Loňský rok byl rokem Junga hledícího na Měsíc. :-)
Na konci každého ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (původně ABSURDISTÁN) ode mě každý rok dostává svůj symbol.
Zjistila jsem, že je to úžasný způsob, jak si pamatovat, čím byl ten který rok pro mě významný. (Třeba Freddy Kruger, ten z Noční můry v Elm Street, je nezapomenutelný. :-)) A jejich živá, a tedy silná, poselství.
Třeba že pokud chci být opravdu svobodná, musím překonat strach. Nebo že pokud nepřestanu žít v iluzích, rozsápe mě to jako Freddy.
LETOŠNÍ ROK BYL TROCHU JINÝ
Letošní rok byl již od začátku zvláštní tím, že po 10 letech projektu jsem tak úplně netušila, co bude dál. Ano, podle závěru článku o symbolu roku 2023 bylo mým záměrem, že dalším rokem mě bude provázet Jung a Tao-te-ťing (což se do určité míry stalo). Ale roční projekty jsem už chtěla pojmout trochu jinak. Jungovsky kreativněji. (Což se tak úplně nestalo. :-))
Přece jen, těch 10 let bylo díky tématům týdne hodně výživných, nechtěla jsem se jich nakonec úplně vzdát. V mnoha ohledech mi daly přesně to, co jsem chtěla. Ale plánovala jsem je trochu jungovsky upravit.
I když to se tak úplně nepovedlo, i tak mi témata týdne dělala nakonec rámec uplynulého roku.
Projekt už sice veřejně nenabízím, ale i vy jste si mohli alespoň v FB skupině STROM ŠTĚSTÍ tématy týdne procházet také.
Kdo z vás využil téhle možnosti zcela zdarma prožít uplynulý rok hravě a vědomě?
Jak říká můj oblíbený Bernardo Kastrup, o kterém bude níže ještě řeč: „Má spirituální cesta spočívá v tom věnovat pozornost životu. Život je nejlepší učitel, není potřeba hledat gurua.“
Mně se to rozhodně osvědčilo. :-)
POKUD SE CHCETE PŘIDAT V ROCE 2025 ZDARMA KE MNĚ…
Pro tento rok plánuji témata týdne v FB skupině STROM ŠTĚSTÍ zveřejňovat zase. :-)
Máte tam možnost sdílet své zkušenosti i otázky, podobně jako to dělávám někdy já. Záleží jen na vás, jak moc z projektu takto získáte. Může to být i hodně – ráda na komentáře v FB skupině odpovídám a můžete se tak toho hodně dozvědět, aniž byste četli další materiály. :-)
Každopádně ti z vás, kteří si přikoupí ebooky elementů, mohou jít o něco hlouběji. (jen jarní DŘEVO už je v podobě ebooku samostatně nedostupné, jen jako desetitýdenní projekt). Využít mé mnohaleté zkušenosti s projektem a všemi 50 tématy, které v ebooku elementů jsou pro mě i pro vás zaznamenané…
… abychom nezapomínali na to, co je důležité…
A nezapomeňte, že důležitou součástí takového roku je pak tzv. Journaling (což není jen obyčejný deník). V rámci jarního DŘEVO projektu máte k ruce jako dárek i stručný PDF návod, jak na to.
Ale když zapátráte na netu, najdete pro sebe pár tipů taky. :-)
Ať tak, či tak, vřele doporučuju alespoň shrnovat si týden, měsíc, čtvrtletí a rok.
Na to není potřeba nic víc než jen sednout a psát, jak vás napadne. :-) Psaní samotné má velkou moc pomoci vám zpracovávat emoce, posilovat paměť, poodstoupit od dění a lépe vnímat sebe jako prostor, kde se vše odehrává, ne jako oběť, které se to všechno děje. Z toho pak vychází základ neduálního vnímání.
Obzvlášť, pokud život prožíváte v rámci témat týdne, často zjistíte, že prožíváte to, co s tématem týdne souvisí.
