Když se díváte kolem sebe, co vidíte? Hmotu? Něco víc?
V minulém díle jste se mohli dočíst, proč si Bernardo Kastrup myslí, že hmota není základ všeho, co vidíme. Jde tak daleko, že říká, že mysl (vědomí) nepotřebuje mozek, aby mohla existovat. (Existuje tedy i po mozkové smrti.)
Co je tedy podle něj za hmotou?
A hmota? Co to vlastně podle něj je?
Co je tedy onen stůl z našeho prvního dílu vlastně zač?? :-)
V prvé řadě doporučuji přečíst si nějakou jeho knížku, nebo se alespoň podívat se nějaké jeho rozhovory s fyziky a dalšími vědci na youtube. Najdete spoustu materiálů, jen zatím v angličtině. On sám svůj filozofický pohled vysvětlí rozhodně lépe, než to zvládnu já. :-)
V této sérii článků vycházím hlavně z jeho poslední knížky Analytic Idealism in a Nutshell, která shrnuje základní body.
NEMUSÍME ŘEŠIT NÁROČNÝ PROBLÉM VĚDOMÍ
Podle Bernarda se nemusíme zamýšlet nad tím, jak z objektivního vzniká subjektivní. V minulém díle byla řeč o tom, že je to beztak jako řešit, jak vzniklo z mapy území, které ona mapa popisuje…
Nemusíme řešit panpsychismus, který si myslí, že každá částice má své vědomí, a kromě kvantitativních vlastností má i kvalitativní. Kvantová fyzika přece jasně říká (viz také minulý článek), že částice v takovém pojetí, jak si je panpsychismus představuje, beztak neexistují.
Můžeme klidně zůstat u jedné jediné přirozenosti – u té mentální.
Za vším, co vnímáme jako hmota, je mysl.
Ostatně Rupert Spira, můj oblíbený neduální učitel, říká, že nakonec i hmota je jen mysl. Vzpomínáte na onen příměr s filmem a obrazovkou?
ALE BUDE TAKOVÁ PŘEDSTAVA HMOTY DÁVAT SMYSL?
Prý naprosto bez problémů. Dokonce některá fyzikální pozorování dokáže mnohem lépe vysvětlit analytický idealismus než materialismus. Idealismus si obvykle představujeme jako nějaký náboženský úlet, ale tak, jak ho Bernardo předkládá, je možné idealismus popsat jako:
- realistický (tj. postuluje vnější svět, který je nezávislý na naší vůli, rituálech, představách atd., žádná ezoterika)
- naturalistický (tj. nepředpokládá žádné božské intervence zvenčí)
- racionální (tj. můžeme ho racionálně zkoumat a vytvářet jeho různé modely)
- redukcionalistický (tj. vysvětluje komplexní fenomény co nejjednodušším způsobem)
Vědě tím nabízí možnost přestat trvat na materialistickém přístupu, protože nabízí něco, co je vědě blízké na rozdíl od ezoterických či náboženských představ. Ba dokonce používá čistě vědecké argumenty a vychází z vědeckých výzkumů, které na pravdivost idealismu poukazují, aniž by je interpretoval zcela zavádějícím způsobem. Což hlavně u kvantové fyziky nebývá zvykem.
JAKÝ JE SVĚT TAM VENKU MIMO KOKPIT?
To, co kolem sebe tedy vidíme, jsou jen ukazatelé na přístrojové desce letadla. Nikdy nebudeme svět vidět jinak, nikdy nebudeme mít přístup k přímému výhledu z okna. Fyzicky to není možné (entropie).
Narodili jsme se v kokpitu, zemřeme v kokpitu a pouze po smrti budeme mít pravděpodobně možnost vědět víc. Ale jinak, než si asi představujete.
Nebudeme svět vnímat z naší perspektivy, budeme světem.
Je to jako byste najednou už nebyli sami sebou, ale vtělili se třeba do svého kamaráda nebo partnera.
Budete dál vědomí, ale už nebudete tou individualitou, jakou jste byli.
