(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit. A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )
JSTE ZÁVISLÍ NA TOM, CO SI O VÁS KDO MYSLÍ?
Když nevíme, kým jsme, jsme velmi náchylní k tomu, nechat s sebou vláčet vnějším světem. Wayne ve svém výkladu 13. kapitoly mluví o Závislé a Nezávislé mysli. Co myslíte, která je pro člověka lepší, když chce žít v klidu a míru?
Z poct jde strach stejně jako z odsuzování.
Největší neštěstí nám působí to, že máme Já.
(Takový můj první volný překlad Tao-te-ťingu! Prvních dvou veršů 13. kapitoly)
Četla jsem několik překladů a výkladů a teprve při snaze udělat si v tom všem jasno mi to došlo. Ano, druhý verš vysvětluje ten první! Není to jen nějaký básnický paralelismus (a Krebsová se hodně zamýšlela, jak ten krásný sled znaků v originále přeložit), je to stručné vysvětlení toho, co chtěl Lao-c‘ v této kapitole říct.
Jste si jistí, že víte, kým jste? Jaká je vaše skutečná identita?
- Je povrchová, protože ji odvozujete od svého okolí a od snah zapadnout?
- Nebo je hlubší, protože ji odvozujete od toho, co vám dává život, energii a s čím jste neoddělitelně spojení. Víc a hlouběji než se svým okolím?
EGO
Nakonec je pro hodně komentátorů tato kapitola o egu. O tom, co je to já, nebo jak se liší buddhistické pojetí Já (neexistuje) od taoistického pojetí Já (existuje, ale není to to, co si asi myslíte).
Jedno z poselství této kapitoly totiž je:
Naslouchej svému Já a ne okolí a nebudeš trpět.
Lin mluví o tělesném a mentálním Já (což je pro něj způsob, jak chápat znak, který může znamenat tělo i Já. Jinak právě začátek kapitoly dělá překladatelům veliký problém. Přijde mi, že Lin na to vyzrál právě díky tomuto výkladu.
- Naše Já, to povrchní Já, je totiž vázané právě na tělo. Dává to smysl. Dokud sami sebe díky tělu vnímáme jako něco odděleného od světa kolem a dokud svými smysly (viz minulá kapitola) vnímáme sebe jako subjekt a okolí jako objekty, jsme lapení v představě, že jsme oddělené Já.
Když se začneme pohybovat na hlubší úrovni než subjekt-objekt, ocitáme se v hájemství bytí. A pak už je jen otázka, jak moc necháme rozpadnout své Já a tím pádem i Ty, nebo jestli si ponecháme nějakou vlastní individualitu. O tom víc o něco níže.
- Naše Já, to povrchní já, je zároveň vázané na mysl. Proto mentální Já. Naše myšlení se často točí kolem toho, co Já – co si já myslím, co si myslí druzí, na co si vzpomínám, co všechno jsem zažil. Jsou to často právě myšlenky, které nás vytrhují ze sféry bytí a prožívání a vtahují nás do sféry myšlení. Do toho nereálného světa našich fantazií, představ, radostných očekávání a úzkostných obav.
8 ENERGETICKÝCH TĚL
Všichni komentátoři jdou samozřejmě hlouběji než je fyzické a mentální Já.
- Někteří zmiňují vnitřní přirozenost (Wayne). A mysl, která je nezávislá na okolí. Podle ní se máme řídit.
- Jiní hovoří o True Self a Self-Nature (Lin). Zmiňují, že zen buddhismus je takový mix mezi buddhismem a taoismem, a proto na rozdíl od buddhismu, který pracuje s myšlenkou anattá (neexistence Já), nějakou představu Já má.
- A Bruce Frantzis připomíná teorii 8 energetických těl. :-)
Nebudu zde vypisovat všech 8 těl. Jen si řekněme, že Bruce mluví také o povrchním Já (popisuje ho jako vlny oceánu) a hlubším Já (popisuje ho jako hlubinu oceánu). Jednotlivá těla jsou jako slupky, které je možné v procesu taoistické meditace (Rozpouštění) uvolňovat, až se člověk dostane až k individuálnímu Já.
A nakonec i k tomu, ve kterém se i Já rozplyne a spojí s Universem/s tao.
To je 8. energetické tělo.
V zásadě nejde ale o nějaké ničení ega. Jde o to poznat, že to, co považujeme za své Já, je jen slupka, a naše skutečná identita je úplně jiná. A můžeme se k ní dostat tak, že postupně odhazujeme to, s čím jsme se identifikovali. S názory druhých o nás, s naším tělem, našimi emocemi a myšlenkami. Taoisté říkají, že máme zapomenout na své povrchní já (wang wo).
Ano – emoce a myšlenky nejsme my. :-)
My jsme hlouběji.
Taoisté si uvědomují, že ego je dobrý nástroj, který v našem dualistickém světě jin a jang potřebujeme. Ale je to jen nástroj, ne ontologická realita. Jen proces, ne neměnná entita. (A to sdílejí s buddhistickou představou. A ano, o duši jako o nějaké stálé entitě se tady nemluví.)
KDO ŽIJE Z HLOUBKY, NEDOTÝKAJÍ SE HO NÁZORY OKOLÍ A NETRPÍ JIMI
Dostali jsme se k samotnému začátku 13. kapitoly. :-) K té části, kdy Lao-c‘ zaskočí čtenáře tím, že prohlásí, že pocta vyvolává stejný strach jako nepřízeň. Jak to??
Když dostanete negativní zpětnou vazbu, někdo kritizuje vás nebo vaši práci, někdy to s námi dost zatočí. Spousta lidí, co vím, řeší to, že mají pocit, že nic neumí a nic nezvládají. Neustálá kritika v nich vyvolává úzkosti i deprese.
To dává smysl, že?
Kdo by netoužil po uznání?
Ale právě ona neustálá honba za externí validací (jak říká Bruce), za uznáním v očích druhých, nás vzdaluje od našeho středu. Od toho hlubokého Já, které je ve spojení s tao. A navíc v nás vyvolává neustálé negativní pocity.
Podobně je to ale i při pozitivní zpětné vazbě. Člověk je na ní brzy závislý. Snaží se vyhovět, aby ten příjemný pocit z ocenění mohl zažít znovu. Najednou je mnohem důležitější naše ego, udržet si dobrou image, jak se říká. A to s sebou přináší spoustu starostí, úzkosti a touze vyhovět druhým. Zapomínáme na sebe. Na vlastní názory. Vlastní cestu.
Číňané (a mnozí Asiaté) pracují s pojmem tvář. Udržet si ve společnosti tvář (a vysoký sociální status v komunistickém státě) je nutné. Uděláte cokoliv, abyste vypadali v očích společnosti jako ideál. V Koreji si zajdete na plastickou operaci, v Číně si nasadíte na sociální sítě filtr s krásným obličejem. A běda, aby se někdy ukázalo, že nemáte dokonalou pleť a úzký pas.
Na tom, jak vypadáte, a zda se chováte v souladu se striktními očekáváními závisí vaše živobytí.
Ne nadarmo je harakiri japonská záležitost (rituální sebevražda).
Dokonce i na Západě můžete narazit na lidi, kteří než by unesli hanbu, zabijí se.
OSVOBOZENÍ
A tak dokud je pro nás důležitější externí validace (staré dobré názory druhých) než interní validace (ocenění sebe sama), nemůžeme najít cestu (tao) k životu v souladu s tao. V souladu s naším nejhlubším já, s onou vnitřní přirozeností. S tím, co je pro nás unikátní a co můžeme jen my vnést do světa.
V touze po vnějším uznání se pomalu stáváme závislými na chvále a děsíme se negativních ohlasů a kritiky. Abychom se mohli osvobodit, je potřeba:
- Rozpoznat prázdnotu (viz nedávný článek Užitečná nicota).
- Uvolnit povrchní identity.
- Vrátit se k té nejvnitřnější esenci.
- Sjednotit vnější a vnitřní do jednoty bytí.
ZÁVĚR KAPITOLY JE TAKÉ PŘEKLADATELSKÝ OŘÍŠEK
Nejsem expert na čínštinu (ale s čínským textem pracuji také i s vědomím, jak se jazyk proměňuje), ale mám za sebou x let studia překladatelství a spousty přeložených textů. Překladatelských oříšků a perel už jsem viděla. (A řešila i nasekala.)
Krebsová jasně říká, že začátek i konec této kapitoly není snadné pochopit a přeložit (bez pochopení se hodně špatně překládá, to dá rozum. :-))
A proto Krebsová překládá:
Přízeň je zahanbující jako strach. Pocta je velké soužení jako tělo.
…
Kdo cení své já pro veškerenstvo, tomu možno svěřit svět.
Kdo miluje své já pro veškerenstvo, tomu možno odevzdat svět.
Horák překládá:
Chvála je stejně ponižující jako odsouzení. Pocta způsobuje stejnou bolest jako trest.
…
Pouze ten, kdo si váží druhých jako sebe, může ostatní vést.
Jen ten, kdo miluje svět jako sebe, může světu vládnout.
A Lin překládá:
Favour and disgrace make one fearful. The greatest misfortune is the self.
…
So one who values the self as the world, can be given the world.
One who loves the self as the world, can be entrusted with the world.
Horák má vůbec rád velmi volné zpracování, které je někdy až na úrovni funkčního překladu. Jen si nejsem někdy jistá, jestli opravdu sděluje význam, což by funkční překlad měl dělat. Ale uvážíme-li, jak rozdílné výklady textu existují, kdo ví, co je ten pravý význam. :-)
Ostatně Wayne si ve 13. kapitole rovnou celou jednu větu přidal: Man’s true self is eternal, yet he thinks, I am this body and will soon die. Nic takov0ho v originále ani vzdáleně není.
Někdo závěrečné verše vykládá politicky (Lao-c‘ radil, jak vládnout), někdo ne.
Chcete opět nějaký úkol na týden?
Bruceova praxe v online kurzu byla už celkem náročná meditace o propojení vnitřního a vnějšího (typicky neduální). Pravděpodobně pro většinu moc náročná. Pojďme si raději tentokrát vyzkoušet tu Waynovu. Tu určitě zvládnete všichni:
Zeptejte se sami sebe – co bych chtěl/a, pokud by neexistovali žádné vnější síly, které by mi říkali, kdo jsem? Nebo kým bych měl být? Co je mou přirozeností? Nenechte se ale zmást vlastními touhami a strachy, nezapomínejte, že úzkosti a touhy často vycházejí z onoho povrchového Já.
Když vám bude jasnější, co je vaší přirozeností, zkuste žít alespoň jeden jediný den v dokonalé harmonii s ní. Ignorujte vnější i vnitřní tlaky žít jinak.
Buďte, kým v hloubce jste.
Žijte z hlubin. :-)
ZAJÍMÁ VÁS TAO? ŽIVOT V SOULADU S NÍM?
A nechcete propásnout další ze série Taoistické moudrosti pro každodenní život?
VSTUPTE TOUTO BRANOU DO NEDUÁLNÍHO JINÉHO SVĚTA
(Tao-te-ťing má 81 kapitol!)
- Každou neděli (plus mínus) vám přistane ve schránce další kapitola.
- Můžete si vyzkoušet, jaké to je nechat se v životě vést taoistickým učením o 5 elementech.
- A díky tomu zjistit, kde všude si šlapete po štěstí.
- Nahlédnete do neduálního světa, do světa nepodmíněného (štěstí) a neočekávaného. :-)