Skončil už pátý roční instruktorský kurz (září-červen). Můj první jako pravidelná součást instruktorského týmu.
Myslím, že chápu, proč si šéfíci přáli, abych ho absolvovala před lety sama jako student, i když orlí čchi kung už více jak 10 let sama učím na základě jiného certifikátu, který jsem od nich dostala. Vím díky tomu takříkajíc z první ruky, jak náročný a jak transformativní je. Vnímám ho nejen z té instruktorské polohy, ale i z polohy toho, kdo si tím vším sám prošel.
Vzpomněla jsem si tento poslední víkend na Goenku, mistra, který vedl desetidenní kurzy vipassany za svého života… a vede je ostatně i nyní po smrti. (Ano, všechno je možné. :-)) I z něj byla cítit podpora, pochopení, čím vším tam procházíme, soucítění. Protože sám si kurzem kdysi prošel. A chtěl hned 2. den odejít. (I já jsem na instruktorském kurzu kolikrát skřípěla zuby, do čeho jsem se to nechala zlákat.)
Roky jsem se instruktorskému kurzu hodně bránila, naskočila jsem až do třetího ročníku. Nechtěla jsem se znovu učit na testy, psát nějaké závěrečné eseje, být zkoušena, hodnocena a tak dále. Měla jsem toho za léta svých studií na VŠ (včetně doktorátu) už dost. Jenže ono to bylo všechno nakonec trochu jinak.
Teď navíc vidím, že fakt, že jsem to všechno absolvovala, má ještě další přidanou hodnotu, než jsem vnímala na konci svého vlastního kurzu. :-) Pochopení, soucítění, zkušenost. Ostatně už léta zjišťuju, že mi Život přihrává zkušenosti, které pak jako lektorka mohu předávat dál. Copak si mohu stěžovat?? :-)
CVIČIT ČCHI KUNG JE OBOHACUJÍCÍ
Už je to mnoho let, co jsem začala zkoušet různé druhy čchi kungu – pět elementů, 5 zvířat, pohyby na meridiány (podle knížek či DVD). Víc jak 20 let. Cvičila jsem i jako těhotná s partičkou, která mě vzala mezi sebe, když jsem se přistěhovala do Brna.
Stále na to vzpomínám a nedávno jsem si opět na tom samém místě krátce zacvičila. Tentokrát orlí čchi kung. Krásný výhled na město. Nikde nikdo. Je to jako byste se ponořili do světa, kde najednou přestane existovat čas. Všechno se zpomalí.
Orla v hnízdě jsem objevila na internetu, ale existovaly jen víkendové semináře na druhé straně republiky. A knížka. Podle ní jsem začala cvičit a když byly dcerce necelé 2 roky, rozhodla jsem se na seminář vydat. První víkend po letech jen sama pro sebe! Odvoz až z Prahy s dalšími lidmi.
NOVÁ PŘÁTELSTVÍ, NOVÉ ZÁŽIKY.
Na víkend jsem se tam vrátila ještě mnohokrát. Proč? Protože po víkendu jsem se cítila tak dobře! Protože jsem se díky němu naučila, co dělat, když mě péče o dceru unaví. Když mě něco rozčílí. A protože jsem se cítila tak dobře mezi lidmi, kteří na semináře jezdili. Rozuměli jsme si, byli jsme vyladění na stejnou strunu.
Cvičit čchi kung pro mě bylo najednou jako dýchat. Cvičila jsem snad každý den, když dcera spala, nebo když jsem měla chvilku. Začalo se rozvíjet něco, co jsem předtím ani s lety jiného čchi kungu nezažila. Vnímala jsem, že nestojím na místě (i když jsem stála v postoji :-)), ale že se posouvám, rozvíjím.
A mohla jsem s malou dcerou i meditovat, protože druh orlí meditace můžete provozovat i s malými dětmi okolo. Jde jen o bdělost a můžete být bdělí vždy, když chcete. Nic vás nemusí vyrušit. Jste stále stejně bdělí, při meditaci, při odpovídání na všetečné otázky… a o to jde.
Nejde o únik do lepších světů. Objevujete je v sobě tak, jak jste.
VYHODIL MĚ
To bylo ve chvíli, kdy jsem si řekla, že by orlí čchi kung mělo znát víc lidí.
A přihlásila jsem se na svůj první instruktorský kurz.
Kurz pro instruktory býval kdysi kratičký. Pár hodin přípravy. Praktická a teoretická zkouška. Ukázka toho, jak člověk učí. Dalo se to vyřídit ve 2 dnech. Praxí nebylo tolik. A hlavně – kurz byl pro ty, kteří už léta Orla v hnízdě cvičili a jen se chtěli posunout dál. A pro ty, kteří se chtěli dozvědět víc, ale učit ani nechtěli.
