Hlavním tématem 17. kapitoly Tao-te-ťingu je otázka jak vést lidi? Můžeme ji číst z pohledu panovníka, člena vlády, manažera nebo rodiče. A vnímat, jak do praxe vnést základní taoistickou myšlenku nezasahování.
Zároveň otevírá nejrůznější témata, která s tím souvisí – můžeme opravdu lidem důvěřovat, že udělají, co je potřeba? Jak se projevuje přirozenost (ziran) v mezilidském chování nebo v politice?
Díky nejrůznějším výkladům této celkem krátké kapitoly je vidět, do jaké šíře je možné při interpretaci každičkého verše jít.
Víc prakticky jako Wayne?
Nebo víc filozoficky a eticky jako Bruce?
Nebo psychologicky?
Víme, že i naše Já v sobě obsahuje různé části – která řídí náš život?
Pojďme se zase podívat na podrobnější rozbor celé kapitoly.
Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?
Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.
Odkaz najdete na konci článku. :-)
I s praktickým úkolem na tento týden. :-)
PODLE LAO-C‘ JSOU ČTYŘI HLAVNÍ ZPŮSOBY, JAK VÉST DRUHÉ
- Nejlepší panovník/vláda/manažer/učitel/rodič je ten, o kterém ani nevíte, že je.
- Pak je ten, kterého lid miluje a váží si ho.
- Pak je ten, kterého se lidé bojí.
- A nakonec ten, kterého lidé nesnášejí.
Běžně si představujeme, že ideální je ten, kterého lidé milují. Staví mu sochy, nebo ho radostně vítají, kamkoli přijede. Dostává různá ocenění. Každý ví, jak je dobrý.
Podle taoistů není takový panovník (učitel, ředitel, rodič) špatný. Jen to není ten ideál.
Zde je totiž zdroj populismu nebo snahy se nějak zavděčit. Je také dost veliké riziko, že takovému člověku naroste ego a z dobrého vůdce se stane arogantní vůdce, který si nepřipouští, že také může dělat chyby.
Všichni jistě známe oba případy.
Ideál je tedy ten panovník, o kterém ani nevíte, že ho máte.
Nastaví podmínky a důvěru. Nemusí vše mikromanažerovat.
Kdo je v souladu s tao, působí nenápadně.
I tento verš (jen pár znaků) představoval pro překladatele oříšek. Jak říká Lin, existují totiž dvě verze jednoho znaku – jedna znamená pod (xia), druhá je záporka (bu). Liší se jen v jedné čárce. Pak je možné tento verš také přeložit 2 různými způsoby – buď že lidé (pod ním) o jeho existenci vědí, ale nic víc. Nijak zásadně do dění nezasahuje. Nebo že o něm ani neví.
Oba překlady se objevují.
STRATEGIE CUKRU A BIČE
Už staří taoisté věděli, co se dnes učí třeba na kurzech Respektovat a být respektován, nebo i v mém projektu Strom štěstí / Jiný svět. Že dokud se necháváme řídit touhou a strachem, žijeme podle strategie cukru a biče.
Je to celkem pochopitelné – takto funguje naše psychologické nastavení.
Toužíme po tom příjemném a vyhýbáme se tomu nepříjemnému.
Jen nám tohle naše psychologické nastavení umí v životě dost zavařit.
Snadno totiž na piedestal stavíme ty vůdce, které milujeme, a přimykáme se pak nekriticky k nim. Případně sami toužíme po takovémto uznání a škrábeme se tam nahoru. Nebo nám naopak nevadí, když se tam nahoře objeví diktátor.
On přece nastolí řád a pořádek!
Ten, kterého se přece bojí jen ti nepoctiví a zloději.
Strach ale vede jen k destrukci. Nakonec se bojí všichni, protože se nastaví taková pravidla, že nikdy nevíte, jestli někde neděláte chybu. Ve všech těch pravidlech a zákonech se ani kontroloři nakonec nevyznají.
Učíte se z chyb, nebo se jim snažíte co nejvíc vyhýbat?
Takzvaně hrát vše na jistotu, unání a případné povýšení v práci nebo v očích učitelů, vedení a kolegů?
