Kurzy Goenkovy vipassany v každém případě nejsou žádný relax. Místo, kam se přijedete nechat opečovávat, dělat různé rituály, povídat si. Kurz je náročný z mnoha důvodů. Ale je to sekta? Někteří se toho obávají a i já jsem velmi obezřetná. A přece tam pravidelně jezdím.
Když na kurz přijdete (kamkoliv ve světě, všude to funguje stejně), zavazujete se vydržet celých 10 dní. Ptají se vás několikrát. Jste ochotní se podřídit pravidlům? Opravdu za všech těch podmínek, o kterých víte dopředu, zůstanete až do konce?? Vezmou si váš mobil, klíče od vašeho auta a kdesi to zamknou.
Jak to na vás působí??
UČITEL SEDÍ NA VYVÝŠENÉM MÍSTĚ
První den (vlastně nultý) vám přidělí místo v meditační hale. Pokud jste na kurzu poprvé, budete sedět někde v zadních řadách. Čím víc kurzů jste absolvovali, tím blíž asistujícímu učiteli se dostanete. (Já byla letos na svém pátém a pořád jsem byla v druhé řadě….).
Asistující učitel (asistuje mrtvému Goenkovi, kterého slyšíte z nahrávek a večer vidíte na videu) sedí na vyvýšeném místě. Jako by byl něco víc než vy. (Slovo sekta vám může snadno začít kolovat hlavou.) Pravda ale je, že odtamtud má také velmi dobrý přehled o tom, jestli se při dlouhých meditacích někdo zbytečně netrápí. A s těmi studenty pak chce mluvit, i kdybyste vy s ním mluvit neplánovali.
Odtamtud vás na začátku přivítá, seznámí vás s tím, co se bude dít, pouští nahrávky a čas od času si vás jménem zavolá k sobě a vyptává se, jak se vám v meditaci daří.
Jsou učitelé, co tak vím, které v podstatě nic jiného než to, jak se vám v meditaci daří, nezajímá, a odpovědí na vaše zvídavé otázky a problémy je pouze: „Prostě to pozorujte.” Což sice přesně odpovídá tomu, co se po vás chce (nic víc, nic míň).
Ale asi to není to, co chce a potřebuje mnohý zmatený student slyšet.
(Obě učitelky na mém pátém kurzu i na následném kurzu, kde jsem pomáhala, nebyly tento typ, a hodně studentů a serverů bylo mile překvapených péčí a ochotou odpovídat. I když to někdy znamenalo, že jsme šli jako serveři spát často i po desáté večer.)
JE JEN JEDNA CESTA A TO TA NAŠE
Důraz na morálku, přísná pravidla, přesně daný denní režim vyplněný do každé minutky, totální oddělení od vnějšího světa a to včetně ostatních meditujících. Přesně takhle by si člověk představoval, že sekta vypadá. A také ono: „jen tahle cesta je ta, která vede k osvobození, nic jiného k ní nepřidávejte, vyberte si a držte se jí, jezděte pravidelně každý rok a doma si najděte skupinku a meditujte každý týden s ní.“
To jsou rady do života po kurzu.
A Goenkova sekta už vás pěkně drží ve spárech?
Osobně mám s oním „vyberte si jednu cestu“ velký problém.
Jako všechno je to možné to chápat různě. Jasně, když budete skákat z jedné metody k druhé, objíždět semináře a kurzy, chvilku se nadchnete a jdete hledat dál, nevede to fakt moc nikam. Goenka měl pravděpodobně přesně takovou zkušenost (i o ní hovoří) nejen v Indii, ale i na Západě.
Pravda také je, jak jsem pak četla, že některé praxe jdou natolik proti sobě, že mysl to rozpoltí a to nemusí dopadnout dobře.
JSME TADY HLEDAČI
Kdo nevymetl spoustu seminářů různých směrů a tradic?? :-)
Ve chvíli, kdy nejste zakotvení v jedné tradici (křesťanské, islámské, židovské apod.), stáváte se hledači. Je to něco, co z mého úhlu pohledu je velikánský dar. Otevírá nás to jiným úhlům pohledu, jiným zkušenostem, toleranci atd. atd. Těch států, kde máte takovou svobodu vybrat si svou vlastní cestu (tak, že jich vyzkoušíte víc), na světě moc není.
Ale jak se na kurzu říká – hledejte a když zjistíte, že TOHLE je pro vás to pravé, věnujte se jen tomu.
A tak se věnuji jen tomu, ale v širší podobě, než se asi očekává. Jak sám Goenka říká, pokud je princip stejný, je jedno, jak se to jmenuje. A protože je celý systém tak uzavřený vnějším vlivům, ani asistující učitelé nemají dost zkušeností zvnějšku, aby dokázali posoudit, co už do systému opravdu nepatří. Zároveň mají povinnost vůči čistotě systému.
A čistota systému zároveň zapovídá nechat do něj vstoupit to, co není v podstatě špatné, ale původní důraz na techniku by se jaksi rozplizl a možná opět ztratil.
Striktní fundamentalisté se toho mohou chytnout a z Goenkovy vipassany se hned stane sekta.
Svobodné bytosti jdou po principu. :-)
S NIKÝM SE NEBAVTE, ANI POHLEDEM, ANI ÚSMĚVEM
Sekta a manipulátoři se klasicky snaží oddělit vás od vašich blízkých a omezit komunikaci s nimi. Aby vám nedejbože někdo nezačal nahlodávat tu zpracovávanou mysl.
Ty správné lidi, morální a oddané té jediné správné cestě, přece najdete jenom tady! Oni vám při každé meditaci přejí, abyste byli šťastní. Nelžou vám, nekradou a nezabíjí ani pavoučky! Ráj na světě. Tady chci být, tam venku je zlý svět!
To si obvykle myslí ti, které sekta zpracovala a pohltila.
Upřímně? Obzvlášť během tzv. serverování (tj. dobrovolničení na kurzu) mě to párkrát napadlo a také jsem to od jiných slyšela.
Rozhodně se totiž líp pracuje s lidmi, kteří to dělají dobrovolně, kteří mají opravdu na mysli to, aby se ostatní serveři a studenti cítili dobře. Nemusíte je neustále kontrolovat (byla jsem manažerka kuchyně), můžete se spolehnout, že udělají max. I víc než max. (Všichni jsme byli unavení.) Pro peníze to žádný dobrovolník nedělá. :-)
A neplatí zde – jedna generace maká a druhá se fláká. Ne, i mladí lidé jezdí dobrovolničit a jsou ochotní máknout. Vstávat v pět ráno a jít spát po desáté. A jedinou zábavou je jim šlofík o přestávce, nebo legrace u jídla. A možná i práce.
Dělat manažerku v klasické kuchyni by možná bylo o větším stresu a větším rozčilování, protože tam venku je fakt jiný svět. A kdykoliv se vracíte zpět, vnímáte to. Ten ruch a všechno to, co někteří lidé potlačují, a jiní ne a druhým tím ubližují.
Sekta vás bude držet uvnitř. Vipassana vás uvnitř učí, jak zvládat lépe život venku.
JAK S DRUHÝMI KOMUNIKOVAT
Na kurzu se sice učíte nebrat si nic osobně. Ale také se učíte poznávat sami sebe, ovládat svou mysl a nenechat se tak snadno zlákat k chování, které ubližuje.
Učíte se tedy jít tou zlatou střední cestou, kterou se tak ráda učím jít. :-)
Nejít ani do jednoho z extrémů. Ani si neříkat, že můžu cokoliv, a jak na to budou druzí reagovat, je jejich věc. Ani si neříkat, že druzí na mě mají brát ohledy. A tak podobně.
Jako serveři jsme vyslechli nejen Goenkův výklad o tom, že máme být sobečtí (tj. myslet i na sebe, abychom byli dost odpočinutí a tu práci mohli dělat rádi a ne s odporem). Ale vyslechli jsme od asistujících učitelů i rady o tom, jak nemáme posuzovat druhé a pomlouvat je za zády. A když už někomu něco potřebujeme vytknout, máme to udělat až po meditaci. :-)
Pak třeba zjistíme, že to není vlastně nutné, nebo to zvládneme udělat ohleduplněji a ne v návalu nespokojenosti nebo hněvu.
Naštěstí nějak v té naší partičce nedošlo k nějakým větším sporům, kde bych musela zasáhnout (jako manažerka). Sama jsem měla menší krizi ve chvíli, kdy jeden ze serverů prohlásit: „Vidím tu chaos.“
A to prosím poté, co jsem si ukrojila půl hodinu ze svého volna, abych na tabuli sepsala, co všechno je třeba na druhý den udělat, a vymyslela, jak budu úkoly přidělovat, aby to bylo jasné a jednoduché. Grrrr.
MOJE EGO SE OTŘÁSLO
A ano, trvalo to asi jednu meditaci, než se uklidnilo, a do popředí se dostalo to, co bylo předtím jen v pozadí a mělo to na mé cítění jen malinký vliv.
Ten kluk se mi snaží pomoct! Nabízí svůj čas (kuchyně nebylo to hlavní místo, kde měl pracovat) a své zkušenosti (nebylo to poprvé, co dělal servera, narozdíl ode mě.) A ano, ve srovnání s jeho systematičností, jak jsem měla brzy poznat, má vlastní systematičnost (jako Kozorožka nějakou přece jen mám), byla fakt chaotická. :-)
Jak relativní všechno je!
Na druhou stranu, ať bylo na tabuli cokoliv, neměla jsem tehdy na začátku ještě úplně jasno, byla jsem zahlcená informacemi a problémy a zmatkovala jsem. (Přece jen jsem ascendentem Beran a jednám primárně impulzivně.)
Poté, co se během hodinové meditace toto vše prodralo na povrch a zaujalo své zasloužené místo, komunikace s ním byla mnohem jednodušší. Ocenila jsem slovy jeho nápady. Využila jsem jeho pomoc (a tím vznikl krájecí tým). A byla jsem vděčná. A stačilo si jen přiznat: „Ok, tak jsem asi chaotická. V jeho očích můžu klidně být.”
Umím si představit, že tam venku by to celé proběhlo dramatičtěji a trvalo mnohem déle, než tady (pár hodin). Na druhou stranu, těch 10 dní si chcete užít co nejlépe a vyčerpávat se myšlenkami a emocemi co nejméně. Energii potřebujete na práci. :-)
SEKTA, NEBO PODPORA?
To si musí každý rozhodnout sám. Já vipassana kurzy vnímám jako ohromnou podporu. A zůstávám svobodná. :-)
NEKOMUNIKOVAT – jak jste viděli, stačí jediná nevinná větička, a co všechno to spustí. Ano, dozvíte se toho o sobě hodně! Ale brání vám to v meditaci, která má vést k tomu, abyste se naučili reagovat jinak! Neubližovat sobě a druhým a něco si z toho odnést. A brání také v tom, abyste mohli prozkoumávat to, kým jste, bez vnějších vlivů.
Nemluvě o tom, že sekta se vás obvykle snaží ponížit, zasít ve společenství určité obavy. To se minimálně na našem kurzu nedělo, naopak.
NEKOMUNIKOVAT ANI POHLEDEM – jste sami. Poznáváte naplno, že vy sami jste zdrojem svého štěstí i neštěstí. Nemusíte vyhledávat úsměvy druhých. Pokud se cítíte blbě, můžete si za to sami. Myšlenky, které se vám honí hlavou. Emoce, které to vyvolává. Teď máte možnost prožít, jak to je a jak velký problém vám dělá být sami se sebou bez vnější podpory. Jak moc se necháváte ovlivnit svými myšlenkami. Objevujete a pozorujete, co vás trápí, nebo se trápíte??
ŽÁDNÉ MOBILY, ŽÁDNÉ KNIHY, NIC – ano, jste úplně sami se sebou. Nemáte k dispozici nic, k čemu byste utekli před tím, co prožíváte. A zde platí totéž, co už bylo řečeno výše.
Je dobré si uvědomit, že pustit se všech těch berliček, je hodně náročné. Že to možná bude pro vás příliš náročné. Že se vás třeba právě kvůli tomu zmocní spousta pochyb a podezření. Hlava se vám rozjede a bude vám vadit úplně všechno. Budete podráždění úplně ze všeho.
Možná to neunesete a místo toho, abyste si z kurzu odnesli větší vnitřní klid a sílu, odnesete si další trauma. Z kurzu si uděláte strašák a la sekta, psychické a fyzické mučení. Taková škoda.
JSTE SVOBODNÍ, AŤ TO VYPADÁ, JAK TO VYPADÁ
Můžete kdykoliv odejít. Když zjistíte, že je toho na vás hodně, vipassana kurz není vězení. Základním principem není vás zlomit. Základním principem je naučit vás vnitřnímu klidu a síle.
Ano, nemůžete se prostě jen sebrat a odejít. Po prvním dnu by zůstala půlka, po čtvrtém dnu pár nadšenců. :-) Existují překážky, které vám brání utéct. Naší primární psychologickou potřebou je vyhledávat to příjemné a vyhýbat se nepříjemnému. Takže není tak snadné utéct.
Klíče od auta jsou uložené. Mobil také. Než vás pustí, jdete si promluvit s učitelem. Jeho zodpovědností je, abyste dotáhli do konce to, co jste se zavázali dotáhnout do konce. Abyste mohli zažít všechno to, co zažít můžete. Myšleno, to příjemné, co se začne odehrávat ke konci kurzu. A kvůli čemu se spousta lidí vrací a dokonce na tom ujíždí natolik, že je musí Goenka varovat, aby si z vipassany nedělali hru s příjemnými tělesnými pocity.
Blaženost. Rozpuštění těla i bolestí. Kdo by to nechtěl zažít znovu??
VNITŘNÍ OMEZENÍ
Můžete mít dojem, že jste zavření a omezení všemi těmi pravidly. Ale je to jen omezení vnější, ne vnitřní. A není trvalé. Je to trénink na chvíle, kdy si prostě nemůžete jen tak vyjít z domu (jste nemocní, jste v nemocnici, nebo třeba i v tom vězení).
Když se tomu přestanete bránit, zažijete hlubší svobodu. Při vědomí, že můžete jít za učitelem a odejít.
Ano, možná byste ono jít za učitelem přeskočili. Proč se doprošovat? Nechcete nikoho žádat o dovolení. Přijde vám to jak sekta, nebo vězení.
Ale jak jsem psala – učitel má svou zodpovědnost. A vy máte možnost naléhat natolik, že sezná, že je pro vás lepší a zdravější odejít. Jejich zodpovědnost spočívá i v tom, aby lidé odjížděli spokojení, aby si nestěžovali autoritám, kteří by snad kurzy zakázali, aby na kurzu nedošlo k ničemu závažnému.
Je vaší zodpověností jít a s učitelem promluvit, když máte pocit, že jste na hraně svých fyzických nebo mentálních sil.
PRAVIDLA TU JSOU PRO VÁS A NE VY PRO NĚ
Jste unavení? Nejde vám meditovat?
- Tak se vyspěte! Obzvlášť ráno. Můžete vynechat 2 hodiny meditace. I tak meditujete hodiny a hodiny. Dodá vám to sílu a chuť se do toho pustit zas.
- Můžete si dát šlofíka i kdykoliv během dne. Jsou pouze 3 hodiny, kdy musíte být v hale. (Plus případné dotazování poté a půl hodinka po výkladu.) Ale ani tam nemusíte být, když se cítíte unavení apod. Manažer kurzu se zajímá o to, abyste se cítili dobře. Nejde mu o to nahnat vás do haly. :-)
- Prostě si chvilku jen užívejte fakt, že nic nemusíte (tedy kromě 3.5 hodiny sezení v meditační hale a dívání se na video s Goenkou), nemusíte se s nikým bavit. Je o vás postaráno, organizátorům na vás záleží, dostanete najíst atd. atd.
Kurz si můžete uzpůsobit tomu, jak se zrovna cítíte. Je to jako u meditace. Také nejste bdělí všech 100 hodin meditace. :-) Čím víc, tím lépe. Ale kdo posoudí, co je pro vás moc málo a co moc??
A FAKT TO NEMUSÍTE PŘETRPĚT
Ano, je to chvílemi náročné. Vstáváte ve 4 hodiny ráno. (Nebo v půl páté a ani neotevřete oči, jen si sednete a meditujete na pokoji. :-)) Dny jsou dlouhé, většinu prosedíte a začne vás bolet celé tělo. Uvědomíte si, že dlouhé sezení je jako posilovna. Cítíte každičký sval. Hledáte co nejpohodlnější polohu. (Ne, nemusíte sedět tak, abyste díky bolesti odstranili co nejvíc sankár odmítání!)
Ano, není to místo pro relax. Ale to neznamená, že si tam nemůžete vytvořit prostor pro péči o sebe sama. Kdy jindy máte TOLIK ČASU? Kdy jindy NEVÍTE, JAK SE PROBOHA ZABAVIT?
Věnujte se víc svému tělu, po kterém teď tolik chcete. Protahujte ho, promasírovávejte, uvolňujte fascie. Ne proto, abyste se vyhnuli bolesti. Ale proto, že je fajn mít uvolněné fascie a protažené svaly. Nemusíte ze sebe udělat sedící zatvrdlou sochu. :- )
Kurz není o snášení bolesti. Kurz je o posílení mysli, abyste to, co vás trápí (i bolest) dokázali zvládnout tak, abyste si neubližovali ještě víc! Smyslem kurzu je naučit svou mysl snášet i to, co byste si předtím mysleli, že nemáte sílu zvládnout. Podívat se blíž sami na sebe a na to, co všechno vás trápí.
NEMUSÍTE TAM TRPĚT ANI PSYCHICKY, NAOPAK
Nemusíte vydržet až do konce, protože vám někdo někdy řekl, že musíte poslouchat autority nebo být na sebe přísní.
Jste svobodní. Když dostanete chuť odejít, když si začnete v hlavě stěžovat na to či ono ohledně kurzu a lidí na něm, vydržte. Den, dva. Meditujte víc, nebo míň. Podle toho, co vám bude vyhovovat. Někdy víc meditace rozpustí odpor rychleji. Někdy to udělá míň meditace. Experimentujte sami se sebou. Objevujte, co na vás platí. Kdo jiný to má líp vědět?
Udělejte ten krůček mimo onu komfortní zónu. Jeden, dva. Sledujte, jak se cítíte. Jste nervózní? Máte chuť utéct, vzdát to? Hledáte důvody, proč odejít? Možná nejste ten typ, který v takových okamžicích vnímá vzrůstající vzdor ve smyslu: nevzdám se, tohle je výzva! Možná jste prostě jen nejistí.
A pak, když budete mít dojem, že je toho už na vás moc a víc nedáte, odejděte. Ne vždy a ne pro každého je 10 denní kurz vhodný. Někdy může jít o zdravotní problémy. Někdy prostě máte pocit, že víc už neunesete. Jako serverka jsem byla na hraně svých sil. Na hraně toho, být z toho všeho víc traumatizovaná, než že bych z toho měla nějaký prospěch.
Já měla nástroje, jak to ustát. Vy je třeba nemáte.
Vždy se to může stát a je to v pořádku.
Naslouchejte sami sobě. Jste svobodní.
Pro někoho se může stát z vipassany sekta, která je vtáhne a vysaje.
Pro vás je ale podpůrným prostorem.
Můžete využít a těžit z něj to nejlepší.
Souborný článek o předchozích vipassanských kurzech, včetně jedné disertační práce a kritických ohlasů, najdete zde: Na co se tak člověk může těšit?
Článek o páté vipassaně: ZDE
Článek o mé první serverské zkušenosti: ZDE