Na třetím kurzu v rámci úvodu do třech pilířů čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě došlo na meditaci. Když jsem se ptala, kdo medituje, pár lidí se přihlásilo. Nakonec z toho vyšlo, že nemeditují, ale relaxují. Nic proti relaxaci. Ale meditace je mnohem víc a jde výrazně dál.
Když teď na víkendovém semináři vyprávěla jedna z lektorek svou děsivou zkušenost z kurzu mindfulness, náš britský mistr na to odpověděl, že ti lidi mohou studovat v Británii nebo v USA kolik chtějí VŠ kurzů mindfulness, ale meditaci nakonec stejně nerozumí.
Nic proti mindfulness, pokud člověka dovede do přítomnosti, udělal alespoň ten první krok. Škoda je, když ten první krok považují i za konečný….
Meditace a relaxace – jaký je mezi nimi rozdíl?
Meditace učí pracovat se svou myslí. Ovládnout ji. Uklidnit ji. Poznat ji.
Relaxace učí uvolnit stres. Navodit příjemné pocity.
Když se naučíme být bděle přítomní v tom, co jsme (což mindfulness učí) a zjistíme, že je to mnohem zajímavější než to, co se nám točí neustále v hlavě (což mindfulness učí také), je to super. Naučíme se uvolnit. Trochu se v tom životním poklusu a stresu nadechnout. Najít trochu radosti.
Jenže ona je pomíjivá jako každý jiný sebezajímavější vnější prožitek.
A pokud zůstaneme odkázaní pouze na „meditační” relaxační nahrávky, jak se uklidníme, až si tu meditaci nebudeme zrovna moct pustit do uší? Takové nahrávky nás často dokáží provést různými vnitřními zákoutími a pomoci nám objevit vnitřní překážky, přeladit mysl a dovolí nám někdy prožít úžasné prožitky. Je to taková droga…