Tématem uplynulého týdne elementu KOV bylo „Nic nepotřebuji a ničeho se nebojím.“ Spousta lidí, obzvlášť mladých, řeší, co je a co není trapný. Co si mohou troufnout říct a udělat, aniž by se ztrapnili. Aby byli přijatí druhými. Existuje jedna osůbka jménem Aurora, která to už zjevně neřeší a která v tom může pomoct i dalším nejistým mladým lidem. A nejen těm mladým.
Starší generaci (i já už mezi ně zjevně patřím, protože jsem vyrůstala za dob komunismu) se při slově Aurora vybaví jedna loď. Ta, která svou střelbou zahájila Velkou říjnovou revoluci. (Ano, tu, která byla v listopadu.)
Někomu se možná vybaví polární záře (aurora).
A někomu norská zpěvačka Aurora Aksnes.
HLAS ZVOUCÍ OBJEVIT SEBE SAMA
Prvně jsem na ni narazila v jednom hodně známém filmu. (Tedy hlavně mezi dětmi a jejich rodiči. Tehdy to bylo velké haló a všichni nakupovali oblečky, školní tašky, trička, šaty atd. atd. s motivy tohoto filmu.)
Nebyla v něm vidět, ale byla v něm slyšet. Jako onen hlas volající Elsu na cestu, na kterou se moc vydat nechtěla. Na cestu za hlubším poznáním sebe sama.
Ten hlas mě zaujal. Pátrala jsem, kdo to je. A objevila videa z koncertů téhle norské zpěvačky a nadšené ohlasy fanoušků. Už tehdy jich měla hodně, ale řekla bych, že díky Frozen jí objevilo mnohem víc lidí. Podobně jako já.
MLADIČKÁ, SVÁ, MILUJÍCÍ PŘÍRODU
Pak jsem narazila na krásný koncert (v rámci celého dokumentu o tajném koncertu, který pro ní připravili) v lese. Včetně jednoho mého oblíbeného songu Seed. („Just like the seed, I do not know where to go. Through dirt and shadow I grow, I am reaching light through the struggle.”)
Jen si ji poslechněte. Krásný hlas. Krásná poselství, která má potřebu sdílet. (Sama si písně píše.)
Člověk by řekl, že Aurora působí velmi nenormálně. :-) Jako by vůbec neřešila, co si o ní kdo myslí. Když zpívá, je ponořená sama v sobě a její tělo tančí a hýbe se, po jevišti pobíhá bosa. Říká věci, které by jiní lidé nevypustili z úst, velmi spontánně. A chvilku na to mluví vážně o Zemi a o tom, jak ji ničíme, o Palestině, o lásce, o tom, jak si všichni zaslouží být milováni. Dodává svým fanouškům sebevědomí.
A rozdává něco, co fakt neumím popsat.
NADPOZEMSKÉ COSI
Na videích a na albech mě oslovuje její hlas a její texty. Sdílím s ní zkušenost toho, že člověk má dojem, že se narodil do světa, kterému nerozumí. Necítí se zde doma. Ten svět je plný zla, násilí, utrpení. Ona se snad na obranu ponořila do písní a přírody a snahy chránit právě to. Já jsem s tím také dlouho bojovala.
Postupně jsem objevovala, že jsem onou fraktální součástí celého Universa. Zažívala jsem, že mám podporu, když ji potřebuju. A ano, že na světě je spousta utrpení a zla, ale že ani já nejsem bez chyby.
Jen to, co jiní dělají ve velkém a škodí ve velkém, já dělám v malém a škodím primárně sama sobě…
Člověk si uvědomí, že sem patří víc, než by si byl chtěl připustit.
Každý máme svůj Stín, jak o něm mluví Jung…
Její koncert byl ale něco úplně jiného. Fakt nadpozemského. Nyní chápu, proč tolik fanoušků je z jejích koncertů nadšených.
Ano, na mém žebříčku koncertů, jak jsem cestou domů prohlásila, je na prvním místě IU. Její hlas, její osobnost, její písně, její kontakt s fanoušky, způsob, jakým vlastně všichni jihokorejští zpěváci/skupiny fanoušky zapojují do svých koncertů. Dlouhá léta její kariéry, její bohatost, její schopnost ustát to vše a dál růst.
ZMĚNĚNÉ VĚDOMÍ
Aurora je taková její mladší sestřička ve světovém hudebním businessu a člověk jí fandí, aby dál rostla. Aby jednou vznikl koncert, který jsem cítila, že by si zasloužila. Který by lidi uvedl do jiných sfér – bez psychedelických a jiných pomůcek. :-)
Protože po dlouhých meditacích mi psychedelika stále připadají buď jako náhražka, nebo jako brána někam, kde se pohybovat nepotřebujeme. (Tedy pokud v této sféře neleží rychlá a silná podpora v našich depresích, problémech apod.)
Není to vyšší vědomí, ke kterému máme prý směřovat. Je to jen jiné vědomí, které není a nemá být člověku vlastní.
Na jejím koncertu jsem ale měla dojem, že díky ní můžeme dosáhnout jiného typu vědomí.
Toho, které nám nemění to, jak věci vidíme a slyšíme, ale toho, které nás zavádí do sfér vnitřního klidu, lásky, důvěry, jistoty, naprosté svobody. Teď a tady. Přesně tam, kde tedy minimálně já skrze projekty 5 elementů mířím. Vnitřní rovnováhy.
OBKLOPIT, ZACHYTIT A POVZNÉST
Seděli jsme od ní poměrně daleko (navíc mám brýle v opravě, takže jsem na ni moc neviděla a to ani skrz mobil, který také odmítal pořádně zaostřovat. :-)) Žádná projekce zaměřená pouze na ni na pódiu v Hale Fortuna nebyla.
A přece jako by zaplnila sama sebou celý prostor.
Ale něco jako by tomu stále chybělo.
Neměla být jen tam někde daleko, měla být přímo uprostřed nás. Nad námi, mezi námi, před námi i za námi. Její hlas naplňoval celý prostor, ale byl sám. A já měla najednou dojem, že stejně jako je pro ni tak důležitá hmota Země, je opravdu důležitá i její hmotná bytost. Byť třeba v podobě nějaké projekce. Protože ty projekce za ní (viz třeba video z When the Dark Dresses Lightly) byly stylizované a byly úchvatné.
Jak se říká – jsme tělo, energie a mysl. Vzít jen něco a zapomenout na jiné je jako udusit část sebe sama.
Ať v životě, nebo na koncertě.
Kupodivu, ačkoliv její bytost se zdá být nadpozemská a její hlas pohne celou halu, až ta hmotná technologie pokročí natolik, že to vystoupení nebude jen tam někde daleko na pódiu, ale všude zároveň, stane se něco, co by člověk od obyčejného koncertu nečekal.
Něco takového by si Aurora jistě zasloužila…
Nové články se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA