Uf, uf, uf. Letos to byla síla! Ale to se u kurzů meditace vipassana dá asi očekávat. :-) Koneckonců nás učí budovat vnitřní sílu a klid mysli. Jak jinak než skrz to, co představuje pro oboje velkou výzvu?
V červnovém článku Vipassana popáté najdete spoustu informací. O tom, s čím letos na vipassanský pobyt do Polska odjíždím, co mi pobyty dávají nebo co tam tak celé dny dělám.
Také odkaz na články z minulých let i odkaz na stránky, kde se můžete na základní desetidenní kurz meditace vipassana přihlásit taky.
Pokud umíte anglicky, můžete jet kamkoliv po světě a kdykoliv. Pokud chcete kurz podle Goenky, na který jezdím léta já, v češtině, máte většinou možnost 2x ročně.
Nejbližší je 20.-31.12. v Dhamma Pallava v Polsku. Cena je dobrovolná (doporučuju darovat minimálně tolik, kolik jsou náklady na dalšího studenta) a v Polsku jsou nadstandardní podmínky v podobě single pokojů s příslušenstvím a plně vybaveným centrem postaveným pouze pro vipassanské meditační kurzy.
PŘÍPRAVA NA DVACETIDENNÍ KURZ
Od mého prvního kurzu ještě v Beskydech (Čeladná) v roce 2017, je mým cílem jednou zažít dvacetidenní kurz meditace vipassana. Jak jsem psala v článku Vipassana popáté – 10 dní je brána do světa bdělosti, blaženosti a klidu. Nesrovnatelné s ničím, co může člověk jinde prožít. Právě proto, že je to tak náročné.
Protože je snadné být šťastný, když nám Život hraje do karet, je náročnější být klidný a šťastný, když vám hází klacky pod nohy.
(Třeba když se rozbije cold room, kde se uchovávají potraviny pro probíhající kurz a venku jsou téměř třicítky…). Ostatně celý projekt STROMU ŠTĚSTÍ je o tom nepodmíněném štěstí a jiné mě už nezajímá.
Ano, můžete si vizualizovat, kvantovat, programovat si, že vše bude Ok podle vašich představ, ale vždycky je dobré si přiznat, jestli vizualizujete proto, že vnímáte, že tak je to správné, nebo proto, že se snažíte všemi možnými způsoby vyhnout utrpení.
Není to jen únik? Třeba spirituální bypass? Snaha nevidět, neslyšet?
Jste si jistí?
I já čerpám a i během kurzu jsem čerpala sílu z optimismu a víry v to dobré, ale ne proto, že bych se chtěla vyhnout tomu špatnému. (Tedy doufám. :-))
Desetidenní kurz nabízí možnost tu schopnost nepodmíněného štěstí (vnitřní svobody, radosti, klidu, důvěry, bdělé odevzdanosti – dle pěti elementů / semínek STROMU ŠTĚSTÍ) trénovat. Dvacetidenní kurz umožňuje jít dál a hlouběji. Proto mě tak láká.
Podmínkou ale je absolvovat minimálně 5 desetidenních kurzů (tento byl můj pátý!), 1 kurz satipatthány, 1 kurz sloužit (to jsem také letos zvládla!) a mít 2 roky pravidelné denní meditační praxe (2 hodiny denně!).
Příští rok plánuji satipatthánu (totéž jako desetidenní, jen jiná večerní videa, zaměřená na text Buddhových rozprav vysvětlující podrobněji techniku vipassanské meditace). A další rok se uvidí.
Zvládnu hodinové meditace denně???????? Dosud mé nadšení po pár týdnech vždy vyšumělo…
JAKÉ TO LETOS TEDY BYLO??
Náročné. Náročnější než jindy, právě proto, že jsem zůstávala přes dva kurzy.
Jeden jsem seděla jako student, druhý jsem byla serverka jako podpora meditujícím studentům. To je kapitola sama o sobě a bude o ní další článek. Je to pro mě hodně silná zkušenost a poznala jsem díky ní líp sama sebe a spoustu úžasných lidí!
Však si to vezměte – 12 lidí přijede pracovat od 4.30 (někteří začínají dříve, jiní později) do cca 22.00 (někdy i déle) jen tak. Zadarmo. Aby podpořili jako dobrovolníci meditující studenty. A i my jsme měli v rozvrhu 3 hodiny meditace denně a musím říct, že je to super!
Ale o druhé půlce mého vipassanského pobytu až v dalším článku.
Letošní desetidenní kurz byl opět jiný než ostatní.
PRVNÍ NEJSILNĚJŠÍ VJEM Z KURZU
Každý den se objevila nějaká překážka, která mě snad mohla zaskočit, zastrašit, vyvést z míry.
