Vyrostla jsem na sci-fi. Zatímco mí spolužáci byli u vytržení z Diskopříběhu, já hltala A.C.Clarka, Stanislava Lema apod. Jeden z nejznámějších sci-fi filmů osmdesátých let se ke mně v té době ale ještě nedostal. Ten k nám pronikl až po pádu komunismu. A byla to bomba…
V dobách, kdy se mi o vlastním domácím počítači mohlo jen zdát (ale programovat v Pascalu jsem už uměla!) a všechny ty futuristické strašidelné filmy o vraždících robotech (třeba můj oblíbený Terminátor) se zdály být tak vzdálené a nereálné, já už tu atmosféru šílené technologie nasávala…
A vize roku 2019? Tou je film, který stále považuji za naprostý mastrštyk. Blade Runner.
Continue reading „Vize roku 2019? Budoucnost, ve které nikdo z nás nechce žít…“