… není totiž nad to přijmout fakt, že nic a nikdo není a nikdy nebude dokonalé.
Jsem Kozoroh. Můj vládnoucí Saturn má jasno:
„Lez tam na tu horu, chovej se tak, jak máš. Jo a všichni ostatní by měli taky :-)”
(Jo, jo, přesně proto píšu celé roky tenhle blog :-) Nalijme si čisté víno a ty kecy o inspirování nechme pro chvíli být :-) )
Kozoroh ve mně má extra velký problém s nedokonalostí. Paradoxně mí studenti angličtiny mi ale říkají: „Jsi empatická a chápavá”, nebo „Hodiny s Vámi jsou super, tolik na nás netlačíte a chápete, že nemusíme být dokonalí.” Ano, celkem snadno se přizpůsobuju tomu, proč a jak se lidi učí. Ty, kteří potřebují hodně povzbuzovat, povzbuzuju. Ty, kteří se učí hlavně proto, aby na stará kolena neseděli jen doma u televize, učím, aby se domluvili, když někam jedou. A netrápím je gramatickými detaily. A ty, kteří se chystají na zkoušky, zahlcuji testy a gramatikou :-)
Nejsem totiž jen Kozoroh. Mám v sobě mnohem víc poloh.
Na astrologii miluju jedno – rozbourá Vám představu, že člověka lze nějak jednoduše popsat
Viděli jste někdy svůj vlastní horoskop? Ať už astrologii věříte nebo ne, zajděte si třeba na www.najdise.cz, zadejte své údaje (klidně bez hodiny narození) a podívejte se, co jste podle astrologie zač :-)
Máte? Vidíte všechny ty značky a modré a červené čáry? Tak to jste Vy.
Jste bohatí a složití. Je ve Vás spousta vnitřních rozporů, ale zároveň mnoho vnitřní podpory. Paradoxně astrologové ale často říkají, že všechny ty rozpory a protipóly je to, co Váš život dělá zajímavý. Díky nim nestojíte na místě a neustále se rozvíjíte. Hledáte ten způsob, jak dosáhnout vnitřní rovnováhy. Tam, kde na první pohled přece nemůže být! Pokud byste ve svém horoskopu měli jen samé krásné modroučké aspekty, možná byste si žili jako v ráji. Ale možná taky ne.
Každá planeta, každé znamení, každý dům (ano, v astrologii jsou domy, pokud to nevíte) má své zralé projevy a své nezralé projevy. A na nich záleží, jaký je Váš život. Ne na tom, jestli leží tam, kde byste je chtěli vidět.
Hvězdy neurčují Váš osud. Jen nastavují kulisy, ve kterých se hraje (a ano, ty mohou spíš připomínat peklo než ráj), a daly Vám do vínku silné a slabé stránky. Jak tu hru prožijete a jak skončí ale závisí hlavně na Vás.
Chybovat je lidské
Říká se to. A znáte to, že? Kolikrát jste Vy sami udělali chybu? A kolikrát ji udělali lidé kolem Vás? I ti nejbližší? Jak jste se v té chvíli cítili??
Nic moc, že?
Chyby většinou bolí. Zatraceně bolí. Oni nebolí jen tak, protože nám někdo někdy řekl, že „to se nedělá”. Nesou v sobě totiž překročení mnohem zásadnějších pravidel, než jsou nějaké lidské zákony a morálka. Však to víte – co stát, co náboženství, co rodina, to jiná pravidla. Člověk by se musel zbláznit, kdyby se měl podle těch všech pravidel řídit.
Tady jde ale o pravidla srdce, řekněme. Někdo tomu tak říká. Někdo to nazývá univerzální vesmírné zákony. (Ostatně i Kohlberg ve své stupnici morálního uvažování se stupněm postkonvenční morálky počítal.) Vždy, když my sami nebo někdo jiný takové pravidlo poruší, cítíme to jako velkou bolest. Jako by nás někdo švihl bičem.
Hodně ran si ale můžeme ušetřit ve chvíli, kdy se naučíme vnímat hranice tam, kde opravdu jsou.
