O kořenech, ze kterého vyrůstal jedenáctý rok projektu, byla řeč v minulém článku. I o tom, jak smutně, ale zároveň s humorem v lednu začal. (Ano, paradoxy jsou v tom neduálním světě celkem běžné…) Jaké to bylo dál?
Pokračovala jsem v projektu ANGLIČTINA JINAK a v lednu jsme se ponořily do vážnějšího tématu – do tématu smrti a do taoistického pojetí smrti. Jak jinak? Smrt nemusí být tabu.
Únor byl spojený s návratem k Tao-te-ťingu – většinu kapitol, které jsem předtím v čínštině (s komentáři a překlady) přečetla, se mi podařilo shrnout. A znovu zažít, že i tak starý text vám může v každodenním životě poradit. Na Duo-lingu jsem měla 30 dní čínštiny za sebou. Čínština je krásný a zajímavý jazyk, v něčem těžký (tóny), v něčem nejlehčí, co znám (gramatika).
A samozřejmě jsem se dál točila kolem toho největšího problému – motivace. I díky Tao-te-ťingu jsem si pohrávala s otázkou: „Pro co se dokážete nadchnout??“ Protože jak bylo řečeno v minulém článku, neduální motivace je jako vlna nadšení, která vás veze.
KAPKA V OCEÁNU – KÝM VLASTNĚ JE?
Klasická otázka Kdo jsem? nás má navést k uvědomění vědomí, kterým jsme. Je to základní otázka advaity a můj oblíbenec Rupert Spira tím uvědoměním umí lidi velmi krásně provést. Člověk si s tím uvědomí, že ho vlastně nic netrápí. Jak taky může prostor něco trápit?
Ale protože my žijeme v tom středu (emca), je fajn si uvědomit i čím jsme v podobě té kapky, nejen oceánu vědomí.
Umírání mého otce a to, s kým a čím vším se setkával ve svých předsmrtných vizích, u kterých jsme byli, mě navedla zpět k symbolice. Tentokrát ne k astrologii, kde jsem před mnoha lety začínala. Tentokrát zpět k Human Designu a to prostřednictvím vědomého a nevědomého slunce. (Mé kozoroží slunce je totiž pro mě trochu záhada a tady jsem třeba mohla nalézt rozluštění??) Možná není divu, protože archetypy s Jungem, který mě tímto rokem provázel, hodně souvisejí.
Jakou stránku sebe sama mám podle HD rozvíjet, protože je mi nejbližší??
Tu radostnou a usměvavou. (Lidi, co mě znají, vědí…) :-)
Mám tam ale i introvertního mentora – a je to taková pravda!
Jsem lektorka čchi kungu a angličtiny a tak nějak je mi jako Kozorožce blízké učit se… a učit druhé, co jsem se naučila. Je to taková vzájemné učení. Zároveň jsem spíš ten typ, na který se studenti nabalují, než bych já šla za nimi. :-) Ráda se věnuji jednotlivcům (miluju individuální kurzy, i když nejsou výnosné!) a menším skupinkám. Mám dojem, že tady se dají objevovat poklady a nabízet podpora, kterou někteří potřebují víc než jiní.
V HD kříži se tak propojuje má potřeba ztišení, meditace, nacházení hlubších vrstev mysli (až její nejhlubší podstaty) a radost ze sdílení objevů s onou radostí ze života, která ke mně nepřišla jen tak. A čím hlouběji se nořím, tím větší radost cítím.
AKTIVNÍ IMAGINACE A HONBA ZA DOKONALOSTÍ
Jeden velký problém v osobních vztazích se mi podařilo v březnu rozpustit – jako by se teprve právě tam ta cesta 10 lety ročních projektů opravdu završila.
Podařilo se mi ponořit do té hloubky, čelit tomu, co jsem tam objevila a vynořit se s rozhodně pohodovějším, upřímnějším a svobodnějším vztahem k sobě i k druhým. Ten okamžik byl pro mě symbolickým připomenutím, jak moc mi těch 10 let dalo.
Symboly jsou mocné – zůstávají právě jako symboly v naší paměti a působí.
I v dubnu došlo na symboly a archetypy. :-) A samozřejmě opět na Junga. Líbí se mi, že ani on nehledá dokonalost, ale vyrovnanost. A to ladí s mým emca/jin-jang/zlatá střední cesta vyladěním. Když jsem četla o Jungově aktivní imaginaci, nejenže jsem začala mít živější sny, ale vzpomněla jsem si, jak blízká mi je už roky práce s obrazy – můj úplně první text Moře vznikl už téměř před 30 lety!
Tehdy jsem pochopila, jak se skrze symboly a psaní můžu nechat vést Životem, získávat vhledy a podporu!
Psala jsem tehdy také článek o ARTMS – videoklipu BIRTH, který v rámci K-pop hudební scény tak výjimečný právě symbolikou. Každý z nás se v té písni může nalézt – každý z nás byl někdy naštvaný, cítí se osamoceně, hledí do očí světelné bytosti, umírá a znovu se rodí. Bylo to překvapivé video o cestě od trápení k novému začátku.
ZLATÝ VĚK JE JEŠTĚ DALEKO
Když sleduji diskuze lidí na sociálních sítích, ať už u nás, nebo v zahraničí, politickou i náboženskou situaci (jako religionista stále sleduji i pro-islámské a proti-islámské kanály na Západě a hrozím se čím dál víc.), mívám tendenci zasahovat. Vyjádřit se.
Ale nakonec ten největší problém je stejně téměř neřešitelný – problémem nejsou politici, vlády, spiknutí, nebo náboženství. Problémem je právě honba za dokonalostí. Nezralost lidí, nevyrovnanost, černobílé myšlení, přílišný důraz buď na racionalitu, nebo náboženský úzký pohled. Bez změny v tomto základu, k žádné skutečné změně nemůže stejně nikdy dojít. Jen k další kosmetické. Jako dosud.
Žádný skutečný zlatý věk nás teď rozhodně nečeká a současné otřesy něco mění, ale nezdá se, že to základní. Ale i tak díky za ně.
NABÍT SE EMOCEMI
Škoda, že tuto část článku píši až dnes odpoledne a ne dnes dopoledne – mohla jsem svůj hněv využít podobně zajímavě (a tehdy v květnu hlavně objevně). Květen byl totiž loni ve znamení emocí. A to hlavně proto, co se stalo na Ecstatic dance večeru.
Přišla jsem tam plná emocí, mix velkého hněvu daného překročením mých hranic a smutku daného pocitem nepochopení.
Sílu toho hněvu se mi po víkendovém instruktorském kurzu podařilo za 4 hodiny díky čchi kungu přeměnit v tolik energie, že jsem se ani po 4 hodinách tance do večera necítila druhý den unavená. Byla jsem v šoku! A rozhodla jsem se emoce blíž prozkoumat.
Kde se berou?
Je dobré si jejich energii uložit do tan tien, nebo raději se téhle energie zbavit?
Vydupat (jak se obvykle doporučuje), vytancovat?
Má zkušenost mi říkala – transformovat a uložit. :-)
JAK EMOCE ZPRACOVÁVAT?
V květnu jsem také prošla na youtube online kurz jedné americké psychoterapeutky o tom, jak zpracovávat emoce. A napsala dlouhatánský článek. :-) Co tedy s nimi stručně? Nedělit na negativní a pozitivní, protože těm negativním pak máme tendenci unikat nebo je potlačovat. Otevřít se jim jako daru našeho těla – dávají signály a často i motivaci. Učit se ji popsat (jako mimozemšťanovi) a analyzovat, jako když přebíráme kamión ryb. Nechceme je někam zastrčit, aby se zkazily. Přijmeme je, přebereme a zpracujeme.
Jsou primární, nebo sekundární? Čisté, nebo špinavé? Jaký je jejich účel?
Silné emoce je dobré nejdřív zpracovat přes tělo (přepnout do parasympatiku) – protahování, zívání, úsměv, studená voda. Je to užitečná copingová strategie podobně jako uzemnění přes smysly (co vidím, co slyším, čeho se dotýkám).
Lepší je pravidelně se během dne odstresovávat (dech), aby nebyl náš nervový systém přetížený.
NEBEZPEČÍ COPINGOVÝCH STRATEGIÍ
Copingové strategie jsou jako voda, která hasí požár. Je dobré rychle hasit, aby se nerozhořel. Ale pak je potřeba najít zdroj požáru. Jinak budeme pořád jen hasit.
To jest najít opravdovou příčinu našich emocí, které nás zatěžují.
Je potřeba se naučit vysledovat, kde klameme sami sebe (kognitivní distorze), neboli kde špatně čteme situaci, a proto prožíváme vysilující emoce. Je dobré učit se reframing situací (např. 6 příběhů, jak by to celé mohlo být jinak) a všímat si, jakým druhů distorzí nejčastěji propadáme (generalizace, černobílé uvažování, vše, nebo nic, filtrování, emoce propojené s identitou atd., viz článek).
Je potřeba změnit smýšlení a uvědomit si, jakou cenu platíme za honbu za snahou cítit se dobře. Protože sami sebe klameme často proto, že jsme své štěstí podřídili úspěchu. Ale jak často člověk může zažít úspěch? Život protkaný smyslem (naše hodnoty, za kterými stojíme) je bohatší než život protkaný snahou vyhýbat se bolesti.
SMÍŘENÍ
Červen se nesl ve znamení konce instruktorského kurzu čchi kungu, kde jsem poprvé fungovala jako rovnocenná součást. (I když Alice a Pavel jsou stejně v mých očích tvářemi Orla v hnízdě, nejzkušenějšími lektory a garanty toho všeho, co se na kurzu děje. Ale těší mě, že Alice tolik dbá na to, abych se jako rovnocenná součást cítila. Vím, že i mé zkušenosti se cení, že mám co předávat a že učit se máme všichni vzájemně.)
A tak nebylo divu, že jsem se s Pavlem dostala při hodnocení závěrečných prací do sporu – je Ok tu kterou odpověď uznat?? :-) (I když v kurzu se známky nerozdávají a dost bodů na absolutorium měli všichni, takže se o nic moc nejednalo.) On očekával, že já se smířím s tím, co si myslí, ale já mám na to, s čím se smířím a s čím ne (a budu prosazovat, aby to bylo jinak) jiný názor. :-)
Buď si beru věci za své, nebo je nedělám.
Smiřuji se jen s tím, co není možné změnit.
Někdy je ale holt třeba přiznat si, že ne všechno musí být podle nás – ne všechno musíme mít a někdy je třeba jít i tam, kam bychom sami raději nešli. Ale žít neduálně rozhodně neznamená, že sklopíte hlavu a přijmete všechno, co vám Život předloží, tak jak vám to předloží. Můžete bez odporu hledat i jiné cestičky. Čím menší odpor, tím pravděpodobněji nějakou zlatou střední cestu objevíte.
Jako se to povedlo s testy i nám. :-)
DALŠÍ ARCHETYPY
Jestli ten rok 2024 nakonec nebude rokem archetypů?? :-) V červnu vyšlo konečně album K-pop partičky ARTMS (5 děvčat z LOONy, o kterých už byla řeč u písně BIRTH). Hned první krásně nahrál tomu, o čem byla řeč v článku o základu tohoto roku – nejsme Bohové/Bohyně, jsme víc. Jsme středem (emca) propojujícím nebe a zemi, duchovní a hmotné. Anděly jsou všichni ti, kteří nám v tom mohou pomoci, když naše srdce tíhne k hodnotám, které symbolicky, archetypálně představují. Když se cítíme špatně, pozvednou nás.
K-pop idolové jsou pro spoustu lidí jako andělé. Svými písněmi pozvedávají lidi (hlavně mladí v nich vidí podporu). Nový song (a hlavně video) ale poukazoval i na to, že všeho moc škodí. A někteří fanoušci to přehánějí. Extrémy jsou ale pro duální svět běžnou realitou.
V červnu jsem se i hodně nořila do příběhů Star Treku a napsala článek o tom, čím krmíme svou mysl. Příběhy, které hltáme, nás ovlivňují. A zároveň nám mohou ukázat, kam nás to nevědomě táhne. Co nás láká. Star Trek je pro mě dokonalým prostorem, jak to zjišťovat, protože existují stovky a stovky epizod a ty se zabývají různými tématy.
Víte vy, která témata vás nejvíc baví? Která nejvíc prožíváte? Nejvíc vás děsí?
Důležitým červnovým okamžikem byl i náš rodinný výlet do Londýna na koncert jihokorejské zpěvačky a herečky IU (na který jsem šla jen já s dcerou). Viděli jsme zajímavé věci (Swifties – Taylor měla koncert hned vedle nás), navštívili Natural History Museum i Kensingtonské zahrady. A hlavně – prožili archetypální propojení, které se dá právě na koncertech zažít.
Love wins all, jak zní název jejího silného songu.
MOJE SRDCOVKA SPATŘILA SVĚTLO SVĚTA V ČERVENCI!
(A taky jsem chytla klíště a s ním boreliozu, což se v září ukázalo jako užitečná věc…. jak jinak s neduálním vnímáním…. :-))
Červenec jsem věnovala své matce, které jsem dělala pár týdnů společnost, a konečně jsem vytvořila projekt elementu DŘEVO!
Původní ebook jsem změnila na e-knihu už před rokem, ale nějak jsem neměla prostor ji propagovat. E-kniha v podstatě spojuje původní ebook, další zkušenosti a původní e-mailový online kurz. Teď je vše elektronicky pohromadě, nemusí nikdo na nic čekat a může se vrhnout na cestu za svobodou. Tedy za tou vnitřní, které je jedno, jak moc vás to zvenku právě omezuje – ekonomicky, společensky, zdravotně, politicky apod.
PROJEKT JE JINÝ NEŽ VĚTŠINA ONLINE KURZŮ
Stále k projektu nabízím i individuální podporu, ale nyní jde hlavně o samostatnou práci, proto jsem se rozhodla pro formu e-knihy. Ale není to jen nějaká knížka. Jde jen o to, že se od vás čeká víc než jen všimnout si, že přišel další e-mail. Už máte vše potřebné k průlomu v rukách a vaše cesta je hlavně vaše.
Navíc jsem pro ni v červenci přichystala i spoooooostu dalších materiálů, které mohou všem pomoct – návod na journaling (ten je zásadní pomůckou!), i na to, jak se vyrovnávat s náročnějšími okamžiky na cestě projektem. Vzniklo i video s jednoduchým návodem na to, jak prožít i byť jen jeden jediný den s vnitřním klidem. To se v takovém projektu fakt hodí, věřte mi. :-) (Jo, tady v lese jsem chytla to klíště…)
Bylo za tím spousta práce!
Cena tomu všemu, co v projektu je, včetné mé podpory, tomu také odpovídala. :-)
10 týdnů fakt bdělého života… nové objevy a zkušenosti … cesta k vnitřní svobodě… k svobodnému růstu směrem, který člověka naplní (žádné fata morgány a pouhé berličky)… podmínka k radosti ze života a života s vášní… vyladění s rytmy a zákonitostmi přírody… nahlédnutí do taoistického učení a neduálního vnímání světa kolem sebe… zlatá střední cesta… všechno to, co nám i naší společnosti chybí… změny v pohledu na svět, na každodenní situace a jejich prožívání…
A nekoupil si to vůbec, vůbec nikdo…. :-)
Já byla v době, kdy probíhala reklama, na kurzu vipassany offline. A když jsem se po měsíci vrátila, měla jsem jiné starosti, než se k projektu vracet. Navíc po vipassanském měsíci mě nějak netrápilo, že to tentokrát nevyšlo. Holt moc více jak 100 hodin meditace v klidném tichém hezkém podpůrném prostředí. Ale tento projekt tu stále je a už se blíží jaro, období elementu DŘEVO… :-)
MEDITAČNÍ POLSKÝ SRPEN
Každý rok se do polského centra moc těším! Mám tam vlastní pokojík se sprchou. Za domkem lesík na procházky. Dobré jídlo. Ticho a klid na každodenní ponoření do meditace. Tentokrát jsem tam byla téměř celý měsíc! 10 týdnů kurzu, 3 dny mezi kurzy (pomáhala jsem) a 10 týdnů jako výpomoc na dalším kurzu!
Tyto pobyty jsou vždycky dokonalý nácvik nepodmíněného štěstí – nemáte tam k dispozici nic z toho, čím můžete odvádět pozornost od toho, co je teď a tady. Ať se vám to líbí, nebo ne. A tam v hloubi třeba najdete ten nepodmíněný klid, svobodu, lásku, radost, spokojenost i důvěru. I když si nemůžete těch 10 dní dělat tak úplně, co chcete (třeba vyrazit na procházku v době meditace, opustit areál v době kurzu , číst si, poslouchat hudbu apod.)
Každý rok prožívám jinak.
Tento rok jsem zažívala pořád nějaké překážky. Každé ráno se něco objevilo a když se mi to podařilo hodit za hlavu a netrápit se tím, zmizelo to. Aniččá, aniččá. Vše je pomíjivé. :-)
Silným prožitkem hned na začátku bylo napojení na archetyp vnitřního učitele! Všechny zdroje se slily v jeden, osvobodily mě a tento archetyp mě provázel celým kurzem. A také po něm.
Lidé v meditační hale s proměnili v postavy z vody (vliv večerních přednášek) a pak se zase vrátili do jednotného pole/oceánu (vliv kvantové fyziky). Z něj se vynořil i můj v lednu zemřelý otec.
SOUHRA TÝMU
Druhá čast pobytu byla pro mě úplná novinka. Stala jsem se součástí lidí, kteří pro studenty na kurzu vytvářejí podmínky k meditaci. A stala se ze mě manažerka kuchyně (haha). Ale nakonec se mi dostalo úžasné podpory a náš tým byl úžasný!
Dala jsem jim důvěru a bylo vidět, že jim jde o to, aby odvedli dobrou práci a včas. Navzdory takovým překážkám jako nefungující chlaďák (pár dní).
Kritiku jednoho z týmu jsem nakonec využila a byla jsem ráda, že se rozhodl zapojit, i když jeho původní práce nebyla kuchyně. I to byla pro mě nakonec podpora. A zvládli jsme to, i když většina neuměla moc anglicky – nějak jsme se tou česko-polsko-angličtinou vždycky domluvili, a případně jsem přizvala na meetingy tlumočníka z řad vedení.
Únavu jsem připisovala náročnému programu předtím (budíček v 4.00), náročné mnohahodinové práci, byť prokládané hodinovými meditacemi. Že je to borelióza mě trklo až po návratu.
Ta těch 14 náročné práce jsem si nevydělala vůbec nic, protože jde o dobrovolnickou práci, ostatně samotné kurzy jsou pouze za dobrovolný příspěvěk. (A to ani skrze online projekt, tentokrát tohle nějak nefungovalo) Ale zato jsem si odnesla spoustu zkušeností z manažerské profese i kuchařské profese. A taky lásku ke klíčkům (hned jsem doma koupila nádobu a děláme si vlastní klíčky) a také k mopu. :-))
Kdo by to řekl, že mě tam mladý kluk bude učit používat mop! :-)
Už ho máme doma taky a ten úklid s ním jde fakt rychleji. :-)
AURORA
V září jsme měli další letošní koncert – AURORA v Praze. Pokud se mládež bojí, že je trapná, tak AURORA, tato norská zpěvačka známá jako hlas volající Elsu ve Frozen, jim ukáže, že to vůbec nemusí vadit. Že vás budou tisíce lidí žrát právě pro tu prostořekost a autenticitu. A je jen na vás, jestli díky této podpoře ustojíte i ty hlasy, které vás budou srážet. Vždycky se najdou hlasy ty i ony. Jak jinak v dualistickém světě.
Ale vy se můžete vždycky ponořit hlouběji, kde tyto protiklady mizí.
Celý koncert byl nadpozemským zážitkem. Ona umí svým hlasem a svými songy do těch hlubin zavést. :-)
A byl bezva, že to byl koncert, na kterém jsme byli celá rodina společně!
Já ho ještě propojila s návštěvou korunovačních klenotů (což bylo bezva), ale hlavně s časem stráveným s mou tetou! Vídáme se velmi zřídka a já ji mám moc ráda. :-) Udivila mě, jak fit je, a jak úžasně se mi s ní dlouhé hodiny cestou po Hradě k Letenské pláni povídalo. :-) Tak třeba zas někdy, až budu mít cestu do Prahy.
V září došlo i na návštěvu doktorky – boreliozu mi potvrdili, nasadili mi antibiotika a já už pak nevěděla, jestli jsem unavená z nich nebo z těch borelií. Díky borelióze, která mě po letech zavedla k doktorce, jsem absolvovala i dvouletou prohlídku po x letech. Odběry krve, rentgeny a očaře… a nechala se poslat na ortopedii.
Když už, tak už. A to se ukázalo jako super tah! Díky, borelky!
SEKTA
Docela dost času jsem v září věnovala i otázka, do jaké míry je Goenkova vipassana sekta, nebo ne. Narazila jsem totiž na různá videa a různé názory. Už kdysi jsem v článku popisovala i pro koho podle mě tento intenzivní kurz úplně vhodný není. Ale tentokrát jsem se musela jako studovaný religionista pozastavit u otázky, jak se vlastně pozná, že jste spadli do spárů sekty.
Někdy to není lehké. A někdy závisí jen na vás, jak si to přeberete.
Goenkovy kurzy vám seberou vše, v čem jste hledali své Já a únik. Je to jako byste byli ve vězení.
Ale nejste, jste svobodní sebrat se a odejít. Nebo zůstat a podívat se, kým vlastně jste, jak hluboce svobodní ve skutečnosti jste.
A takoví můžete zůstat a nenechat se spolknout ničím a nikým.
MACKBETH
V říjnu jsem s dcerou vyrazila znovu do Londýna, tentokrát do divadla na Davida Tennata jako Mackbetha. Byl to dárek mé dceři k osmnáctinám. Byl to bezva výlet, znovu jsme bydlely tam, kde minule, vyzkoušely jsme kavárnu vedle hotelu, měla jsem možnost splnit si sen a vyzkoušet Afternoon Tea (tedy v té omezenější variantě) a to v kočičí kavárně, kam dcera nutně chtěla také jít. Prošly jsme Regent’s Park. Žádné památky nás už nelákaly. Bylo to takový jeden den a noc v Londýně, jako byste nebyli turisti.
Divadlo samotné mě trochu šokovalo (bundy, trička, džíny, pivo v plechovkách v hledišti), ale představení mě chytlo. Se sluchátky, herci šeptali a my jsme přesně věděli, co Mackbeth s lady Mackbeth potajmu na krále chystají. (Zabít ho, samozřejmě).
Ale nebyla to jen zábava. Já se díky tomu naučila rozumět líp shakespearovské angličtině, zjistila, kolik slov a rčení angličtina díky němu stále má a zamyslela se nad tím, jak moc nám někdy něco chybí k jasnému pohledu na to, co se děje na jevišti našeho života. (Ten sloup v hledišti, to byl fakt fór.)
Mackbeth se tak snažil, aby nakonec tragicky prozřel vůči nesmyslnosti bytí. (Život je jen žvást idiota, hluk a vřava, neznamená nic.) Ale přehlédl, že to neznamená, že život je k ničemu. Přehlédl to opravdu důležité – jasnou a zářivou podstatu bytí, když to, co vám brání ve výhledu, odpadne.
OHLÉDNOUT SE ZA SEBE, VYHLÉDNOUT Z KOKPITU
V říjnu jsem se začala ohlížet za rokem 2024 – vznikly 3 díly ohlédnutí (leden-září). V listopadu jsem se poohlédla po té knížce od Bernarda Kastrupa (Analytic Idealism in a Nutshell), kterou jsem si před časem koupila. (Přišly mi dokonce omylem dvě!). A protože jde o shrnutí jeho teorií (pouze teorií!) na to, jaká je povaha reality, shrnula jsem jeho názory z knížky do 3 článků Mysl, nebo hmota?
Jeho teorie se mi líbí čím dál víc, protože ladí s Jungem (ostatně to byla také veliká Bernardova inspirace!), neduálními učeními i taoismem a třeba s učením o 5 elementech. V podstatě jde o to, že povaha reality není materiální, ale mentální.
To jest primární není hmota, jak si myslíme, ale mysl.
Stejně jako pilot ve tmavém prostoru vidí jen ukazatele na palubní desce, které mu ukazují, co je tam venku, i my vidíme jen hmotné ukazatele toho, co je tam venku. Našemi senzory jsou smysly.
MATERIALISMUS NEDÁVÁ LOGICKÝ SMYSL
Už jen proto, že existuje tzv. náročný problém vědomí – nevíme, jak z hmoty povstalo něco tak odlišného jako vědomí. Neumíme vysvětlit tzv. qualia, tj. to, jaké to či ono je. Jaká je sladkost jahody? Neumíme kvantifikovat zkušenost.
Navíc tato snaha je stejně absurdní jako vnímat jako primární mapu, naše racionální změření prostoru, a území, které zachycuje, jako sekundární. Bylo užitečné vnímat hmotu jako primární, ale objevy kvantové fyziky nás postavily před otázku – jak zasadit myšlenku do světa hmoty??
Bernardův analytický idealismus nemá nic společného s náboženstvím nebo ezoterikou, stále se pohybuje v prostoru vědy (a filozofie). Je racionální, naturalistický, redukcionistický, realistický. Realitu vysvětluje na základě vědeckého zkoumání disociace a věří, že tam venku mimo kokpit je mysl, která je disociovaná na mnoho dalších živých bytostí (lidí, zvířat, rostlin).
Ale i stromy, hory, řeky, jsou jen mentální reprezentací.
I vaše orgány jsou mentální reprezentací (proto ta podobnost s učením 5 elementů).
A přírodní zákony reprezentují instinktivní pochody v mysli.
Po smrti dochází k reabsorbci do společné mysli tam venku. Je to jako když se probudíte ze sna – vaše snové já (alter) si uvědomí, že není a nikdy nebyl oním alterem, ale snící bytostí. Bernardovy teorie jsou velmi blízké buddhistické nebo advaita intuici o tom, jaká je povaha života i smrti.
ROZHOVOR, NA KTERÝ JSEM ČEKALA LÉTA
Listopad byl také spojený s dokončením úpravy všech ebooků pěti elementů. Už si to po letech zasloužily. :-) A s pěti elementy souvisí i rozhovor se super tuina terapeutem a učitelem na škole TČM (tradiční čínské medicíny) Romanem Řežábem.
Zajela jsem si za ním, protože mě zaujalo jeho praktické pojetí elementů na jednom ze seminářů instruktorského čchi kung kurzu. Na tuinu (čínskou masáž) nedošlo, přes hodinu jsme se snažili dobrat k pozadí toho, jak v neduálním světě tedy funguje ta motivace.
Kde ji najít, když zrovna ta vlna, která vás veze, ne a ne přijít.
A s vůlí a tlakem se taoistické wu-wei fakt nerozumí. :-)
Celý rozhovor mi přinesl 3 hlavní vhledy (a koprovku k obědu. :-)). Otázka jen byla, jestli mi pomohou tu vlnu nahodit. No a pomohly, i když vlastně nevím, který z nich to byl, nebo jestli se nějak propojily v celek, že mě posunuly blíž k tomu, co tu vlnu nahodilo.
Protože v prosinci se to konečně stalo!
IMAGINARY WORLD
V podstatě to odstartovala tahle píseň od K-pop skupiny ITZY. Dotkla se mě hodně niterně. A tak ji mám staženou a pouštím si ji každý den do sluchátek a ráda na její choreografii tancuji s Golfym z Thajska. (Jó, youtube…). Uvědomila jsem si, co té vnitřní vlně brání. Nebylo snadné to přijmout, dlooooho jsem to nechtěla vidět.
Ale já si začala i díky rozhovoru v Prostějově víc otevírat práci se stíny (Jungova Shadow work).
A ta mi umožnila to zahlédnout, přijmout a pustit… a na tu vlnu naskočit.
Prosinec byl vůbec měsíc ponorů do hlubin vody. (Měli jsme element VODA). Já tehdy napsala další sérii článků po těchto ponorech. Ohlížela jsem se na to, jak mě témata týdne elementu VODA provázela uplynulými roky. Troufala jsem si otevírat negativním emocem (jedno z témat) nebo strachu. A poznat, že navzdory všemu, co jsem si uvědomila, nejsem nikdy na nic sama. :-)
S radostí jsem zproblematizovala pojetí zla a dobra (skrze muzikál/film Wicked). Ostatně právě to mi přece dalo uplynulých 10 let projektů – dávat si pozor na rozlišování emocí na dobré a zlé!
Připomněla jsem si, že nemusíme žít v obranném módu, že někdy je lepší nesnažit se strach překonat, ale nejdřív vyléčit to, proč nás svírá. A byla jsem ráda, že negativním myšlenkám a emocím už moc nepropadám (můj zážitek ze zaseklého vlaku byl dost jiný než u spousty lidí, kteří v něm byli, nebo i nebyli.)
S ČÍM TEDY KONČÍM ROK 2o24 A VSTUPUJI DO ROKU 2025?
- S novým angličtinářským projektem ANGLIČTINA JINAK i s novým desetitýdenním projektem o vnitřní svobodě a růstu (element DŘEVO)
- S opakováním čínštiny a prvních pár kapitol Tao-te-ťingu (včetně výkladů, překladů a praktických praxí).
- S bližším pohledem na své vědomé i nevědomé Slunce (Human Design) a na to, kým jsem jako vlna, a jaké dary v sobě tedy nesu (nejen z astrologického hlediska)
- S přijemným zklidněním jednoho přátelství, které jako by opravdu uzavřelo předchozích 10 let a to, co všechno mě naučily.
- S Jungovou aktivní imaginací.
- S pohledem na to, že emoce je možné i jako energii využít a uloži do spodního tan-tien. A co všechno se vlastně s emocemi dá kormě těch čchi kungových praxí dělat (online kurz)
- S dvojitou návštěvou Londýna (koncert IU a divadlo Mackbeth a David Tennant) a s návštěvou Prahy (opět koncert, Aurora)
- Se silným pohnutím na představení Mackbetha – život je žvást idiota, hluk a vřava, která neznamená nic? Nebo Mackbeth něco přehlédl, podobně jako my jsme měly v divadle omezený výhled??
- S tím vším, co pozitivního i negativního mi přinesly malé baktérie boreliózy.
- S tím vším, co mi přinesly téměř 4 týdny v polském vipassana centru – ať už jako meditujícímu, nebo jako dobrovolníkovi. Manažerka kuchyně? Úžasný prožitek týmové spolupráce! Klíčky a mop.
- S podrobným blogovým zpracováním shrnující knížky Bernarda Kastrupa o povaze světa i nás. (Narodili jsme se v kokpitu a nikdy neuvidíme ven, ale můžeme tušit. Prvotní je mysl, ne hmota. Materialismus není logický, ani vědecky dál udržitelný – viz náročný problém vědomí a mapa bez teritória.)
- Ale hlavně s vyřešením dlouholetého problému motivace v neduálním světě (wu-wei není lehké rozlousknout) díky rozhovoru v Prostějově, jungově Shadow Work, Itzy’s Imaginary World.
- Jo a taky se speciálním elektronickým plánovačem, který jsem zas začala pomalu využívat… :-)
A CO JSEM VYBRALA JAKO SYMBOL ROKU 2024??
Archetyp
Proč zrovna ten?
Protože mě zjevně provázel celým rokem a objevoval se v různých podobách – skrze příběhy, filmy, písně, aktivní imaginaci. Hlavně v Polsku se zjevil velmi mocně a převzal nadvládu v podobě Vnitřního učitele. A nakonec mě silný archetyp Stínu dovedl k vyřešení mého dlouhodobého problému!
Co jiného jsem mohla vybrat?? :-)
Co vy? Už jste se podívali blíž na to, co všechno jste v roce 2024 prožili? Co všechno vám dal? Nové zkušenosti, překážky, které se vám podařilo překonat? Nebo naopak nepodařilo? Nové vhledy, nové nápady. Zajímavá místa, zajímavé filmy, písně. Jaký symbol byste mu přiřadili?
Jak byste si chtěli rok 2024 i za 10 let pamatovat??