Vše jsme znali, měli jsme učebnici a brožurky s praxemi. Stačilo předvést, co jste se za ta léta na seminářích a v domácí praxi naučili.
Zkoušel náš hlavní instruktor – Pavel Simon. Jeho žena byla v té době na mateřské (i když u mé zkoušky už na semináři byla, ale ještě nezkoušela). Mistr česky moc nerozumí, přilétal z Anglie a do tohoto procesu moc nezasahoval.
Já tenkrát jela na víkendový seminář (a na zkoušku) s tím, že o papír zas tak moc nejde. Že jsem neměla čas se moc připravovat, budu se ještě učit na místě a uvidí se. No, nedopadlo to. Ani pro jednu z nás, které jsme tehdy tu zkoušku dělaly. Pohyby nebyly dost dobré, výklad k úsměvu 5 barev (zdravotí čchi kung) taky nebyl dost dobrý. Na vedení lekce už ani nedošlo. :-)
Já tenkrát pochopila, že jsem narazila na člověka, který opravdu dbá na to, aby se styl čchi kungu, který přivedl s mistrem do České republiky, učil tak, jak má. Jako lektor milý, jako člověk náročný. Výzva. A já mám výzvy ráda.
Když mě pak požádal, jestli bych s ním nechtěla vést kurzy v Brně (protože 1x měsíčně byl celý týden u rodiny), těšila jsem se, co všechno se od něj naučím. A naučila!
UČIT ČCHI KUNG JE OBOHACUJÍCÍ, UČIT BUDOUCÍ LEKTORY JEŠTĚ VÍC
Když učím angličtinu, je krásné vidět pokrok studentů. I to, jak se čím dál méně bojí mluvit. :-) Když učím čchi kung, vidím něco, co mi přijde ještě hodnotnější už jen proto, že vás to málokdo naučí – uvolnit se, otevřít se, dotknout se své energie. Ne něčeho mystického, ale toho, co cítíte, že vám proudí tělem stejně hmatatelně, jako vnímáte dechové vlny. Vlnu, za vlnou.
Najednou se opravdu vtělíte a začnete mít mnohem větší kontrolu nad svým tělem, svou myslí, tím, kolik máte energie, jak ji efektivně využíváte, jak ji čerpáte. A tím i nad svým životem.
Ne v tom božském slova smyslu (viz minulý článek Pohlédněte pravdě do očí). Máte hlavně kontrolu nad tím, jak využijete to, co vám Život přináší do cesty. Nemusíte proti němu bojovat. Snažit se na něm vivizualizovat to, po čem toužíte. Jen abyste se vyhnuli tomu, čeho se bojít.
MÁTE NA VÝBĚR
Najednou máte opravdu na výběr – zda to vše budete vnímat jako překážku, o kterou zakopnete, protože nevíte, co si počít. Nebo jako schůdek, od kterého se můžete odrazit – být zas o něco silnější a moudřejší a laskavější. K sobě i ke všem, kteří na ty překážky také narážejí.
Po boku Pavla Simona jsem se sama učila způsobem, jaký bych si byla nikdy nevivizualizovala. A učila jsem to díky všem těm životním i čchi kungovým zkušenostem další. Najednou jsem věděla, že mám co předávat. S mnohem větší jistotou, než když jsem dělala kurz telefonické krizové intervence. Najednou jsem mohla víc než jen klienty zklidňovat a předávat dál. Měla jsem nástroje, které lidem pomáhaly. Nejen se vyrovnat s životními krizemi, ale hlavně předcházet problémům a proměňovat život v něco dosud pro ně nepředstavitelného.
Lidé se mi před očima měnili, fyzicky i psychicky. Když jsem začala učit i budoucí lektory, za každým z nich vidím všechny ty lidi, kteří se také díky tomu, co budou učit, promění.
TRANSFORMAČNÍ PRO VŠECHNY
Instruktorský kurz je transformační pro všechny. Každý si v něm najde nějakou výzvu:
- Někdo zjistí, že si roky myslel, že cvičí nějaký čchi kung, ale že mu vlastně nedal to hlavní – schopnost vnímat své tělo a uvolnit se.
- Někdo musel podobně jako já překonávat nechuť k samotnému rekvalifikačnímu duchu kurzu – k testům, zkoušení a hodnocení. Mám to ještě vůbec zapotřebí?? Jak se k hodnocení postavím? Budu se mu bránit, nebo si uvědomím, že mě nesnižuje, ale posouvá?? Když se mu otevřu?
- Někdo zjistil, že měl jiná očekávání, že byl o něčem přesvědčen, a že pokud se chce cestou orlího čchi kungu vydat, bude muset přijmout, že se mýlil. Zvládne to? Co to udělá s jeho egem?
- Někdo objeví, že má v sobě schopnost postavit se před skupinu lidí a něco je naučit. Že zvládne překonat strach z mluvení, že dokáže reprodukovat to, co si za domácí úkol měl přečíst, a druhé seznámit s tím, co ho zaujalo.
- Někdo zjistí, že neumí stát, že je pohybově ne právě nadaný, že naučit se pohyby mu dělá problém, natož se v nich uvolnit. A po 10 měsících to najednou jde! Něco povolí, mysl se propojí s tělem, to se srovná.
Ale hlavně všichni zjistí, že je poctivá čchi kungová praxe posunula fyzicky, psychicky i energeticky. Jako když objevíte bránu do jiného způsobu prožívání světa kolem sebe i sami sebe.
CÍTILA JSEM OHROMNÝ TLAK
Když jsem já byla na kurzu jako student, cítila jsem ohromný tlak. Já byla jediná dlouholetá lektorka. Cítila jsem, že musím prokázat, že jsem dobrá. Že roky neučím špatně. Zmatkovala jsem, byla jsem nervózní. Metodický výstup jsem začala, přerušila a začala znovu. Cítila jsem v sobě ohromný odpor.
Ale věděla jsem, že mám nástroje to všechno zvládnout. Vím přece, jak se mám uklidnit. Vím, jak zvládat svou mysl, aby přede mě nestavěla zbytečné překážky. Už dávno jsem se učila překonávat strach a klepající se kolena. Praxe léta cvičím a léta je učím. Znám je. A tak jsem na týdenním soustředění v Koutech vystřihla 45 minutový metodický výstup, který byl prý o úroveň (kterou bych měla ostatně měla jako dlouholetá lektorka mít) výš! Konečně jsem měla pocit, že jsem se jako lektorka v očích svých náročných (byť milých) učitelů osvědčila.
A mohla konečně s klidným svědomím přijmout jejich nabídku na instruktorském kurzu pracovat i jako další lektor.
I LEKTOŘI SE UČÍ
Vždycky se učím od svých žáků. Na angličtině učím klučinu, který mě někdy naučí nějaké to nové teenage slovíčko, které právě v angličtině letí. Já mu zas mohu vysvětlit ta, kterým nerozumí, protože je ještě mladý.
Na instruktorském kurzu zase někdy vidím lekce, u kterých si říkám: „Jo, to je zajímavý. To moc dobře funguje. To by mě nenapadlo – to určitě vyzkouším taky!“
Učila jsem se vést lekce jinak, než jsem zvyklá – mít jasně daný plán, který tu lekci prostě musím stihnout. Na vlastních kurzech, kde mívám méně lidí, jedeme volněji, není to tak intenzivní, a je to hodně zaměřené na individuální potřeby studentů. Na instruktorském kurzu jde hlavně o to, aby všichni vše za 10 měsíců zvládli a vyžaduje to hodně práce od nás lektorů a hodně práce a příprav od studentů. Učí se rychleji, změny jsou rapidnější, protože kam jde energie, tam to roste.
Domlouvala jsem se šéfíky takový způsob spolupráce, který by nám všem vyhovoval, učila jsem se být o trošku náročnější. Ale hlavně jsem se na všechny víkendy těšila. Šéfíci byli pozorní nejen ke studentům, ale i ke mně.
Bylo to podpůrné, příjemné a já se postupně víc a víc cítila opravdu jako ta plnohodnotná součást týmu, jak si Alice (Pavlova žena) přála, než pouze výpomoc po boku hlavního instruktora a autorky instruktorského kurzu. ( Který je, mimochodem, z mého pedagogického hlediska udělaný naprosto dokonale. A to se vždy ještě zdokonaluje.) S větší jistotou ve své schopnosti, své znalosti.
S vědomím, že jejich vysoko nastavenou laťku nesnižuju.
NEJSMYSLUPLNĚJŠÍ ČINNOST
Učit nové instruktory je ta nejsmysluplnější práce, ke které jsem se kdy dostala. Je úžasné šířit mezi lidi schopnost zvládat stres moderního života, žít spokojeněji, mít mnohem víc energie, nenechat se vtáhnout do programů, které do nás byly kdysi nahrány, ať už společností, rodiči, spolužáky, kulturou nebo životními zkušenostmi.
Ano, instruktorský kurz má za cíl vychovat nové dobré lektory, ale dělá to orlím čchi kungovým způsobem – skrze uvolnění. Ne skrze tlak. Ten si na sebe vyvíjíme jen my sami, ale tady se můžete naučit, jak to nedělat. :-) Naučit se žít s lehkostí, laskavostí k sobě (i druhým), se schopností ustát to, co byste si mysleli, že neustojíte. :-)
Nové články se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit: