Když se přižene velká vlna, je hloupost hrdě se jí postavit.
A je hloupost dělat, že není.
Je moudré najít vyvýšené místo, kam vlna nedosáhne.
Nebo se zhluboka nadechnout a udělat to nejlepší, co můžeme.
Jak jsem to zvládala tento týden??
Mám dojem, že ta největší vlna už se přehnala.
Zanechala sice pár škrábanců, ale tak když člověk ještě pořádně neumí v takových vlnách plavat, nedá se nic jiného dělat. Úspěch vždycky je, když to přežijete bez dlouhotrvajících následků. Znáte to, když vás něco v životě zasáhne tak, že nad tím nemůžete přestat přemýšlet. Že nemůžete odpustit. Že se s tím nemůžete vyrovnat. Že vám to zasáhne do života tak, že se s tím ještě roky poté potýkáte. Že třeba už nikdy nebude nic tak, jako předtím.
To jsou ty horší případy.
Pak jsou ale i ty lepší.
Když se jen po té vlně otřesete a zůstanou vám vzpomínky, díky kterým o sobě víte mnohem víc. Ne to, jak jste případně neschopní. Ale spíš to, kde máte své slabiny, co vás v hloubi duše trápí a kde je vás snadné vyvést z rovnováhy.
Je totiž úžasné tohle vědět!
Díváte se i vy takhle na ty náročnější časy ve svém životě??
Hlavně klíííííííd a nohy v teple
Hlavně v zimě se samozřejmě doporučuje dbát na chodidla a bedra. Nedovolit chladu, aby nám vstoupil do těla. S emocemi je to asi dost podobné – není dobrý nápad nechat je usadit se uvnitř nás. Když je těch negativních emocí až moc, srdce pomalu ochládá, chřadne a uzavírá se….
Jak to ale ustát? Jak to zvládnout?
Mně tento týden nejvíc pomáhalo si uvědomovat, že je to jen ozvěna mého volání. Že jsem chtěla zjistit všechno to, na co jsem se podle plánovače měla tento týden zaměřit – třeba kde hledám sílu v náročných okamžicích? Tak to je, dostanete přesně to, co chcete a potřebujete.
Já už delší dobou hledám odpověď na jednu svou zásadní otázku spojenou s motivací. Znovu mi ji připomněl i motivační pětidenní kurz, který jsem upravovala – je sice pro angličtináře, ale jak v něm píšu, je univerzální. Znáte ono své CHCI (narozdíl od měl bys či musím) je hned prvním krokem! A tento týden mi znovu předložil tu největší překážku, kterou v sobě vnímám, ale ještě jsem si ji nedokázala zpracovat. Třeba tento týden??
Uvidíme, je teprve pátek…
Trénink…
Ale jak to tak chodí, na začátku týdne přišla výzva, kdy jsem měla chuť všechno zahodit. Také jsem rušila výuku, protože když učím, mou zodpovědností je být pozitivně naladěná a to naladění šířit dál. Mí studenti se mají na angličtinu těšit, mají se smát, mají se uvolnit. Má to být pro ně jako ostrůvek pohody uprostřed stresu a povinností. A tak to musím vnímat i já – ne jako povinnost, ale jako příjemný čas strávený tím, že někomu pomáhám jinak uvažovat, jinak mluvit a rozumět tomu, čemu snad dosud nerozuměli…
V půlce týdne se to ještě vystupňovalo – tak víte, distanční výuka není pro rodiče úplně snadná. Jako by k jednomu problému přibyl ještě další, jiný, ale ve své podstatě dost podobný. Nebývá někdy snadné si toho všimnout, ale velmi často se stává, že dvě odlišné věci sdílejí stejnou podstatu. A zatímco to, co mě trápilo původně, se začalo řešit, druhý problém se stupňoval… až mě donutil jednat. A o to asi často jde. Dostrkat vás tam daleko, až už s tím prostě musíte něco udělat.
A pak se vše zklidnilo a zůstává jen vědomí toho, oč vlastně šlo a co s tím…
A jednou, až se takhle vlna přižene znovu, možná už ji přijmu jen jak spršku. Budu možná trošku promočená, ale to bude tak všechno. Však zas uschnu. Nebo se můžu převléknout. :-) A jaký byl váš týden?? Jste na břehu, jste promočení, nebo vás to spláchlo víc??
Tak takový byl můj třetí týden ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ, v rámci elementu VODA. Pokud si chcete takhle se Životem hrát taky, ráda vás v projektu uvítám. Je to zdarma. :-) Vstoupit můžete ZDE. A jestli máte pocit, že i někdo z vašich přátel by rád ve svém životě objevil PROPOJENÍ, můžete tenhle článek sdílet dál. Třeba se i v nich něco pohne.