Najednou se vše neděje vám, ale pro vás. :-)
ZÁKLAD, NA KTERÉM ROK 2024 STÁL
Byl to zvláštní pocit ohlížet se loni v lednu za desetiletkou ročních projektů. Najednou jako by se to vše, co mi přinesly, zhmotnilo, a dalo roku 2024 jiný základ. Jiný nádech. A protože právě na tomto základu celý rok 2024 stál, myslím, že je důležité ho tady teď připomenout.
Odkud jsem tedy loni vycházela?
Předchozích 10 let ročních projektů bylo hodně dobrodružných – jako v anime seriálu Made in Abyss, kde hlavní hrdinka jde hlouběji a hlouběji do propasti a setkává se s většími a většími nástrahami. Ale už není cesty zpět.
A vy se ptáte – „jak moc je moc, než vás to zlomí?“
Negativně, nebo k nějakému pozitivnímu vnitřnímu průlomu??
Učila jsem se milovat život se vším všudy (nejen v těch růžovoučkých barvách našich splněných snů). Hledat vyrovnanost. Učila jsem se žít v nejistotě a chápat, že to, co jsem zpočátku vnímala jako děsivou černou propast – prázdnotu, je vlastně jen nekonečný prostor, ve kterém mohu být svobodná. Stačí fakt chtít.
Učila jsem se otevřít trápení, bolestem, urážkám a zůstat v tom pevně stát. Nezlomeně. Nacházet v trápení dary nejen zpětně (což pro mě nebylo tak těžké), ale do těch bouří vstupovat dokonce dobrovolně a i tam vnímat klid. Kdysi mi to přišlo jako fakt praštěnej nápad…
V prostoru nejistoty onoho rozbouřeného moře se sice není čeho chytit, ale je možné v něm zakotvit, když pustíme tu svou kotvu dostatečně hluboko.
Byla to úžasná příprava na roky covidu nebo války, které tu existenciální nejistotu vyplavily na povrch všem.
Jak ji teď zvládáte vy?
CO MI DAL COVID?
Hodně. Nejen možnost online výuky angličtiny, první youtube videa, FB skupinu nebo K-pop choreografie a týden ve tmě, ale konečně i Tao-te-ťing v čínštině. O čemž jsem dlouho snila. :-) Během covidu jsem absolvovala i prodloužený instruktorský kurz čchi kungu a poznala, jaké to na školách asi bylo pro ty, kteří se báli, že neobstojí, že je budou kritizovat a špatně hodnotit. To jsem kdysi jako premiantka nezažila.
Ptala jsem se tehdy sama sebe – jsem opravdu dobrá lektorka? Naštěstí jsem měla orlí čchi kungové nástroje, které mi pomohly obstát nadmíru dobře, a ze mě spadl kámen, který jsem si dlouhá léta vůči svým čchi kung učitelům, kteří jsou fakt dobří, nesla! Mohu s klidným svědomím učit na kurzu po jejich boku??
Také mi ukázal, jak moc jsme jako společnost opravdu zaseknutí v dualitě (a to i v té naší převážně ateistické, o těch křesťanských či islámských ani nemluvím!) – A, nebo B, očkovat, neočkovat, přimout, nepřijout. Ukázalo se, jak ta klasická motivace, kterou zná většina z rodin a ze školy (cukr/bič) fakt nefunguje. Vláda uměla také jen slibovat, nebo vyhrožovat, zatímco důležité je hlavně komunikovat, podávat pravdivé a užitečné informace a rozumně je zpracovávat.
Spousta lidí prokloukla cukr/bič vlády, ale málokdo prokouklcukr/bič vlád vlastního ega.
DO ZENU
Během uplynulých let jsem se učila také to, že přijímat neznamená nechat si ubližovat, ale že se tím či oním nenecháte ovlivňovat. Není třeba všechno chápat a vše vysvětlit, stačí přijímat, protože některé věci rozum beztak nepochopí.
