(Úvod do série taoistické moudrosti je ZDE. Včetně odkazů na materiály, se kterými při těchto rozborech pracuji. Včetně čínského. :-) Kéž tao vnese klid a moudrost do života i vám.)
Modelem nám mohou být ti, o kterých v 15. kapitole Lao-c‘ píše jako o starodávných mudrcích.
V ní totiž ukazuje, jací bychom mohli být i my, kdybychom tao opravdu žili.
Nedává rady, neříká, co je morálně dobře a co špatně, zač půjdeme do nebes (nebo 5D) a zač do pekel. Jen vykresluje ideál, ke kterému se můžeme více či méně blížit.
NEUCHOPITELNÍ MISTŘI: HLUBOCÍ, JEMNÍ A NEPOZNATELNÍ
Kapitola začíná prvním popisem dávných mistrů.
Krebsová mluví o lidech, kteří byli jemní, odtažití a pronikaví. Derek Lin ve svém výkladu zdůrazňuje hlubokost a neuchopitelnost. Bruce přidává výrazy jako záhadní, duchovní.
I když se české i anglické překlady i výklady často tak různí (no, více jak 2000 let stará kniha v čínštině!), všichni se tady shodují na jednom:
ti, kdo žijí v tao, nejsou snadno pochopitelní
Jejich jednání totiž nevychází z běžného způsobu vnímání a myšlení.
Bruce to říká poměrně přímo – běžný člověk vnímá jen povrch reality (emoce, myšlenky), zatímco mistr vnímá hlubší vrstvy. Proto ho nelze „přečíst“.
PROTO JE POPISUJEME JEN NEPŘÍMO
Podobně jako tao nemůžeme vyjádřit a můžeme pouze popsat, jak se projevuje navenek, i mudrci unikají popisu. Lao-c‘ k tomu využívá obrazy a metafory.
A jak už to tak bývá, překlady a výklady se liší v jejich interpretaci (psychologická x praktická x mystická).
Můžeme říct, že Tao-te-ťing, jako spousta básnických a uměleckých textů, v sobě nese mnoho vrstev. Každá oslovuje jinou vrstvu naší reality. A všechny můžeme využít. :-)
JACÍ JSOU TEDY TI, KTEŘÍ NÁSLEDUJÍ TAO?
- Jako ti, kteří v zimě přecházejí řeku.
Bdělí, obezřetní, vědomí, plně přítomní, maximálně vnímaví vůči každému kroku, každému zvuku křehkého ledu pod nohama.
- Jako ten, kdo se obává čtyř sousedů.
Někdo zde zdůrazňuje strach, jiní zase spíše citlivost vůči okolí. Podle Lina jsem o toho, kdo nenosí masky, je upřímný. Podle Bruce jde spíš o bdělost, než o strach. Strach totiž člověka stahuje, zatímco bdělost ho naopak naplno otevírá.
- Jako host.
Různé překlady, různé úhly pohledu, různé chápání – zdrženlivý, zdvořilý, nenápadný. Mudrc prostě sám sebe neprosazuje. Netlačí se dopředu, nezabírá víc prostoru, než je třeba, nevnucuje se. Dodržuje etiketu.
- Jako led, který se rozpouští.
Poddajný, uvolněný, měkký. Bruce opět připomíná praxi Rozpouštění ve vodní tradici taoismu – a s ní související pouštění ega. Tající led je podle Bruce ego, které ztrácí svou tvrdost. Není to slabost, ale schopnost přestat být rigidní.
- Jako neopracované dřevo.
Prostý, autentický, otevřený. Hluboce přirozený. Bruce zde připomíná, že toto je obraz původní esence předtím, než na sebe nabalí nejrůznější vrstvy, traumata, strachy, filtry a naučené reakce.
- Jako údolí.
Přijímá, neodmítá. Je zcela otevřený.
KLIDEM K JASNOSTI
Tato část připomíná základní princip taoismu – wuwei (nezasahování). Čím víc víříme kalnou vodu, tím méně jasnosti máme. V současné společnosti máme tendenci snažit se vše vyřešit, ideálně co nejdříve. Zastavit se ve chvíli, kdy je nejhůř, se zdá být nemožné.
A přece právě to je součástí naší přirozenosti.
Právě to nám umožní skrze jasnost dojít k řešení, které nakonec i něco vyřeší. :-)
Bruce ve svém výkladu přináší zajímavý obraz – obraz vody smíchané s prachem. Právě takto mu prý kdysi učitel vysvětloval rozdíl mezi jeho přirozeností (jasnou vodou) a všemi těmi vrstvami a programy, které se na ní nabalily (prach).
Prostřednictvím klidu a oné praxe Rozpouštění je pak možné nechat v sobě převládnout naši přirozenost.
ALE NEJDE JEN O KLID
Mysleli jste si, že dosáhnout klidu a míru je to nejdůležitější? Meditací se ponořit hluboko dovnitř? Ponor je důležitý, ale jen jako základ pohybu ven. Nemůžeme se jen skrývat ve vymeditovaných světech a vyhýbat se výzvám tam venku.
Naopak – s obnovenými silami a vhledem můžeme vyrazit do světa.
Je to i základ toho, co děláme na orlím čchi kungu.
Rovnováha jinu a jangu, klidu a pohybu.
Bez tohoto koloběhu není život.
TEN, KDO NÁSLEDUJE TAO, NEUSILUJE O PLNOST
Už v předchozím kapitolách byla řeč o tao a prázdnotě. O tom, že právě nic dává věcem užitečnost. V kontextu této kapitoly nacházíme různé interpretace. Nehonit se za naplněním (Wayne), neulpívat na přebytku (Lin), neplýtvat energií qi (Bruce), spokojenost s tím co je (Krebsová/Horák).
Bruce na to jde prakticky – nadbytek nakonec vyčerpává energii a vede k úpadku, zatímco neplnost udržuje svěžest, umožňuje dlouhověkost a zachovává potenciál.
POJĎME SI TO TEDY SHRNOUT
Člověk, který žije v souladu s tao, je bdělý, klidný, otevřený a nepřeplněný – a právě proto zůstává živý a svěží.
Chcete opět nějaký úkol na týden?
Můžete zkusit alespoň jeden den žít bez spěchu podle Wayna. :-)
Je to jednoduché:
Zkuste si na jeden jediný den (nebo alespoň pár chvil v něm) vybrat klid proti spěchu. Sedněte si, nedělejte nic. Nesnažte se nic řešit (a sledujte, jak náročné to může být).
Jen vnímejte, co už ve tvém životě je, za co všechno můžeš být teď vděčný. Nic se nesnažte urychlit. Nic se nesnažte přidat.
Jen buď.te
Z prázdnoty se pak rozvine pohyb.
ZAJÍMÁ VÁS TAO? ŽIVOT V SOULADU S NÍM?
A nechcete propásnout další ze série Taoistické moudrosti pro každodenní život?
VSTUPTE TOUTO BRANOU DO NEDUÁLNÍHO JINÉHO SVĚTA
(Tao-te-ťing má 81 kapitol!)
- Každou neděli (plus mínus) vám přistane ve schránce další kapitola.
- Můžete si vyzkoušet, jaké to je nechat se v životě vést taoistickým učením o 5 elementech.
- A díky tomu zjistit, kde všude si šlapete po štěstí.
- Nahlédnete do neduálního světa, do světa nepodmíněného (štěstí) a neočekávaného. :-)