Meditace je pro vás možná jen ten příjemný čas s nahrávkou, která vás tak pěkně uklidní. Nebo motivuje. Nebo vám pomáhá najít ve větší hloubce váš potenciál. Hojnost. Sebelásku. Meditace ale může být i něco jiného. Něco, čemu se lidi někdy raději vyhýbají.
Zažívala jsem to před lety. To uvědomění, že pod povrchem jsou věci, o kterých raději nechci nic vědět. A potřebovala jsem pomoc, abych po té cestě dál šla. Abych to, co se začalo otevírat, zvládla ustát.
A ještě dřív, už v 90. letech, kdy jsem stála na prvním rozcestí, jsem napsala symbolický text Brána života (najdete ho na starém blogu). Dnes je součástí mé první e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), protože ať chcete, nebo ne, tahle brána na té cestě od trápení k vnitřní radosti je. A jak se mi při psaní tehdy zjevilo:
Uvnitř máš ještě naději, ač vykoupenou utrpením.
Venku ti nezbývá než oplakávat to, co uplynulo,
a toužit po tom, co nikdy nezískáš.
A až se svět rozpadne v prach,
budeš s rukou nataženou k uzavřené bráně
proklínat své slabosti
a svůj strach.
NEBEZPEČÍ MEDITACE
Možná jste už také narazili na varování. I když většinou se mindfulness a meditace považují za něco přínosného. Někdo vyzdvihuje lepší schopnost koncentrace, snížení stresu nebo lepší zvládání emocí. Někdo vyhledává výjimečné zkušenosti, které se při meditaci mohou objevit. Poznání reality světa takové, jaká je.
Ale jak se píše TADY, meditace může mít i negativní vedlejší účinky – úzkosti, deprese, strach, depersonalizace. Existují stránky, kde můžete najít bližší info, zkušenosti meditujících i rady, nač si dávat pozor.
Asi si můžete snadno představit, co všechno se může stát, když při meditaci otevřete v nevědomí něco, co jste tam předtím sami z nějakého velmi dobrého důvodu uzavřeli. Něco, co jste kdysi nedokázali zvládnout nebo přijmout. Něco, co jste nechtěli vnímat a čelit tomu. Čím jste starší a čím víc zkušeností a znalostí máte, tím větší šance ale je, že meditace sama vás připravila na to ty 13. komnaty otevírat a zpracovávat. Někdy to dělají terapie, někdy to zvládne i meditace.
Proto jsem sama velmi opatrná, co se týká experimentů s psychedeliky, probouzením kundaliní apod. Ten proces otevírání 13. komnat chci mít co nejvíc pod vlastní kontrolou.
Proto nedám dopustit na čchi kung (mininálně na ten náš orlí), který jde na to vše i přes tělo a velmi pozvolna. Nejdřív buduje základnu a teprve později se víc věnuje i samotné práci s energií. I když pro některé to může být příliš zdlouhavé a málo přitažlivé.
S energií bych si ale nezahrávala. Je to mocná síla.
MEDITACE VIPASSANA TAKÉ DĚSÍ
Stejně tak nedám dopustit na desetidenní kurzy meditace vipassana – i když ostatní děsí. Stačí, když vyprávím, jak takový kurz vypadá a co se tam dělá (100 hodin meditace!), nikdo se mnou jet nechce. :-)
Je fakt tak náročná?
A je nebezpečná?
Když se podíváte na seznam článků, které jsem od svého prvního kurzu v roce 2017 napsala, najdete tam i články kritické. Ten kurz rozhodně není pro každého a fakt doporučuju řídit se instrukcemi, ale zároveň vnímat, kdy máte pocit, že máte dost. A odpočívat.
Ne každý učitel, na kterého na kurzu narazíte, vám také umí opravdu pomoct. Někdy totiž stačí, když vás vyslechne a snaží se pomoci. Slyšela jsem ale bohužel o učitelích, kteří vám jen řeknou, ať pokračujete v meditaci dál, ať se děje, co se děje. Vzhledem k info o vedlejších účincích meditace bych byla ale opatrná a nepřeháněla to.
Není nutné ale odtamtud hned utíkat (a asi ani pro vás právě žádoucí), ale berte v úvahu, že té povinné účasti rozhodně není 100 hodin. Jen 3 hodiny denně, občas ještě setkání s učitelem, jedno video a pár minut po něm. Nemusíte se snažit být dokonalí. Nemusíte si myslet, že je potřeba fakt trpět a usedět to.