Například když si jako překročení hranice respektu například nebudeme brát k srdci každou maličkost. Podoba respektu je přece často dána i těmi rodinnými nebo kulturními zvyklostmi. Nebo když si jako překročení hranice lásky nebudeme brát každé ohlédnutí našeho partnera po někom jiném.
Je třeba naučit se vidět věci opravdu tak, jak jsou, a nenechat se ovlivnit vlastními strachy.
Ale to není vůbec snadné.
Každý z nás si v sobě totiž už neseme svou dávku ran bičem
Ty rány nejsou vidět. Ale když se jich něco nebo někdo dotkne (třeba i my sami nějaké své), reagujeme naprosto neočekávaně. Někdo by mohl říct: „Tak, teď opravdu vidím, co jsi zač!” A v určitém slova smyslu je to pravda. V té chvíli daného člověka opravdu vidíte i s jeho bolestí.
Co s tím? Utečete?
Někdy může být dobré z takového vztahu vycouvat. To v případě, kdy nejste dost silní bolest druhého unést, aniž by Vás samotné příliš zranila. Jaký smysl by mělo v životě šířit bolest?
Pokud jste ale dost silní, abyste bolest druhého unesli a svým přijetím mu pomohli jeho bolest léčit, udělejte to. Přijetí je ten největší lék, který můžeme sami sobě i druhým nabídnout.
Když se dokážeme podívat na bolest a přijmout ji, ta bolest se postupně rozpustí. Když se dokážeme podívat na svou vlastní bolest tímto způsobem, ulevíme sami sobě. A každému, kdo s ní byl spojen. Ať už tím, že nám ji způsobil, nebo tím, že jemu samotnému takto někdo ublížil.
Je to jako šířit vědomí, že je možné se od vší té bolesti osvobodit! Není to krásné??
Bolest chyb nám může pomoci
Když se sami vůči sobě nechováme dle oněch pravidel, nemusíme se na to za sebe zlobit. Trpíme již tím. Proč si ještě do té rány sypat sůl?? Někdy je potřeba si tím obdobím projít, abychom si uvědomili, jak nepříjemné je ta pravidla překračovat. Na vlastní kůži prožíváme i to, co prožívají VŠICHNI, kdo kdy prožili něco podobného. Bolest takové chyby v nás může probouzet soucítění. Pochopení pro utrpení. Schopnost odpouštět. Schopnost léčit bolest, místo abychom ji šířili dál.
A když se vůči nám někdo nechová podle těchto pravidel, nemusíme se za to zlobit ani na ně. Vždyť z vlastní zkušenosti víme, že to naše vnitřní bolest nás nutí chybovat. Že není snadné nechybovat. A jak moc je pro nás v té chvíli důležité přijetí.
Bolest nám také může pomoci tu hranici nastavit
Někdy je ta bolest už tak velká, že ji odmítneme dál snášet. A hlavně dál působit! Tu hranici nastavíme sobě. Nastavíme ji druhým. S respektem a láskou. S pochopením. S přijetím.
Není to snadné. Nastavení hranic totiž někdy můžeme udělat velmi necitlivě. Můžeme opět chybovat. A můžeme tím způsobit ještě víc bolesti.
Ale vždy pamatujme, že bolest chyb nám může pomoci…
(I já tento týden spíš chybovala. Překračovala jsem vůči sobě jedno pravidlo za druhým. A nedokázala chápat a odpouštět to, co se mě hodně dotýkalo. A to mě ještě víc zraňovalo. Však jde o bolest, tu největší a nejhlubší, kterou si v sobě nesu. Ale jsem ráda, že se loni vyplavila na povrch. Že už jsem se přestala vyhýbat tomu podívat se jí do tváře. A to jsem si v minulosti vymyslela spoustu obranných strategií, jak ji držet daleko od svého vědomí :-) A jsem ráda, že mě učí všemu tomu, o čem jsem psala. Ale ne, není to snadné.)
A jaký byl ten Váš týden? Dělali jste chyby? Dělali druzí kolem Vás chyby? Báli jste se, že uděláte chybu? Zjistili jste, jaký je Váš vztah k chybám? Svým i druhých?
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu CHYBY, KTERÉ JE POTŘEBA DĚLATD v rámci elementu KOV. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní sílu, bdělost, odevzdanost a s ní spojenou spokojenost. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.