Jak jsem psala v minulém článku, táhne mě to už léta mimo ten bludný kruh honby za štěstím, které buď za chvíli vyprchá, nebo která je závislá na všech možných až a kdyby.
Vždycky si připomenu onu vizi hororové jámy (nejistoty) a drásavého kyvadla (strachu a touhy) jak od E.A. Poea. Velmi názorná představa. Pořád dokola. Zdánlivě není úniku.
Věčné hledání, věčná snaha, věčné utrpení střídané s věčnými záblesky uklidnění toho věčného strachu a nejistoty.
Jak jsem psala, hledáme tam, kde nic není, a přehlížíme to, co máme přímo před očima.
JAK ALE VEN Z TOHO ABSURDISTÁNU??
Tuhle otázku jsem si jednou před více jak 10 lety položila. A jen jsem zbůhdarma nedumala. :-) Přišla jsem na způsob, jak na to, vymyslela jsem si pro sebe plán, takový hravý experiment, a aniž bych tušila, do čeho lezu, vlezla jsem do toho.
A nikdy nelitovala.
Naopak jsem se k tomu znovu a znovu vracela. :-)
Ta myšlenka Absurdistánu mě provázela už hodně hodně dlouho. Už snad kdysi na střední škole jsem psala povídky o tom, v jak absurdním světě žijeme. Bývaly to doby, kdy jsem myslela, že cesta z toho ven, je sebevraždou. Vždyť je to tady peklo a nic nemá smysl.
Naštěstí jsem si tehdy nemyslela, že se musím zbavit všech tužeb a nechala se nadnášet vlnou touhy vidět filmy, o kterých jsem věděla z časopisů, ale které se ještě do komunistického Československa nedostaly… jojo, nezahazujte touhy jen proto, že vám teď říkám, že je to jen drásavé kyvadlo.
Touha je branou k osvobození. A pak se na její vlně můžete svést. :-)
PĚT KOŘENŮ KE SPOKOJENOSTI
Často vidím různé návody, jak žít šťastně a spokojeně. Nabízejí cestu k tomu být sami sebou, spontánní, nalézt své poslání. Nebo cestu, jak si tvořit svůj svět. Nástroje jak zbohatnout, a vzít tak život do svých rukou. Případně cestu pozitivního myšlení a postavení se do vlastní síly (tento anglicismus jako bývalá překladatelka fakt nerada vidím…).
Nebo vedou k tomu nechat za sebou to, co s nimi neladí – práci, partnera, toxickou rodinu. Nebo na cestu sebelásky, kdy člověk pečuje v první řadě sám o sebe. Či na cestu, která se naopak snaží hledat rovnováhu mezi důrazem na práci, partnerství, koníčky a osobním rozvojem.
Cestu, která se zaměřuje hlavně na zdraví, zdravou stravu a cvičení. Vnitřní disciplínu. Cesty, které se zaměřují na duchovní rozvoj, na meditaci a mindfulness nebo na práci se stíny a traumaty. Na rozvíjení vděčnosti.
Kupodivu nevedou k tomu, jak se otevřít tomu, co se vám nelíbí…
To všechno může být v jistých ohledech fajn!
Ale jak se budete cítit, když zrovna nebudete žít své poslání, a nebudete mít pocit, že si tvoříte svůj svět? Co když zrovna nebudete pozitivně naladění, budete mít dojem, že víc pracujete, než se věnujete sami sobě, začne vám haprovat zdraví navzdory vší té zdravé stravě a pohybu? Co když vám nepůjde meditovat a budete mít dojem, že ne a ne být dost vědomý?? Partner vás opustí, přijdete o práci a ocitnete se bez peněz?
Asi nic moc, že?
Jak by ne. Nezvládli jste ani jeden z 5 kořenů spokojenosti, protože jste se zaměřili na spoustu jiných věcí a ztratili z dohledu to nejdůležitější.
NIKDY NEBUDETE ŠŤASTNÍ…
… pokud nebudete opravdu svobodní
… opravdová svoboda vyrůstá z odvahy být sám sebou, jít si za tím, co vás volá, navzdory překážkám, čelit životu navzdory nárokům a tragédiím. Je výzva nenechat se spoutat svým strachem. Nenechat si vzít důvěru v sebe i Život, jistotu, že ať se bude dít cokoliv, zvládnu to. To je opravdová svoboda. Nejde jen o to, dělat si, co chci, a přitom utíkat před tím, co se vám nelíbí, a čeho se bojíte.
Bez opravdové svobody nemůžete opravdu milovat a radovat ze života. Závislost na tom či na onom vám bude působit trápení. A svou připoutaností budete každého dusit, ne milovat. Navíc je tak snadné začít odsuzovat, ba nenávidět, ty, které jsme kdysi milovali, když nedělají to, co si myslíme, že nutně potřebujeme. Kdo není svobodný, jak může od-pouštět? Radovat se?
Z lásky a radosti ze života (podepřené odvahou a svobodou) pak vyrůstá vnitřní klid. Otevřené srdce vám dává vyrovnanost v náročných okamžicích. Takové to: nic mě jen tak nerozhodí, protože nic nepotřebuju a ničeho se nebojím. Prostřednictvím klidné mysli vidíte za iluze a máte přístup k tomu, co vás vyživuje, a dává vám sílu. Nemusíte už nic řešit, ten vodopád myšlenek, kvůli kterým se nemůžete na nic soustředit, nemůžete spát a jste vyčerpaní, se zklidní. Žádné vnitřní, ani vnější konflikty. (Výměna názorů už vás neohrožuje.)
S vnitřním klidem (čerpajícím z odvahy, svobody a otevřeného srdce) jste pak schopní nechat věci jít. Přijímat i pouštět, bez smutku a depresí. Naopak dokážete vnímat vděčnost za to, co máte nebo jste měli. Nemusíte si neustále na něco stěžovat. Není nic, co by vás neustále rozptylovalo a odvádělo pozornost od přítomnosti a podstaty bytí. Noříte se do ní, hluboko dovnitř, a tam nacházíte spokojenost, kterou jen tak něco nerozvíří.
Čeho byste se pak báli??
JE JEDNO, ODKUD ZAČNETE, JEN JE TŘEBA ZAČÍT
Všimli jste si? Je to takový koloběh, jedno vyrůstá z druhého a vzájemně se podpírají.
Odvaha (důvěra a jistota), svoboda, radost (a láska), vnitřní klid (a vyrovnanost) a bdělá spokojenost.
Nemůžete být šťastní bez toho, aniž by vám něco z toho chybělo.
Zároveň ale můžete začít kdekoliv a ovlivníte i zbytek.
Základní pravidlo ale zní – udržujte rovnováhu! Neulítněte pouze na jednom kořenu, protože jinak ty ostatní uschnou a vy šťastní nikdy nebudete.
Je to jako když se vám líbí teplo ohně a tak přikládáte a přikládáte, aby ten oheň byl větší (a kdo by nechtěl velkou lásku, smích a radostná party, vášeň)? Brzy vám dojde palivo. Z příjemného tepla bude zima. Nebo něco podpálíte a vše shoří. (Opět zima.) A víte, jak příjemná jsou velká horka, když je všude sucho?? (A pak hlad a žízeň).
Příroda nám názorně ukazuje, jak je vše propojené a jak je potřeba udržovat onu křehkou rovnováhu.
A proto ty klasické cesty – sebeláska, žít své sny a poslání, péče o tělo a zdraví, zaměření na vztahy, na práci s traumaty a duchovní rozvoj – jsou jen drobnými střípky toho všeho. Pomáhají, ale pokud zůstávají na povrchu a nejdou k podstatě věci, nepřinášejí štěstí, ale jen drobné střípky z něj. Drobné záblesky.
Léčí symptomy, ale ne příčinu nemoci.
Je z toho onen bludný kruh, pocit bezvýchodnosti, života bez smyslu.
POJĎME TEDY K TÉ PODSTATĚ VĚCI
- Šťastní se budete cítit ve chvíli, kdy se vám podaří vyživit těchto 5 kořenů – odvaha (důvěra a jistota), svoboda, radost (a láska), vnitřní klid (a vyrovnanost) a bdělá spokojenost. (Možná přijdete i na další, ale s největší pravděpodobností je budete moci nakonec přiřadit pod jeden z těchto hlavních. )
- To ovšem není jen tak, protože je vyživíte pouze ve chvíli, kdy přestanete klást podmínky. Žádné až a když, jenom když a za téhle situace rozhodně ne. (Anthony de Mello krásně podchytil skutečnost, že šťastní být většinou vlastně ani moc nechceme, protože bychom se nejdřív museli vzdát všeho toho, co je pro nás důležitější…. a že to ho kupodivu je!)
- Co je to za odvahu, která se něčeho bojí? Která se za těch či oněch podmínek neobjeví? Co je to za svobodu, kterou něčím dokážeme omezit, takže za těch či oněch podmínek se cítíme nesvobodní? Co je to za lásku, která vyprchá, když se ta či ona podmínka nesplní? Co je to za klid, který není kvůli něčemu klidný? A tak podobně.
Opravdová svoboda se necítí spoutaná.
Skutečná radost nečeká na něco, co nás rozradostní, opravdová láska má otevřené srdce, ať se děje, co se děje.
Opravdová vyrovnanost nekolísá.
Skutečná spokojenost se ničeho nedožaduje a ničeho nedrží.
Toužíme po něčem, co je nedosažitelný ideál! Co není z tohoto světa, kde máme vždy tendenci stavět něco pozitivního proti něčemu negativnímu. Proto jsou všechny ty klasické cesty marné a nakonec neuspokojivé. Po něčem toužíme, protože se něčeho jiného bojíme. A v tom věčném sevření strachu žijeme.
Pokud nenajdeme jinou cestu.
A přece už tisíciletí ty cestičky existují, jen si jich bohužel nevšímáme.
Existují způsoby, jak z toho dualistického černobílého světa našeho běžného uvažování, hodnocení, stěžování si, nespokojenosti, toužení a unikání, proniknout do světa barevnějšího, ale zároveň i do zářivého světa jednoty – do světa neduálního.
Už Buddha říkal, že zdrojem utrpení je tanhá (touha). Ale asi nejpropracovanější koncept, který není přehnaně asketický, ani iracionální (a spoustě nenábožensky a nespirituálně zaměřeným lidem tedy nedostupný), nabízí konkrétní postupy a umožňuje hravost, kreativitu, propojení s přírodními zákonitostmi, je ten taoistický a jejich 5 elementů.
5 ELEMENTŮ, JIN JANG, ZDRAVÝ ŽIVOT A PREVENCE
Taoistických 5 elementů jsou DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV a VODA.
Jde vlastně o různou kombinací staré známé duální dvojice jin a jang.
Už tady ten starodávný systém rozšiřuje naše dualistické černobílé uvažování, které ostatně ani původní jin/jang nemělo tak vyhraněné a prvoplánové jako u nás na západě.
5 elementů (nebo chcete-li hybatelů) představuje velmi hmatatelné a pozorovatelné působení v různých ročních obdobích, ale i v různých životních fázích člověka.
Jejich projevy najdete i v těle i ve stavu emocí. Proto je myšlenka 5 elementů základem čínské medicíny, diagnostiky a léčby. Funguje na základě pozorování, zkušeností a pomohla už milionům lidí na celém světě.
Čínská medicína ale klade zároveň i velký důraz na prevenci (a to je právě to, co nás zde také zajímá!). Ostatně známý čínský lékař Li Shinzhen (16.st) napsal: „Léčit nemoc je jako začít kopat studnu až ve chvíli, když začnete mít žízeň.”
5 ELEMENTŮ V PŘÍRODĚ I V NÁS
- Energie elementu DŘEVO je energie vládnoucí jaru nebo dětství, kdy vše roste a rozvíjí se a kdy je důležité podporovat svobodný rozvoj. Aby ale vše fungovalo tak, jak má, je potřeba vyvažující energie elementu KOV. Moudré hranice a schopnost vzdávat se toho, co není důležité.
-
Pět prvků. (2022, November 29). In Wikipedia. https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C4%9Bt_prvk%C5%AF Energie elementu OHEŇ je energie vládnoucí létu a dospívání, kdy je teplo a vše je na vrcholu svého růstu, červenají jahody, cítíme radost, vřelost, lásku a přitažlivost. Když tuto silnou energii začnete omezovat, bouchne to. Když ji ale necháte volně plát a nevyvažujete energií elementu VODA, vše sežehne.
- Energie elementu ZEMĚ je energie vládnoucí pozdnímu létu a zralému věku, kdy vše dozrává a přináší plody. Období sklizně. Poklidný jin a dynamický jang jsou vyrovnané. Není ani horko, ani chladno. Na chvíli zavládne klid a harmonie. Když není vše tak, jak má být, nastupuje dumání nad tím, jak to zlepšit. Když se snažíme mít vše pod kontrolou, vše se zastaví, zabetonuje. Pokud energie elementu DŘEVO ten beton neprorazí.
- Energie elementu KOV je energie vládnoucí podzimu a stárnutí, kdy stromy odhazují listí a my odevzdáváme to, co nám už neslouží, a necháváme za sebou minulost, hezkou i nehezkou. Bez smutku, se smířením. Je to taková těžká energie stahující nás dolů. Pokud ji nevyváží energie elementu OHEŇ a trochu ten kov nezahřeje a neučinní poddajnějším, přináší to deprese.
- Energie elementu VODA je energie vládnoucí zimě a umírání/smrti, kdy je vše zdánlivě nehybné, ale pod povrchem dochází k regeneraci. Jako během spánku, který také patří pod nadvládu energie VODY. Je to období, které může být pro mnohé děsivé a nejisté, ale když ho vyvážíte energií elementu ZEMĚ, budete mít pevnější půdu pod nohama. :-)
JAK VYŽIVIT TĚCH 5 KOŘENŮ A NAJÍT TAK TO NEPODMÍNĚNÉ ŠTĚSTÍ A SPOKOJENOST?
Čínská medicína má své způsoby, jak uvést daných 5 elementů/energií/kořenů do rovnováhy a vzájemné harmonie. Jak jste mohli vidět výš, ta rovnováha je důležitá! Ani moc, ani málo. Zlatá střední cesta.
Má své diagnostické způsoby, dietetiku, byliny, akupunkturu, čchi kung (cvičení).
Samozřejmě se doporučuje kontakt s přírodou, protože jak už to platí pro spojenné nádoby (a my jsme nedílnou fraktálovou součástí přírody, jíme ji, dýcháme ji, vyživujeme ji), energie ohně, vody, stromů, kamenů, polí, půdy atd. atd. nás ovlivňují a vylaďují. Pro taoisty je příroda mocná léčitelka a inspirace.
Já jdu cestou práce s emocemi a mysli. Cestou wu-wei (neusilování) a neduálního vnímání – uvědomění, že to všechno v první řadě vychází z prostoru za dualitou. Neduální učení najdete v křesťanské, židovské i islámské mystice a samozřejmě v indické advaitě i buddhistických učeních a praxích. Jungova individuace je ostatně také cestou propojení protikladů.
Jako vystudovanému religionistovi je mi tento pohled velmi blízký a odhaluje mi fakt, že ve chvíli, kdy se 5 elementů harmonizuje, jste v kontaktu s tao, s oním prazákladem.
JE MOŽNÉ TO UDĚLAT ZA MĚSÍC, ZA ROK, ZA DESET?
Pokud nejste duchovní géniové, tak ne. :-)
Je to proces odhazování toho, co vám nepomáhá (i když byste to tak moooooc chtěli mít) a otevření se tomu, čemu byste se normálně nejraději vyhnuli. Upřímně, jak moc se vám do něčeho takového chce? Jak silnou motivaci byste museli mít, abyste TOHLE vyměnili za to všechno, co vám slibují ty jiné cesty? :-)
Tady se učíte jít proti běžnému proudu touhy po tom příjemném a strachu z toho nepříjemného.
Ne nadarmo psychologové vnímají, že je to základní lidská motivace.
Pokud se z ní chcete vymanit, buddhistický tonglen vám může pomoci nejdříve na úrovni mysli a nenáboženská vipassana vám to pak ukáže naplno i v praxi. Ale v bezpečném prostředí meditačního centra a s plnou podporou. Je to síla. :-)
Tím rozlomíte ten začarovaný kruh strachu a touhy a začne se před vámi víc a víc otevírat úplně Jiný svět s úplně jinými pravidly, kde si troufnete víc a víc a necháte za sebou víc a víc… a přece se budete cítit paradoxně bohatší a šťastnější.
Ostatně neduální svět je známý svými paradoxy i tím, že právě kvůli své paradoxní povaze není možné jej pochopit jinak než vlastní praxí a vlastní cestou.
Každý z 5 elementů/energií vám nabídne to, co potřebujete, abyste po této cestě mohli zdárně jít – svobodu, vášeň a otevřené srdce, vnitřní klid, bdělost a schopnost nechávat věci být i odvahu a důvěru. Zároveň vám tisícileté zkušenosti taoistů nabídnou pomoc i na energetické úrovni i na úrovni těla (dietetika, čchi kung atd.)
Ta cesta je komplexní a hlavně směřuje tam, kde to má smysl. :-)
Prvních 10 týdnů energie elementu DŘEVO si můžete vyzkoušet ZDE.
Pokud se chcete zúčastnit PRŮZKUMU, jak na tom s harmonizací 5 elementů a opravdovou svobodou atd. jste, můžete vyplnit dotazník Nenechme si vzít, co dělá lidi lidmi.