Jaké to bylo? Dívat se na stůl, nebo na židli a říkat si: „Na co se to vlastně dívám? Co je za tím?” Viděli jste jen hmotu? Něco, čeho se můžete dotknout, spočítat? Nebo jste viděli i něco jiného? Ptali jste se sami sebe, co bylo dřív? Hmota, nebo mysl? Hmota, nebo vědomí, díky které to hmotné můžete vůbec vidět?
Možná netušíte, nač se ptám. Pak si přečtěte první díl tohoto článku ZDE. Kdo jste ho četli a zkoušeli jste si dívat se na svět kolem sebe trochu jinak, pojďte číst dál.
Proč si Bernardo Kastrup myslí, že představa, že hmota je prvotní, je až směšně praštěná a dnes už neudržitelná?? A co tedy můžeme vidět, když se díváme na stůl?? :-)
CÍRKEV VÁS UPÁLÍ, KDYŽ TOMU NEBUDETE VĚŘIT
Církvi prý vděčíme za zakládání univerzit. Kde se učila teologie, ale třeba i medicína. Dokud studium přírodních zákonitostí a filozofie ladilo s učením církve, bylo vše Ok. Ale víte, co se dělo ve chvíli, kdy byly v 19. století objeveny prehistorické malby v Altamiře?? Jejich objeviteli nikdo nevěřil, že je nenamaloval sám. Jak je mohli malovat prehistoričtí lidé, když Země byla přece stvořena před 6000 lety?
Co se stalo s Giordanem Brunem také víme.
Jak Bernardo Kastrup říká, moderní věda postulovala hmotu jako něco mimo mysl (protože i to vnější existovalo v mysli Boha), aby mohla dál zkoumat přírodní zákonitosti bez strachu z postihu církví. Ve chvíli, kdy církev ztratila svou moc, hmota se stala primární materií a mysl a vědomí byly až do sedmdesátých let 20. století na okraji zájmu.
Vědomí je stále převážně chápáno jako něco, co nemůže existovat bez mozku. Nemůže být TAM VENKU, protože tam je pouze hmota, ať už v jakékoliv i subatomární formě.
Ale jak zaznělo už v minulém článku, nikdo stále nepřišel na to, jak vědomí (mysl) vznikne z hmoty (hard problem of consciousness).
KVANTOVÁ FYZIKA
Kvantová fyzika toho hodně změnila a zpochybnila. Elementární částice nejsou jako malé kuličky, nějakým bodem v prostoru, ale vlnou rozprostřenou v poli (kvantovém). Částice pak vznikají excitací tohoto pole (elektronového, elektromagnetického apod.).
Není to prý každopádně tak, že naše vědomí má moc tvořit realitu z pole, o kterém nemůžeme předtím s určitostí říct, která realita se takříkajíc vyloupne. Ale rozhodně poukázala na to, že hmota neexistuje nezávisle na mysli/pozorování/měření. Nejdřív je mysl (měření), pak teprve se objeví částice.
QUALIA
Nejenom, že kvantová fyzika poukázala na to, že čím podroběji nahlížíme do složení hmoty (onoho stolu), tím víc a víc se nám rozpadá pod rukama a chová se nečekaně. Existuje i čistě filozofická problematika qualií. To, co kolem sebe vidíme, má totiž nejen kvantititativní vlastnosti (cokoliv můžeme matematicky změřit a tím daný objekt a jeho chování popsat a předpovídat). Má i kvalitativní (qualia).
Jaké něco je.
Jaká je sladkost jahody? Červeň červené barvy?
Kde se bere onen prožitek, který máme z věcí?
Chuť kávy je i prožitek, který není možné pouze redukovat na chemické složení kávy a biologii člověka.
Materialismus vše přepočítává na čísla. Ale kolik centimetrů má moje emoce? Qualia jsou velkou výzvou pro pochopení vztahu mezi fyzikální realitou a subjektivním vnímáním. Právě zde leží onen náročný problém vědomí.
Je pochopitelné, že věda jde spíš cestou kvantitativní vědy, než kvalitativní (kvalitativní výzkum v rámci psychologie a humanitní vědy jako takové nemají takovou prestiž). Držíme se raději toho, co je měřitelné. Ale i neurověda začíná poukazovat na to, že vztah mozku a vědomí může být právě opačný, než materialisticky založená věda předpokládá.
PSYCHEDELIKA APOD.
O mozku a pochodech v něm stále ještě mnoho nevíme. V podstatě se předpokládá, že čím bohatší prožívání, tím větší aktivita mozku. Když vám na neurologii měří EEG, měří mozkové vlny v různých částech mozku. S otevřenýma očima, se zavřenýma očima.
Činnost mozku vám změří i na magnetické rezonanci. Vědci dokáží určit, které části mozku jsou zodpovědné za co. Dokáží odhadnout, jak budou vaše tělo nebo mysl zasažené, když danou část mozku poškodí třeba mrtvice.
I když díky neuroplasticitě mozku a redundanci funcí (na funkci se podílí více částí mozku) je fungování mozku velmi flexibilní, i tak je překvapivé, že někdy mozek funguje i při závažném onemocenění (hydrocefalus, odstranění hemisféry).
Je každopádně zvláštní, že při psychedelickém tripu vykazuje mozek menší aktivitu, i když má subjekt bohatší prožitky. Nemělo by to být naopak, pokud věříme, že právě aktitiva mozku může za vědomí? Možná o fungování mozku ještě dost nevíme?
Zvláštní jsou i ty chvíle, kdy pacienti s Alzheimerem si těsně před smrtí začnou na vše vzpomínat, a rozumně komunikovat.
Existují různé způsoby, jak toto vše vysvětlit, ale podle Bernarda Kastrupa jen ukazují, že teoretici nechápou rozdíl mezi různými pojetími informace, a snaží se zuby nehty držet materialistického výkladu. Jak se říká – když něco chcete vidět, tak to vidíte (confirmation bias/potvrzovací zkreslení).
MATERIALISMUS NEDÁVÁ SMYSL
Bavili jsme se o různých důvodech, proč představa, že hmota je primární, přestává fungovat jako nejjednodušší vysvětlení různých jevů. Některé mají něco společného s novými výzkumy (kvantová fyzika). Některá s fungováním mozku (psychedelika).
Ty asi nejpřesvědčivější (pro mě) souvisí právě s oním náročným problémem vědomí.
S qualii a otázkou, jak překlenout svět objektivity a subjektivity?
Přijde vám hmota jako primární základ reality logická?
Tak si poslechněte tohle:
- Existuje jedna jediná věc, která je naprosto jasná, kterou známe všichni. Vlastní zkušenost.
- U lidské zkušenosti v praxi vše začíná. Individuální vlastní zkušenosti, jaké to je cítit, slyšet, vidět atd. (Qualia.)
- Tu lidskou zkušenost jsme se rozhodli konceptualizovat, srovnávat. Jaké to je nést kilo těžkou tašku? A 30 kg těžkou tašku? (Kilogramy jsme si vymysleli jako praktickou a užitečnou jednotku.)
- A tak začaly vznikat další a další jednotky – váhy, rychlosti, síly. Začali jsme svět kvantifikovat, matematicky propočítávat.
- Svět kolem nás začal být abstraktní, mentální reprezentací naší vlastní individuální zkušenosti.
- Vidět ho jako hmotu bylo praktické, užitečné. Umožnilo nám to prudký rozvoj technologií. Vědomí dlouho nikoho nezajímalo, to bylo v hájemství církve, kněží a zpovědí, které sloužily jako taková psychoterapie v náročných chvílích. Freud a Jung, největší velikáni psychologie, působili až na počátku 20. století.
- A pak přišla ta otázka – co s vědomím? Co s vnitřním vnímáním a zkušeností? Jak změřit myšlenku? Kam ji zasadit do světa hmoty, který nám tak pěkně funguje? (před nástupem kvantové fyziky). Evolučně tedy vznikl až s mozkem??
A tak vědomí, díky kterému vznikla celá ta myšlenková struktura hmoty, mentální reprezentace našeho vnímání a našich zkušeností, prý povstala z toho, co by bez ní nikdy nebylo! Je to jako byste vzali zemi, snažili jste se ji popsat pomocí souřadnic a zakreslit do mapy. A pak tvrdili, že nejdřív byla mapa a teprve pak z ní vznikla země!!
KDYŽ HMOTA NENÍ LOGICKÁ MOŽNOST, CO JINÉHO JE?
O tom si zase řekneme víc příště. V zásadě už jde ale pouze o spekulace, protože my nikdy nebudeme doopravdy vědět, co leží za hranicemi našeho vědomí.
Jediné, co víme, a budeme vědět, je to, co se nachází v naší mysli.
Myšlenky, emoce, zkušenosti dané vnímáním.
Každopádně můžeme spekulovat a jak říká Bernardo, aspoň se budeme mýlit zas o fous méně. :-)
Máte nějakou svou vlastní představu o tom, co vidíte, když se díváte na stůl? Co je za hmotou, kterou jsme si zvládli tak do takových maličkých částiček rozporcovat? :-) Co je tam venku mimo ono pomyslné letadlo, za jehož kokpitem podle Bernarda sedíme?
pokračování příště….