… protože objevit, kde je ta naše hranice, za kterou už nemáme jít v rámci pudu sebezáchovy dál (nebo za ni pustit druhé), je důležité naprosto pro každého. Mít správně nastavené hranice je otázka psychické pohody, osobní svobody, vnitřní síly a rovnováhy. Kdo s sebou nechá manipulovat, nebo se snaží o něco v daném okamžiku nemožného, obvykle skončí s dost pošramoceným pocitem sebedůvěry…
Hypersenzitivní lidé (HSP – viz článek Jste hypersenzitivní?) mívají potřebu mít kolem sebe mnohem užší hranice než většina. Zatímco ona většina (v populaci je prý cca 20 % hypersenzitivních lidí) nemívá problém obklopit se spoustou lidí, vymetat hlučné party apod., hypersenzitivní lidé s tím problém mívají. Ten počet lidí, které zvládnou vpustit do svého osobního prostoru naráz, nebývá velký.
Kdysi jsem četla zajímavé přirovnání – mozek většiny lidí je jako síto s velkými dírami. Těmi dírami propadnou jen velké kuličky (okolní vjemy). Mozek pak tyto kuličky nějak zpracovává a vyhodnocuje. Mozek HSP lidí je ale jako síto s mnoha malými dírkami. Těch kuliček, které jimi propadnou je výrazně víc. (Člověk je citlivější, vnímavější.) Mozek na zpracování takového množství kuliček pak ale logicky spotřebuje mnohem víc energie.
Není divu, že hypersenzitivní lidé bývají na konci dne výrazně unavenější než většina, pokud se nenaučili pár fíglů, jak se tomu odlivu energie ubránit.
Právě tento týden byla otázka mých vlastních osobních hranic na pořadu dne :-)
Kde je ta hranice toho, co zvládnu…
Continue reading „Nejen hypersenzitivní lidé narážejí na otázku po vlastních hranicích…“