Víte, že se říká, že v onom reinkarnačním kole je další zastávkou těch, kteří si nyní užívají ve sféře bohů, peklo? A viděli jste někdy tarotovou kartu Osud? I tam, z toho místa na vrcholku kola, se člověk řítí přímo po hlavě dolů …
Opravdu toho ještě nemáme dost?
Opravdu stále ještě věříme, že je kam lézt?
(ebook elementu OHEŇ, kap. 5)
Další téma týdne OPRAVDU STÁLE JEŠTĚ VĚŘÍME, ŽE JE KAM LÉZT? krásně souzní s tím, co se tento týden odehrálo. :- )
Tento týden končil další běh instruktorského kurzu pro ty, kteří se z nejrůznějších důvodu chtěli naučit orlí čchi kung. (Neboli moderní západní styl čchi kungu nazývaný Orel v hnízdě.) Nejdřív byla malá maturita, jak to jeden ze studentů nazval. (Praktické a písemné zkoušky. Celkem hodně přes hodinu.) A pak slavnostní odevzdávání rour. :-)
Uznávám, na oficiality moc nejsem.
Svou první rouru na Univerzitě Karlově jsem přijala s velkým odporem jen kvůli rodičům, aby si tu slávu v Karolinu mohli užít.
A to jsem měla to štěstí na promoci v Karolinu. Jak bych se asi cítila někde, kde to nedýchá historií?
Asi jsem to tak měla vždycky.
Kdysi jsme to probírali s jednou naší VŠ lektorkou – ona vnímala promoci jako završení celého studia. Promoce byla pro ni vyjádřením všech těch let, všech těch zkoušek, těch nocí nad diplomkou. Studium VŠ není sranda. Kdokoliv ho kdy absolvoval asi ví…
Pro mě to byla šaškárna. Divadýlko (nástup, přísaha.)
Zároveň tam ale byl i ten pocit přílišné pozornosti. Touhy nedávat najevo úspěch, který pro mě byl stejně vlastně jen součást celé cesty a ne vyvrcholením. Kdo jsem? Neukazujte mě, ještě jsem nic nedokázala.
Možná proto teď tak ráda čtu Tao-te-ťing a tak souzním s jeho pojetím úspěchu.
Zároveň se ale teď podílím na tom, co jsem kdysi nazývala divadýlkem – a vnímám, jak je to pro lidi důležité. Kolik z našich studentů má za sebou fakt náročný rok, překonali v mnoha ohledech sami sebe – a tato závěrečná oslava je pro ně tak sladká. Sladké vítězství. Asi pro každého, kdo drží v ruce tu rouru.
Ano, stále platí, že takový úspěch ještě nic neznamená. Není to konec, jen začátek. Pocit euforie se rozplyne, ale to trvalejší štěstí, po kterém tak toužíme, to nepřinese.
Ale užijme si ten úspěch naplno. Klidně i s rituály. :-)
A kdyby se zrovna vám někdy nedařilo (jako třeba mé dceři u té velké maturity), nedělejte si z toho hlavu. Však přijdou další šance. Navíc roura přece štěstí nedělá. To je jinde. A rourou učení nekončí. :-)
Láká vás také prožívat témata, která nám do života může vnést 5 elementů? Nacházet díky nim vnitřní svobodu, radost, harmonii, spokojenost a odvahu žít život takový, jaký je?? Ano, někdy přináší právě taková zkoušky. Ale nabízí i takové dary.