Jistě jste již slyšeli, že svět tam venku je jiný, než se zdá. Že si náš mozek na základě nejrůznějších dat vytváří jeho podobu. Otázka zní, do jaké míry můžeme tu podobu ovlivnit. Jak moc dokážeme proniknout za povrchní iluze? Jak moc se to dařilo vám?
Pokud stály stromy a vy jste jeli za nimi, zkušenost vám zprostředkovala mysl. Ta je, pravda, chytrá. Má toho spoustu nastudováno. A také již mnohokrát stromy viděla, a tak ví, že nemají ani nožičky, ani křídla. Logika zcela jasně říká – jak by se tedy mohly hýbat?? Pokud se chci dostat k něčemu TAM, co se samo nehýbe, tak si za tím prostě musím dojít (dojet).-
Pokud jste stáli vy a hýbaly se stromy, pak jste objevili tu prvotní neduální zkušenost. Nenechali jste se zmást strnulými fakty své dualistické mysli, ale řídili jste se tím, co jste na vlastní kůži prožívali. Pronikli jste za povrchní iluzi duality.
K čemu mi tahle zkušenost ale prakticky bude??
Tahle zkušenost je naprosto zásadní. Může Vám život výrazně ulehčit! Jen si představte, co všechno vlastně znamená, když žijete v onom naprosto běžném módu „stromy stojí a já jedu.” (Mód JEDU)
Mód JEDU (fakt je trochu jedovatý…)
- Ženete se za něčím „tam”. (Vzpomínáte na toho piráta na videu radujícího se z pokladu, který „tam“ našel? A vzpomínáte na toho utahaného a zpoceného týpka na videu? Vzpomínejte, i to je teď zkušenost, která Vám může pomoci nebýt jako on .)
- Nevyhnutelně se pak dostáváte do stresu. A čím větší vzdálenost k cíli a čím rychleji tam chcete (máte) být, tím větší tlak (stres). Tím cílem (tím „tam”) je cokoliv, co teď nemáte, ale chcete. Kdykoliv se Vám znelíbí to, co zrovna prožíváte, nebo kdykoliv zatoužíte mít něco, co nemáte, ale co určitě najdete „tam někde”, chytli jste se na udičku.
- Dokud jedete v tomto módu, ať dosáhnete jakéhokoliv snu, neuspokojí Vás. Pořád budete žít v tomto módu a v tomto módu je vždy něco lepšího „tam.” A nemá to vůbec nic společného s nějakým růstem a světlejšími zítřky, jak nám namlouvá naše mysl. Spíš si sami sebe představte v onom nekonečném kole, ve kterém běhají křečci. Představte si sami sebe jako Sysifa, který vleče kámen nahoru, aby vždycky sklouzl dolů. To kolo bude možná pomalu ze zlata, ale pořád to bude prostě jen blbý kolo….
Ano, to video nebylo jen o nějakém autě a stromech. Bylo o tom, jak naprosto běžné je pro nás vnímat svět způsobem, který nám nikdy nemůže přinést opravdovou spokojenost. Je to marné, je to marné, je to marné…
Ale je tu jiný mód a ten nám zprostředkovává přístup k tomu opravdovému štěstí
Nazvěme ho třeba Mód POHODIČKA. :-) Na něm je zajímavých pár věcí:
- Je nám přirozený. Je to naše prvotní zkušenost. A hlavně – máme ji kdykoliv k dispozici!
- V tomto módu se nemusíme hnát „tam”. Svět je tu pro nás. (Vzpomínáte na tu dívku na videu obklopenou pomeranči??). My stojíme a to, co Vám každý stokrát řekne, že „nemá nožičky”, přichází k Vám.
- A vůbec nezáleží na tom, že Vy máte kola a stromy kořeny. Vůbec nezáleží na tom, že Vy se přece musíte někam dostat. Ve své vlastní zkušenosti se nehýbete! Jste prostorem, do kterého vše kolem Vás vplouvá. A ze kterého pak zase mizí…
- Navíc můžete dosáhnout jakéhokoliv cíle „tam někde“ bez stresu. Můžete růst a rozvíjet se, ale každý krok na té cestě bude naplněný radostí a spokojeností. Protože se nikam neženete.
Zažít zkušenost tohoto prostoru, kterým ve své vlastní zkušenosti nepřekryté mudrováním hlavy jsme, je něco, co nám ihned uleví. Rozpustí pocity stresu. Osvobodí nás od tlaku být něčím jiným, než jsme, nebo zažívat něco jiného, než zažíváme. Otevře to v nás také prostor hlubokého klidu, i kdyby ony pověstné trakaře padaly.
Zažili jste díky videu ten pocit klidu uprostřed shonu?
Pokud ne, pusťte si ho klidně znovu. Můžete si ho pouštět, kolikrát chcete :-) Pokud Vám cokoliv stále ještě není jasné, určitě mi napište (Napište mi.) Naučit se nestresovat je přece tak důležité! A hlavně, můžete si ten přesun do módu POHODIČKA trénovat vždy, když pojedete autem, autobusem nebo třeba na kole.
Můžete si ho trénovat i za chůze. Obzvlášť doporučuju ve chvílích, kdy polezete do kopce. Já osobně do módu POHODIČKA přecházím ráda i ve chvílích, kdy se ženu na autobus. :-) Čím přirozenější pro Vás bude, tím lehčí pro Vás bude do něj vklouznout, až to budete fakt potřebovat…
Obě slíbená videa Vám totiž budou k něčemu dobrá jen za jedné důležité podmínky – začnete se postupně učit vnímat svět právě v módu POHODIČKA. Den za dnem, rok za rokem. Když se na video jen podíváte, stejně jako na ostatní youtube videa, a pustíte ho pak z hlavy, získáte sice zkušenost, ale ta zapadne mezi miliony jiných zkušeností, které se perou o Vaši pozornost… a kdo ví, jestli si na ni vzpomenete, až budete potřebovat..
Jak vidíte, nejde o to, že se posadíte, dáte si nohy na stůl a budete čekat, kdy Vám spadnou pomeranče na hlavu. Nebo kdy Vám budou padat ti pověstní pečení holuby rovnou do huby. V módu POHODIČKA můžete i utíkat, ale za ničím se neženete. Můžete mít své cíle a sny a pracovat na nich, ale už se u toho nebudete dřít, až se zapotíte. :-) A to je na tom to úžasné! Jak vidíte, Jiný svět je svět paradoxu se svými vlastními pravidly.