Je to jako když se probudíte ze sna – jen si uvědomíte, že jste celou dobu snili.
Nikdy jste nebyli onou snovou personou (avatarem) se všemi problémy.
Všechno jste si jen vysnili, všechno bylo ve vaší mysli a vše tvořila vaše mysl.
Ale neznamená to, že celý svět jste byli vy. To, co považujete za sami sebe, vaše ego, vaše myšlenky, zkušenosti a emoce. Smrt je podle Bernarda Kastrupa pouze znovupropojení s myslí, které jste byli součástí. Jste jí a nejste. Byli jste vším a přece jste byli něčím jiným, co vše zahrnuje. Jako byste byli malým puzzlíkem, ale jako součást celého obrazu jste byli i všemi ostatními puzzlíky, jen jste to nevěděli…
A tak celou dobu vašeho snového života vidíte jen ty ukazatele. Hmota, kterou vidíte, které se dotýkáte, je jen mentální reprezentace oblohy, mraků a proudů mimo letadlo. Jednodušší způsob, jak vaše mysl dokáže fungovat a přežívat ve světě, který je pro nás nepředstavitelný.
MYSL TAM VENKU
Přírodní zákony tam venku jsou zákony, kterými se řídí instinktivní mentální pochody. Jak se říká – i naše mysl je mnohem předvídatelnější, než bychom si chtěli připustit (funguje často na základě různých programů, zažitých reakcí naší nervové soustavy). A to jsme se evolučně již dobrali vyšších mozkových funkcí (neokortex).
Mysl tam venku ale podle Bernarda Kastrupa není mysl Boha v tom smyslu, že by měla nějaký plán, nějaké vyšší kognitivní funkce apod. Je to mysl instinktivní, která se i skrze nás a skrze naše zkušenosti, myšlenky a emoce dál rozvíjí.
Není to pouze tak, že jsme vydaní na milost něčemu vyššímu než jsme my, naopak máme morální zodpovědnost za to, jak se bude svět, hmotný i nehmotný, dál vyvíjet. (Což je hodně podobné některým židovským učením…)
Proto koneckonců naše současné uvědomění, že máme zodpovědnost i za tuto Zemi a zvířata na ní. Se vším jsme propojení. Podle Bernarda Kastrupa i na ještě mnohem niternější úrovni, než si myslíme.
Již nyní svět kolem sebe ovlivňujeme, svým konáním, ale i svými myšlenkami a emocemi, které se snadno promění v akci. Po smrti podle Bernarda Katrupa ale naše zkušenosti, emoce a myšlenky nezmizí. Takříkajíc se vlijí do větší mysli, které jsme součástí. (Mrkněte se na Bernardovo video o smrti.)
DISOCIACE A REABSORBCE
To, co mi na Bernardově představě o skutečné realitě světa přijde hodně zajímavé, je myšlenka disociace. Pomáhá si něčím, co známe – disociativní poruchou identity. Víte, oč přesně jde?
Jde o mentální poruchu vyznačující se disociativními stavy a mnohočetností osobnosti. U lidí (ne prý nutně i u oné mysli tam venku) je způsobena traumatem, z dětství, z války apod.
Takový člověk si vytvoří altery (alternativní identity) a těch mohou být klidně desítky. Alteři mohou mít různý věk, pohlaví atd. Podle různých spouštěčů (pozitivních i negativních) se alteři přepínají a do popředí vystoupí vždy jeden z nich. Jednotliví alteři mohou dokonce spolu komunikovat – ve vnějším i vnitřním světě. Jeden z alterů může být dokonce slepý a ostatní ne.
Bernardo tvrdí, že pokud něco takového existuje v lidské mysli, může to snadno existovat v jakékoliv jiné mysli… a naše vlastní osobnost je nakonec jen jednou z mnoha alterů, která ona mysl tak venku má.
Popisuje to jako vír ve vodě. (Což je hodně podobné popisu ega/já v jedné malé starší buddhistické knížečce o páramí). Když zemřeme, vír zmizí, disociace zmizí a my jsme jako by znovu absorbováni do velké mysli (oceánu).
