Opečováváte si své myšlenky a své emoce? Říkáte si, že prostě musíte sdílet to, nač pomyslíte, a cítíte se špatně, když druzí nemají zájem sdílet se s Vámi stejným způsobem? Říkáte si, že lidi by měli brát Vaše emoce vážně? Říkáte si, že jen psychopat dokáže ignorovat emoce druhých? No, možná je to všechno jinak…
Tento týden mě zaujal jeden příspěvek v jedné skupině na FB. Muž zvažoval, že se rozejde se svou novou přítelkyní. Po 14 dnech. Přišla mu málo otevřená. On se jí svěřoval se vším. Ona ne. Většina lidí ve skupině souhlasila s tím, aby se s ní rozešel. Mně celá ta situace přišla tak trochu přitažená za vlasy…
… po 14 dnech??? Kdo se vrhne novému partnerovi kolem krku a zcela se tak brzy otevře? Jak dlouho Vám osobně trvá, než se novému partnerovi otevřete? A vyžadujete to od druhého??
Ano, lidi jsou jistě různí a každý ve vztahu potřebuje něco jiného, aby se cítil spokojený a milovaný. Pokud někdo tak nutně vyžaduje otevřenost a „napojení” od začátku vztahu, nejspíš by si tedy asi měl najít někoho, kdo mu to dokáže dát. Žádný jiný partner ho nejspíš stejně neuspokojí. Co myslíte?
Proč chcete svého partnera poznat blíž?
Na první pohled se to může zdát tak romantické. Láska. Ten člověk se o mě zajímá!
Jenže první pohled může klamat. Dobré je vědět odpověď na onu důležitou otázku „proč”?
Tento muž měl například po 14 dnech pocit, že když neví o každičké myšlence své dívky a jejím každičkém hnutí, nemůže jí vlastně věřit. Chtěli byste takového partnera?? Partnera, který chce o Vás všechno vědět, aby se cítil jistější?
Na druhou stranu vím například o ženě, která má se svým partnerem velmi otevřený vztah. Sdílejí toho spolu opravdu mnoho. Výrazně víc než sdílím já se svým manželem. Ale jejich sdílení v sobě nenese stopy snahy o kontrolu toho druhého. Spíš o opravdu intimní blízkost (intimní ne ve smyslu sexuální :-)).
Víte, proč Vy sami chcete poznat svého partnera blíž?? Protože ho milujete? Protože chcete vnímat tuto hlubokou intimitu? Ten pocit, že druhý člověk si troufne otevřít Vám i ty nejtemnější stránky své bytosti, protože ví, že ho neodmítnete? Nebo že to jednou nezneužijete proti němu?? Protože ho chcete více pochopit a vědět, co se případně skrývá za jeho reakcemi, které se Vám třeba nelíbí? Protože díky tomu pochopení chcete prohloubit svou schopnost odpouštět a podporovat? Posílit svou lásku??
Jak důležité jsou Vaše myšlenky a emoce?
Sdílení myšlenek a emocí se ve vztazích obvykle považuje za základ spokojeného vztahu. Určitě nechcete ve chvíli, kdy někomu vyprávíte své zážitky a představy, slyšet, že ho to vůbec nezajímá. Že jsou to nějaké hlouposti ve Vaší hlavě. Bla, bla, bla…
A určitě nechcete slyšet, že jste hysteričtí, když pláčete. Nebo přecitlivělí, když Vás něco rozčiluje. Že si to nemáte tak brát…
Partnera, který je emočnější (a nemusí to být hned žena), se může velmi snadno dotknout, když ten druhý jeho emoce nejenže nebere vážně, ale ještě mu je vyčítá! Když naznačuje, že je s ním něco špatně…
Ano, jsou na světě psychopati. Nebo ti, kteří s Vámi budou chtít manipulovat. Ti, kteří Vás budou chtít nějak zranit. Ale jsou i lidé, kteří Vám mohou ukázat, že rochnit se ve vlastních myšlenkách a emocích vede pouze k trápení…
Jen si někdy všimněte, co všechno se Vám v hlavě honí. Meditace, třeba kratičká, je k tomu ideální. Zjistíte, jak moc se v myšlenkách točíte v minulosti. V nejrůznějších lítostech, křivdách, nebo vzteku. Nebo jak moc se točíte v budoucnosti. V nejrůznějších obavách, nebo vzdušných zámcích.
Také jsem měla dojem, že všechny ty myšlenky k něčemu potřebuju. Že mi pomáhají řešit minulost a probouzet budoucnost. Ale takové myšlenky většinou neřeší vůbec nic.
A emoce?? Emoce není nic jiného než prodloužená ruka myšlenek. Stačí myšlenky překlopit z těch negativních na ty pozitivní nebo naopak a emoce je nakonec úplně jiná. V emocích je zbytečné se rochnit. Emoce je užitečné pochopit a dostat pod kontrolu :-)
Kotva tohoto týdne
A tak jsem si tento týden vyzkoušela, jak se dají takové emoce dostat pod kontrolu, aby člověka nerozhodily… určitě je totiž důležité právě toto trénovat (možná víc než třeba biatlon?? :-)) Hledala jsem onu kotvu na rozbouřeném moři…
Však si to umíte představit. Štědrovečerní týden. V pondělí ještě pár posledních detailů, aby štědrovečerní sláva dopadla ke spokojenosti všech. Návštěvy. A myšlenky, které neustále ujížděly do budoucnosti i minulosti.
Rok 2019. Jak ho pojmout? A nejen na blogu. Co se bude dít? Můj život se stále ještě otřásá v základech (tak Pluto chce jít už hodně let hodně do hloubky… ). Určitě na té cestě vidím pár dalších zásadních změn… zvládnu i je??
Rok 2018 a ještě dál zpět. Dokážu využít to dobré, co mi ty roky daly? Nebo ve mě myšlenky na minulost vyvolají spíš strach??
Kotvou pro mě byla myšlenka shrnující zimní téma elementu VODA – „Strach má velké oči.” A uvědomila jsem si, jaká je to škoda, že tato shrnující motta v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ pravidelně nepřipomínám. A kotvou pro mě byla vzpomínka na pohádku Princ a Večernice – na ono „neohlížej se, nezastavuj, neuhýbej.”
Jaké kotvy máte Vy? Jaká představa Vám pomáhá zastavit příliv myšlenek a udržet tak emoce na uzdě?
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného témat KOTVA NA ROZBOUŘENÉM MOŘI v rámci elementu VODA. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní jistotu a odvahu postavit se svému životu tváří v tvář a naplnit ho. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného.
Projekt bude probíhat i v roce 2019 :-) Bližší informace, které najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů platí i pro rok 2019. Pro něj chystám jen drobné změny :-)