A máte vůbec podmínky k tomu učit se z chyb??
Už ve škole nejvíc funguje takové učení, kdy chybami se děti učí. Kdy za ně nejsou hned trestáni špatnými známkami. Jinak se možná učí, protože známky se stanou jejich jedinou motivací (ne poznání). Nebo se naučí podvádět.
JAK MOC DŮVĚŘUJETE LIDEM?
Vyplatí se vůbec lidem důvěřovat? Nebo je lepší si vše udělat sám? Nebo vše kontrolovat? (Znáte to – důvěřuj, ale prověřuj.) Jak moc si můžete být jistí, že potřebnou práci vaši zaměstnanci nebo vaše děti udělají, i když nebudete stát za zády???
Toť otázka.
Často se mluví o tom, že strachem z následků donutíte lidi dělat, co chcete. Ale jen dokud nad nimi stojíte. Zatímco když lidé dělají to, co vnímají jako smysluplné, dělají to i bez vašeho dohledu.
Klasický příklad jsou děti, které vás poslouchají na slovo, dokud jste v místnosti s nimi. Jak odejdete, dělají pravý opak.
A tak se v 17. kapitole Tao-te-ťingu o důvěře také mluví a různí komentátoři k této části opět přistupují různě. Někteří překladatelé (Krebsová nebo Sehnal) vnímají jako ustálené rčení tato slova:
„Kde se nedostává důvěryhodnosti, tam je nedůvěra.“
V tom případě pak následuje:
„Ó, jak trvalé je toto vzácné rčení!“
Většina ostatních mají tyto dva verše oddělené.
- V jednom zdůrazňují, reciproční princip důvěry – když nedůvěřujete druhým, druzí nebudou důvěřovat vám. Jednoduše řečeno, nedostatek důvěry plodí nedůvěru.
- V tom druhém mluví o zdrženlivosti ve slovech. Moudří toho moc nenamluví. A jak říká Bruce, uvědomují si, jakou váhu mohou slova mít, jak snadné je jimi lidi manipulovat a překroutit to, co říkají.
A CO MORÁLKA VEDENÍ A JEJICH INTEGRITA??
Bruce ve svém výkladu ještě přidává hodně důležité téma – integritu! Je snadné důvěřovat těm, u kterých vnímáte, že jejich slova jsou v souladu s tím, co říkají.
I já ve svém ročním projektu pracuji s tématem důvěry. Je totiž základním předpokladem harmonizace elementu VODA a nalezení odvahy vykročit tam, kde se mohou skrývat naše zábrany.
Bez důvěry se nic nepohne, nic se nerozroste, protože strach nám brání růst. Ať jsme děti ve škole, zaměstnanci, nebo podnikatelé.
PROZKOUMÁTE SVOU VLASTNÍ MORÁLKU, NEŽ ZAČNETE HODNOTIT MORÁLKU OSTATNÍCH?
V praktickém úkolu na tento týden si můžete vyzkoušet jedno z taoistických cvičení, kde prozkoumáte svou vlastní morálku podobně jako to dělal Bruce ve výcviku na taoistického kněze. Asi je vám jasné, že morálka lidí, kteří vedou druhé – obzvlášť duchovně, politicky nebo v rodinách, je základ.
Člověk si musí ujasnit, proč to dělá.
Je to jeho přirozené hnutí, nebo je za tím hnutím ego? Strachy, touhy po moci? Po vlivu na druhé?
Známe spoustu případů knězů, guruú, učitelů, prezidentů a panovníků, kteří nebyli dobrým vzorem a způsobili svým studentům, dětem, poddaným nebo občanům jejich státu velké utrpení.
Úkolem lidí je nenechat se tím otrávit.
Úkolem vůdců je být morální a důvěryhodní.
A je zajímavé, jak málo toto v současné době po svých vládcích spousta lidí chce.
ZVLÁDLI JSME TO SAMI!
Znáte ty chvíle, kdy malé děti pořád říkají: „já sám, já sama!“ Odmítají vaši pomoc i vaši podporu. Chtějí v sobě pocítit, jaké to je, když to zvládnou! Zase se o krůček osamostatnit.
Až jednou v dospělosti zjistí, že životní nároky jsou schopní zvládnout.
Spousta lidí je dospělých, ale stále se cítí a chovají jako děti. Je to celkem běžné a očekávatelné. Dospělost nepřichází s nějakou číslovkou (třeba 18). Dospělost přichází právě se zkušenostmi.
K tomu, abyste je mohli zažít, potřebujete mít vedle sebe někoho, kdo vám do všeho pořád nekecá, pořád vás nekontroluje a pořád všechno nedělá za vás, protože on to přece udělá líp!
Taoisté (a Tao-te-ťing) říkají, že úkoly jsou dokončeny, aniž by si vládce připisoval zásluhy.
A znáte to, jsou i takoví šéfové, kteří vám zadají práci, a pak se jí sami chlubí.
Ani to není podle taoistů ideální přístup – a myslím, že celkem logicky.
Staří taoisté dokázali vnímat, že určité jednání vede k úspěchu v tom nesobeckém slova smyslu, a určité jednání jen k trápení. Ideální vůdce (učitel, rodič, ředitel) se postará o to, aby bylo vše včas a správně hotovo, ale výsledek si nepřipisuje.
Poslední verš této kapitoly ostatně zní „udělali jsme to sami!”
DALŠÍ DŮLEŽITÝ TAOISTICKÝ POJEM – CO JE TO VLASTNĚ ZIRAN?
Obvykle se vnímá jako přirozenost. Pro taoisty je přirozené následovat přirozené energie ve smyslu nevnášet do přirozených procesů své ego. Ono Já, které se ze strachu nebo touhy po úspěchu, moci nebo bohatství, chce kecat Životu do toho, kudy se přirozeně ubírá.
Stejně jako semínko nám dá jednou plod, když mu vytvoříte podmínky, i vše ostatní vydá podobně své plody. Zcela přirozeně.
V 17. kapitole se výraz ziran (v podobě dvou znaků) objevuje poprvé. A je otázka, co přesně zde znamená. Pro některé překladatele je to právě ona přirozenost.
- A tak třeba Sehnal tento verš překládá: „ To my sami od sebe.“
- Krebsová jde ještě dál: „Žijeme jako příroda“.
- Nebo Waley: „Stalo se to přirozeně.”
- Zatímco Lin a Wayne se spíš přiklánějí k verzi: „Udělali jsme to sami.”
Obě verze vycházejí z originálu. A jako překladatel musím říct, že nejsložitější je překládat slova či výrazy, které jsou v originále mnohovýznamové. Všechny významy platí, vzájemně se prolínají a podporují.
V tom spočívá krása Tao-te-ťingu – že si autor/autoři právě takto s jazykem pohráli.
A je pak na nás jen to celé nepřekládat, ale vnímat jeho bohaté poselství. Což je přesně to, oč se v těchto rozborech snažím. :-)
MÁ PŘEKVAPIVÁ ZKUŠENOST S TAOISTICKÝM VEDENÍM
Nebyla jsem já ta vedená. Ačkoliv jsem zažila různé učitele, žádný se dosud nenaladil na mou přirozenost (ziran). Pomohli mi uvědomit si mé slabiny i silné stránky? Postavit se tváří tvář tomu, čeho jsem se bála? Pustit se toho, na čem jsem lpěla? Otevírali mi nové obzory? Ach ano a jsem jim za to vděčná!
Ale vytvořit podmínky rozvoji druhého člověka není vůbec snadné!
Mně se to kdysi povedlo, ale nebylo to dáno tím, že bych byla taoistický mistr. Spíš tím, že jsem nevěřila, že jsem ten správný manažer, a udělala jsem nevědomky to, co Lao-c‘ doporučuje – ustoupila jsem do pozadí. S plnou důvěrou v to, že „oni to dají.“
Co taky jiného, když já vůbec netušila, jak na to. :-)
To, co se stalo, mi došlo až na samotném konci, kdy mi vedoucí meditačního centra v polské Dhamma Pallavě řekl: „Moc jsem se od tebe jako manažer naučil.”
Zírala jsem na něj. Celých těch asi 10 dní, kdy jsem měla fungovat jako manažerka kuchyně, jsem řešila jen to, jak jsem unavená (pak jsem zjistila, že jsem měla boreliózu) a že tohle není práce pro mě.
Já chci jen krájet brambory a mýt nádobí, něco ve mně pořád křičelo!
Rozhodně ne vést kuchyni (neumím pořádně sama vařit), kde se vaří pro více jak 100 lidí denně.
Bez zkušeností.
KDYŽ DRUHÝM NASLOUCHÁTE A NECHÁTE JE S DŮVĚROU DĚLAT JEJICH PRÁCI
Nakonec se ukázalo, že nejvíc zafungovaly tři věci:
- Úžasná parta lidí, pro které bylo opravdu důležité, aby meditující měli včas dobré jídlo. Nebylo nutné je motivovat, přesvědčovat, aby svou práci dělali dobře a včas. Odpadla mi jedna velká starost manažerů. :-)
- A fakt, že já jsem netušila, jak to dělat. A tak jsem naslouchala těm, kteří už zkušenost měli, a nechala je dělat to, co umí nejlíp. Rozvrhnout si práci, vařit. Dala jsem jim plnou důvěru. Jak tehdy prohlásil hlavní manažer centra – pochopil jsem od tebe, že důvěra je základ. Já jsem se jim snažil něco vysvětlovat (Polák Polákům!), ale oni jako by měli odstup a nezájem. Ty jsi je nechala, ať si poradí. (Tak jak taky Češka vůči Polákům, kteří neumí anglicky. :-))
- A já pak dělala to, co mně šlo nejvíc – dohlížela jsem na to, aby měli z čeho vařit, aby každý věděl, co je jeho práce. A pak asi to nejdůležitější – vytvářela příjemnou atmosféru, pomohla, když bylo potřeba. Jo a psala na tabuli, to mi jako lektorce jde. :-))))
Přesně takto Wayne popisuje ideální způsob jak taoisticky vést lidi pod sebou, aby ani netušili, že tam jste, a mohli na konci říct: „to jsme udělali my sami, takhle je to pro nás přirozené.“ Pozorovat místo zasahování (jen když sami potřebovali). Nechat lidi rozhodovat. A nepřivlastňovat si výsledky.
Mimochodem, o tom, jak náročné to vše bylo jsem před lety psala v článku Vipassana – tohle jsem nechtěla.
Chcete opět nějaký úkol na týden?
Wayne Dryer ve své knížce Living the Wisdom of Tao navrhuje něco podobného, jak jsem to zažila v Polsku já. Můžete si to také vyzkoušet – jak moc se vám důvěra v druhé vyplatí či naopak budete muset víc prověřovat? Jak moc pro vás bude těžké důvěřovat? Jak říká Wayne v názvu 17. kapitoly – buďte osvíceným vedoucím. :-)
Staňte se na den jen pozorovatelem. Nezasahujte. Nechte lidi pracovat.
Mluvte méně a více nechte mluvit druhé – naslouchejte.
Nechte druhé rozhodovat.
(Možná nebudou jejich rozhodnutí úplně podle vašich představ, ale třeba nakonec vše dobře dopadne???)
A ze všeho nejdůležitější – sledujte, jak se mění jejich chování.
A snad se během toho jednoho dne nestane žádná katastrofa, kterou pak budete muset týden napravovat. :-) Hodně záleží na tom, koho vlastně řídíte. :-)
ZAJÍMÁ VÁS TAO? ŽIVOT V SOULADU S NÍM?
A nechcete propásnout další ze série Taoistické moudrosti pro každodenní život?
Nebo chcete i tu Brucovu verzi praxe integrity?? (Napište si o ni. :-))
VSTUPTE TOUTO BRANOU DO NEDUÁLNÍHO JINÉHO SVĚTA
(Tao-te-ťing má 81 kapitol!)
- Každou neděli (plus mínus) vám přistane ve schránce další kapitola.
- Můžete si vyzkoušet, jaké to je nechat se v životě vést taoistickým učením o 5 elementech.
- A díky tomu zjistit, kde všude si šlapete po štěstí.
- Nahlédnete do neduálního světa, do světa nepodmíněného (štěstí) a neočekávaného. :-)