Vlastně nevím, jestli to volá nějaká duše. :-)

(Pokud chcete být stejně překvapení jako kdysi já na jednom religionistickém semináři, že duše není nic víc než naše zápaďácké pojetí něčeho, čemu nikdo moc nerozumí, mrkněte na jeho úžasný knižní výstup sem.)

Každopádně každý známe to něco v nás, co se někdy ozývá, rozšiřuje naše obzory a směřuje nás. O tomhle volání budu mluvit.

Osobně to nevnímám jako něco, co se proměňuje, postupně očišťuje, co si vybírá zrození, aby se něco naučilo. Osobně si myslím (a jistě patřím k těm, kteří také ničemu nerozumí. :-)), že pokud dochází k nějakému znovuzrození, probíhá to spíš nevědomě a automaticky.

Podobně jako když jste si jako děti zvykli chodit do školy jednou ulicí, i když máte víc možností. Vyberete si ji bezmyšlenkovitě zas.

Ostatně reinkarnace je tak někdy popisována – zamíříte nevědomě tam, kam vás to volá, protože kdybyste byli opravdu vědomí, do dalšího zrození byste dobrovolně nešli. :-) (A ano, vím, že se také tvrdí, že právě vědomě do toho chceme jít zas, abychom se mohli dál učit, zlepšovat atd. atd. No, viz níže.)

Náš život (a i případné další životy) nejsou pak nakonec nic jiného než sled návyků, ze kterých se občas poučíme, a zkusíme to jinak, a občas ani to ne. A říkáme tomu pak osud.

Proč si myslíme, že je naše duše vědomější, než my? To jest, že má větší nadhled? (Protože něco si jistě uvědomujeme i my, i když nevíme, co děláme, jak naznačoval už Ježíš Kristus na kříži.)

To, co mě volá, není duše v tomto pojetí. To, co mě volá, je to cosi, co vnímám jako neměnné ve své proměnlivosti, jasné, zářivé, poklidné a přesto plné života. K čemu to přirovnat? Třeba k jasné zářivé obloze nad mraky?

 

VŠECHNO JE JINAK, NEŽ SI MYSLÍME

Vždycky to tak je. :-) Ostatně na tom stojí i věda – pokud není možné nějakou teorii vyvrátit, tak není vědecká. (To si pamatuji ze svých doktorandských studií.). A tak mám nakonec vždycky blíž k tomu, co je jiné. K tomu, kudy nejde většina.

A zatímco většina hledá cestičky, jak mít víc, být lepší, znát toho víc, zvládat toho víc, nebo ovládat toho víc (v jakémkoliv slova smyslu), nějak se na té cestě své duše posunout od jedné zkoušky a mety k druhé, mě tohle neláká.

Počítat si, na jaké úrovni má duše nebo mé vědomí právě vibruje?

Jak moc jsem blízko 5D?

Ne. Už před lety mi přišlo, že tohle všechno postrádá smysl.

 

JE TO POŘÁD DOKOLA – BLUDNÝ KRUH

Kdysi jsem to popsala jako kyvadlo strachu a touhy nad rozhoupanou jámou nejistoty.

Věčné hledání, věčná snaha, věčné utrpení střídané s věčnými záblesky uklidnění toho věčného strachu a nejistoty. 

Někoho to možná ještě pořád baví.

Mě už dávno ne.

Něco mě už dlouho volá jinam. Tam, kde vnímám, že to, po čem tak toužíme, máme, a život se z věčného hledání, úprku, couvání a utišování promění ve skutečně kreativní svobodnou radostnou činnost.

A ne, nejde o to, že si najednou začneme tvořit svůj svět podle našich vlastních výmyslů, představ a tužeb. (To beztak děláme, jen nevědomě.) Jsme jen spolutvůrci. Nepotřebujeme nic a ničeho se nemusíme bát. Ale můžeme kreativně vyjadřovat svou radost, svou svobodu, svou lásku, klid i důvěru sami v sebe i Život sám.

Nepotřebujeme už život předělávat. Nepotřebujeme si na něm něco vydupávat, vykvantovávat a vyvizualizovávat. Ale můžeme ho transformovat, přispívat k tomu, aby nám přinášel hlubší a hlubší vhledy. Z hlubin nevědomí. Jako byste jen zalévali rostlinky, které už dávno skrytě klíčí a čekají jen na to správné prostředí – vláhu, slunce, stín.

 

JDU JINUDY – NEDUÁLNĚ

Tudy mě to volá. Za dob religionistických studií jse objevila, že neexistují jen ta klasická pojetí duší (v různých podobách) a jejich očišťování, slibovaných odměn, když se vibračně vyškrábete do nebes a slibovaných trestů v podobě trápení, nemocí, ohně pekelného.

A ano, míchám tady západní i východní náboženství a dokonce i ta, která duše výslovně popírají. Proč?  Protože v podstatě jde o totéž – očekává se od vás postupné zlepšování, k čemuž jste motivováni cukrem a bičem. Představou odměn a trestů. Je to do značné míry univerzální představa pod rouškou různých kultur, zvyklostí, praktik a náboženských textů.

Existuje ale ještě další do značné míry univerzální představa, která nad vámi bičem nepráská a neuplácí vás. 

Ta neduální, kterou najdete ještě hlouběji pod rouškou různých kultur, zvyklostí, praktik a náboženských textů. 

Někde nemusíte ani tak hluboko (taoismus), někdo musíte sakra zahrabat (fundamentalistická pojetí).

Ano, je to asi stejně málo pochopitelné, jako je výchova bez odměn a trestů pro většinu lidí. :-)

Všechna ta pravidla, zákazy a příkazy jsou v nás tak zakořeněná a tolik lidí je potřebuje.

Ale možná vy už ne?? .-)

 

CO NÁS TO VLASTNĚ VOLÁ?

Toť otázka. Nemyslím, že každého volá to, co je pro něj nejlepší. Že nutně každého volá ta cesta, kterou si jeho duše musí projít, aby měla ty správné zkušenosti. (Znovu, co je to ta duše?)

Ignác z Loyoly učil tzv. rozlišování duchů. Ne každý hlas je ten, kterému musíte naslouchat! Nemusíme si namlouvat, že jsme si tím či oním museli projít. Ne, nemuseli. Jen se s tou myšlenkou líp žije než s tím, že jsme udělali chybu a že jsme si to mohli ušetřit…

Osobně myslím, že všechny cesty nakonec vedou do onoho neduálního Jiného světa, protože ten představuje onen vyhlížený ráj, případně onu nirvánu, mókšu apod. Konec věčného utrpení. Jen mě osobně už přestalo bavit brát to oklikami a namlouvat si, že je to vlastně fajn.

A tak jsem si v roce 2013 vymyslela roční projekt ABSURDISTÁN o těch 50 způsobech, jak si zcela absurdně šlapeme po tomto nepodmíněném štěstí Jiného světa. Jak se dobrovolně i nedobrovolně točíme v kruhu, vědomě i nevědomě hledáme způsoby, jak se mít líp (a pořád selháváme).

Protože hledáme tam, kde nic není, a přehlížíme to, co máme přímo před očima!

Však jistě znáte ten příběh o chudém muži, který spal nad hroudou zlata.

Co a kde hledáte vy? A jak vám to jde?


Dnes už se projekt ABSURDISTÁN nazývá STROM ŠTĚSTÍ, protože je o těch 5 kořenech, ze kterých to neduální štěstí Jiného světa vyrůstá. Postupně jednotlivé kořeny dostávají podoby desetitýdenních projektů, abyste si jimi mohli procházet vlastním tempem, kdykoliv a kdekoliv. :-) Prvním z nich je projekt vnitřní svobody Rozhodněte se, jaký život chcete žít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *