Jedeme na kafi
Znám jednu jedinou práci, ze které se vracívám nabitá energií a ne vycucnutá. To když učím orlí čchi kung. Neboli práci s energií. Včera mě za tu hodinu a půl přestala bolet achilovka. A často se říkávám, že je rychlejší nahodit si svůj vlastní generátor energie než si uvařit kafe.
Už jste si toho někdy všimli? Jak často frčíme na kafi? Kolik jich potřebujete, abyste přežili pracovní den? Jenže dopovat se kávou, když už jste vyčerpaní, je stejně absurdní jako snažit se něco vymáčknout z vycucaného citrónu tím, že ho budete zalévat vodou.
Nebo jako popohánět vyčerpaného závodního koně bičem.
Obdivujeme závodníky padající vyčerpáním do cíle. Dali to. Jeli na doraz, dostali ze sebe všechno. Porazili všechny. Vyhráli. Proč nás nenapadne, že vyměnit vlastní energii a sílu za vítězství je absurdní hloupost? Jsou za tím ta staletí bojů, kdy bylo potřeba položit vlastní život, aby celek zvítězil?
Proč tak milujeme tu písničku „Když nemůžeš, přidej víc”? Ano, vydržet ve chvílích, kdy máme pocit, že nám už docházejí síly, je velké umění. Udělat další krůček, když se cítíme tak mizerně, že bychom to nejradši celé zabalili. Propadli depresi a tomu začarovanému kruhu negativity, který se nám bude pomalu roztáčet v hlavě. A ze kterého se pak tak těžko vystupuje.
Podle mě ale nejde o umění jet na doraz, i když už nemůžeme.
Podle mě jde spíš o umění nahodit ten svůj generátor. Vykřesat v sobě sílu, abychom mohli jít dál. Najít způsob, jak mít dost energie. Protože nikdo a nic by nemělo být důležitější než tvá energie. Na konci té cesty bychom neměli ležet vyčerpaně na zemi a popadat dech.
Na konci té cesty bychom měli zářit energií a vnitřním klidem.
Chce to jen dvě věci:
Zaprvé uvědomit si, že nic, co po vás kdo může chtít, není důležitější než váš vlastní život (tj. energie, kterou disponujete). Než na cokoliv kývnete, než se necháte čímkoliv zlákat, upřímně si řekněte, jestli na to v daném okamžiku máte. Jestli tím sami sobě (a tak i druhým) spíš neublížíte, protože vysoká dávka energie z vás proudí jako láskyplnost a pohoda, zatímco vyčerpání vede jen k frustracím a otrávenosti. Kam tahle cesta vede, asi víte sami.
A zadruhé umět o svou energii pečovat nejen dovolenými a odpočinkem (nicneděláním), ale i tím, co s ní, s vlastním tělem a myslí děláte. Vědět, jak energii rychle načerpat, rychleji než si připravíte a vypijete to kafe, a hlavně, jak jí zbůhdarma neplýtvat. Zvládnete toho pak mnohem víc a nemusíte sebou pak na konci té vaší cílové rovinky (večer) třísknout vyčerpaně a otráveně do postele…
K čemu by vám bylo vydrápat se na vrchol, když byste tam padli vyčerpáním?
Právě jste dočetli dvacátou druhou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma NIC A NIKDO NENÍ DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ TVÁ ENERGIE elementu OHEŇ. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví).
>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<
(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)
nebo
>>PDF (1 strana) o té jedné jediné věci, si stáhněte ZDARMA zde <<
(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)
Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:
Jeden z prvních článků o čchi kungu, který odkazuje na spoustu dalších – Co je to vlastně ten čchi kung
Těším se na další online setkání příští týden!