… a otázka pak zní, zda šel špatnou cestou, nebo ne. Podobnou otázku si kladu tento týden, ale odpověď se asi dozvím až nějaký další.
Jak už to tak v projektu STROM ŠTĚSTÍ bývá, téma týdne se zhmotní a dá Vám zažít hmatatelně to, co může být velmi poučné prožít. Je to jako byste si přivolali nějakou svou vlastní životní lekci. Hmm, co myslíte? Není to lepší, než když Vám Život nějakou přihraje sám a Vy pak valnou většinu té hodiny strávíte tím, že se té lekci bráníte?
Tématem tohoto týdne bylo PO SVÉM, ALE MOUDŘE :-)
Ano, zaběhané cesty jsou přece tak jednoduché a jasné. Nalajnované. Stačí jít a dojdete zcela jistě do cíle. A v podstatě proti tomu vůbec nic nemám.
Vzpomínáte na můj oblíbený symbol labyrintu?
Tak to je přesně ona jednoduchá a jasná cesta, po které se prostě šlape, dokud nedojdete do středu. Bušit hlavou do zdi a snažit se jít jinudy, nějakými zkratkami přímo do středu, prostě nefunguje.
Kdo by proti takové cestě něco namítal? A není snad pochopitelné, že právě takovou cestu se lidé snaží prosazovat? Máte spoustu různých skupin s jejich vlastními zaběhanými cestami a je pomalu hřích (a někdy i smrtelný zločin) se od takové cesty odchýlit. Je jednou daná, vyzkoušená a vede do „ráje”.
Hledači to vždycky mívali těžké
Rebelovat proti „systému“ se nevyplácelo. Takoví lidé zůstávali sami. Nepochopení. Vyhnaní. Odstrčení. Dodnes jsou kultury, kde je odchýlení zneuctěním komunity. A je trestáno. I smrtí.
O hledačích se často říká, že prostě jen ztrácejí čas hledáním něčeho, co už někdo jiný dávno objevil. Že se odchylují od cesty. Většinou jim nikdo nenaslouchá, protože ostatní už přece dávno vědí…
Já jsem přesně takový hledač…
Každý hledač jednou narazí
Pokud jste i Vy hledači, asi se Vám to už přihodilo. Nebo možná byste rádi hledači byli, ale právě toho, že narazíte, se bojíte. Když člověk narazí na to, co hledal, je to super. Horší je, když narazí na ty, kteří hledači nejsou, a na kameny v jejich hlavách.
Je velmi snadné říct si v dané chvíli, že jsou prostě jen omezení. Že vidí jen tu svou cestu. Že jsou tak trochu jako roboti. Zvyklí na to, nač si zvykli. Že Vy na to jdete nějak líp. Inovátorsky. Jste si jistí, jestli je to opravdu vždy pravda??
Jsme hodně zvyklí vymýšlet pořád něco nového. Ne vždy je to tak správně…
Takže okamžik, kdy narazíte, pro Vás může být okamžikem, kdy si budete muset ujasnit jednu věc – zda opravdu jdete po té správné cestě. Možná jste totiž nenarazili na omezenost druhých, ale na svou vlastní tvrdohlavou představu, že dokážete vymyslet něco lepšího.
Jak poznáte, zda opravdu jdete moudrou cestou a ne jen tvrdohlavě tou svou?
Toť otázka, že? :-)
- V prvé řadě buďte otevření. Moudrost spočívá v otevřenosti. Pokud budete jen trvat na tom, že si to budete dělat po svém, můžete to nakonec být vy, kdo bude ten omezený :-)
- Neodmítejte pohled (názor), se kterým možná nesouzníte. Možná má v sobě něco, co si potřebujete vyslechnout. A to platí pro obě strany :-)
- Nedělejte to, co děláte, jen ze zvyku. Ani jen proto, že to prostě chcete dělat jinak. Hledejte, která cesta je ta nejlepší a po té pak jděte.
Buďte si vždy vědomí toho, proč jdete tudy, kudy jdete.
Výhoda hledačství, pokud je opravdu moudré, spočívá v tom, že pokud je zaběhaná cesta ta správná, potvrdí ji.
Ale je možné, že ji navíc ještě i doplní. Rozšíří. Že bude nakonec ještě lepší.
Je to ale nakonec ten hledač, který ve chvíli, kdy se vydá mimo hlavní cestu, hodně riskuje. Je to jeho risk. Jeho zodpovědnost. Musí počítat s tím, že tahle cesta s sebou prostě nese určité nepohodlí :-)) A že možná nikam nevede.
Na druhou stranu v sobě může hledači dodat sílu vnitřního přesvědčení. Zkusili jste něco jiného, ale teď víte, že ona zaběhaná cesta byla lepší. Víte to ne proto, že Vám to někdo řekl, a Vy tomu věříte. Ale proto, že jste nakoukli za bránu a zjistili, že tudy cesta fakt nevede :-) Není to ani z Vaší hlavy, ani z hlavy těch, kteří Vám to řekli. Je to z Vašeho srdce…
Jak to pak v reálu vypadá?
Před lety jsem začínala jako lektorka angličtiny pro děti. Ta práce mě bavila. Učit děti totiž může být neskutečná zábava. Hrajete si s nimi, zpíváte, blbnete. (Jeden rodič po ukázkové hodině do dotazníku napsal, že lektorka má dobré taneční a pěvecké schopnosti :-)) Zároveň je to ale výzva. Děti dnes nejsou vycepované jako dospělí a nedělají, co jim řeknete :-)) (Že by prostě byli ti hledači?? :-))
Řešila jsem ty výzvy s šéfovou i ředitelkou, dostávalo se mi spoustu užitečných rad. A pak jen kroucení hlavou, že si to stejně dělám po svém :-) Já ale nemohla jinak, než zkoušet jen to z jejich rad, co se mnou souznělo. Hledat si tu svou cestu k dětem. Zkoušet, jestli budou fungovat mé vlastní představy, jak to dělat. No, někdy fungovaly. Někdy ne :-) A ano, chodila jsem i na hodiny jiných instruktorů a inspirovala se. Byla to ale má vlastní cesta…
A tak to dělám se vším. Hledám si své vlastní cesty, které se mnou souzní, ale zároveň co nejlépe fungují. Abych nebyla jen ten šroubeček v soukolí, ale živoucí součástí živého organismu…
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného témat PO SVÉM, ALE MOUDŘE v rámci elementu KOV. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní sílu, bdělost, odevzdanost a s ní spojenou spokojenost. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.