- Jednou na mě šlo nachlazení (a meditovat nachlazení, případně nemocní fakt na kurzu nechcete, i když i to se lidem prý stává). A tak jsem sháněla sůl a kloktala.
- Podruhé jsem se lekla, že jsem chytla boreliózu (skvrna na noze, naštěstí bez bílého fleku). Odjet z kurzu po pár dnech, když jste plánovali téměř měsíc, taky nechcete.
- Potřetí jsem při výkladu vipassany 4. den zjistila, že nemůžu sedět při hodinovkách addithány (kdy se pokud možno nemáte hýbat), jak jsem byla během předchozích kurzů zvyklá. A sedět se skříženýma nohama dlouho nemůžu, noha mi začne dřevěnět a já si fakt nemyslím, že je dobré to „vydržať”. Naše asistující učitelka se mnou souhlasila a něco podobného jsem slyšela od jednoho studenta, kterému totéž říkal jeho asistující učitel. Je bolest a nepohodlí a bolest a nepohodlí.
- 9. den jsem šla vůbec poprvé, co na kurzy meditace vipassana jezdím, mluvit s asistující učitelkou (dosud jsem si pořád říkala, na co se to vlastně studenti pořád těch učitelů vyptávají. :-)) – na začátku meditace to vypadalo, že omdlím. Tehdy jsem poprvé zjistila, jak úžasný dar mám v čchi kungu, vím, co s energií, když se mi motá hlava. A jen jsem učitelce říkala, co se mi stalo, a jak jsem to zvládla, nevěděla přesně, proč se to stalo. Ale já myslím, že díky čchi kungu vím.
Základním kamenem vipassany je vhled do pomíjivosti, vše je aniččá (pomíjivé). :-)
Je zbytečné na něčem ulpívat, nebo vzdorovat a tím si jen působit utrpení navíc. (Což neznamená, že to, co neslouží Životu, ale jde proti němu, necháváte být.)
Hodinové meditace vás jasně učí, že nemusíte vzdorovat bolesti, ale zároveň si ji nemusíte nechat líbit. :-)
Mně se tentokrát dařilo vždycky obavy hodit za hlavu. Věřit, že všechno bude Ok. Není nutné se hned smiřovat s tou horší variantou, že? :-) A osvědčilo se to.
Bylo to jako když slyšíte, jak Buddhu během meditace navštěvoval Mára a snažil se ho nějak odvést od jeho odhodlání dosáhnout osvobození od utrpení. :-) Nenechala jsem se a nenechala a vždycky to nakonec dopadlo dobře. I po pár dnech snahy najít jinou pozici se najedou otevřela cesta k tomu meditovat tak, jak jsem byla dosud zvyklá. :-) Osvobození. :-)
A asi nejvíc jsem se pobavila ve chvíli, kdy i počasí nám snad chtělo ukázat, jak je vše proměnlivé. Jednou svítilo slunce a děvčata šla věšet prádlo, za chvíli se strhla průtrž mračen, po které zůstaly všude kaluže vody. A pak zas vysvitlo slunce.
Aniččá, aniččá. Slovo, které vám během desetidenní kurzy meditace vipassana podle Goenky utkví jistě v hlavě. :-)
2. SILNÝ VJEM – KONTAKT S ARCHETYPEM
Stalo se to hned druhý den kurzu a a já jsem za to moc vděčná! Předchozí kurzy jsem měla svou pomoc, hlavně během hodinovek addithány, která mi pomáhala zůstávat klidná a bdělá. Ale díky tomu, že jsem se tento rok otevřela Jungovým archetypům, stalo se něco, co mě ohromilo – jako by se všechny střípky velkého obrazu konečně zapadly!
Jako by se přítoky nejrůznějších vhledů během uplynulých cca 30 let slily do oceánu a já se mohla setkat s archetypem, který má pro mě velkou cenu a který mě desetidenním kurzem provázel. A v náročných chvílích jsem se k němu obracela i během druhé části svého pobytu ve vipassanském meditačním centru.
Zkoušela jsem pracovat i se sny s tím, že se k nim po návratu vrátím a zkusím je víc prozkoumat aktivní imaginací. Toto nahlédnutí do nevědomých procesů mě moc baví. A ostatně i během meditace vipassana se člověk vlastně učí být si vědomý procesů, které jinak vědomí unikají.
Letos jsem to právě díky Jungovy vnímala mnohem silněji. Během minulých kurzů jsem totiž řešila jiné věci než nevědomí a jeho propojení s vědomím. :-)
PÁR DROBNOSTÍ, CO MĚ BĚHEM KURZU NAPADALY
- Vždycky je dobré si uvědomovat, proč to vlastně dělám? Proč jsem tady?? Takový kurz meditace vipassana totiž není žádná relaxačka a člověk tam jede dobrovolně! Už popáté! Co máme z toho, že do toho jdeme zas a zas?
