(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit. A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám.)
Vzpomínám, jak kdysi před lekcí o tao na instruktorském kurzu čchi kungu zaznělo:
„Říkal jsem si, co ten člověk bude o tao 90 minut vykládat?“
(Studenti nakonec lekci Romana Řežába hltali a zjistili, že o tao se dá mluvit hodiny a hodiny…. nebo napsat celou knihu už v dávných dobách… )
Tao je totiž neuchopitelné a vlastně i nepochopitelné. Uniká slovům, uniká smyslům. Ne nadarmo hned první kapitola Tao-te-ťingu zní v českém překladu Berty Krebsové:
„Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao.”
I můj první článek o Tao-te-ťingu se jmenoval „Jak mluvit o tom, o čem se mluvit nedá?” O tao se v něm mluví v první řadě jako o cestě. Jak Bruce Frantzis říká, tao je cesta od nemanifestovaného k manifestovanému. Je to cesta, která je pravým opakem cest vedených přáními ega.
Ty nejsou vedené esencí a nevedou k esenci, ale jsou vedené myšlenkami a s nimi spojenými emočními hnutími, a zákonitě pak vnímají pouze povrch každodenního dění a nechávají se jím ovlivňovat.
Bruce jde dokonce tak daleko, že říká, že onen křesťanský biblický pád je vlastně ztrátou života v tao.
TAO UNIKÁ SMYSLŮM
Pojďme se tedy podívat na to, jak vykládají 14. kapitolu Lin, Wayne a Bruce Frantzis. Jaká témata v ní vidí? Nač poukazují? Čím je inspiruje? A čím inspiruje mě a může i vás, když se nad ní zamyslíte?
Už ve 12. kapitole byla řeč o tom, že lidé sice vidí (svými smysly), a přece jsou slepí. To esenciální, to důležité, nevidí. 14. kapitola je delší než ty předchozí a tomu, co je tao, se věnuje do větších podrobností. Co za výroky tam například v překladu Berty Krebsové najdeme?
Patříš na ně – a nevidíš je.
Chceš je uchopit – a nezachytíš je.
Jeho nejvyšší část není jasná, jeho nejnižší část není temná.
Je nepřetržité a neustálé.
Vždy se vrací k původní nebytnosti.
To je, proč se nazývá tvar beztvarého, obraz nezobrazeného.
Jdeš-li mu vstříc, nevidíš jeho tvář,
sleduješ-li je, nevidíš jeho záď.
Tato kapitola skýtá spoustu tzv. překladatelských oříšků. (Tato knížečka je ostatně jeden velký oříšek, a proto se ji ani nesnažím sama překládat.) Horák některé části raději přeskočil a některé přesunul v textu jinam, než jsou v originále. Jako spousta ostatních jeho kapitol, i tato je hodně volným zpracováním.
(Ano, Horák sám přiznává, že jeho kniha O tao a ctnosti není překlad, ale interpretace na základě srovnání 70 anglických překladů čínského originálu.)
Krebsové překlad z roku 1971, který jsem zase kdysi brala jako ten nejreprezentativnější, protože je z pera sinoložky a je plný poznámek k obsahu i čínštině, už mi takový také dnes nepřijde.
Někdy si říkám, že není od věci to, co udělal Horák, ale s přihlédnutím k originálu a výkladům. A bez snahy přibližovat text moderním čtenářům zjednodušováním. Text, minimálně ta část, kterou jsem zatím v originále četla, si zaslouží víc. Ale je to těžké.
ŽIJME VĚDOMI SI ZÁKLADNÍHO VŠEZAHRNUJÍCÍCÍHO PRINCIPU BYTÍ
Waynovy překlady mám raději, i když ani on nemá problém připsat přímo do textu své chápání veršů. :-) Jako by nebylo úkolem čtenáře si na jeho význam přijít sám.
Wayne vnímá v této kapitole hlavně důraz na nalezení toho neviditelného, neslyšitelného a neuchopitelného (tao) a napojení na ně.
- Máme si být vědomi, že za tím vším je.
- Je totiž sjednocujícím principem.
- Máme se vzdát svého ega, světa věcí, majetku a úspěchů a vstoupit do prostoru, ze kterého jsme povstali my i vše ostatní. Prostor bez prostoru.
Budeme pak sice dál žít ve světě, ale nebudeme už z tohoto světa, podobně jak se to říká v Bibli.
Je to podobné mé myšlence Jiného světa. I ten vnímám jako prostor, který tady dávno je. Nic ezoterického, nic zvláštního, nic, co musíme teprve vytvořit. Jen je skrytý běžným zrakům podobně jako ona džungle vedle naší čtyřproudovky, jak jsem o ní psala v PDF Jiný svět.
Jen málokdo o této cestě mimo hlavní chodník ví a ještě méně lidí po ní chodí.
I Wayne říká, že stačí změnit pohled na svět.
Tento Jiný svět je stejný jako svět tao – není v něm konflikt, protože tam nejsou protiklady. Ani tma, ani světlo. (Viz ona část ve 14. kapitole o světlém nahoře a tmavém dole.)
Když svět tao objevíte, když uvidíte věčnost (odvěkost, jak říká Krebsová) ve všem, co dokáží postihnout smysly, vaše mysl se osvobodí od falešné identifikace s pomíjivým světem. A od touhy po tom, co nabízí.
Tehdy můžete zažít úžas a vděčnost.
JAK NÁSLEDOVAT TAO?
Lin mluví o tom, že ti, kdo kultivují tao (následují tao) jsou stejní jako tao, které je neviditelné, neslyšné a neuchopitelné. Jsou nenápadní a tiší. Nelpí na tom materiálním. Nepídí se po bohatství.
Podle Bruce to nejde bez toho, aniž by člověk nejdříve poznal svou esenci (viz níže). A aniž by odstranil všechny vrstvy, které se na ni pomyslně nalepily. Všechno vnější i vnitřní programování.
Lin ve svém výkladu věnuje začátku kapitoly hodně prostoru. Srovnává tao s představou mnohých, že tao je vlastně Bůh. Ale právě proto, že tao je neviditelné, není možné je uctívat v podobě nějakého obrazu, nebo sochy. (Přičemž berme v úvahu, že judaismus nebo islám to přímo zakazuje, protože božství vnímá jako nesrovnatelné s čímkoliv na této zemi,)
S Bohem i židé a muslimové rozmlouvají, ale ani to není s tao možné. Není slyšet. Takže ani modlitba k tao nedává smysl. Taoistovi dává maximálně smysl obrátit se dovnitř k esenci bytí a následovat ji jako cestu lesem.
Nemusí se modlit o pomoc a ochranu, samotná cesta ji zaručuje.
VE SKUTEČNOSTI VNÍMÁME JEN PRÁZDNOTU
Tao není nic fyzicky manifestovaného, protože žádná manifestovaná věc nemůže mít všechny 3 atributy zároveň, tj. být neviditelná, neslyšná a neuchopitelná. Jsou věci, které nevidíme, ale slyšíme (zvuk). Věci, které neslyšíme, ale můžeme se jich dotknout (stůl) apod. Zároveň je tao tajuplným prázdným zdrojem všeho manifestovaného.
Protože je vše ve skutečnosti prázdné, nakonec vnímáme jen prázdnotu.
Když Lin komentuje onu překladatelsky náročnou partii o světlu nahoře a temnotě dole, říká, že tao není zdrojem světla, ani ho neodráží. Osvícení existuje na spirituální rovině, ne na fyzické.
Dál se o tao dá říct, že je nekonečné, tj. bez začátku i konce.
Nebylo stvořeno a nemůže být ani zničeno.
Přežije i nás. A bylo tu i předtím, než přišli první lidé a dali mu nějaké jméno. Ve své esenci je tedy bezejmenné (viz 1. kapitola). A stejně jako se tao vynořilo z nicoty a zase se tam vrací (Krebsová mluví ve svém překladu o nebytí), totéž platí i pro nás.
Existence je dar a ti, co následují (kultivují) tao k němu takto i přistupují.
Zároveň si ale také uvědomují, že i jejich esence je věčná.
To skutečné já je věčné vědomí.
Každá forma je nakonec manifestací toho, co je bez formy (tao). Vše, co vidíme, je odrazem neviditelného tao.
Ano, tao je záhadné – protože uniká selskému rozumu. :-)
Konvenční uvažování vidí to, čeho se může dotknout, nebo co může změřit. Nic jiného pro ně není reálné. Ale Lao-c‘ ukazuje ještě další úroveň reality.
CO KDYŽ JSTE OPRAVDU VĚČNÍ?
Co by něco takového pro vás znamenalo?
Myslím, že zásadní proměnu v tom, jak byste vnímali nejen sebe, ale svět kolem sebe. Jak vykládá Lin, čas by pro vás nabyl zcela jiné kvality. Vnímali byste minulost, přítomnost i budoucnost jako propojenou jednotu a svůj život z pozice věčnosti. Smrt by najednou ztratila svou ohrožující moc. A bylo by pro vás naprosto přirozené vzdát se toho, co vám nemůže nabídnout skutečnou spokojenost.
Tao propojuje vše jako jednotící niť. (Bruce Frantzis jí říká zlatá niť.) Propojuje všechny úrovně existence a nás propojuje s vesmírem i druhými lidmi. Jak ráda říkám, jsme fraktální součástí vesmíru.
A moudrý člověk se snaží toto propojení žít v každodenním životě.
Tao totiž není jen něco vzdáleného, nepochopitelného a neuchopitelného, je to princip, který vládne všemu a když vládne i nám, můžeme se napojit na jeho sílu.
Skrze napojení na tuto starobylou moudrost:
- Moudrost, která nám říká, že nemusíme vyčnívat, abychom měli vliv.
- Moudrost, díky které víme, kdy zůstat stát, kdy se něčemu věnovat a kdy nelpět na tom, co skončilo, a jít dál.
- Moudrost, která nás inspiruje k tomu pečovat o druhé i o sebe.
- Moudrost, která si uvědomuje, že i my stejně jako jemná voda, dokážeme skrze sílu tao překonat i silnou překážku.
Tao (i to v nás) je neviditelné, ale jeho účinky vidíme všude kolem nás.
Neviditelné tao dává vzniknout jin a jang a jejich kombinace pak 5 elementům/hybatelům – energiím, které tvoří a ovlivňují vše od vesmírných těles, barev, ročních období, životních cyklů a vnitřních orgánů až po naše emoční hnutí jako je hněv, radost, strach apod.
S těmito vlivy tao pracuje čínská medicína, feng shui i já ve svém ročním programu STROM ŠTĚSTÍ. Nabízejí totiž vhled do toho, čím bráníme sami sobě, abychom se cítili svobodnější, radostnější, spokojenější nebo odvážnější.
NEVNÍMÁME REALITU
Možná jste to už někdy slyšeli. Tu myšlenku, že žijete v nějaké iluzi o politickém nebo mezilidském dění. Něco si namlouváte a nevnímáte realitu. A ono to tak často je, protože naše vnímání hodně závisí na filtrech, které prosívají naše pochopení toho, co vidíme nebo slyšíme.
Na kurzu Práce s tělem v psychoterapii jsem nedávno zažila zajímavou zkušenost při aktivitě inspirované Gestalt terapií – kolik úhlů pohledu měli lidé vůči stejné věci! Když danou věc lidé popisovali, promlouvali ze svého nitra a své zkušenosti. A ta je samozřejmě pro každého jiná.
Jednoduchá věc může nabývat spousty významů.
Bruce se ve svém výkladu znovu vrací myšlence vnějších a vnitřní smyslů. A osobně mohu dodat, že ani když odhlédneme od toho, co vidí oči (kámen) a vnímáme poselství vnitřnějším úhlem pohledu, které nám osobně přináší (třeba osobní tvrdost apod.), pořád nám uniká esence dané věci.
Její podstata, nebo její energie.
Cílem duchovní praxe je podle Bruce rozvíjet tyto vnitřní smysly, které umožňují vidět neviditelné a slyšet neslyšitelné. Praxe Rozpouštění, kterou Bruce učí, prý pomáhá odstraňovat ony mentální filtry (kulturní i osobní).
Realita, jak znovu zdůrazňuje, leží za dualitou jin a jang.
STAROBYLÉ TAO NÁM POMÁHÁ ZVLÁDAT PŘÍTOMNOST
Verš o tom, že tao není temné, ani světlé, vysvětluje právě jako překonání duality. Zdůrazňuje také opět cykličnost tao – spirálu, po které se vše pohybuje hlouběji a hlouběji až k samotnému zdroji. Ale tato esence nemá začátek ani konec. Nemá strukturu. Nemá hranice. A proto je nedefinovatelná.
Už jeden z dávných komentátorů, Wang Bi (3.st.n.l.), tao vnímal jako základní esenci bytí. A dokonce víc než to – také jaké základní princip, který leží za hranicí smyslového světa. Tao nelze rozložit na části, protože je to jeden celek. Nevzniká jako složenina viděného, slyšeného či dotýkaného jako to manifestované.
Nicota (prázdnota) je i podle Wang Bi prapůvodní stav reality, který není zachytitelný běžnou řečí ani kategoriemi.
Celý rozbor 14. kapitoly pak mohu zakončit tím, čím končil samotný Lao-c:
Čím víc se člověk vrací k původnímu principu, tím lépe je schopen řídit a chápat přítomnost. Ne jako archaické učení, ale jako archetypální porozumění reality.
Chcete opět nějaký úkol na týden?
Bruce Frantzis nabízí ve svém výkladu orální tradice Tao-te-ťingu složitější meditativní praxi, která napomáhá přímému zakoušení taa skrze kontinuitu vědomí. Pracuje s emocemi a s dechem. Pro tu není tady na blogu takový prostor.
Ale můžete si vyzkoušet v každodenních situacích Waynovu praxi, která vám dá nahlédnout esenci ve všem, co zažijete.
Jak na to?
- Dívejte se kolem sebe a klaďte si otázku vždy, když vám padne na něco zrak – jaká je toho skutečná esence?
(Může to být podobně zajímavé, jako když jsem před lety chodila v Polsku po lesíku meditačního centra a učila jsem se vnímat přírodu kolem sebe jako jednu velkou mysl a její projevy. Tak jak mě to učil Bernardo Kastrup, viz trojdílný článek Mysl, nebo hmota?.)
- Uvědomte si princip, který umožňuje dané věci existenci.
- A pak můžete udělat něco podobného i sami pro sebe – co je to, co mnou dýchá? Díky čemu mi bije srdce? Na jaké síle je závislý můj život, který mnou teď sice stále proudí, ale za vteřinu může přestat.
- Napojte se na tento princip, prožívejte jej vědomě a vnímejte, jak jste díky tomuto principu propojeni s energií oživující vše živé a dávající existenci všemu neživému.
Jako co to vnímáte?
>Někteří mluví o Bohu Stvořiteli.
>Někteří mluví o energii (však i Bůh Stvořitel potřebuje tvořivou energii).
>Někteří mluví o vědomí samotném.
Jak to máte vy?
ZAJÍMÁ VÁS TAO? ŽIVOT V SOULADU S NÍM?
A nechcete propásnout další ze série Taoistické moudrosti pro každodenní život?
VSTUPTE TOUTO BRANOU DO NEDUÁLNÍHO JINÉHO SVĚTA
(Tao-te-ťing má 81 kapitol!)
- Každou neděli (plus mínus) vám přistane ve schránce další kapitola.
- Můžete si vyzkoušet, jaké to je nechat se v životě vést taoistickým učením o 5 elementech.
- A díky tomu zjistit, kde všude si šlapete po štěstí.
- Nahlédnete do neduálního světa, do světa nepodmíněného (štěstí) a neočekávaného. :-)