned teď a tady udělat radost něčím, co si koupíme. :-) Můžeme se vydat na zajímavá místa. Nebo se prostě projít v parku nebo v lese. Poohlížíme se po partnerovi, vedle kterého nám bude dobře. (A když po nějaké době není, poohlídneme se zas někde jinde.) A já třeba miluju koupel ve vaně. To jsem alespoň na těch minut šťastná hned. :-)

To všechno jsou ale takové ty mušky jenom zlaté. Zatřepetají křidýlky a je po radosti.

Ve světě, kde se klade důraz na výkon a efektivitu, kde spousta lidí v podstatě už od školních dob žije ve stresu, kde je všechno tak rychlé a všechno se tak mění (dnes obzvlášť člověk neví, zda bude zítra platit to, co platí dnes), není vždycky řešením zpomalit a schovat se do lesa. Pro lidi citlivé (třeba HSP), kteří by tam museli být navíc většinu svého života, aby se cítili v pohodě, to většinou vůbec není řešením.

 

Umíte vnímat nehybnost na pozadí pohybu?

Je tam. Stejně jako se za všemi těmi zvuky (i hlukem) skrývá ticho. Jako plátno, na kterém to může hýřit barvami. A je jen na nás, jestli vnímáme spíš ty barvy, nebo to plátno. Nebo třeba i obojí jako nerozdělitelnou jednotu. :-) Ano, i to je definicí neduálního světa. Schopnost vnímat jednotu, neoddělitelnost protikladů. Chrání nás to předtím, abychom sklouzli do extrémů, které jsou dnešnímu světu taky tak vlastní. Bohužel. Chrání nás to před vyhořením, chrání nás to před depresemi. Vede nás střední cestou. Která nám tak chybí a která je ale bez poznání i toho neduálního světa v podstatě nepřístupná.

Zažít to neduální vnímání, které propojuje protiklady a chrání nás před konflikty a extrémy, nemusí být ale zas tak těžké. A ta vlastní zkušenost a pak to prozření, že PRÁVĚ TADY je ta brána ke štěstí, které není závislé na tom, co se kolem vás děje (i kdyby korony padaly), je, řeknu vám, k nezaplacení!

Je to ten stav, kde stojíte realisticky nohama na zemi a vnímáte všechno to negativní co se ve vás a kolem vás třeba děje. Nezavíráte před tím sluníčkově oči. Ale zároveň vnímáte, že se vás to nějakým zázrakem dotýká jen na úrovni soucítění a ne na úrovni zranění. Najednou všechno zaklapne přesně tak, jak ideálně má.

 

Vyzkoušejte si takovou cestu autem za štěstím

Pokud se něco takového chcete naučit prožívat, můžete začít velmi snadno – třeba právě cestou autem (nebo autobusem apod.) :-) A koneckonců se to dá trénovat i za běžné chůze nebo za jízdy na kole. To všechno jsou věci, které děláme denně. Tak proč je nevyužít ještě k něčemu navíc? K té cestě ke štěstí nezávislému na ničem a na nikom??

Jestli vás to zajímá, stačí se mrknout na video s ujíždějícím autem (odkaz najdete níž). Učte se vnímat svou cestu nejen tím běžným způsobem ale tak trochu jinak. Opačně. Neduálně.

A ptejte se sami sebe – blížím se já ke stromům, nebo ony ke mně?? 

Můžete rovnou využít i celou sérii neduálních videohádanek, kterou na odkaze najdete. Využívají kromě zraku i sluch. :-) Mohou vám totiž otevřít bránu do naprosto jiného vnímání světa kolem sebe!

O nedualitě jako o cestě ke spáse, osvobození od utrpení apod. apod. mluví mystická učení již tisíciletí. Vy teď máte možnost je konečně pochopit, prožít a vnést postupně do svého života. Pozměnit od základu způsob, jak vnímáte a díky tomu i reagujete. Čím víc lidí najde tohle vnitřní štěstí, tím šťastněji se nám bude žít všem. :-)

Odkaz na sérii videohádanek najdete zde:

> POHODA VE STRESU (neduální videohádanky) <<

(A pokud pak se mnou chcete sdílet, co jste viděli, můžete vstoupit do FB skupiny STROM ŠTĚSTÍ, kde jsme se minulý týden o tomto druhu bdělosti spojené s moudrostí bavili.)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *