Bránila jsem se hodně, ale bylo mi to platné jen trochu. Vipassana holt asi počítá i s tím, že jsou chvíle, kdy bránit se fakt jen znásobuje utrpení. :-)
Koneckonců přesně to se na desetidenních kurzech meditace vipassana podle Goenky učíme – že příčinou utrpení není to, co se děje tam venku, ale naše reakce na to. (A hlavně jak přestat i na té nevědomé automatické úrovni reagovat způsobem, který nám škodí.)
Existují dva hlavní způsoby:
- Odmítání, odpor, vzdor. Snaha uniknout. V případě toho, co se nám nelíbí, co nechceme. (Ne, nejde o to, že byste měli měli trpět a nedělat nic proto, abyste změnili to, co vás trápí. Jde spíš o to, abyste si svým vzdorem nepřidělávali utrpení navíc. Abyste jen nereagovali (obvykle se strachem, hněvem, nepochopením apod.), ale jednali s klidnou, čistou a jasnou myslí. Jen tak se dá stejně něco nějak rozumně měnit. :-))
- Nebo lpění na tom, co se nám líbí. Neochota vzdávat se toho, co nám dělá dobře. (A ne, opět nejde o to, že si to pořádně neužijete, nebo že byste se měli vyhýbat tomu, co vám dělá dobře. Jde jen o to zůstávat svobodní. Přestat být závislí na štěstí zvenku. Neukazovat prstem tam ven jako na HLAVNÍ PŘÍČINU vašeho trápení.)
KDYŽ JSEM BYLA SERVERKA NA DESETIDENNÍM KURZU MEDITACE VIPASSANA
V minulém článku MĚSÍC MEDITACE VIPASSANA V POLSKÉ DHAMMA PALLAVA jsem psala o tom, jaké to bylo být popáté studentem na takovém kurzu. (Ono se to vždy mění podle toho, s čím tam přijíždíte.) A avízovala jsem, že jsem tentokrát zůstala v polské Dhamma Pallavě ještě i na další kurz. (Centrum je vybudované pouze za účelem meditace a koná se tam mnoho kurzů ročně. Letos v létě třeba i třicetidenní.)
Jediná možnost, jak zůstat v centru déle, je pomáhat s organizací kurzů.
(Jinak je počet kurzů omezen na 2 ročně s tříměsíčním odstupem. Tak nějak. :-)) Vipassana kurzy totiž probíhají na bázi dobrovolných příspěvků a organizaci zajišťují takzvaní serveři. (Z angličtiny, česky vlastně nevím, jak se jim tady říká. :-)) Dobrovolníci.
V Dhamma Pallava mají na starosti všechno možné – vaření, úklid, přípravu jídelny, péči o zahradu, základní údržbu areálu, gong oznamující meditaci nebo jídlo aj. V Dhamma Pallava jsou i dlouhodobí serveři, kteří v centru žijí i několik měsíců a zajišťují chod celého centra, registraci účastníků apod.
Za svou práci nedostávají zaplaceno nic podobně jako učitelé kurzů. Všichni nabízejí své služby a podporu studentům zdarma.
Nevím, jak v případě učitelů, ale v případě serverů, obzvlášť pokud se nenaplní celá kapacita 12 lidí (6 žen a 6 mužů), tak je to hodně náročná práce.
TO FAKT NE, CHUDÁCI STUDENTI
Podobnými slovy jsem se během období mezi kurzy občas s úsměvem bránila narůstajícímu tlaku, abych se ujala pozice manažerky kuchyně. :-) Nebo taky takhle: „Manžel by nikdy na vipassanu nepřijel, kdyby se dozvěděl, že já jsem hlava kuchyně.”
Doma je totiž hlava kuchyně spíš on. Mé kuchařské umění se s tím jeho moc srovnávat nedá, i když já mám své experimenty ráda a dcera si na mé vaření nestěžuje. :-)
Vždy, když bylo potřeba mezi kurzy připravit snídani, oběd nebo večeři, a čekalo se, že to budu já, vždycky jsem k sobě chtěla někoho, kdo bude vařit. Já jsem ochotná v kuchyni být (a ne třeba připravovat meditační halu, nebo pokoje), ale jen jako pomocná síla. Loupat, krájet, mýt nádobí atd. Neměla jsem potuchu, co vařit, kolik toho vařit, jak to v té velké kuchyni vařit. Naučila jsem se jen nachystat v 6 ráno ovesnou a jáhelnou kaši. :-) Mé max v té době. :-)
Během kurzu jsou dané recepty a podrobný manuál, jak daná jídla připravovat, ale mezi kurzy je to náročnější.
Byla jsem moc vděčná za jednu Chorvatku, která se vaření ujala v neděli, jednu Číňanku, která se ho ujala v pondělí, a jednu Polku, která se ho ujala v úterý a část středy před začátkem kurzu.
Díky všem třem jsem se naučila v kuchyni trochu orientovat, zacházet s některými přístroji (peeler a slicer), nakličovat čočku apod.. Mou hlubokou poklonu mají všichni serveři, kteří v Dhamma Pallavě nikdy předtím nevypomáhali, a byli do toho všeho hození v Den 0 večer.
DVA KOHOUTI NA DVORKU
Manažerováním jsem v podstatě nepolíbená. Ano, učím angličtinu a jako učitelka jsem zvyklá mluvit před lidmi a říkat jim, co mají dělat. :-) Kdysi jsem pracovala jako průvodkyně, ta zkušenost mně taky pomáhala.
Ale nikdy jsem neměla na starosti skupinu lidí a nebyla jsem zodpovědná za to, že v 6.30, 11.00 a 17.00 bude na stole jídlo pro 140 lidí.
Vařit jsem ho tedy naštěstí nemusela. Psát na tabuli mně ale naštěstí jde dost dobře. :-) Ale na mně bylo i to, aby každý věděl, co má dělat, a aby měl všechno, co k tomu potřebuje. A pomoct, kde bylo potřeba, i krájet nebo mýt to nádobí.:-). Chodili za mnou s různými otázkami a problémy. Protože jako na potvoru se nám rozbil cold room, kde se uchovávaly potraviny, a my stále řešili, co při vaření použít jako náhradu za to, co se zkazilo.
Ale těch pár dní, než přišli opraváři, jsme to zvládli!
Já měla samozřejmě hodně podpory od jedné z manažerek/dlouhodobých serverek v centru. Díky mému úvodnímu odporu jsme dokonce byli manažeři kuchyně dva! (Přemek se toho ujal také jen za předpokladu, že na to nebude sám). Anglicky uměl téměř nic, ale nějak jsme se vždycky domluvili. :-) V praxi měl na starosti hlavně tu technickou stránku kuchyně a probrat s lidmi polsky to, co by bylo příliš složité řešit přes angličtinu.
Naše rozdílná náplň práce časem sama vyplynula a dva manažeři v kuchyni se nakonec doplňovali velmi dobře, řekla bych.
KDYŽ SI NEROZUMÍTE
Volávala jsem manažerce s různými nejasnostmi ohledně chodu kuchyně, kde co je apod., celkem často, hlavně zpočátku. Po jednom ne úplně povedeném meetingu jsem ji požádala, aby se jich účastnila také. Hlavně jako překladatelka.
Většina týmu totiž byla polská a většina uměla anglicky jen velmi málo.
Já sice polsky do značné míry rozuměla, ale komunikace byla náročnější, když jsem potřebovala něco anglicky vysvětlit já.
Jinak u jídla jsme často bavily tak, že děvčata mluvila polsky, a já odpovídala anglicky. Nebo i česky tam, kde mi holky nerozuměly. Byla to většinou dost legrace. Ale celkově byla těžkopádná komunikace tím, co mě hodně energeticky vysávalo.
Vždycky jsem šla s radostí loupat mrkev s Američanem, abych si konečně mohla nějak normálně s někým promluvit. :-)
KLOBOUK DOLŮ PŘED VŠEMI, KTEŘÍ TAKHLA MAKAJÍ VÍC NEŽ 10 DNÍ
Kolikrát jsem si během těch 10 dní uvědomovala, že to, co mě tak zmáhá, někteří lidé dělají léta?? Bylo mi mnohem jasnější, proč jsou lidé někdy tak nemocní, tak unavení, tak nevyrovnaní.
Pro mě jako pro lektorku čchi kungu bylo hodně poučné vidět, jak moc nás ovlivňuje vyčerpávající práce. Jak náročné je meditovat, když vás myšlenky pořád tahají do světa práce. Jak lákavé je si jen lehnout a relaxovat (třeba u relaxujících forem meditace), nebo se jakkoliv snažit rozptýlit.
Ale zároveň jak důležité je věnovat se nejen práci, ale i sami sobě.
Svému tělu, své mysli.
Jinak vás to pohltí, vycucá a vyplivne do důchodu ve stavu, v jakém příliš často starší lidi vídávám.
A ty různé druhy rozptýlení (alkohol, drogy, hry, vyčerpávající sporty aj.) k tomu jen často přidávají. Často se huntujeme a myslíme si, že pro sebe děláme něco dobrého. Byla jsem vděčná svému zdravotnímu stavu, který mi už na základní škole jasně ukázal, co je pro mě primární, jinak moc dlouho nepřežiju!
Má omezení byla vlastně darem.
ČCHI KUNG MĚ DRŽEL NAD VODOU
V minulém článku jsem psala o tom, jak mě čchi kung podržel 9. den při meditaci jen díky tomu, že jsem díky čchi kungu uměla rozpoznat, co se mi děje, a co s tím můžu udělat. Dřív, než by mi mohla asistující učitelka pomoct. (Ale to, co mi pak radila a co jsem původně sama začala dělat, mi beztak pomáhalo jen částečně.)
A tak jsem díky orlímu čchi kungu mohla onu meditaci strávit tím, že jsem se energeticky srovnávala (a přitom to stále byla vipassana, protože kdo čchi kung nezná, může si snadno myslet, že je v tom nějaký zásadní rozdíl), a ne tím, že bych jen ležela na pokoji a necítila se dobře. Chtělo to dlouhodobější soustředěnou praxi a tu jsem zvládla jen v meditační hale. A ano, funguje to tak, že pozorujete pocity ve svém těle s klidnou myslí. Jinak energii jen rozdivočíte ještě víc.
Při další části mého pobytu, té pracovní, mi čchi kung také pomohl. Byla jsem unavená už na samotném začátku mé serverovské kariéry. Během meditačního kurzu je totiž budíček ve 4 hodiny ráno a na to fakt nejsem zvyklá. V mezidobí mezi kurzy mě stres z toho, že budu muset nakonec dělat to, nač se necítím, unavoval ještě víc.
KDYŽ VÁM MEDITACE NEJDE, VIPASSANA, NEBO I JINÁ
Má pracovní doba byla cca 6.00-22.00 každý den. (Někteří lidé začínali i dřív ráno podle svých úkolů. Takže si asi nemohu tak úplně stěžovat, že?? :-)) Ano, musím tam započítat ještě i 90 minut přestávky, čas na snídani, oběd i večeři, kdy jsme měli možnost i trochu odpočívat. No a samozřejmě 3 hodiny vipassana meditace denně. Která byla v podstatě povinná a která byla obdobím, na které jsem se vždycky těšila.
Ticho, odpočinek tělu, nikdo se mě na nic neptal, já nemusela nic říkat.
A doufat, že mi snad někdo i porozumí.
Jen všechny ty myšlenky, co se mi honily hlavou, odčerpávaly dál vzácnou energii.
Období meditací pro mě byl nakonec spíš relax než klasická vipassana meditace, jak jsem na ni byla během kurzů zvyklá. Ale pochopila jsem, že TOHLE je meditace, jak ji spousta lidí zažívá – plná myšlenek a pochybností, jestli stojí za to dál sedět a snažit se soustředit na objekt meditace.
Pochopila jsem také, že TOHLE je také přesně důvod, pro mívám takový problém udržet si po návratu pravidelnou meditační vipassanskou praxi alespoň 1 hodinu denně!
Řešila jsem to i s naší asistující učitelkou a došlo mi, že mé únikové reakce člověka, který má raději pohyb, než dlouhé sezení, a který chce hned realizovat nápady, které se mu občas vyplaví do vědomí, je přesně ten důvod, proč mám ten problém.
A že je to jen návyková reakce a přesně to můžu v meditaci teď odbourávat. K tomu ostatně vipassana slouží. Přeprogramovat se z robota na svobodnou vědomou bytost díky různým druhům vhledů.
KDYŽ POTŘEBUJETE ENERGII A SPÁNEK NENÍ ŘEŠENÍ
Do druhé desetideňky jsem vstupovala už unavená. Pravděpodobně se spánkovým deficitem a vystresovaná. To žere energii jako hrom. Učili jsme se s týmem komunikovat, učili jsme se svou práci a já se cítila čím dál víc vyčerpaná. Tedy jestli je vůbec možné být ještě víc unavená, než jsem původně byla…
V 7 hodin večer jsem měla za úkol pouštět anglicky mluvícím studentům Goenkův výklad praxe na videu. To už jsem obvykle prozívala a napůl jsem tam usínala. Vtipné bylo, že desátý den, když už mohli studenti mluvit, mi jedna děkovala a říkala, jak příjemné a klidné prostředí jsem tam tvořila. Haha. :-)
Závěrečnou meditaci metta pro servery po deváté hodině (poté, co studenti položili svou poslední otázku a šli spát) spojenou se setkáním s učiteli a různými praktickými věcmi, případně s radami učitelů, jak to celé zvládat, jsem jednou musela vynechat úplně. Byla jsem úplně grogy.
Jenže když jsem se místo posilujícího spánku probudila v 1 hodinu, vyděsilo mě světlo v chodbě mezi pokoji (kde ale nikdo nespal), nemohla jsem už pořádně usnout a samozřejmě mě vzbudil gong ve 4 hodiny (protože jsem bydlela kousek od něj), bylo mi jasné, že takhle nemůžu fungovat dál.
Můj zdravotní stav mě od dětství naučil jednu zásadní prevenci případných problémů – nestresovat se a dostatečně spát. Když tohle nemám, jsem na hraně. A mně bylo jasné, že tu hranu nechci a nemůžu (už kvůli ostatním serverům, každá ruka dobrá) překročit.
ČCHI KUNG UMÍ NEJEN UVOLNIT TĚLO A MYSL, ALE UČÍ I ČERPAT ENERGII
Většinou nemám takový problém s únavou. Má práce mi dává to, co kvůli svému zdravotnímu stavu potřebuju. Tedy i dostatek spánku. Unavená jsem bývala, když dcera byla ještě malá. Ale ona byla vždycky naštěstí spáč.
Největší problém jsem mívala jako průvodkyně (jeden z turistů si na mě dokonce na cestovce stěžoval, myslel asi, že jsem byla ožralá či co, když jsem s sebou švihla u snídaně o zem. Byl to ten typ náročného turisty, kterému se stále něco nezdálo, a jak jsem psala – mix stres a nedostatek spánku je pro mě problém.)
Čchi kung pro mě vždy byl hlavně o zklidnění a uvolnění, jen před časem během hodně náročného období, jsem čerpala energii poctivě každý den alespoň 20 minut. Pomáhalo mi to mít dost sil vše ustát.
ČERPÁNÍ JE VLASTNĚ DOCELA SNADNÉ
Dá se dělat ve stoje (nejběžnější a nejúčinnější) ale i v sedě. Někdy stačí se prostě jen promasírovat a rozhýbat, energie se rozproudí a máte najednou pocit, že je jí více. Často pomáhá i změna myšlení a emocí – nejspíš to znáte sami. Jste unavení a nic se vám nechce a pak zavolá váš přítel/přítelkyně a vy jste najdenou plní energie a trávíte s nimi celý večer, ne-li noc. :-)
Každopádně, když nic z toho nestačí, čchi kung má postoje a ty vás nabijí.
A tak jsem toho pátého dne ráno, když jsem se probudila a už ráno mi bylo zle, energii rozproudila a napadlo mě udělat čerpání, což je pokročilejší technika postojů. Rychlejší. Neměla jsem moc času a ani sil stát déle. 10 minut mě nakoplo dostatečně.
Od té doby jsem dělávala krátké čerpací postoje ráno i v polední přestávce, abych mohla vůbec fungovat.
A ano, masala tea během odpoledního meetingu serverů pak také hodně pomáhal. :-)
Už je mi jasné, proč si někteří lidé dávají v práci 1, 2 i 3 a víc kafí denně.
KDYŽ TÝM FUNGUJE, PRACUJE SE SNÁZ
Na spolupracovníky jsem měla vždycky štěstí. Ať jako průvodkyně, tak jako lektorka v jazykových školách, kde se různě mění lektoři a někdy i vedení, tak na brigádě, kde jsem prodávala studium jazyků v zahraničí. Vždycky jsme měli dobrý tým. Vždycky jsme si vycházeli vstříc, vždycky jsem věděla, že je na druhé spoleh a vždycky jsme se při práci nasmáli.
Miluju to tak.
Naštěstí i v Dhamma Pallava jsem měla bezvadný tým. Ostatně, všichni jsme do toho šli dobrovolně, a pro všechny je zjevně stejně důležité právě to, abychom pro meditující studenty odvedli co nejlepší práci. Našla jsem mezi nimi pár zkušenějších serverů, kteří mi poradili, jak co ideálně dělat. A mohla jsem se plně spolehnout na to, že vše bude v pořádku.
Každý z nás věděl, co je jeho úkolem, každý věděl, zač je zodpovědný, a snažil se to udělat rychle a dobře. Aby studenti nemuseli hladově postávat před budovou a čekat na gong. :-)
Tým, který vařil, vařil moc dobře, a když bylo nejhůř, zaimprovizoval. Jak jsem avizovala, měli jsme několik dní rozbitou velkou chladničku. O to víc jsme se radovali, když jsme mohli konečně začít fungovat normálně, a nemuseli jsme vyhazovat, co se začalo v tom horku kazit…
Kolikrát jsem si říkala, že velkou roli určitě hraje i to, že to vše byli vipassana studenti, kteří se učí, jak důležité je vytvářet příznivé prostředí a zároveň včas řešit cokoliv, co by jednoho nebo druhého mohlo trápit. Vipassana není o přetvařování a snaze udělat druhé spokojené. Jak říkal Goenka v úvodním videu pro servery – myslete i sami na sebe. :-)
VYPOMÁHAT NA VIPASSANA KURZECH JE SILNÁ ZKUŠENOST
Jistě nezapomenu.
- Na to, jak někteří lidé takhle makají naprosto běžně, ale netuší, že si mohou odpočinout a nabrat sil meditací nebo čchi kungem. Jsou vyčerpaní a jen doufají v týden dovolené. Ale i mně trvalo cca 3 dny po návratu, než jsem se nějak zmátořila.
- Jak vlastně nelidské jsou pracovní podmínky i v té humanistické podobě 21. století, protože lidi jsou z toho jen nemocní. A léky fakt nejsou řešení na podrážděný žaludek, zničenou páteř, nespavost, pošramocenou imunitu ze stresu a špatné stravy atd. atd. A to nemluvím o tom, jak se pracuje jinde na naší zeměkouli.
- Na to, jak důležitý je dobrý kolektiv, a jak jsem ráda, že jsem tam takový zažila.
- Na masala tea – nikdy by mě bylo nenapadlo, že budu pít černý čaj s mlékem! (A kořením.)
- Na to, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela, že je vůbec možné.
- Na legrační polsko-anglicko-české diskuze u jídla. (Třeba jak se odhlásit z polské katolické církve.)
- Na to, jak podpůrné je zařadit do pracovního dne meditaci a jak náročné (ale zároveň důležité se naučit) je meditovat uprostřed pracovního zápřahu.
- Na procházky lesem, klidným a prázdným v době meditací studentů. Dodával mi klid ve stresu a sílu v únavě. Jak náročně je být v pracovním zápřahu ve velkoměstě daleko od přírody??
- Na to, jak vděčná jsem za tým, vipassana trénink a také za čchi kung, který mě držel nad vodou.
VŘELE DOPORUČUJU
Vřele doporučuju absolvovat nejen desetidenní kurz meditace vipassana, ale až to budete mít za sebou, jet pomáhat.
Být jedním z těch, kteří i vám zajistili hladký průběh kurzu a připravili vám jídlo. Oboje je náročné (těžkou soudit, co víc). Oboje má velkou moc vám změnit život.
Meditace vás bude učit zvládat náročné chvíle s klidnou myslí a přeprogramovat zaběhané reakce, které vám ubližují. A práce vás bude učit vnést všechno to, co se učíte během meditačního kurzu, ještě hlouběji do každodenního života.
No a pak jsou tu takové drobnosti, jako že začnete klíčit čočku a jiná semínka i doma (protože to byl jeden z vašich úkolů na kurzu – díky Penny). Nebo si dělat masala tea. A pravdědobně vytáhnu i manuál s recepty (mám mobilu) a zkusím taky něco uvařit. :-) Bylo tam pár hodně dobrých jídel!