Postavit se tváří v tvář tomu, co nás trápí, nebývá úplně snadné. Jenže přesně to bylo téma tohoto týdne. Snadno se to řekne, ale i když se už rozhodneme, že si na něco takového troufneme, jak vlastně na to?? Však jsme se tomu dlouho vyhýbali právě proto, že to je tak těžké! Že jsme měli pocit, že to nezvládneme! Že chceme raději něco růžovějšího a radostnějšího….
Ne, rozhodně nedoporučuju rýpat se ve svých emocích. Nechat jim zcela volný průběh a řádně si v tom všem bolavém vymáchat čumák. (I když někdy i to zabere.) Není nutné hned řešit svou minulost a znovuprožívat, kdy vám kdy co řekl a udělal, abyste ze sebe tuhle polapenou energii traumatu dostali. To není to, co myslím, oním postavit se tváří v tvář tomu, co nás trápí. Však stačí pracovat i na úrovni energie (třeba čchi kungem).
Myslím tím pouze to otevřít se svým emocím. Ať je to smutek, bolest, nebo hněv. To je vše.
Nemusíte ani zkoumat, proč je máte, a kdy jste je případně poprvé cítili. I když i to se může hodit a právě tímto směrem vás to může zpočátku táhnout. A je to v pořádku. Dříve nebo později totiž přijdete na to, že v podstatě existuje pouze jeden jediný důvod, proč ty emoce máte. A že na nich není v podstatě nic špatného.
Tedy dokud je nezačnete přiživovat. Že právě tím, že je pouze necháte přijít a zase po pár vteřinách odejít (ano, tak dlouho to trvá, když je nezačnete rozvíjet ve svých myšlenkách), tak si postupně zvyknete reagovat jinak.
Nemusíte se nechat emocemi pohltit a týdny a měsíce se pak cítit blbě. Nemusíte o nich začít přemýšlet a různě je rozebírat. Emoce pro vás bude jen signál, že se něco děje. Jen energetická vibrace. Možná si dokonce všimnete, že třeba strach a vzrušení vibruje úplně stejně. A přestanete se tolik bát, ale spíš začnete cítit to vzrušení.
Hodně intenzivně jsme se učili se svými vibracemi (a emocemi i myšlenkami) zacházet na desetidenním kurzu vipassany. Nereagovat, netoužit po tom, aby to nepříjemné zmizelo, ani netoužit po tom, aby to blažené zůstalo ještě alespoň o chvíli déle.
Just be aware
Neboli „Jen si buďte vědomi”. To byla větička, kterou jsem se tam naučila používat místo všech těch myšlenek, které by mi běžně začaly kolovat hlavou. A místo všech těch emocí, které by jinak vyvolávaly.
A tak i tam, kde bych se začala pomalu propadat do bažin trápení (fyzického nebo emočního), jsem kolikrát cítila prostě jen poklid a uvolnění. Otevřenost srdce tomu, co je. A tam, kde bych si říkala, jak úžasné zrovna je to, co cítím, jsem to prostě jen cítila a užívala si to.
Tu samou větičku jsem pak používala i při pobytu ve tmě… i tam jsem byla spíš ve vědomí než v myšlenkách.
A vím, že každý okamžik, kdy se mi dařilo být víc ve vědomí než v myšlenkách (a ty tak rády pořád něco hodnotí), byl, jako bych přeskočila na jinou kolej… na kolej, která vede do poklidnějších krajů.
Ponořit se pouze do vědomí je to nejlepší, co můžeme udělat, když se na nás začnou dotírat myšlenky a emoce, které zrovna ke spokojenému životu nepotřebujeme. To neznamená, že myšlenky a emoce jsou něco špatného. Myšlenky nám umí velmi dobře posloužit. A emoce pro nás umí být darem – signálem nebo odměnou. :-)
Otázka ale zní, jestli umíme naše myšlenky a emoce využít, nebo jestli s nimi neumíme pracovat a ony nám nakonec ubližují.
11 způsobů, co dělat s negativními emocemi
Pokud se do vědomí nořit neumíte, nebo je to ještě pro vás moc náročné, existují i další způsoby, jak se dá zacházet s negativními emocemi. Ať už se objeví jen tak, nebo jestli se objeví jako následek nějaké práce s myslí (meditace, čchi kung).
Zrovna tento týden jsem (náhodou?:-) ) narazila na článek o tom, jak s negativními emocemi zacházejí mniši v Plum Village. Plum Village je spojená s vietnamským zenovým mistrem Thich Nhat Hanhem, o němž jsem už na webu také psala (TADY třeba najdete sérii o 30 lekcích lásky podle T.N. Hanha.)
Původní článek v angličtině najdete ZDE. (Mimochodem, pokud byste si chtěli číst materiály v angličtině, jsem lektorka a ráda s vámi angličtinu pro osobní a duchovní rozvoj proberu. :-) Víc info najdete na stránce www.radostzanglictiny.cz)
Tady jen stručné shrnutí anglického článku:
- Udělejte si pomalu čaj (nebo svůj oblíbený nápoj), sedněte si a dýchejte. Přijměte svůj smutek, ale připomeňte si i to, zač jste vděční.
- Učte se uznávat své pocity. Neboli uvědomit si je a co nejméně je nějak hodnotit. Nevnímejte je jako něco, s čím je potřeba něco udělat.
- Cvičte se v soucítění sami se sebou. Neboli uvědomujte si, že za daných okolností děláte to nejlepší, co umíte.
- Najdete si nějakou část místnosti, kterou uklidíte. Budete mít pocit, že děláte něco užitečného, i když to bude maličkost.
- Osprchujte se. Dopřejte si minutku, kdy necháte vodu jen stékat a tělo se uvolnit.
- Meditujte při chůzi v přírodě. A při chůzi vnímejte kontakt chodidel se zemí pod vámi. S oporou, kterou vám poskytuje.
- Dotýkejte se země. Nejen nohama a rukama, ale i hlavou. Najděte si pro to nějaké místo v přírodě, kde se budete cítit bezpečně. Nechte své negativní emoce přejít do náruče Matky Země.
- Pokud vnímáte hněv, kontemplujte na něj. Hledejte v druhém člověku nebo situaci, která ve vás hněv vyvolala, alespoň něco málo pozitivního. Pomůže vám to nezůstávat v hněvivém stavu mysli příliš dlouho.
- Běžte se podívat, co nového v přírodě vyrostlo (na jaře listí). Propojíte se tím se zázračnou silou přírody.
- Zavolejte někomu, koho si velmi vážíte. Takoví lidé ve vás už jen svou přítomností dokáží znovu obnovit vaše vnitřní zdroje.
- Poslouchejte učení svého oblíbeného duchovního učitele. Budete tak znovu v kontaktu s moudrostí i soucítěním, které předávají. A nezapomeňte, že tyto kvality jsou i ve vás.
Přeji hodně síly zvládat poselství svých negativních emocí. :-)