Hlavním tématem 18. kapitoly Tao-te-ťingu je postupný rozpad přirozeného řádu (tao) a co to pro nás znamená. Tao je sice neměnné, ale když nám mizí ze života (zapomínáme na ně a neřídíme se jím), objevují se povrchní vztahy i povrchní morálka. Civilizace upadá a to, co je pro lidi řídícími se tao zcela přirozené, musí vynucovat pravidly a zákony. A jsme pak zavaleni byrokracií.
Je to jedna z nejznámějších kapitol, protože přichází z myšlenkou, která je pro spoustu lidí nepochopitelná – to, co považujeme za ctnosti (přívětivost, spravedlnost, inteligenci, loajalitu) totiž spojuje s úpadkem!
Jak uvidíme dál, ne všichni překladatelé proto text vnímají stejně.
Pojďme se zase podívat na podrobnější rozbor celé kapitoly.
Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?
Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.
Odkaz najdete na konci článku. :-)
I s praktickým úkolem na tento týden. :-)
MŮŽE TAO VŮBEC MIZET?
Už víme z předchozích článků/kapitol, že tao je pojem, který není lehké pochopit. Někteří ho dokonce připodobňují západnímu Bohu! Ne v jeho vtělení do Krista, ale v jeho transcendentální podobě, která uniká popisu a lidské mysli celkově. Je věčný. Neměnný.
Jak by tedy takové tao mohlo mizet?
A tak Sehnal k celé 18. kapitole ve svém výkladu přistupuje tak, že tady nejde o tao jako takové, ale o správný způsob vládnutí. Ne o kosmický princip, který nemůže zmizet.
A tak jak už to u Tao-te-ťingu chodí, různí komentátoři ho vnímají spíš jako politický text, a jiní šířeji. Což se pak odráží i v různých překladech. Protože jak jsem se učila na překladatelství, každý překlad je nakonec silně ovlivněn interpretací překladatele….
A někdo do svých překladů vnáší interpretací více (např. Wayne) a někdo méně (Lin, Krebsová).
A u někoho už bych řekla, že je to spíš parafráze, navíc neopírající se o originál, než překlad (Horák).
A Bruce? Ten na konci 18. kapitoly hodně odbíhá od převažující interpretace (a hodně mě tím překvapuje) – podle něj je objevení loajálních ministrů znak návratu tao. Okamžik, kdy chaos je už takový, že si vyžaduje změnu. Pro ostatní je to jen další z příznaků ztráty kontaktu s tao a tato loajalita je jen umělá.
TAO-TE-ŤING JE JAZYKOVĚ NEUVĚŘITELNĚ KRÁSNÝ
A to říkám jako někdo, kdo čínsky zas tak neumí. Rozhodně ne tak jako někteří z překladatelů. :-) Ale ve chvíli, kdy trochu proniknete k originálu, oceníte to. Muslimové rádi říkávají, že Korán je slovo Boží, protože jeho jazyk je krásný a nereplikovatelný. Korán v arabštině jsem četla ke státnicím. Ano, má něco do sebe.
Ale na Tao-te-ťing Korán fakt nemá.
(Už jen ten obsah je tisíckrát lepší!)
A tato kapitola je jedna z těch, na kterých je to krásně vidět. Vezměte si třeba tento screenshot z Linova rozboru:
Nemusíte umět čínsky, abyste viděli, že tato kratičká kapitola (8 veršů) má svou strukturu. (Lin jednotlivé části kapitol vždy takto rozdělí.) Každý verš má jen pár znaků, některé (červené) se zde opakují.
Kdybyste skrze pinyin (přepis znaků do latinky) do originálů dalších kapitol nahlédli, viděli byste, že se tam často opakují slova, která se liší jen tónem. (Čínština má 4 různé tóny.)
Autor, ať už jím byl ve skutečnosti kdokoliv, si s jazykem pěkně vyhrál. Ale zároveň překladatelům svou stručností a mnohoznačností některých veršů docela pěkně zavařil. :-)
My už se můžeme jen různě snažit Tao-te-ťing interpretovat.
PROČ JSME ZAVALENI BYROKRACIÍ A HOROU PRAVIDEL?
Je zajímavé, že pro většinu překladatelů (minimálně implicitně) vypovídá kapitola hlavně o úpadku civilizace, který je doprovázený nastolením pravidel společenského života.
Morálka se pak posuzuje podle toho, zda lidi tato pravidla dodržují.
Můžeme to vidět ve všech starých i moderních společnostech – čím víc se lidi odchylují od harmonických vztahů (od Mind of Tao, mysli tao, jak říká Bruce), tím víc pravidel a zákonů se objevuje. Až je člověk ze všech těch regulací tumpachový.
Už jako děti to zažíváme ve škole – odměny za úspěchy a dobré chování (tu bonbónek, tu něco zdravějšího, když se rodiče chovají podle jiných pravidel), vyhrožování a tresty za špatné chování a špatné školní výsledky.
Osobně jsem hodně dlouho těžce nesla to, co jsem kdysi vnímala takto:
„Ti učitelé si snad myslí, že jsme malý děti! Proč musíme dělat to či ono?”
Jako Kozorožka mám v sobě spoustu pravidel zakořeněných (mysl tao) a nedává mi smysl chovat se jinak. A uráží mě, když si o mě někdo myslí, že to či ono bych bez pravidel nedělala.
NĚKTEŘÍ PRAVIDLA POTŘEBUJÍ MÉNĚ A JINÍ VÍCE
Když jsem pak sama začala učit, svým učitelům jsem odpustila, protože jsem je pochopila – ti, kteří nemají potřebu všech těch pravidel, se holt svezou s těmi, kteří tu potřebu mají. Protože bez nich by ani společnost, ani třída nefungovala. Úkoly by se nedělaly, do školy by se chodilo pozdě, v hodinách by se děti vybavovaly apod. apod.
I já jsem nakonec musela s dětmi domlouvat pravidla (lepší způsob, než jim je jen dát), protože jinak by na samotné studium došlo jen u pár jedinců naladěných na mysl tao.
A později jsem i pochopila, že ctnosti nejsou jen to, jak se chováme navenek, ale jdou mnohem hlouběji. Do vztahu k sobě, do vztahu ke světu jako takovému. A tam jsem poznala, že opravdu platí, že nikdo není bez „hříchu”.
Nikdo není svatý, i když se tak navenek jeví.
MORÁLKA, NEBO JEN SLOVA?
Pro Sehnala bylo nemyslitelné, že by všechny ty ctnosti (spravedlnost, loajálnost, úcta aj.) ve společnosti už nebyly. Nebo že by se tao nějak změnilo (upadlo?). Interpretuje tedy tuto kapitolu tak, že se jen objevilo pojmenování pro tyto ctnosti. Zřejmě aby se jako jin a jang odlišily od svého pravého opaku.
Přitom ale panuje všeobecná shoda, že 18. kapitola popisuje, jak ve chvíli, kdy ztrácíme kontakt s tao, nahrazujeme jeho přirozené ctnosti těmi povrchními. Když už lidi přirozeně netíhnou ke spravedlnosti, začne se o spravedlnosti mluvit (takže ano, Sehnal má do určité míry pravdu), začne se vyžadovat a kodifikovat.
Na rozdíl od Sehnala ale podle mnoha výkladů nejde o skutečné ctnosti (např. spravedlnost), ale pouze o jejich umělou povrchní variantu.
A to s sebou přináší spoustu problémů.
Umělá spravedlnost totiž není nikdy skutečně spravedlivá, jen si na to hraje.
Je to podobné tomu, co jsem kdysi na gymnáziu na brigádě pochopila – že nemusíte být vrah a zloděj, abyste zabíjeli (něco v sobě) nebo kradli (o něco se okrádali) apod.
ZAZNÍVÁ V 18. KAPITOLE KRITIKA KONFUCIÁNSTVÍ?
Pravděpodobně. :-) Lao-c‘ mluví o filial piety (synovská úcta), lidumilnosti, spravedlnosti nebo laojalitě. Když se podíváte do toho, jak to dnes třeba chodí v Jižní Koreji, můžete vidět konfucianismus v praxi – důraz na vzdělání, důraz na hierarichické vztahy (ve firmách i v rodinách), důraz na úctu k rodičům a starším sourozencům, uctívání předků.
Nemusíte onen respekt opravdu cítit. Hlavní je se tak chovat.
Jak ve svém komentáří říká Wayne – nejednej ctnostně, buď ctností.
Setkávala jsem se s tím často za dob svých studií v Egyptě. Celá společnost žije islámem a všemi pravidly, kterými jsou muslimové spoutáni. To, jak se vztahujete k druhým, jak se oblékáte, co jíte a jak to jíte. Dokonce i kterou nohou vstupujete na záchod je v sunně jasně dáno!
Často jsem tam ale narážela na pokrytectví.
Jak se říká – navenek huj, pod tím fuj.
Neupřímnost, ctnost jen na povrchu. To ateisté mi přišli často přirozeně morálnější.
PŘIROZENÁ MORÁLKA BEZ ODMĚN A TRESTŮ
Možná proto, že ateistická morálka se neodvozuje od božích příkazů a zákazů, touze po životě v nebi a strachu z pekel. Je přirozenější. Má blíž k tomu, když si děti mezi sebou domluví funkční pravidla a všichni chápou, že se jim tak bude žít společně lépe, než když jim někdo pravidla nadiktuje a od nich čeká, že se jim podřídí. Tak, jak jsou. Bez odmlouvání. Bez zpochybňování.
Protože jak říká jedna muslimská influencerka – my věříme, že Bůh ví lépe než my, co je dobré, a když povolil mužům mít 4 ženy, určitě to má nějaký dobrý důvod. A my ho nebudeme zpochybňovat.
Lao-c‘ v 18. kapitole říká, že povrchní morálka nestačí. Naopak. Je signálem toho, že jsme ztratili kontakt s tím, co nás přirozeně vede k jednání, které hluboce morální je. A to i bez pravidel, vyhrožování a slibů.
Když se podíváte na modernější způsoby výchovy dětí, je zde tendence upouštět od odměn a trestů a místo toho se přiklánět k oceňující zpětné vazbě (na rozdíl od povrchních pochval) a k přirozeným důsledkům.
Když se vzájemně respektující vztah rodičů a dětí daří (a často to vyžaduje jiné reakce, jiná slova), děti rodičům tzv. neskáčou po hlavě a nedělají si co chtějí. Naopak.
SPONTÁNNÍ A VYNUCENÉ CHOVÁNÍ
Wayne výklad k této kapitole uvádí výmluvným nadpisem – Living Without Rules (Žít bez pravidel). Jako vždy k Tao-te-ťingu přistupuje prakticky (proto na konci mívá stejně jako já část věnovanou tomu, jak žít poselství dané kapitoly v praxi.).
Podle Wayna, když jsme spojení s tao, jednáme přirozeně ze srdce a nepotřebujeme pravidla. Ale jakmile toto spojení chybí, pravidla vznikají. A právě jejich potřeba je důkazem, že skutečná ctnost chybí. Loajalita je například až reakcí na chaos, ve kterém se společnost nachází.
Pro Wayna je zásadní autenticita a vědomé zkoumání motivace vlastního jednání.
Pro Bruce nejde jen o neautentické jednání, ale přímo o umělé. Založené na tzv. mysli člověka (na rozdíl od mysli tao). Všechny ty umělé konstrukce (morálka, filozofie) patří do světa mysli člověka – jeho logiky, slov, kterými člověk umí až příliš dobře manipulovat.
Obzvlášť v dnešní době, která klade takový důraz na racionalitu a vědu.
Však se někdy podívejte na logické přestřelky mezi příznivci konspiračních teorií a ostatními. Mezi muslimy a křesťany. Nebo mezi lidmi nábožensky nebo spirituálně založenými a ateisty.
A proto když se místo mysli tao začne prosazovat mysl člověka, objeví se vychytralost, jak říká Lao-c´. Schopnost ohýbat realitu pomocí pojmů. Různé podvůdky. Najednou nevíme, co je doopravdy pravda a co ne.
Obzvlášť v dnešní době AI, deepfakes a tak, že? :-)
A tak se vracíme k tématu minulé kapitoly, k přirozenosti (ziran).
POJĎME SI TO SHRNOUT
Jak říká Lao-c´ v 18. kapitole – když ztrácíme kontakt s tao, které nám zprostředkovává přirozený řád a harmonii, nezbývá společnosti, než nastolit svůj vlastní umělý řád. Povinnou laskavost, kodifikovanou spravedlnost (co kultura, to jiné představy o tom, co je správné a co ne), jasně nastavené rodinné vztahy. Povinnosti a práva.
Co se musí a co se nesmí je nám kladeno na srdce zvenku.
Protože v srdci už k tomu přístup nemáme.
A to s sebou samozřejmě přináší nejrůznější problémy (viz výše).
Lin ve svém výkladu krásně popisuje, jak vnést tao ctnosti do praktického života. Máme se ptát:
- Vnímám v sobě přirozeně laskavost a respekt?
- Je mi vlastní věrnost a oddanost?
- Vnímám svou rodinu jako mírumilovné zázemí?
- Umím prohlédnout podvod a vnější snahy o manipulaci?
Laskavost a ohleduplnost, spravedlivý přístup ke všem, respekt k rodičům a péče o děti – je to v nás přirozeně, nebo to děláme jen proto, že se to má??
Lin říká, že když tao ve společnosti mizí, snadno zjistíme, jak na tom jako společnost jsme. Chaotické časy nás testují – jaký opravdu uvnitř jsem? Co mé rodinné vztahy? Co vztah ke světu jako takovému?
Používá krásnou metaforu – až ve chvíli, kdy do lesa přijde bouře, zjistíme, jak pevné jsou kořeny stromů.
Jak pevné jsou ty vaše??
Chcete opět nějaký úkol na týden?
Wayne má opět celkem jednoduchý úkol:
- Sleduj své jednání. Jednáš podle pravidel, nebo je ti dané jednání přirozené?
- Všímej si své motivace – proč dodržuješ pravidla, kterými se naše společnost řídí?
I já mám pro vás úkol, svou oblíbenou otázku:
- Co byste dělali, kdybyste přijeli na jasnou, přehlednou křižovatku. Nikde nikdo. Žádné auto, žádný chodec. Jen vy a červená na semaforu. Jeli byste?? A proč ano? A proč ne?
(Tato otázka netestuje, jak moc jste ochotní porušovat silniční pravidla. :-) Dává vám prostor si uvědomit, jak nad pravidly uvažujete. Je inspirovaná Kohlbergovými příběhy, které zkoumají morální uvažování. Zatím jsem od lidí slyšela jen: „Když je červená, tak se prostě stojí! A jak by to vypadalo, kdyby si každý jezdil, jak chce!“
Jen můj manžel mi zatím uměl předložit víc než jen „dělám, co se po mně chce,” aniž by porušil silniční pravidla.
Jaká by byla vaše odpověď na tuto hádanku?? :-)
A co si myslíte o všech těch pravidlech a nařízeních?? (No, asi nic hezkého, tuším….)
(A pokud chcete trochu složitější Brucův úkol, který pomáhá při rozhodování naslouchat tělu a ne pouze druhým a jejich pravidlům, napište si o něj. :-))
ZAJÍMÁ VÁS TAO? ŽIVOT V SOULADU S NÍM?
A nechcete propásnout další ze série Taoistické moudrosti pro každodenní život?
Nebo chcete i tu Brucovu verzi praxe integrity?? (Napište si o ni. :-))
VSTUPTE TOUTO BRANOU DO NEDUÁLNÍHO JINÉHO SVĚTA
(Tao-te-ťing má 81 kapitol!)
- Každou neděli (plus mínus) vám přistane ve schránce další kapitola.
- Můžete si vyzkoušet, jaké to je nechat se v životě vést taoistickým učením o 5 elementech.
- A díky tomu zjistit, kde všude si šlapete po štěstí.
- Nahlédnete do neduálního světa, do světa nepodmíněného (štěstí) a neočekávaného. :-)