Cítit vnitřní klid je vlastně docela snadné, ale než se to člověk naučí, stojí před ním spousta zkoušek. Jak v pohádkách. Uplynulých 10 let mě učilo hlavně větší vyrovnanosti. Nemám tu takovou tendenci se rochnit v myšlenkách a emocích.
Je pro mě snadnější se smířit s tím, co je. (A to je základ zenové mysli.).
PŘIJÍMAT NEPŘIJATELNÉ
Nepodmíněný svět, který jsem se před 10 lety vydala poznávat, si ostatně žádá přijímat i nepřijatelné. :-) A je na vás vykoumat, jak na to, aniž byste nebyli nemorální. Nepodíněný svět se tváří na první pohled lákavě (žít svobodně a radostně, s klidem a odvahou být sami sebou), ale když zjistíte, co všechno to obnáší… čeho všeho je třeba se vzdát a čemu čelit, abyste v sobě tu svobodu a odvahu vůbec našli…
Není divu, že většina lidí se rozhodne pro to štěstí, které si podmíní tím, po čem nejvíc touží. Tím, co je vynášeno do nebes jako žádoucí a morální. I to je mnohdy náročná cesta, i to je velký dar, poznat, že máme svůj život do značné míry ve svých rukách. Ale dříve nebo později člověk zjistí, že je to jen slepá ulička. Narazí do zdi a hlavou ji neprorazí.
Skrze náročné chvíle jsem já nacházela poklady 5 elementů – vnitřní svobodu, lásku a radost, vnitřní klid a vyrovnanost, spokojenost, odvahu i (sebe)jistotu a (sebe)důvěru. Uvolněný bdělý spokojený život. Otevíraly se mi možnosti důvěřovat v první řadě Životu a zároveň s ním spolutvořit ve vlnách, které přinášel. Jednat svobodně, tj. ani z touhy (po něčem lepším), ani ze strachu (z něčeho horšího).
Otevíralo se mi wu-wei, jednání bez zasahování, manipulace nebo snahy uchlácholit, prosadit nebo ochránit své ego. A já se dlouhá léta ptala sebe sama, jak na to.
TVOŘENÍ REALITY?
Nejsme nakonec tvůrci, ani oběti (jak bychom mohli v neduálním světě vůbec být?). Jsme víc. Jsme těmi, kdo vnášejí kvality nepodmíněného neduálního Jiného světa, zharmonizovaných 5 elementů – ty opravdové hodnoty, pro které má smysl žít, do světa. A to je nádherná úloha, kterou máme!
Podle mě, Bernarda Kastrupa (i kvantové fyziky v její základní podobě) realitu svou myšlenkou neměníme. Kvantové pole nečeká na naše myšlenky, aby mohlo skrze naše vědomí stvořit něco konkrétního. Spíš se mi realita skrze záměr (třeba prostřednictvím témat týdne) jeví jinak. Ze změti čar se vyloupne obrázek, podobně jako astronomové ze změti hvězd kdysi vytáhli různá souhvězdí.
Realita zůstává v podstatě stejná, nemění se, jen protože ji pozorujeme.
Jen ji nedokážeme svým pozorováním opravdu poznat.
Hmota je (podle Bernarda aj.) vlastně jen to, jak onu realitu jako lidi vnímáme.
A to mi dává smysl.
DILEMATA NEDUÁLNÍHO SVĚTA
Jsme zvyklí žít ve světě duality. Já vs Ty. Světlo vs Tma. Subjekt vs Objekt. Dobro vs Zlo. Boj, přetahování, útěk, únik, zamrznutí. Touha vs Strach. Je to přirozené, už od dětství bylo v zájmu našeho přežití rozpoznat, kdy se cítíme dobře, a kdy špatně.