V době internetu je možné vidět videa s lidmi, kteří DID (Dissociative Identity Disorder) trpí, včetně přepínání z jednoho altera do druhého. Mrkněte zde, tento kanál se zdá být spolehlivý. Ne všechny každopádně jsou. Z DID se snadno na sociálních sítích může stát pouze zajímavý způsob, jak přitáhnout pozornost.
MŮŽEME ZA HMOTNÝM SVĚTEM VIDĚT SVĚT MYSLI?
Z mého úhlu pohledu si můžeme minimálně čas od času uvědomit, že cokoliv hmotného vidíme (stůl, stromy, auta) není to, na co se ve skutečnosti díváme. Jsou to jen ty ukazatele na palubní desce letadla, které nám mají pomoci se orientovat ve vnějším světě.
Můžeme jít ještě o fous dál – uvědomit si, že za tím hmotným jsou mentální pochody.
Stejně, jako když se díváte na druhého člověka, vidíte buď jeho hmotnou stránku (tělo), ale můžete za tím vším vnímat i jeho emoce, jeho myšlenky. A někdo je vnímavější (empatičtější) a někdo méně.
Jak říkává Bernardo Kastrup – my sami máme své vnitřní prožívání světa kolem nás i sebe sama. Druzí lidé ale mají možnost vidět i přímo fyzicky, co se v nás odehrává – na EEG, na EKG, na magnetické rezonanci atd. Vše se přepisuje do našich fyzických pochodů. Myšlení, emoce.
Za hmotným jsou mentální pochody.
Na Bernardově úhlu pohledu je ale hlavně zajímavá myšlenka, že mentální pochody nejsou jen za živými bytostmi, ale také za jakoukoliv hmotou – za horami, oceánem, řekami.
JAKÉ TO JE BÝT HOROU?
Zvláštní otázka, že? Každopádně při čchi kungových meditacích někdy sedíme jako hora. :-) (Ale to je jen taková představa…).
V rámci analytického idealismu Bernarda Kastrupa je vše neživé mentální reprezentací. Řekněme univerzálními vzorci v oné mysli tam venku. Protože Bernardo Kastrup byl ve svém uvažování hodně ovlivněn Jungem, můžeme možná jít až tak daleko, že prohlásíme, že vnější svět je za svou fyzickou podobou prostě jen symbolický a archetypální.
A svět kolem sebe tedy můžeme vnímat podobně jako ve snech – jako alter (avatar ve snu) něco prožíváme, dozvídáme se něco víc o sobě samém, o všem tom, co jsme takříkajíc odložili někam do nevědomí (disociovali). Buď proto, že to pro nás bylo traumatické, náročné, nebo prostě proto, že naše mysl neudrží ve vědomí vše. A prostě to uloží někam, odkud to opět může vyplout na povrch, když to bude potřeba.
Je možné tedy i říci, že fyzický svět podobně jako snový svět symbolizuje kolektivní nevědomí, mysl, kterou sdílíme se všemi ostatními živými bytostmi (lidmi, zvířaty, rostlinami i jednobuněčnými organismy).
Můžeme ho vnímat fyzicky, učíme se ho poznávat nejrůznějšími prostředky (měřit, manipulovat s ním), ale můžeme ho vnímat i psychicky, symbolicky až archetypálně. Ovlivňuje nás stále, fyzicky i mentálně, ale nemusí nás trápit. Nikdy nemusel.
Jak někdy říkávám – celý svět je jako kniha, kterou můžeme číst. Jen se musíme naučit jazyk, kterým k nám mluví.
Symbolika světa kolem nás byla jedním z hlavních témat mé první symbolické e-knihy v roce 2016 – Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty)
PĚT ELEMENTŮ A MENTÁLNÍ SVĚT
Bernardo Kastrup ve své knize tvrdí, že i naše vnitřní orgány, každičká část těla, je vlastně reprezentací nějakého mentálního stavu. V tomto ohledu je nesmírně zajímavé, že i myšlenka pěti elementů/hybatelů v rámci taoistické filozofie a čínské medicíny, vnímá fyzický svět ve spojitosti s oním mentálním.
Učení o pěti elementech nám říká, že játra a žlučník mají spojitost s emocemi hněvu, vzteku, frustrace. Představují energii růstu a kreativity. Skrze stav těchto orgánů můžeme usuzovat na stav našich emocí. Či lépe řečeno, stavy našich emocí a vnitřní svobody a kreativity, ovlivňují naše fyzické vnitřní orgány.
Nejenže už známe vliv psychiky na tělo (psychosomatika). Čínská medicína vnímá díky tisíciletým zkušenostem v bádání tímto směrem jemnější nuance vztahů mezi emocemi/myšlenkami/vnitřními hnutími a různými částmi těla.
Naše játra, žlučník tak dál spojují například se zrakem. A se zdravotními problémy na tzv. merdiánech, drahách, které naše tělo propojují. (Pravděpodobně skrze myofasciální strukturu našeho těla.). Mohou se projevovat i pouhým napětím, zatuhnutím, menší pohyblivostí, bolestivostí apod. v místech, které na merdiánu leží.
Játra a žlučník jsou spojovány s elementem/hybatelem DŘEVO. Rostliny, stromy mohou tedy na mentální úrovni představovat onen symbol, archetyp růstu, kreativity a vnitřní svobody objevovat a proměňovat se bez vnějších překážek. Růst jarního období elementu DŘEVO může být ale překotný.
Ačkoliv má tato energie sílu prodrat se zamrzlou půdou, v učení pěti elementů existuje i vyvažující element KOVu. :-)
TAO A HARMONIE
Taoistické učení vnímá fyzický svět i mentální a emoční úroveň jako propojené. Vnímá tao jako základ všeho. A nás jako nedílnou součást světa.
Nechce se po nás nic víc než pochopit, že existují spontánní pochody, které se projevují na mnoha úrovních (přírodních, mentálních i emočních) a že pokud tyto pochody poznáme a přizpůsobíme se jim, bude se nám i celé společnosti dařit.
Nejsme na světě od toho, abychom svět přizpůsobovali vlastním představám, pokud jdou proti proudu větších a silnějších jevů. Jsme součástí něčeho většího, zákonitostí, které nemáme pod kontrolou a nikdy mít ve skutečnosti nebudeme. Tao je víc než my, je silnější, než my.
Nemůžeme jen silou vlastní představivosti zastavit ani koloběh ročních období. Svým chováním ho ale můžeme vychýlit z rovnováhy. A pak nést následky. A to jak na úrovni Země, i na úrovni svého vlastního těla.
Stačí odmítat žít v souladu se zákonitostmi vnějšího světa a vnucovat Životu vlastní představy a sny o štěstí.
Může se nám dařit, protože jako součást oné velké mysli tam venku máme také své kreativní schopnosti. Následky jsou pak ale nepříjemné a nevyhnutelné.
FILOZOFIE, PSYCHOLOGIE, NÁBOŽENSTVÍ I ČÍNSKÁ MEDICÍNA RUKU V RUCE
Bernardo Kastrup je filozof a vědec. Ve své knize vysvětluje vědeckým jazykem, proč je podle něj svět ve své podstatě mentální. Jung i taoistické učení pěti elementů pak nabízí praktické nástroje, jak vnější svět vnímat jinak než pouze jako hmotu. A dokonce i jak hledat vnitřní i vnější rovnováhu, která prospěje nám i světu kolem nás.
Skrze Jungovu individuaci (a propojení protikladů) a skrze harmonii pěti elementů.
Proto poslední dobou tak často píšu o pěti elementech, studuji dál pět elementů z různých úhlů pohledu (jin jóga, přednášky v rámci pokračovacího čchi kung kurzu i terapií) a také dál kroužím kolem Tao-te-ťingu, taoistické akademie a analytické psychoterapie podle Junga.
V angličtině můžete kromě knížek shlédnout zdarma i celý cyklus kurzu Analytického idealismu zde.