Jsem takový testovací typ. Vzpomínám, že když jsem začala učit malé děti angličtinu, neustále jsem narážela na to, že šéfky by si byly přály, abych poslouchala jejich rad (dobrých rad, předesílám). Jenže já si prostě potřebovala dělat své experimenty. Testovat, jaké postupy pro mě budou ty pravé. Jak k dětem při výuce přistupovat, abychom si hodiny užily a zároveň se i něco naučily.
A tak jsem si nakonec pro sebe našla ten svůj způsob, který nějak sladil ony dobré rady s tím, co mně osobně bylo vlastní. Nejvíc mě ale asi naučily děti samy. A zkušenosti.
Uplynulý týden jsem se hodně obula do online kurzů potřebných pro testery softwaru. Končilo mi totiž měsíční předplatné na Skillmea. Co všechno jsem se nejen tam od prosince naučila viz umělecky ztvárněný bug (softwarová chyba).
CO MĚ OSLOVOVALO A CO MOC NE
Asi nejzábavnější pro mě byl kurz na automatické testování pro začátečníky s použitím nástroje Selenium. Takhle by se mělo učit. Systematicky a vtipně. Furby to umí. :-)
Bylo to srozumitelné možná i proto, že nějaké ty základy programování mám (i když léta Pascalu), a protože jsem ještě předtím procházela 2 různé kurzy pro Javu. Kurz vytvářel testovací programy právě v tomhle programovacím jazyku.
Python, na který jsem se dívala jako první (protože je prý nejsnažší) jsem od té doby už asi v podstatě zapomněla. Ale já si hlavně pamatuju, že jsem si říkala, jak je to vlastně jednoduché. Ne tak jednoduché, abych v tom napsala nějaký komplikovanější program (což se po testerech nechce), ale hlavně abych pochopila, co tím chtěl programátor říci.
Kurz manuálního testování byl sice děsně nudný, že jsem ho chvílemi musela pouštět vyšší rychlostí, ale zato obsahoval spoustu zajímavých tipů na to, co sledovat, a jak. Moc se mi líbil přesah do zajišťování kvality softwaru, které jde dál než jen k ověřování, zda to, či ono funguje, jak má. Jako Kozorožce je mi důraz na kvalitu a funkčnost blízký, i když ti, co mě znají jako lektorku angličtiny nebo čchi kungu by to do mě jistě neřekli. :-) Mám prostě víc poloh a mám dojem, že se konečně začíná vynořovat role mého kozorožího Slunce. :-) Vnímavý citlivý Měsíc už si svou pracovní polohu našel. :-)
Git a GitHub mi zpočátku přišel neuchopitelný a trochu jsem se tomu kurzu na Skillmea vyhýbala, i když vím, že právě tyhle nástroje se v mnoha firmách používají jako základ. A tak jsem ho dokončovala až jako poslední 4.2. Poslední den, kdy jsem měla Skillmea zaplacený. A nakonec už tam mám své DŘEVO ebooky a přijde mi to jako naprostá bomba. Jo, tohle budu používat! I pro svou vlastní práci, i kdybych nikdy testerku nakonec nedělala. :-)
Podobně mě oslovila Jira (na ni kurz v Skillmea není, ale na youtube se toho dá najít…). Zjistila jsem, že je možné ji používat i osobně, ne pouze pro spolupráci týmu. A bude to takový můj plánovací kalendář. :-)
Postman na testování API jsem v podstatě naopak jen proletěla. No, alespoň tuším, co je to to API. :-) Ten back-end je pro mě méně hmatatelný než front-end a tolik mě neoslovil. Ale kdo ví, praxe může být jiná. Už těch různých příkazů začalo být trochu moc. :-) SQL má sice také své příkazy, ale práce s databázemi je mi přece jen bližší.
Takže pro mě? Jak zaznělo v kurzu manuálního testingu – je super znát, co a proč testujeme. A pak si to ulehčit automatizací. Programování mě vždycky bavilo a ráda se k němu vrátím. V té jednodušší verzi pro automation testery. Programování jako celek nechám ráda mlaďochům. :-)
PLÁNOVÁNÍ
Ráda jen tak plynu s proudem, ale to neznamená, že si nemůžu naplánovat, kdy a jak do něj skočím. :-) A tak mě ten závěrečný sprint skrz kurzy o tom, jak si rozvrhnout testerskou práci, a co všechno je třeba ohlídat, aby vše bylo tak, jak má, a všechno pěkně plynulo, navedl i na to dávat svým dnům opět větší strukturu. Beztak je mi to jako Kozorožce blízké.
Ne ještě úplně plánovat, ale alespoň si opět vypíchnout pár základních bodů. A držet se jich.
Jde mi to mnohem lépe než před pár týdny či měsíci a hodně mi v tom pomáhají právě týdenní shrnutí. A tento týden vyšlo i nové měsíční shrnutí po pár letech. :-) (Tuším. Rozhodně jsem je už před nějakou dobou přestala psát…)
Jsem mnohem spokojenější a mnohem víc si uvědomuju, že jsou věci, které nemohu nechávat náhodě. Na něco čekat. Že mám v ruce nástroje a že je mám používat. Že vím, jak být spokojená, a že stačí se podle toho i řídit. Hodně ve mně stále rezonuje ono dělat to, co nám dělá dobře.
Díky ročním shrnutím ale také vím, že podzimní a zimní útlumy bývají úplně normální. I proto, že právě taková je zimní vodní energie.
A TAK PRAKTICKY?
Konečně jsme se dostaly s dcerou na rentgen a otisky ohledně rovnátek. (Tedy jestli se paní doktorka rozhodne, že to ještě půjde.) Zdá se, že má dědičně ne úplně ideální spodní čelist a možná by musela na operaci. Já z toho nejsem dvakrát nadšená, a nebyla jsem ani při představě, že by jí měli trhat nějaké zuby. Ale zubařka (ne ortodontistka), které celkem věřím, jí to radila. A proto se dcera rozhodla, že by do toho šla.
Sice tak trochu věřím tomu, že je potřeba si hýčkat zuby, které máme, že s každým vytrženým zubem o něco přicházíme (a ne pouze o ten zub :-)), ale zároveň jako by byly chvíle, kdy se musíme smířit s tím, jakým směrem nás život vede, a že je potřeba se smiřovat s tím, co jsme si sami pro sebe nebo pro své děti nepřáli. Uvidíme.
V neděli jsem dceru odvedla ke škole na autobus a zamávala jí směr Harrachov, kde stráví týden na lyžařském kurzu. O tom zas ale další článek a týdenní shrnutí, protože Harrachov je pro mě ohromné téma.