Vzpurný kůň
Jako malá jsem tak moc milovala koně, že jsem si z nich udělala své vlastní božstvo. Na blízké farmě, dá-li se ono místo, kde se tenkrát chovali koně, tak nazvat, jsem si uprostřed výběhu v takovém menším lesíčku udělala své vlastní poutní místo. Kůň byl pro mě symbolem svobody a odhodlání. Nevzdá se, překoná všechny překážky a doběhne do cíle…
To byla tenkrát má představa svobody. A nejspíš je to i ta vaše…
Ta představa cíle, do kterého chceme doběhnout.
To úsilí, se kterým se ženeme za tím, co jsme si vysnili jako svůj cíl.
Ta představa, že cokoliv nám stojí v cestě jsou prostě překážky, které musíme nějak překonat. Přeskočit, nebo třeba i podlézt. Ale hlavně se jimi nenechat odradit.
No, povím vám – byla jsem tenkrát ještě mladá a hloupá…
Navíc byl pro mě symbolem svobody ten vzpurný kůň! Rebel, který si běží tou svou vlastní cestou. Ano, tak trochu mimoňskou. A já tou cestou šla. Už na první pohled to nebylo s proudem. Jen jsem nebyla ten dramatický typ rebela, který sprejuje na zastávkách, kašle na školu a večery tráví po barech.
Mé rebelanství nevyvolávalo pohoršení. Spíš údiv. Studovala jsem dlouho a poctivě. To, co lidem přišlo zbytečné (arabistiku a religionistiku například). Místo zakládání rodiny a nástupu do práce jsem dál studovala a cestovala.
Dnes tato rebelanská představa – ve své hloubce tak absurdní – na nás prší z mnoha stran.
Buďte sami sebou. Vynikněte. Prožijte si své sny. Jako bychom se stále ještě po těch dlouhatánských letech, kdy jsme nemohli mít to, co jsme chtěli, a nemohli jít za tím, za čím jsme chtěli, nadechovali a snažili si urvat to své jablko v rajské zahradě…
Televize, myčky a kdysi tuzexové zboží už máme běžně doma. Teď ještě prožít ten americký sen v českých podmínkách. A pak už fakt budeme konečně šťastní…
Opravdu tomu stále ještě věříte????
Opravdu jste ještě nikdy nezažili tu prázdnotu, která se ve vás objeví po té eufórii, kdy jste dosáhli něčeho, po čem jste tak toužili??
Je absurdní vzpouzet se jako kůň, kterého vedou na pastvinu, kde se může volně proběhnout a napást. Ano, v dané chvíli jste na ohlávce a kopyta vám klapou po nepohodlné cestě. No a??
Dokážeme být otevření tomu, co je? Důvěřovat Životu?
Právě jste dočetli osmou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma OTEVŘENOST TOMU, CO BYLO, JE A BUDE elementu DŘEVO. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů.
> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<
(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)
Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:
Zkuste 6. kapitolu Není lásky bez otevřenosti – 12 témat na cestě za naplněním poselství svého dětství
Těším se na další online setkání příští týden!