Ale snažte se vydržet do konce. Snažte se učit během těch pár hodin, které budete meditovat, danou techniku, zklidnění mysli a napojení na tělo. Pokud se naučíte i jen to, bude to velký úspěch! Učte se být sami se sebou (nejste tam přece úplně sami a vždy máte možnost promluvit s manažerem kurzu nebo s učitelem!). Učte se být bdělí. Užívejte digitálního detoxu. Užšího kontaktu s přírodou.
Prostě si to užijte co nejvíc tak, jak vám to půjde.
LETOS JEDU UŽ POŠESTÉ! TENTOKRÁT ALE JINAK A JINAM.
Každý rok (?) před odjezdem píšu článek o tom, proč tam jedu. Asi je dobré si to vždycky uvědomit. Proč děláme to, co děláme. Proč jsme si vybrali tu, či onu cestu. Obzvlášť před vipassanským kurzem, který je náročný, se to asi šikne. :-)
Letos mě poprvé čeká španělské centrum Dhamma Sacca ve vnitrozemí (kousek od Madridu).
Vybírala jsem ho odpovědně. Měla jsem v podstatě na výběr mezi Itálií a Španělskem. Španělsko to vyhrálo, protože mi ulehčilo cestu do centra (bus z Madridu). A ten let do Madridu taky nevyjde moc draho.
A letos nejedu na klasický desetidenní kurz, ale na devítidenní satipatthanu. Jde o kurz pouze pro tzv. starší studenty (ne věkem, ale počtem absolvovaných základních kurzů), na kterém se už konečně nebudu muset dívat večer na to stejné video. Viděla jsem ho už šestkrát (5 kurzů jako účastník a 1 jako výpomoc) a i když je to většinou ta nejzábavnější část kurzu, fakt stačilo. :-)
Tento kurz má tři změny, o kterých vím:
- je o den kratší
- večer je jiné video – rozbor základního textu, z kterého vipassana vychází – satipatthana sutta. Kromě praxe je tady tedy i teorie.
- člověk si může vzít propisku a sešit a psát si! (to je pro mě něco fakt důležitého)
Jestli to bude i v něčem jiném nějak jiné, to uvidíme.
A PROČ TEDY JEDU? UŽ ZASE?
- Je to úžasná příležitost zažít fakt vědomý život bez rozptylování.
- Také je to příležitost naučit se nenechat se rozptylovat tím, co se vám honí v hlavě, nebo tím, co se vám zrovna nelíbí.
- Člověk zjišťuje, jak moc jeho spokojenost závisí jen a jen na něm. Kolikrát jsem už zažila, že i když všichni děláme totéž, jíme totéž, žijeme ve stejných pokojích ve stejném prostředí, žijeme každý v tom svém vlastním světě?? Pro někoho ráj, pro jiného očistec, pro jiného peklo, ze kterého raději rychle utíká pryč…
- Je to opravdu hluboký ponor do toho, co se nám v mysli a těle děje. Vždycky je to objevné.
- Mám možnost vnést do každého z těch pobytů něco, co potřebuji v sobě vyřešit. Každý z pobytů byl jiný. Každý mi přinesl něco jiného a odnesl si něco jiného.
Hlavně tam ale jezdím proto, že neznám lepší a podpůrnější prostor, praxí, prostředím, podporou, který by mě učil vyrovnanosti mysli. Neulpívat na tom, co se mi líbí (ale užívání si toho naplno s vděčností) a netrápit se tím, co se mi nelíbí, co mě bolí (a to doslova). Každý rok mi přináší hlubší klid, protože ten výcvik je možná náročný, ale stojí mi za to.
DÁNA DĚLÁ Z GOENKOVÝCH KURZŮ NĚCO, CO JINDE NEVIDÍM
A proč Goenka? Na vipassanu nemusíte přece jezdit někam do Polska nebo do Španělska. Kurzy vipassany se pořádají i tady, mimo Goenkův MacDonaldský přístup, jak to kdysi nazvala má spolužačka na religionistickém doktorátu ve své disertaci. Nebýt jí, o Goenkovi nic nevím. (To jest všude na světě do puntíku stejný program a pravidla.).
Vipassana podle Goenky mi organizačně vyhovuje. Měla jsem vždy štěstí na manažerky a učitelky. A hlavně – stojí mě jen tolik, kolik jsem schopná zaplatit. U Goenkových kurzů vše funguje na bázi dobrovolných příspěvků.
A to mě fascinuje.
Že něco takového vůbec taková léta funguje.
A jaké pocity to ve vás vyvolává.
Protože najednou to opravdu není o penězích, ale o daru, který si lidé vzájemně dávají.
PLATIT, NEBO DAROVAT?
Na kurzech pracují dobrovolníci (včetně učitelů). Podobně jako jsem já loni pomáhala v kuchyni, vyzvánět k jídlu a nosit jídlo učitelům. Náklady na celý kurz tím klesají výrazně níž. Nemusíte platit vůbec nic (obzvlášť pokud vám kurz vůbec nic nedal), ale to mi nepřijde úplně ok. Nějaké náklady pořadatelé mají a je správné je zaplatit. Už jen proto, aby na kurz mohl jet někdo další.
A vy víte, že střechu nad hlavou, jídlo, program i podporu na kurzu tak náročném, jako vipassanské kurzy jsou, jste dostaly darem od někoho, kdo byl na kurzu před vámi. Vy jen uděláte to, že ten dar pošlete dál. S vděčností. A ano, protože jste si to nezaplatili, máte menší tendenci si stěžovat, když není vše dokonalé podle těch vašich představ. :-) Ego se nemá moc čeho chytit. :-)
Tento přístup otevírá možnosti těm, kteří by si nemohli dovolit jezdit na 12 dní každý rok meditovat. (Jako jsem třeba já.) Nikdo jim neříká: „Když do sebe neinvestuješ, čeho chceš v osobním rozvoji dosáhnout?“, což je tak trochu manipulace. A když pak zjistíte, že celá centra stojí jen díky těm, kteří jsou natolik bohatí, že mohou zaplatit výstavbu, koupi pozemku apod., žijete najednou opravdu v Jiném světě.
Nejsou to jen slova a svět, o kterém tady na blogu píšu.
Já žiju ve světě, kde si lidé také umí vzájemně pomáhat, aby měli čas a prostor a možnosti věnovat se osobnímu rozvoji.
A vlastně nejde o nějaký osobní rozvoj. Nejde o cestu, jak být lepší, víc toho dosáhnout, ovládnout nebo mít.
Jde spíš o cestu, jak žít spokojenější život s tím, co teď a tady máme.
Protože proč na něco čekat, že?
Vše ostatní člověk pak stejně dostane jako bonus. :-)
NAČ SE LETOS NA VIPASSANSKÉM POBYTU TĚŠÍM?
Letos je to všechno hodně jiné. Nejvíc se asi těším na nové prostředí. Na ty 2 noci v centru Madridu. A je mi fuk, že má být 40 stupňů ve stínu. Místní to taky nějak přežívají, budu jako místní. Na těch pár dní. Vytáhnu deštník a vějíř jako správná Španělka. :-)
Těším se, jak využiju svou španělštinu. Na Duolingu mám za sebou 62 dní opakování a už se blížím k úrovni B1. Tedy co se porozumění týká. :-) Ta aktivní schopnost mluvit je samozřejmě mizerná. Ale chci rozumět, domluvit se v základních věcech a dát se do rozhovoru se Španěly, kteří pojedou na vipassanu. Alespoň ve stylu – já odpovídám anglicky a oni španělsky a pěkně si rozumíme.
No, uvidíme. Ale velmi často to přesně takto funguje mezi těmi, kteří mají lepší pasivní znalost než aktivní.
Nechci být ale závislá jen na tom, že se tam po kurzu nebo v autobuse budu muset bavit jen s pár lidmi vládnoucími angličtinou.
Před lety jsem byla na kurzu španělštiny v Granadě a přesně takto to často bylo – rozuměla jsem výrazně víc, než jsem byla schopná sama vyplodit. :-)
No a samozřejmě na samotný kurz, který mě doufám zase ukáže něco nového. A třeba mě setkání s ostatními účastníky inspiruje. Jako výpomoc mezi kurzy, nebo také na jednodenních kurzech u nás, jsem zažila, jaké to je meditovat s lidmi, kteří jsou zvyklí. Na klasických 10 denních kurzech jsou nováčci tak trochu rušivý element (pokud se tedy necháváte rozptýlit). Meditovat mezi pokročilejšími studenty je rozhodně podpůrné.
PŘIHLÁŠKA – ROZHODUJÍ VTEŘINY
Pokud by vás také něco takového lákalo, mrkněte SEM. Najdete tam přehled článků a zkušeností a také kde se přihlásit. Nováčci mohou jet kamkoliv, pokud zvládají angličtinu. České kurzy jsou 2x ročně, jeden zatím i u nás. Kdo jste ještě nikdy nebyl jednu radu ještě před přihlášením – klikněte na registraci hned (HNED!!), jak se otevře. O tom, jestli na kurz pojedete, nebo ne, mohou rozhodnout vteřiny. :-)
Ano, tak velký je zájem.
Hodně štěstí.