Jak už to někdy bývá, lidé si občas rádi vezmou nějakou větičku – třeba „Já jsem jen tvoje zrcadlo, můj problém to není“ – a pak ji používají vždy, když nechtějí vidět, že příslovečné máslo na hlavě mají i oni. Tak doufám, že totéž se nestane větičce „Nech to být.“ Je totiž jednou z bran do neduálního prostoru, kde najdeme to, co nám chybí. :-)
Každá taková větička má svůj kontext a svůj smysl. Může nám pomáhat dívat se na věci i jinak. Trochu poodstoupit od toho, co řešíme, a nesjet do zaběhaných kolejí. Takže ani tyto větičky by se neměly stát zaběhanou kolejí, aby nám správně fungovaly.
Podobně jako je někdy velmi užitečné podívat se na sebe i očima druhých, může být také velmi užitečné nenechávat věci být tak, jak jsou. Mohou být totiž mnohem lepší. :-)
Ale někdy právě díky tomu, že sami sobě (i druhým) dovolíte nechat něco být, otevřete prostor k tomu, aby se to všechno mohlo vůbec udát.
Když jsem tedy toto zdůraznila, pojďme se podívat na to, kdy a proč je užitečné nechávat věci být. A jak na to.
NEJVÍC SE TRÁPÍME, KDYŽ…
Můj oblíbený neduální učitel Rupert Spira říká, že utrpení není nic jiného než odmítání toho, co je. (Pokud byste chtěli vyzkoušet jeho 2 způsoby, jak se přestat trápit tím, co se stalo či co se děje, a dokonce se u toho učit anglicky, tak zkuste tento článek na radostzangličtiny.)
Už nyní je v nás tolik potlačených emocí a tolik myšlenek, kterým věříme, ale vůbec si toho nejsme vědomi. Jednodušeji řečeno – tolik zakořeněných programů, které řídí náš život směrem, kterým vlastně ani nechceme. Ale nějak si neumíme pomoct.
Proč tedy alespoň na chvíli nepřestat odmítat a potlačovat?
Proč se místo toho nezačít učit to, co se děje, zvládat??
(A všimněte si, že to není ani výzva, ani přání a ani vám neříkám, co máte dělat. :-) Jsou to otázky, které ráda používám i já sama, kdykoliv chci zjistit, co se skrývá za tím, co dělám. Nebo nedělám.)
A právě o zvídavé otázky v tomto článku také půjde. Je to totiž další z velmi užitečných nástrojů, jak odhalit skryté důvody, proč náš život není tak uspokojivý, jak bychom si přáli.
BUĎME BDĚLÍ, BUĎME ZVÍDAVÍ, BUĎME HRAVÍ – A PAK BUDE MNOHEM SNAZŠÍ BÝT I ODVÁŽNÍ
Přiznávám, že s odvahou jsem někdy hodně na štíru. Jako by mi cosi bránilo objevovat, co se skrývá ve větších hloubkách. Možná to máte také tak? Dá se to poznat velmi snadno:
- Máte pocit, že jste Ok. Jste spokojení tak, jak jste. (Což je super – pokud to tak opravdu je. Vnímáte signály svého těla? Jak často jste připravení do boje, nebo k útěku? Nebo jak často jste jako zamrzlí, zaražení, lhostejní? Vše je Ok, jen abyste nemuseli vnímat, že to tak není??)
- Nechce se vám rýpat se v minulosti. (Což je super – pokud to ovšem neděláte právě z toho důvodu, že se bojíte, co tam objevíte.)
- Nechce se vám meditovat, být bdělejší, praktikovat to, co znáte. (To není super nikdy, protože to vždy naznačuje, že vaše ego-obranné mechanismy jedou naplno. A i když vás chrání, nakonec vás jen udržují v řetězech.)
Už před lety, když jsem si rozjela projekt STROM ŠTĚSTÍ (s 50 tématy, proč si šlapeme po štěstí), hned na samém začátku jsem si uvědomila, před jak velkou výzvu jsem se dobrovolně postavila.
Nepodmíněné štěstí? Nepodmíněná svoboda?
Ok, krása.
Jenže s tím jde ruku v ruce i ochota vzdávat se toho, na čem nám záleží, a jít tam, kam se bojíme jít.
Vy něco takového umíte? (V tom případě mi napište do komentáře, jak jste to udělali. :-)) Snažili jste se někdy o něco takového??? Vůbec není snadné být takto odvážní! Hlavně ve chvílích, kdy se cítíte jak v tomto videu. :-) Kdysi bylo pro mě symbolem toho, co jsem v té době prožívala. A nebýt jedné pomocné ruky, netuším, jak bych byla skončila. A hlavně – vůbec bych si netroufla touto cestou dál bez podpory jít.
Je potřeba našlapovat jemně, s pochopením a laskavostí. Vůči sobě a tomu všemu, co nás drží zpět. Mít nástroje, které vám pomáhají. Já v té době měla čchi kung, dzogčhen nebo vipassanu a jiné. Ale teprve poslední dobou jsem našla i něco dalšího, co mi dává ještě větší jistotu. Ráda si hraju. :-)
SMÍŘENÍ = POVOLENÍ
A v tom je ta krása!
Něco ve vás se povolí… a nesmírně se vám uleví. :-)
Jak jsem psala v minulém článku (nebo jestli máte raději video formát), smíření není rezignace. Neznamená to, že když necháte věci být, že necháte druhé, aby po vás šlapali nebo vámi nějak manipulovali.
Nechat věci být znamená jen to, že dovolíte, aby tu byly.
Když už tu stejně jsou.
Dovolíte, aby se vás dotkly.
Když je ve vás něco, čeho se dotknout mohou.
Určitě jste si už v životě všimli, že jsou věci, které vám nevadí, a věci, které vám vadí. Jinými slovy – kterým se podařilo zahrát na nějakou strunu ve vás. A takovým věcem můžete být vděční, protože odhalily to, co chtělo z nejrůznějších důvodů zůstat skryté.
A vy teď máte vzácnou možnost nechat to, co je ve vás lapené, skryté, napjaté a nepříjemně zatuhlé, uvolnit.
Například čchi kung právě tohle dělá – nechává rozproudit zatuhlou energii, protože čchi (naše energie) by v nás měla volně proudit. Dělá to speciálními pohyby podle toho, kde tu energii chcete rozproudit. Podle toho, co vás trápí nebo co vás bolí. A dělá to i prací s myslí.
Existují nejrůznější čchi kungové praxe, které pomáhají na úrovni mysli, těla nebo přímo energie. A není to žádný výmysl… to, že se cítíte lehčí, pružnější, uvolněnější a radostnější je velmi hmatatelné. :-)
Učím čchi kung ve stylu Orel v hnízdě už léta (a ještě déle ho cvičím sama) a je vždycky nádherné něco takového cítit na sobě nebo vnímat u druhých.
PROČ POVOLIT??
Vidíte? V dualistickém světě vnímáme slovo přijímat nutně jako protiklad slova odmítat. Přijímáme to, co považujeme za správné, a odmítáme to, co považujeme za špatné. V neduálním Jiném světě je to ale jinak. :-)
Přijetí není nic víc a nic míň než pouze otevření a povolení – ať se objeví, co se objeví. Bránit se tomu, co je, je totiž podobné jako bránit se vlně, která se přivalila na pobřeží. Můžete si ji klidně hodnotit – je moc velká? Moc špinavá? Moc prudká? Nebo málo?? Pro mě za mě…
Ale hlavní je vnímat tu vlnu a učit se nenechat si jí podrazit nohy.
Možná jste to někdy zažili… když si nedáte pozor (nejste dost bdělí), najednou se vám vlna buď převalí přes hlavu, nebo do vás vrazí a srazí vás a vy pak jen lapáte po dechu. Není divu, že se pak spousta lidí takových vln bojí.
Ano, můžete před tou vodou už na věky utíkat. Můžete se k ní stavět zády a dělat, že tu není a nikdy nebyla. Ale strachu vás to nezbaví a zvládat vlny vás to taky nenaučí.
A tak nechte vlnu být vlnou.
Neztrácejte svůj vzácný čas myšlenkami, jak strašná ta vlna je, že s takovými vlnami nechcete mít nic společného, že se jim budete už navždy vyhýbat nebo že by bylo bývalo nejlepší, aby byla vůbec nepřišla.
Ano, o tsunami nikdo nestojí a oprávněně. Ale o to nejde. Jde o to neděsit se ani tsunami. Protože ji umíte včas rozpoznat a umíte se k ním postavit tak, aby vás nezasáhla.
JAK POVOLIT?
A to se dobře učí na tom, co už jsme stejně zažili. Stačí být bdělí a vnímat, co nám vadí a co ne. Jak reagujeme na to, co se nám v životě děje. Stačí být zvídaví. A hrát si s tím, co se objeví.
Jaké myšlenky? Jaké emoce? Jaké pocity v těle?
Na čchi kungu miluju právě to, že mě skrze pohyby učí být mnohem víc „vtělená“, než jsem byla předtím. Obvykle dnes totiž většina lidí žije hodně v myšlenkách. Jak rád říkává nás čchi kungový mistr: „Tolik lidí každý den zažívá mimotělní zážitky.” Jojo a ani o tom neví. :-)
Čchi kung mi už tolik pomohl… a nasměroval mě i k celkem hluboké práci s myslí, tělem a vnímání energií v těle skrze tzv. Inquiries (neboli Dotazování). Přesněji řečeno – ke Kiloby Inquiries, jejichž autorem je Scott Kiloby.
INQUIRIES (DOTAZOVÁNÍ)
Jestli umíte anglicky a chcete se naučit přistupovat ke každičkému okamžiku svého života jako ke zvídavé hře a odkrývat to, co je ve vás potlačené, včetně hlubších traumat, a opatrně a zručně je uvolnit ze svého organismu, aby vám už neřídily život, pak vřele doporučuju!
S mým oblíbencem Rupertem Spirou jdou ruku v ruce. Rupert Spira vám umí velmi jasně ukázat, jaká je vaše podstata, a že nic nepotřebujete a nemusíte se ničeho bát. Což je potřebný základ pro hlubší ponoření tam, kde se skrývají ony žáby na prameni, které vám brání toto poznání i naplno prožít. Třeba skrze Kiloby Inquiries.
Říkám to já a říká to i sám Scott Kiloby. :-) A to jsem ráda, protože spousta neduálních učitelů se dle něj zasekla na půl cesty. A svým učením spíš přispívají ke spirituálnímu bypassu než ke svobodnému spokojenému životu. Ostatně jako to kdysi dělával i on sám.
Já jsem na něj narazila již před mnoha lety právě jako na neduálního učitele, který již tehdy pracoval s Inquiries, protože v neduálních učeních je to celkem klasická metoda rozpoznávání podstaty nás a naší mysli. Od té doby se ale posunul ještě o kus dál… a je to rozhodně zajímavé.
JE V NÁS TOLIK K PROZKOUMÁNÍ A TOLIK POKLADŮ
Možná vám to nepřijde, ale prostor naší mysli i našeho těla je to nejzajímavější území plné překvapení i pokladů.
Je v nás třeba tolik lapené energie!
Někdy si stačí odpoledne, když už začínáte být unavení, udělat rychlou masáž, a zjistíte, kolik energie ve vás ještě je! (Vlastní zkušenost. :-)) Jen vás nikdo nenaučil najít si k ní přístup. Ve škole se holt běhá, skáče a hází na výkon, ale vnímat tělo nebo z něj uvolňovat nastřádané napětí za celý den vás nikdo neučí. A třeba právě ve škole by to stálo za to!
A když se zaměříte na všechny ty lapené emoce a myšlenky, programy, které vás brzdí (protože co kdyby vám někdo ublížil?), kolik asi energie uvolníte? A kolik programů, které vám říkají, že nejste dost dobří, vymažete? A co všechno pak v sobě díky tomu konečně objevíte?? (Mně tohle objevování za ta léta už změnilo i písmo a to je co říct…:-))
Nepíšu to jen tak… píšu to i proto, že i já sama jsem mívala velké zábrany se některými směry vydat. Pořád jako by mě něco drželo zpátky. Teď mám dojem, že někdo zahrál na tu strunu mé zvídavosti a ochoty ponořit se do hlubších propastí.
A tak si teď půjdu hrát se zvídavými otázkami, s bdělým vnímáním a prozkoumávání svých vnitřních vrstev. Možná taky potkám pár nebezpečných tvorů jako hrdinové mého jediného oblíbeného anime (Made in Abyss), ale určitě to bude zajímavá cesta. Laskavá, otevřená. Uvolňující. :-)
A něco víc o Kiloby Inquiries zase příště. Budete chtít?