Naší prvotní motivací bylo jít za tím, co nám dělá dobře (a vede k přežití) a vyhýbat se (jakkoliv) tomu, co nám dělá špatně. Jednají tak malé děti, dospělí… i politici.
V neduálním světě jsem narazila na 2 velké problémy – kde vzít motivaci a jak přestat vzdorovat tomu, co je (a co se mi nelíbí).
Jsou věci, se kterými se nebudete chtít jen tak smířit. Třeba vyměnit své hodnoty za klid na duši? Je to vůbec morální? Vzdorem jsem se zabývala v uplynulých letech hodně. Objevovala jsem ten zcela legitimní, i ten zbytečný.
Kořenem všeho utrpení je ale NE.
Jde o reakci těla – sledujte, kdy se otevíráte a kdy uzavíráte.
Zjistila jsem ale na vipassanských kurzech, kde se právě neduálnímu rozpuštění touhy a odporu člověk učí, že člověk se může postavit za důležité hodnoty i bez vzdoru, hněvu apod. Zůstaňte otevření, ale zakořenění s jasnými nepřekročitelnými hodnotami.
PROŠLAPÁNA SPOUSTA CESTIČEK
Za těch uplynulých 10 let se toho tolik změnilo! Prošlapala jsem tolik nových cestiček! Napsala jsem první e-knihu, na jejím základě vznikl online speciál o smíření. První videa, vznikl kurz Angličtina jinak. Začala jsem sama učit i organizovat čchi kungové lekce. Víc jsem se věnovala i tělu (2 fitness programy, objevení keto i low carb stravy, protahování fascií a pěnové válce).
Objevila jsem, že jsem HSP a že je to bezva. Že ego není jen malé vystrašené zraněné dítě, ale destruktivní mechanismus, který se ho snaží chránit, ale nedaří se mu. Není nutné ho ničit, ale ani objímat. Že je dobré mít vizi, ale není nutné se neustále posouvat. Stačí i jen být. Že s příchodem AI je o to důležitější lidský kontakt.
Že prvotní trauma je rozdělování na dobro a zlo. Legendární Adam a Eva se z ráje (pocit štěstí) vyhnali sami tím, že se nechali dualistickým vnímáním zmást, začali si myslet, že je s nimi něco špatně, a snažili se nějak ochránit. Zapomněli, že jsou stvořeni k obrazu božímu.
Člověk si často myslí, že bojuje za dobro, ale my víme, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Vždy, když se začneme domnívat, že rozumíme tomu, co je dobré a co je zlé, dochází k tragédii. Když se necháte chytnout na ten háček (šenpa, jak o něm mluví Pema Chodron) a otevřete se tomu, čemu byste se nejraději vyhnuli, vracíte se tak do ráje. A celou společnost tam nakonec můžete zavést s sebou. Se soucítěním a s láskou k tomu, co je. A tím léčit, co bolí a zraňuje.
To je to, čemu Pema říká, reagovat konečně jinak, protože dosud naše běžné reakce přinesly víc zla než dobra.
Pokud si troufnete se otevřít a nechat se Životem otřást, najdete v sobě to neotřesitelné.
A to je velký dar!
DALŠÍ CESTIČKY
Našla jsem komunity podobně smýšlejících lidí – skrze svůj blog a programy, skrze vipassana kurzy, skrze dzogčhen. Na meditacích jsem se učila vnímat, že ať je na tom namalováno cokoliv, je to pořád jen dřevěná mandala (jít po základu a nenechat se zmást povrchem).
Učila jsem se proměňovat kameny a šípy v květiny, podobně jako to dělal Buddha před svým probuzením. Neodcházet (neutíkat), dokud mi nebude dobře (při meditacích v cele vipassanského centra). A zkoumání židovské mystiky (kabala) bylo zajímavým vhledem do jiného úhlu pohledu na smysl života a člověka ve světě.
Roční projekty mě učily vnímat svět neduálně, louskat koány, propojovat protiklady, vyznat se v paradoxech, hledat zlaté střední cesty. Všímat si, že rozdělování na já vs ty apod. je jen iluzí oddělenosti, kde je v základě ona jednota (podlaha).
Hledala jsem ono chtít nechtít (jiný druh motivace), překlápěla dobré na zlé (beztak nedokážeme říct, co je vlastně dobré a zlé – viz příběh o rolníkovi). Ze světa nejistoty jsem se učila překlápět do světa krásy neočekávaného.
Už díky svému nastavení pro mě není těžké stavět se do středu mezi dva proudy a vnímat svět z obou úhlů pohledu.
A už za studií mě zaujalo Maharalovo (známý rabi Low) mystické pojetí postavení člověka v emca (středu).
JSME VÍC NEŽ JEN BŮH
Jsme důležitou spojnicí mezi božským a světem.
Spíš než snažit se být Bohem/Bohyní (není divu, že to bylo pro spoustu náboženství vrchol kacířství) je úkolem člověka hledání onoho středu a žít z něj. Božskému se podobat skrze kvalitu dávání. Otevřít se mu, přijímat a to božské vnášet do světa.
Cílem není osobní štěstí, vlastní rozvoj, probuzení nebo očištění. Nejde o nás (to je jen projev západního individualismu ovlivněný protestantismem, který ráj propojil s ekonomickým úspěchem a askezí). Cílem lidské evoluce je podle židovské kabaly spíš spojení částeček duše, které jsou rozptýlené ve hmotě. Propojit se s ostatními skrze lásku.
Cestu k takové jednotě nemůžeme nikdy vykonat sami, ale skrze sebe spolu s ostatními.
Cítit potřebu společenství je zcela legitimní.
Můžeme se vydat třeba skrze ponoření se do jemnějšího vnímání sebe sama – na úrovni mysli a energie (třeba na vipassaně nebo na čchi kungu), ale i těla. Až na úroveň buněk – těch Benátek v nás. Je voda ve vašich vnitřních Benátkách (mezi buňkami?) čistá? Máme k těm milionům životních forem v nás zodpovědnost – právě zde jsme pány tvorstva!
Bylo zajímavé zjistit, že existují i jiné systémy v našem těle než ty trávicí, nervové a pod. Třeba elektrický. A jak důležité je se pravidelně uzemňovat.
NEDUÁLNÍ SVĚT
Vstupovala jsem do něj různými branami. Vlastním nastavením (astrologický Velký kříž), hinduistickou advaitou v západním hávu (Rupert Spira), buddhistickým tibetským dzogčhenem. Ale i prostřednictvím vipassanských kurzů (univerzální druh meditace).
Nepodmíněné štěstí, za kterým jse se před těmi 10 lety vydala, je totiž možné jen v tom nepodmíněném neduálním světě, kde už nic nestojí proti ničemu. Kde není žádné až. Ani motivace touhou/strachem. )
Učila jsem se propojovat a vyvažovat dvě protikladné síly (jin a jang), které se pak projevují v 5 formách (5 elementů). Neustálá interakce těchto sil stojí za zrodem, vývojem a zánikem. Celého vesmíru, přírody i nás samotných na úrovni těla, mysli a emocí i energie.
Pokud člověk následuje volání srdce po jednotě (nedualitě), může přispět společně s ostatními lidmi ke sjednocení lidstva a propojení lidského a božského světa. A naplnění tohoto propojeného světa pěti semínky štěstí (z pěti elementů) – svobodou, láskyplnou radostí, klidem, spokojeností a jistotou vycházející z odvahy a důvěry.
Velkým objevem uplynulých 10 let pro mě bylo to, že sem patřím.
Jako součást fraktálového světa.
Žijeme v konečném světě, ale dotýkáme se skrze každý fraktál (a jsou i v nás) nekonečna. Záleží už jen na nás, jestli toto propojení budeme ctít, nebo dál žít dualistické iluzi oddělení a konfliktů z něho vycházejících. A to dál pak otiskovat do světa.
