Stručně a jasně – podle mě by měl být kurz meditace Vipassana povinný pro každého (podobně jako prý v některých částech Indie).
Je to poklad, díky kterému člověk konečně najde praktický i teoretický přístup k vnitřnímu štěstí. Bolí to, ale nakonec pročistí uvnitř i vně nejrůznější škodlivé nánosy. A nakonec, když na bolest nereaguje, pronikne tam, kde cítí jen štěstí a soucítění. Zažere se to do mozku tak dokonale, že to zažíváte nejen na kurzu ale i poté. I v těch bouřích, kterých byste se předtím děsili :-) Alespoň taková je má osobní zkušenost.
Jsem už týden po skončení kurzu v úžasu!
Tak jsem se necítila ani po té kratší a volnější verzi, i když i ta byla úžasná (viz článek Vipassana a puzzlíky aneb vzhůru do hlubin (blaženosti?)). Nicméně bohužel vše, co je povinné, je nakonec k ničemu. On je ten kurz totiž sakra náročný a pokud se zvrhne jen v hru s pocity (s těmi příjemnými), jak často říkává učitel Vipassany, Goenka, člověk si ani z těch více jak 120 hodin meditace nakonec neodnese vůbec nic. Někteří ostatně ani kurz nedokončí (v průměru prý tak 5 % účastníků), tak je náročný. Asi zjistí, že toho nepříjemného je mnohem víc. Takže kurz meditace Vipassana nakonec prospěje stejně jen těm, kteří to podniknou dobrovolně a s plným vědomím toho, do čeho lezou :-)
Nebudu Vám tu vyprávět detaily svých meditačních prožitků. Bylo jich spousta, některé se vznášely na vlnách blaženosti, některé byly plné únavy, neštěstí, smutku a dokonce i vzteku. 10, 5 hodiny meditací denně je spousta možností, jak prozkoumat svá zákoutí.
Někdy je to příjemné, jindy je to nepříjemné, až bolestivé. Ale právě o to jde. To je celý smysl tohoto desetidenního kurzu této meditace – naučit nás vyrovnanosti mysli.
Je to nepříjemné? Bez obav. Aniččá. Změní se to. Vše je pomíjivé. Je to příjemné? Nebuď na tom závislá. Aniččá. I to se změní. Znáte ten můj oblíbený příběh o rolníkovi, jehož vyrovnanost mysli byla příslovečná?? Ať okolí nad jeho osudy šílelo jakkoliv?
To, co můžete na kurzu čekat všichni, protože ať pojedete kamkoliv – funguje to všude úplně stejně – jsem popsala v jiném článku (10 dní meditace Vipassana – výplach mozku?) Dočtete se tam, proč na kurz jet, jaká jsou tam pravidla (drsná) a také něco k tomu, v čem je podle mě tak výjimečný. A ne, není buddhistický, ač se to na první pohled zdá. Ale ostatně tenhle kurz také učí jít za to, jak se věci na první pohled zdají…
V tomto článku chci vypíchnout pár věcí, které mě na kurzu meditace Vipassana zaujaly nebo překvapily. Přiblížit Vám, jak jsem ho prožívala, a co jsem si z něj odnesla.
Nicméně berte si to jen na chuť :-) Jak jsem zjistila, lidé prožívali kurz hodně individuálně. Někdo to snášel lépe, někdo hůře. Někdo měl problémy 2. den, někdo jindy a jiné. Každý měl asi takový kurz, jaký byl on sám a co potřeboval prožít.
- Původně jsem měla bydlet na pokoji s jakousi paní, ale ukázalo se, že je tam ubytovaná už jedna z účastnic-pomocnic. Přesunuli mě tedy k jedné holčině z Litvy, umělkyni a sochařce, která žila v Londýně a nyní žije s českým přítelem v Praze. První den jsme si povídaly česky. Poslední den už anglicky. Nějak se jí jazyk za těch 9 dní ticha vykouřil z hlavy :-) Ale co na tom bylo zajímavé?? Absolutně jsme si sedly! Jak kdosi říkal – energie si hledá podobnou energii. Fungovaly jsme v tichu a i bez očního kontaktu, aniž by žádná z nás měla dojem, že jí ta druhá leze na nervy, je příliš dlouho v koupelně, otevírá moc okno apod. (Jak jsme se pak shodly). To víte, jak se domluvit, když nesmíte komunikovat?? :-)
- Absolutní segregace mě absolutně dostala! :-) Neměli jsme pokukovat jedni po druhých a některé to prý i poctivě dodržovaly. Já ne. To se prostě nedalo. Muži houpající se na houpačkách a jeden zelenotričko a zelenotrenky balancující po zábradlí vypuštěného bazénu. To byl prostě zážitek! Ještě zábavnější byl výlet na anglickou rozpravu. Oči sklopené, čekat, až nejdřív projdou muži a usadí se, ať se hlavně nemícháme. Harém hadr :-) Ale muži to prý asi oceňovali při těch bouřích nevybouřené sexuality :-)
- Na kurzu můžete zjistit, že jste si začali užívat každou hloupost. Cokoliv, co Vás naladí pozitivně. Jídlo si začnete zdlouha vychutnávat. Začnete hledět do krajiny, objevovat cikády, brouzdat se bosi v trávě. Nebo se houpat na těch houpačkách. Prostě vychutnávat si život.
- Zjistila jsem, že jsem jedna z mála (z 50 děvčat), která má tendenci chodit o přestávkách venku jako drak. Vybít ze sebe všechnu energii. Na rozdíl od minulého kurzu jsem přes poledne vůbec nechodila spát či si lehnout, ale chodila jsem a chodila. Když pršelo, našla jsem si kulečníkový sál, kde nikdo nebyl, a tančila :-) A našla jsem i kinosál, jak za komunistů :-)
- Začne se ve Vás probouzet vděčnost a soucítění. Hlavně to soucítění. S tou stovkou lidí, se kterými sdílíte stejné podmínky, stejná omezení a stejnou bolest během hodinových meditací. A se všemi ostatními lidmi, kteří trpí. Je to nevyhnutelný následek kurzu.
- Teprve poslední den zjistíte, vedle koho jste celých 9 dní vlastně seděli. Dosud jste se na sebe nesměli podívat. Díváte se, pokud jste jako já, na lidi kolem. Ale hned vedle to nějak nejde. A desátý den, kdy už smíte mluvit, si pak divže nepadáte do náručí pod dojmem těch společných silných zážitků :-) Každý z nás věděl, jak se ten druhý cítil :-)
- Z výrazu tváří je možné vyčíst, čím zrovna ten který člověk prochází. Někteří, včetně mě často, se tak přiblble usmívali. Někteří, včetně mě někdy, se tvářili zamyšleně a zachmuřeně. No a někteří odešli…
Zážitků bylo na kurzu meditace Vipassana neuvěřitelně moc! Má otázka zněla, co se bude dít, až se vrátím? Vydrží mi to?
- Manžel začal věřit, že zhubnu :-) Mé nadšení a odhodlání se fakt držet nastaveného denního režimu jídla ho dostalo :-) Já tam totiž zjistila, že nemám vůbec hlad, i když jím 3x denně a ne moc. Že mému žaludku, který se už na energetické úrovni ozýval, to dělá dobře. Že nemusím živit své chutě sladkostmi apod. a když fakt dodržuji pitný režim, prostě mě ani nenapadne strkat do pusy něco jiného než teploučký dobroučký čaj! Někdy i s medem. Měli tam tak dobrý med!
- Manžel bych uchvácený, že to, co jemu osobně přijde naprosto praštěné a vlastně vůbec nechápe, proč to dělám, ač to plně respektuje (orlí čchi kung, meditace a tenhle kurz), možná pomůže mému otci, který je právě v nemocnici a fakt už to zvládá těžko. Jak jsem psala v článku (Vipassana – výplach mozku?), člověk si tam někdy připadá jako ve vězení nebo v nemocnici…
- I týden po kurzu vstávám v 5 hodin a cvičím, od 5.30-6.30 medituju a jím 3 x denně v pravidelných časech. To bylo něco, co jsem předtím nezvládala! Jsem z toho nadšená já sama :-) Dokonce jsem přežila i krizi, kdy jsem s cvičením chtěla seknout. Aniččá. Stačí si vzpomenout, že stačí vydržet a ono to zas naskočí..
- A hlavně na konci týdne jsem čelila své největší noční můře a já cítila jen velké soucítění! A kvůli tomu vnitřní štěstí. Tohle je pro mě naprosto neuvěřitelné a svědčí to o tom, že se tam v Beskydech NĚCO zásadního stalo.
Vím, že příští léto pojedu zas. Kdybych mohla dříve, jela bych dříve :-)
Zaujal Vás článek? Chcete také žít jinak? V tom Jiném světě? Přidejte se! Je to někdy dobrodružnější než bungee jumping, zábavnější než nejnovější komediální hit, hravější než online hry a objevíte toho o sobě a druhých lidech víc, než kdybyste projezdili celý svět! Napište si o stručné PDF o Jiném světě a dozvíte se, co všechno je tu jiné! CHCI SE SEZNÁMIT S JINÝM SVĚTEM.