- Je dobré být otevřený novým poznáním, vedení – nechtít jen, aby bylo po našem. :-) Můj archetypální Velký učitel (jó, viděla jsem před odjezdem znovu celý seriál Návštěvníci) mě vždy připomínal, jak důležité je se vždy vědomě otevřít. Ne si pouze myslet, že otevření jsme.
- Po výkladu o tom, jak jsme takové bubliny vody, ve kterých to neustále kmitá a hýbe se, jsem měla při meditaci vizi. Všichni lidé sedící v hale (cca 120) se změnili ve vodotrysky, a pak se opět propojili ve velký oceán. Podobně se potom z oceánu vynořil i můj zesnulý otec, a pak se do něj vrátil. :-) Často jsem během pobytu vnímala lidi a prostor centra jako kvantové pole (hodně jsem o vědomí a kvantové fyzice před kurzem slyšela) – vše se objevuje, proměňuje a opět se do pole navrací.
DALŠÍ VHLEDY
- Život pod povrchem. To mě vždy zajímalo a během let jsem to nahlížela vždy trochu jinak. Vipassana skrze napojení na tělo na to jde ještě jinak. Ostatně i kvantový svět je svět pod povrchem toho projeveného světa, jak ho klasicky známe. S jeho klasickými zákonitostmi. Pod povrchem to ale funguje jinak.
- Není to jen jáma nejistoty, která rozkmitá kyvadlo strachu a touhy (odporu a připoutanosti). Je to Jáma utrpení. Nejistota, kdy a proč zase budeme trpět, a naše snaha se tomu jakkoliv vyhnout. Vybudovat si pro sebe bezpečnější svět bez utrpení. Většinou to ale skončí jen náhražkami, které je tak snadné rozmetat na kousky. Trpět budeme, dokud se budeme utrpení bát. Dokud před ním budeme utíkat.
- Při procházkách lesíkem v centru (často bosky) jsem si říkala, že vlastně chodíme po metrech a metrech půdy, která vznikla z opadaných stromů a zemřelého hmyzu. Ostatně manžel často při stavebních pracech najde pod metry půdy historické nálezy z minulých staletí. Prý je ale Země uzavřený systém a tak nic nového vlastně nevzniká a stále se jen recykluje. Zajímavé. Žádné zpomalení rotace Země prý tedy nehrozí. :-)
- I břízy musí odhodit spodní větve, aby mohly dál růst. Před kurzem jsem hodně řešila připoutanost. Pokud pro mě byl kdysi tématem hlavně vzdor a rebelství, letos to je spíš připoutanost. Svobodu si člověk holt někdy přestavuje jako to, že si děláme, co chceme, a nechceme se ničeho vzdávat. Často tak ale jen omezujeme sami sebe v růstu.
JEDEN Z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH VHLEDŮ, ZA KTERÝCH JSEM MOOOOOC VDĚČNÁ
Zlatý čchi kung! (Cvičím i učím styl Orel v hnízdě.)
Pomohl mi ve chvíli, kdy jsem myslela, že budu muset svou první hodinovou addithánu vynechat.
Už předtím jsem se cítila divně, jemně se mi motala hlava. Úvodní Goenkův chanting mě většinou zklidní, vycentruje a dobře se mi medituje. Tentokrát mi při něm bylo zle. Zvažovala jsem odejít. Ale nakonec jsem začala dělat to, co lidem radím na čchi kungu, když se jim dostane moc energie do hlavy a začne jim být špatně – pouštět s výdechem energii do chodidel a celkově se víc soustředit na dech.
Po nějaké době mi začalo být lépe (ale trvalo to docela dlouho). Možná kdybych tehdy byla vycouvala a šla si prostě jen lehnout, neudělala bych byla dobře. Kdo ví. Po meditaci jsem pak byla za asistující učitelkou říct jí, co se stalo, a jak jsem to řešila, a byla s tím Ok. Jen to „nepouštět energii pryč, když už je jí jednou hodně“, ale poslat ji do spodního tan-tien a tam ji v bezpečí uskladnit jsem úplně nevysvětlovala. :-) Když oni toho o čchi kungu moc nevědí… Trvala na chodidlech a dlaních.
Ale já musím říct, že teprve, když jsem tu přebytečnou energii poslala do spodního tan-tien, začala jsem vnímat víc klidu a energie. Další meditace už byly Ok. Čchi kung mi pak hodně pomohl i při další části pobytu.
Ale o tom zas v dalším článku. O tom, jak se parta šílenců rozhodla, že podpoří jinou partu šílenců. Navzdory všem klackům házeným nám pod nohy. S úsměvem a nadhledem.
Nové články se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit: