Být mimoň může být docela drsný…
Možná to znáte (jinak byste tenhle článek asi ani neodklikli) – cítíte se takoví nějací jiní než ostatní. Neřešíte to, co většina kolem vás. Nezajímá vás to, co většinu kolem vás. Nemůžete si najít kamarády, přátele, partnery, protože jste takoví jacísi ulítlí. Ale zatímco někteří jsou třeba také ulítlí, ale tak, jak to letí i mezi ostatními, vy jste se rozletěli někam úplně jinam…
Jen to spíš zrovna vypadá, že se kamsi vlečete…
Ale uvědomili jste si někdy, že právě vaše mimoňství pro vás může být ohromná výhoda??
Máte totiž mnohem… mnohem… mnóooooohem blíž do toho Jiného světa, o kterém tady na blogu píšu. On je, pravda, otevřený i těm, kteří se zrovna jako mimoňové necítí a s radostí se vezou na té velké vlně. Může jim nabídnout jiný pohled a vtáhnout někam, čeho by si jinak třeba nevšimli. Dodat další dimenzi jejich životu. Může to pak být ještě větší jízda. :-) Vy ale máte výhodu, že už v tom jedete. Jaksi od přirozenosti.
Když byste chtěli zapadnout…
Je fajn mít ten svůj klan, že? Partu lidí, se kterými si rozumíte. Pokud jste mimoni v rámci své rodiny, je to náročné pro všechny. Pro vás i pro vaše rodiče a příbuzné. Pro vás ze zcela jasných důvodů. Pro ně proto, že netuší, co s vámi, a mají strach, co s vámi bude. I taky co bude s nimi, protože „co tomu řeknou sousedi”? A lidi? Snaha zapadnout je sociálně daná a ve snaze zapadnout jsou lidé schopní dělat nejrůznější věci a ani je nenapadne, že by mohly být špatné. A to máme to ohromné štěstí, že žijeme v době, ve které žijeme, a v zemi, ve které žijeme, která není tak svázaná náboženskými předpisy.
Pokud jste mimoni v rámci školy nebo jiného kolektivu (třeba i pracovního), je to trochu snažší. Snazší v tom, že máte větší svobodu zapátrat po tom svém klanu. Díky internetu si třeba můžete přestat myslet, že v tom lítáte sami…
Hodně lidem se například výrazně ulevilo, když zjistili, že jsou HSP (hypersenzitivní). Klan 20 % lidí! A přitom to vypadalo tak beznadějně! Najednou ale máte komu se svěřit (a oni vám rozumí). Najednou máte i lidi, kteří vám dokáží i pomoct (ne každý HSPčkem úplně trpí).
Vzpomínám, jaká úleva to třeba pro mě byla, když jsem se jako dítě ocitla v klanu jezdců na koních. :-) Nebo v klanu arabistů. To byl vůbec velký skok! Nebo když se mi díky internetu otevřel celý svět a nacházela jsem v něm klany, které mě zajímaly, ale o kterých je třeba u nás hodně ticho po pěšině. Třeba klan nedualistů.
Snaha zapadnout do nějakého klanu je naprosto přirozená. Jen nesmíme zapomínat na to, aby to byl klan, který je našemu srdci opravdu blízký. A aby to byl klan, který se nestaví agresivně proti jiným klanům.
Dary, o které jsme původně ani nestáli…
O darech našeho trápení tu už byla hodně často řeč. Utrpení, které si s sebou jako lidé životem neseme, je pro mě velké téma. Takže tu máte na tohle téma i jeden speciální online kurz (Mimoňská cesta do Jiného světa – je zdarma :-)).
Ale nemusíme hned myslet na větší trápení a traumata. I když čím hlubší zásah, tím větší dar, řekla bych. Když se naučíme ho zpracovat a smířit se s tím, co jsme prožívali, nebo prožíváme. Vezměte si klidně i něco méně traumatického. Třeba onen dar empatie a touhy, aby lidi kolem vás byli šťastní a spokojení. Fíha. Co se stane, když se jednou ocitnete v mlýnském kameni dvou naprosto protikladných tužeb?? Třeba jako teď o víkendu mého manžela a mé dcery. „Chci domů!” vs. „Chci se jít projít!” Zažili jste někdy něco podobného??
To, co vás trhá na kusy, se může stát pojítkem. Můžete se stát tím, co vyrovná pnutí, zažene hrozící konflikt, ukáže jiný úhel pohledu. Jste možná spíš darem pro ostatní, ale je to dar i pro vás samotné. Protože jste to vy, kdo ty rozbouřené vlny můžete utišit. A utišit tak i sám sebe.
Mimoňství může být dar
Jen je potřeba ho tak začít vnímat. Hledat cestičky, jak z toho, co vnímáme jako otravné a negativní, ten dar udělat. Je možné naučit se žít s tím, čím se lišíme od druhých. Nedělat z toho jen něco na odiv, jako když se mládež bouří a rebeluje. Nemusíme z toho dělat ani nějakou životní výhodu, abychom vynikli v davu těch všech, kteří jsou v tom jednom klanu.
Tím největším darem mimoňství podle mě je, že nám ukazuje, že existují i jiné světy, které ale nevidíme, dokud se jim neotevřeme. A hlavně – že kdykoliv se v životě trápíme, už víme, že se po nějakém takovém jen můžeme podívat. A uleví se nám. :-)
Pro mě osobně je Jiný svět i víc než jen ta nenápadná zelená cestička vedle čtyřproudovky, kde je větší ticho a klid. Jde do větší hloubky. Tam, kde se dotýkáme podstaty tohoto světa, nás, i bytí jako takového. A vím, že kdykoliv chci, právě z téhle hloubky můžu čerpat větší pohodu a sílu. A samozřejmě můžete i vy. :-)
Můžete se podívat na video z té zelené cestičky. Ano, fakt existuje. :-) A pokud vás Jiný svět bude zajímat, můžete jít i na další video, ve kterém jdu o trochu víc do hloubky. A třetí video, o tom nejzásadnějším z Jiného světa, je zatím jen v mé hlavě. Ale možná také uvidí světlo světa. :-)
Natáčet videa se teprve učím a je to pro mě velikánský skok. Když si vzpomenu, jak jsem před lety radši psala pod pseudonymem Aves. A teď jdu před kameru?? :-) Ale takové jsou dary Jiného světa. :-) A tak, když se vám videa budou líbit, nezapomeňte na to tlačítko like. :-) Bude to pro mě znamením, že má smysl točit dál. A můžete dát i odběr. Třeba se tam zase někdy něco objeví, kdo ví??? :-)