Život není proti nám, my jsme život.
Fraktál vypadá na první pohled složitě a chaoticky, ale je generován použitím jednoduchých matematických pravidel. A nás může vyzývat k jednoduché odpovědi na otázku: „Jak reagujeme ve chvílích chaosu?“ Klidně a s nadějí?
UDRŽOVAT SYSTÉM FUNKČNÍ A V ROVNOVÁZE
Jako fraktální součást vesmíru nás nakonec neuspokojí nic jiného než harmonie každého z pěti elementů, jejichž vyjádřením a interakcí svět je.
A to všech. Protože není radosti bez svobody, svobody bez odvahy apod. V hloubi toužíme jen a jen po tom, co nám mohou dát jen ony, když jsou silné a vyrovnané. Skutečná svoboda a láska neleží nikde v tomto světě, ale v tom nepodmíněném.
Protože co je to za svobodu, kteoru něco omezí.
Za lásku, která si kladem podmínky?
Za odvahu, která se něčeho bojí?
Hledáme své štěstí jinde a sami si po něm proto šlapeme. Naše touhy nám paradoxně stojí v cestě ke štěstí. A na tomto poznání stojí celý roční projekt 5 elementů, 10 způsobů, jak každý element harmonizovat, a 50 témat týdne. Už jen ve chvíli, kdy přestaneme hledat štěstí tam venku, se hodně změní, a dostáváme šanci objevovat to, co nás konečně opravdu naplní.
Neznám propracovanější a komplexnější pohled na svět kolem nás a v nás, na proměny energie a její zákonitosti, než je teorie 5 elementů. Zásadní je udržovat celý systém funkční a v rovnováze. A k tomu mám já už léta orlí čchi kung a pak tyto roční projekty.
JEDNOTA NENÍ TOTÉŽ CO NEDUALITA
O jednotě se často mluví. O nedualitě méně. Jednota je snadněji pochopitelná. Jsme JEDNO, že? Můžeme sami sebe vnímat jako buňky velkého organismu. Nebo jako Bernardo Kastrup – jako malé víry (altery) ve velkém oceánu mysli. Ostatě i mystická učení vnímají člověka jako vlny v oceánu.
Můžeme se snažit vytvořit lidskou síť, ale není snadné ji vytvořit tak, abychom tvořili jednotu, ale zároveň respektovali i individualitu. K tomu je potřeba chápat paradox (nedualitu).
Společnosti se s tímto sjednocením potýkají různě a oba způsoby jsou nefunční. Jak ten východní víc kolektivistický (důležitá je společnost, rodina a individualita je do určité míry potlačená. Tak ten západní a víc individualistický (důležitá je individuální osobnost a rodina a společnost se mu podřizuje).
Jednota ale neznamená, že máme být všichni stejní. Ani buňky nejsou.
Spíš než jednota je důležitá nedualita, abychom neupadali do extrémů a nestáli proti sobě. Našli tu zlatou střední cestu.
Neduální učení nám mohou ukázat, jak tu rovnovážnou jednotu utvořit právě skrze 5 elementů – 5 smyslů. Podobně jako v mých neduálních videohádankách, které také vznikly v průběhu uplynulých 10 let. Najednou nevidíte jen stromy a neslyšíte ptáka tam někde. Jste propojení.
Uvědomujete si neduální podstatu sebe a světa kolem sebe – nic nepotřebujete a ničeho se nemusíte bát. Žádné kvantování a žádné úniky nakonec tedy také nejsou potřeba. Jak už bylo řečeno – na podlaze může být namalováno cokoliv, pořád je to podlaha.
NEJEN ZAJÍMAVOSTI A ÚSPĚCHY
Uplynulých 10 let bylo samozřejmě lety různých výzev a ne vždy jsem z nich vycházela tak úspěšně, jak by se mohlo zdát. (Ale ano, úspěch je i nehroutit se z toho, a nacházet klid i uprostřed těch bouří. :-))
A tak jsem během covidu sice využívala všeho toho, co jsem se v předchozích letech naučila – spíš než strach z nemoci, nebo ztráty svobod, mě ale trápila ztráta motivace. To je koneckonců základní problém neduálního světa. A když ztratíte ten vnější, který vás podpoří v pravidelných aktivitách, kde ji sebrat zevnitř?
Zamýšlela jsem se i nad změnou práce – nevyšel ale ani jeden ze 2 pokusů (lektorka kurzů syndromu vyhoření, nebo práce na MUNI). A dřív než jsem prošla online kurzy testerství a začala hledat v oboru práci, předběhla mě AI. :-)
Každopádně ale ty neúspěchy zas tak nevadily – přinesly mi nové inspirace. A líp jsem dokázala poradit dceři s programováním. :-)
NÁSTROJE, JAK VŠE ZVLÁDAT
Právě to mi uplynulých 10 let dalo – nejrůznější nástroje, jak překonávat náročné okamžiky, a hlavně několikaleté zkušenosti s jejich používáním.
Ale existují i velmi jednoduché způsoby – protancovat to (k-pop choreografie jsou mé oblíbené), proprocházkovat (příroda harmonizuje 5 elementů!) nebo prosmát (není nad smysl pro humor, který rozvibruje a uvolní bránici). A hned se lépe v životě dýchá. Pak také filmy, seriály, písně.
Depeche Mode mě kolikrát držely nad hladinou právě v těch nejnáročnějších okamžicích.
A také Chuu (K-pop idolka) a její nové album Howl – album, které mi připomnělo, že se nemusíme bát postavit sami za sebe a že vše se může v dobré obrátit. Ty zprávy o útocích a nespravedlnosti vůči Chuu se zajímavě prolínaly s volbou ústavního soudce, která byla také plná nespravedlivých nařčení.
Ale zároveň se právě díky tomu objevily na mém blogy články o tom, že čchi kung není šarlatánství (má vědecky prokazatelné výsledky), ani ezoterika (o čemž jako religionista něco snad vím.)
Zjistila jsem, jaká jsem bojovnice za spravedlnost. (Holt Kozorožka)
Pak mám samozřejmě i ty nástroje, které lidé zas tak často nepoužívají – čchi kung, vipassanu, neduální vnímání. O nich už byla zmínka. :-)
JE V NÁS NĚCO, KDE MŮŽEME NACHÁZET KLID
Něco, co nemá minulost, budoucnost, ale ani přítomnost. Něco, kam mizí všechny příběhy, myšlenky a emoce na ně navázené. Když jsme kdysi na čchi kung kurzu hledaly spodní tan tien, přesně tak jsem ten magnet, tu černou díru, vnímala. Najednou jste v prostoru, kde vše začíná a končí.
Asi nejdůležitějším nástrojem ke štěstí je pochopit kým jsme a kým nejsme.
Jsme prostor, kterému není možné podrazit nohy, není možné ho urazit. Pomůže vám nenechat v sobě spustit tlačitko útok/únik/zamrznutí. Nenechat v sobě tedy ani rozhoupat kyvadlo strachu a touhy nad jámou nejistoty, která se v té chvíli rozevírá.
Skrze neduální vnímání je to mnohem snažší – nemáte nic, z čeho byste mohli něco negativního vytvořit. Ale platí se za to ochotou vzdát se toho, co nám bere svobodu, ochotou čelit tomu, co nás děsí. Pustit vše, čím podmiňujeme své štěstí. Ztrátou iluzorního vnímání světa kolem nás i sebe sama.
Z nejrůznějších paradoxů a koánů možná budete mít zamotanou hlavu, najít tu zlatou střední cestu snadné, ale stojí to za to vnitřní nepodmíněné štěstí, které to přináší.
NEDUÁLNÍ MOTIVACE
Psala jsem o ní už dávno. O jiné motivaci než je motivace cukr/bič, ať už je vnitřní, nebo vnější. Je to motivace lásky a nadšení.
Ale je tu menší zádrhel.
Je to motivace, která je jak vlna, která se ve vás zvedne.
Není možné si ji vynutit.
Není možné ji naroubovat na nějaké PROČ, protože neduální svět nezná příčinu a následek. Tady a tam. Nezná nedostatek. Nezná touhu po něčem, co ho má zaplnit. Je přirozeně hnána a není potřeba se k ničemu přesvědčovat. (U mě zůstává stále silnou přirozenou motivací prostě zvídavost.)
Něco mi ale uplynulých 10 let dalo – ujištění, že to, co mi jako základ motivace přišlo až moc šílené, až moc odvážné, je možné. Ten klíč mi dal na konci roku 2023 právě Bernardo Kastrup a C.G. Jung.
Právě proto se Jung stal symbolem celého roku 2023. :-)
Mou motivací není vizualizovat si život bez nespravedlnosti a šípů. Jung mi umožnil uvěřit, že i bez kvantovky, která je příliš o osobních cílech, a proto se mnou ani nemůže ladit, je možné vlastní transformací transformovat i svět. Jakkoliv se to může zdát praštěné, nebo příliš ambiciózní. Což je pro HSP, které citlivě vnímají situaci lidí na světě, silná zpráva.
Neduální motivace jde ruku v ruce s odvahou pustit se kontroly a nechat se tou vlnou nést. Otázka pak jen zní – chceme prožít krásu neočekávaného, nebo lpět na nějakých jistotách. Byť existenciálních? Ale Život už je takový, když si tu pravdu dovolíme poznat – nic nevíme a vědět nemůžeme. To je pro mě poselství kvantové fyziky.
Princip neurčitosti, princip nejistoty jako základ vesmíru, do jehož vlnového pole jsme ponoření.
CO TAK JEŠTĚ UŽITEČNÉHO BY MOHL PŘINÉST ROK 2024??
Člověk by řekl, že uplynulých 10 let mi dalo dost a dost.
Vyrovnanost, nově prošlapané cestičky, spoustu poznání, úspěchů i zvládnutých neúspěchů. (Myslím, že úvod tohoto shrnujícího článku je dost obsáhlý…. :-))
Hmmm, možná proto začal přelom roku dalším ze setkání se smrtí.
Tentokrát umíral můj otec a já byla celé 3 týdny, kdy byl v nemocnici, každý den při tom. Viděla jsem, jak bojuje se zápalem plic. (Protože nechtěl zemřít jak jeho otec). Viděla jsem, jak ve vizích volá svého otce. (I když zemřel, když mu bylo pět let.) Viděla jsem poslední záchvěv síly a ono známé rozloučení před smrtí. Viděla jsem poslední hodiny jeho života v objetí světa, který zná možná tak má matka, která byla na chvíli po mém porodu v kómatu.
Byla jsem ráda za předchozí zkušenosti se smrtí.
Za ono poznání, že dokud člověk nepozná smrt, nesetká se životem.
I za tu novou zprávu z pohádky Mámánek – že když pohlédnete smrti do očí, zamilujete se.
Byly to mocné týdny a já byla za těch uplynulých 10 let zkušeností hodně vděčná. Cítila jsem zvídavost, soucítění, klid a vděčnost, že otec odchází bez bolestí a s posledními úsměvy na rtech.
A co pak bylo dál….??
To už v pokračování, které se bude týkat roku 2024 a symbolu, který jsem mu přiřadila…
Můžete zatím hádat, než ho napíšu…
Můžete si i projít tento článek, třeba tam najdete inspiraci v nástrojích, které mi pomáhají. Třeba pomohou i vám.
Pokračování budu posílat i do databáze svých čtenářů.
Nové články se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA