Už jste si zvykli na školu?? A co na to Melanie Martinez?

Září nám pomalu končí, ale ani ten měsíc možná nestačí na to, aby si člověk na školu zvykl :-)  Ať už se to týká těch, co tam chodí jako žáci, nebo těch, co tam chodí jako učitelé. A oni i rodiče mají najednou o starost víc – budit, vodit či vozit, učit se s dětmi. A občas se zastavit ve škole osobně. A spousta lidí si nezvyklo ani na to, že do té školy kdy chodit museli, co?? :-) A Melanie Martinez pak má o čem nazpívat celé album a natočit velmi zajímavý film.

V rámci terapií se obvykle řeší dětství a dospívání – rodina a škola. To, co se děje ve škole, se dá zpracovat různě – máte seriály, máte knihy, máte filmy. Moc hezký film je 3 idioti :-) (Mimochodem, super název.) Indický, vtipný. Zatraceně vtipný a velmi velmi pravdivý.

A pak tu máme nové album a film Melanie Martinez K-12 (neboli od školky do čtvrťáku).

A právě na ně bych se chtěla v tomto článku podívat blíž, protože se s tím, co se v jejím filmu (a písních) děje, můžeme tak snadno ztotožnit. A také proto, že se na školu dívá hodně nezvykle. Ale hlavně protože tady nejde jen o školu, ale o celý život.

Jméno Melanie Martinez mi nic neříkalo a jaké to bylo překvapení

Film mi pustila dcera. Jinak nějaká Melanie Martinez rozhodně není můj takříkajíc šálek kávy. Její první album Crybaby mě neuchvátilo (tedy já ani nevěděla, že nějaké vydala). Když jsem si včera procházela některé písně z něj, pochopila jsem, že se tam hodně obula právě do toho dětství.

Třeba taková Dollhouse je moc pěkná píseň o tom, jak se rodiny často snaží vypadat navenek dokonale jako ten domeček pro panenky. Ale je to tak trochu plastové a neskutečné. „Tatínek je u děvky a syn kouří marihuanu.” Holka si nebere servítky. A vizuálně je to tak praštěné, až mě to fakt baví.

Stejně vizuálně praštěná je K-12 o jedné takové hororové škole (trochu tam i straší). Ale hlavně tam straší celý ten systém. 

Crybaby (jméno hlavní hrdinky) nastupuje do školy a ani tam si zjevně moc nepomůže. Naštěstí má kouzelné schopnosti, blízkou kamarádku a nakonec tam potká i pár dalších podobně naladěných děvčat, kterým celá ta škola přijde jako místo, které by se mělo rozplynout v bublině (a to doslova).

A pak má ještě Lilith, u které doufá, že je z toho „pekla” zachrání. Však si první den ve škole ráno zaznamenává jako „1. den v pekle”.

Jen si vzpomeňte, co všechno vás na škole kdy fakt štvalo?? Kdy jste měli pocit, že jste tam snad za trest? Že byste svůj čas mohli trávit líp? A možná jste tam zažili i nějakou šikanu? Možná jste měli problém zapadnout. Možná jste byli příliš chytří, nebo naopak málo chytří. A tak nějak pro vás ta škola nebylo to pravé ořechové.

Melanie Martinez si ani tady servítky nebere. A někdy je docela sprostá :-)

 

Pojďme se podívat, co všechno Melanie o škole, školním systému, showbusinessu a životu jako takovém tím svým vlastním unikátním způsobem v K-12 vypráví

 

Školní autobus

Něco, co u nás nezažíváme každé ráno. Ale jednou do roka na školním výletě asi ano. Někdy si možná spolu s Melanií můžete taky říct „A to jako vážně?

Nadrženej řidič, který za volantem popíjí a ve zpětném zrcátku šmíruje, jak se tam studenti muchlujou. A jo, kouří marjánku. Ti studenti.

No, prý se to v USA ve školních busech běžně neděje. A v našich asi také ne. Ale je to krásný příklad toho, jak někteří moc to dětské nebo pubertální blbnutí nechápou. Miluju ten její pohled ve filmu: „Kam jsem se to proboha dostala??

 

Školní rvačka a ředitel

Zažili jste také ty třídní skupinky, co se vzájemně nesnáší? (V amerických filmech je to pořád, ale i já jsem něco takového na základce zažila.) A co vím, i má dcera vypráví, jak se kluci o přestávkách pořád mlátí. Když vás někdo jen tak bezdůvodně napadne, není nad to umět ho škrtit dlouhými copy jako v K-12 :-)))

A ředitel? No, tomu jde jen o peníze, ničí dětské andílky (zní to směšně, já vím, ale jen si vzpomeňte, jak nevinně dětští, hraví a zvídaví jsme vstupovali do 1. třídy). A všechna ta pravidla si prý může strčit někam :-)

 

Show and Tell

Píseň, která se mně velmi líbí. A nejen mně. Jak jsem pochopila, v amerických školách to bývá běžný název pro něco jako naše prezentace. Zároveň tam Melanie pěkně zametla s pravidly showbusinessu a také s těmi fanoušky, kteří si myslí, že když je zpěvačka, je jejich majetkem, nemá žádné city a mohou si ji fotit, ať se jí to líbí nebo ne.

Stát před lidmi a snažit se jim předat svou vizi, jakoukoliv, je často spojené se spoustou stresu. Se strachem z odsouzení. Lidé tak rádi kritizují a nejlépe se samozřejmě kritizují ti, kteří jsou všem na očích:

Říkáš ta nejkrutější slova. A ano, trhají mi srdce.” Nikdo ale není dokonalý – „Proč je tak těžké vidět, že když se říznu, tak budu krvácet, jsem jako ty a ty jako já, lidsky nedokonalí… je tak těžké říct, co cítím, mám strach, že mě odhodí jako šlupku od banánu.

 

Ošetřovna

Nevím, že by kde u nás byla ve škole ošetřovna a sestřičky. Ale je to super píseň o tom, jak hledáte nejrůznější způsoby, jak se dostat pryč z toho, co už dál nedokážete snášet. Třeba předstírat záchvat :-)

Ale všechny ty rány, které jste už utržili, ani náplast ani žádné léky nevyléčí…

A těmto sestřičkám by se člověk dostat do rukou fakt nechtěl :-)

 

Dramatický kroužek 

Do do tohodle klubu jsem se nehlásila!” Přidělí vám nějakou roli a té se musíte držet. Ta píseň je hlavně o tom, že jako žena nemusíte jen sedět doma, ale můžete být klidně i tím prezidentem. (Zdá se, že tohle pořád asi není dost jasné, a proto všechny ty pošahané gender spory.)

Ale pro mě je hlavně o tom, že vůbec nemusíte hrát žádné role, nasazovat si masky, které od vás v rámci to role všichni očekávají. Můžete být sami sebou.Můžete si nechat své kostýmy a své masky, pokloním se vám, abyste mi mohli políbit prdel.”

Wow, fakt se nemaže s těmi, kteří by snad měli chuť jí říkat, že by měla být stejná jako oni, aby do té hry pěkně zapadla.

Nechci být herečka, hrající podle scénáře… tam venku je celý svět a ty hraješ nějakou hru. Vyprdni se na diváky, myslím, že jsou dost nudní… copak nevidíte, co se děje, probuďte se!” No a studenti se probudí a ředitel téhle prapodivné instituce nedopadne úplně dobře. Však jsem říkala, tak trochu horor :-)

 

Jahodový dort

Dost dobrý song, který by si podle mě měli pouštět hlavně v muslimských zemích, které nutí ženy se zahalovat. Song o tom, že se člověk nemusí za své tělo stydět, ať je jakékoliv (kolik teenagerů právě tohle potřebuje slyšet? A nejen oni??). „Proč nevypadám jako Barbie? Říkají, že kluci mají rádi holky se štíhlým pasemje to o tom, jak vypadám a ne, co si myslím.

O bulimii, která s tím velmi souvisí, bude teprve řeč. Tady se řeší spíš to, že kluci se chovají, jako by nikdy neviděli kůži. „Má chyba, nikdo je nenaučil, aby nesahali… vycpávám si podprsenku, aby moje prsa vypadaly nejlíp“ A ta ztvárněná vize, jak kluci ožírají jahodový dort kolem Melanie Martinez, je opravdu povedená :-) Jsou trochu nenasytní, slušně řečeno :-)

A protože celý film není jen o škole, ale i o životě jako takovém, kdy si občas připadáme jako v takové veliké absurdní hororové škole, občas se nám tam připomene Lilith se slovy o přijetí a důležitosti lidské zkušenosti. Není možné utíkat jen proto, že je to tak těžké a tak moc to někdy bolí. 

 

Kantýnští kámoši

Trochu jsem si název písně upravila, já vím. Ale nejde o název, ale o to, o čem tahle část filmu je. Je o tom, jak moc se se někdy snažíme zapadnout. Jak jsme někdy šťastní, že se s námi vůbec někdo baví. Že nás vezme do své party. A někdy se s námi naopak baví jen proto, že jsme známí. Slavní. Jako Melanie Martinez. A pak nás za rohem pomlouvají. Jako ji, když čelila onomu obvinění.

Ne, takoví kámoši nestojí za to. Neměli bychom radši hledat někoho opravdového? Někoho kdo to s námi myslí upřímně a rozumí nám?

 

Pomerančový džus

Kdosi si v komentářích stěžoval, že když se podíval na názvy písní v albu, měl úplně jinou představu, o čem ty písně budou. Ne, žádná idylka o hodných Brumbálech (ostatně ani on nebyl tak dokonalý), kamarádech a dortíkách. A pomerančovém džusu.

Tohle je song o bulimii. 

A už dávno jsou pryč ty doby, kdy Hitchcockovi chtěli cenzoři zakázat záběr záchodu. Tady máte záchodky, tampóny i zvracení (byť v té přijatelnější podobě džusu) ukázané. Není to odporné. Je to smutné, co některé dívky dělají, aby vypadaly jako ty Barbie. A aby je mezi sebe vzaly ty, co jsou cool a oblíbené, a ne žádné outsiderky.

 

Po škole

Když v jídelně vyvoláte dortovou bitvu (a vaše sokyně vás s radostí práskne), skončíte po škole. Ale ani tady nejde jen o to, že jste se nechovali správně. Jde o to, že celý systém je takové jedno velké vězení, kam vás zavřou, spoutají a omámí, abyste si už příště moc nevyskakovali.

Z pohledu těch, co jdou s proudem, si to zasloužíte. Nedodržujete pravidla. Nehrajete tu roli, kterou vám přiřadili. Bouráte něco, co tak hezky funguje. Ale z pohledu jednotlivce jste zavření ve kleci, ze které není úniku, protože z takové svobody má okolí strach.

A není nutné být pořád usměvavý a pozitivně naladěný (jak americké), když člověku není do smíchu: „Nejsem špatný, tak se ke mně nechovejte špatně, když se cítím smutně. Nebuďte naštvaní, když se na vás taky neusměju, Ok? … předstírat, že je vše Ok, je jako být vězení.

 

Učitelův oblíbenec

Učitel má ve škole velmi výsadní postavení. Někteří ho právě proto nesnášejí. Někteří proti němu jako proti autoritě vzdorují. A někteří k němu právě proto vzhlížejí. A pokud je to mladý a pohledný učitel a vy jste mladá studentka, je to hned. Znáte to. Nejen ze školy, ale třeba i z různých náboženských sekt nebo i z práce. Sekretářka a šéf. Klasika.

Milostné pletky. Podváděná manželka. Ale dívka se nechá svést, unešená tím, že je pro takového muže zajímavá. A muž se nechá svést svou vlastní představou důležitosti a možností omotat si někoho kolem prstu. „Pokud jsem tak jiná, tak proč jsem tajemství?” I tady je ta vizuální stránka, kdy si učitel udělá ze své zamilované studentky maličké zvířátko na vražedné pokusy, dost hororová.

 

Středoškolské lásky

Kdo by nějakou nezažil?? Ale buďme upřímní a nehrajme ani tady žádné hry. Co víc k tomu tématu i k té písni říct??

 

Přestávka

Někdy jsme se zvonění nemohli dočkat, že? Také jste si někdy dělali čárky za každou minutu… tak dlouho se vlekly. Ale Melanie Martinez to zase pojala trochu jinak. Píseň jako takový trochu hororový taneček. A text je o tom, že všichni si čas od času potřebujeme dát pauzu.

Jen tam, kde vám hrozí, že když z toho kolotoče na chvíli vypadnete, vaše místo zabere někdo jiný, to moc nejde. O to více práce pak mají psychoterapeuti a lékaři.

Nenech je ti ublížit, děvče, prostě řekni, jsem unavená, beru si pauzu.” Jinak to s tebou zatočí jako v tom hororovém tanečku.

 

Nácvik poplachu

A na závěr píseň, která se neobjevila na albu. Ve filmu vás ale přiměje vydržet až do konce závěrečných titulků :-)

Co by se stalo, kdyby bouchla jaderná bomba? Pokud by to všechno jednoho dne skončilo v plamenech? Objali byste svou matku? Dali byste to na facebook?”

Ano, s touto vizí by si člověk opravdu mohl konečně odpovědět na otázku, zda fakt stojí za to žít neustále proti sobě a ubližovat si.

Jednotlivé písně je možné v jejich filmové podobě vidět ve filmu K-12. A pak například v různých úpravách s texty. Jako třeba právě tuto (Show and Tell):

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *