Je zajímavé, jak se taoistická a křesťanská moudrost někdy prolíná. O to víc si toho všímám teď, když píšu články o taoistickém Tao-te-ťingu a jeho výkladech, a zároveň o seriálu The Chosen o Ježíši a té partě kolem. Duchovní slepota (vidí, a přece jsou slepí) je tématem jak taoismu, tak judaismu a křesťanství. Ostatně i indická mája má hodně podobný význam – zakrývá realitu.
„Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší,” je citát ze Starého zákona (Jer. 5:21) A podobných najdete ve Starém i v Novém zákoně víc. Ježíš třeba na adresu farizeů podotýká: „Slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mt 15:14) Jak je vidět, duchovní slepota člověku brání rozlišit podstatné od méně podstatného.
Duchovně slepí lidé nerozumějí světu, ve kterém žijí, hledají štěstí, kde není, zbytečně se kvůli tomu stresují a stávají se závislými na tom, co jim radost nepřináší. Drogám propadá jen pár jedinců, závislá na něčem je ale většina.
PĚT BAREV, TÓNŮ A CHUTÍ ČLOVĚKA OSLEPUJE, OHLUŠUJE A OTUPUJE
12. kapitola je kratičká a celkem jednoduchá. Hovoří o pěti barvách, tónech a chutích, které oslepují, ohlušují a otupují. A také o nadměrné honbě za zážitky a vzácnými drahými věcmi, které rozněcují lidská srdce. (Jak překládá Krebsová.)
Kdo odebíráte e-maily Jiného světa (dostanete se k nim TUDY) víte, že taoistické vidění světa rozděluje vše kolem nás i v nás do pěti skupin. Vše podřazuje tzv. pěti elementům. (Skrze pravidelné e-maily si můžete vyzkoušet, jaké to je jednotlivé elementy týden za týdnem v sobě harmonizovat a žít taoisticky podle přírodních rytmů.)
Takže pokud Tao-te-ťing říká, že pět barev oslepuje, nemyslí tím pět barev.
Myslí tím cokoliv, co člověk vidí.
A nemyslí tím samozřejmě ani to, že fyzicky oslepne, ale že si otupuje vnější smysly a uzavírá vnitřní smysly, které vidí, co oči nevidí.
Jak říká Wayne, když člověk přikládá příliš pozornosti potěšení smyslů, žije ve světě iluzí. Když se honí za slávou a požitky, plýtvá energií a celá jeho existence je postavena na tom, že nikdy nemá dost.
Mudrc na druhou stranu dává přednost vnitřnímu světu a potěšení, které mu přináší, a ví, že nic víc ke spokojenosti vlastně nepotřebuje. Podobně jako buddhisté či hinduisté je schopen prohlédnout iluzornost a pomíjivost a neuspokojivost vnějších lákadel a nenechá se jimi polapit.
HŘÍŠNÁ HMOTA
Vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, jak byli ti křesťané strašní, že všechno tělesné a fyzické (přírodu také) považovali za méněcenné. Ba někdy až hříšné. Člověk se měl starat o svou duši, o to netělesné, a umrtvovat to tělesné. Za rozvoj vědy ale nakonec můžeme děkovat jen tomu, že hmota církev moc nezajímala.
Zároveň jsme ale byli pány tvorstva – a rozvoj vědy pak i to tvorstvo a přírodu zničilo.
Taoismus ale jako by chápal mnohem lépe, že to hmotné není špatné. Zatímco křesťanství rozštěpilo svět na hmotu a ducha, taoismus je sice taky dualistický (jin/jang), ale nevnímá je jako protiklady, ale jako dvě strany jedné mince.
Duální svět jinu a jangu je ten, který realisticky žijeme, ale cesta k tao vede skrze jejich paradoxní sloučení. Ne skrze odmítnutí jedné stránky (třeba hmoty).
DUALITA NEDUALITA
Našemu dualistickému uvažování to přijde neuchopitelné (proto také neduální Jiný svět už roky objevuji, učím se v něm žít a sdílím své zkušenosti) a taoisté mi na té cestě hodně pomáhají. :-)
Taoismus je totiž učení velmi praktické. Vede k naladění na rytmy hmotné přírody – učení o pěti elementech se odráží v architektuře (feng shui) i zdravotnictví (čínská medicína). Nemluvě o cvičení čchi kung, které vás do neduálního světa wu-wei (bez úsilí) také zavádí.
Jak ve svém výkladu zdůrazňuje Wayne – tato kapitola vyzývá k tomu všímat si zázraku skrývajícím se za tím, co můžeme vidět, nebo slyšet.
Je to podobné tomu, o čem byla řeč už v minulé kapitole. Vnímat prázdnotu, tao, za tím, co vidíme kolem sebe. Je to také podobné tomu, o čem píše Bernardo Kastrup z toho věděčtějšího a filozofičtějšího hlediska, když za vším fyzickým (ať jsou to zvířata, nebo stromy a hory) vnímá základ bytí – mysl.
CO VŠECHNO NÁM VNĚJŠÍ SVĚT BERE
Derek Lin má ve svém videu krásnou přehlednou tabulku toho, na co všechno můžete snadno zapomenout, když propadnete vnějšímu světu:
- Když svými smysly vnímáte jen všechny ty lákavé věci kolem sebe, můžete zapomenout na to, že tao je neviditelné.
- Když se necháte pohltit všemi těmi zvuky (i zvukovým znečištěním a vším tím hlukem), můžete zapomenout na to, že esencí naší přirozenosti je ticho.
- Když vyhledáváte jen vytříbené chutě nebo na co všechno máte případně chuť, můžete snadno zapomenout na to, že přirozeností tao je jednoduchost.
- Když vyhledáváte jen vzrušující nebo zábavné aktivity, můžete zapomenout na to, že nic z toho nemá dlouhé trvání a vidět v nich smysl našeho života nedává smysl.
- Když toužíte po vzácných a drahých věcech, snadno zapomenete na to, že jsme přišli na tento svět s ničím a do hrobu si také s sebou nic nevezmeme. (A oblečení, památeční věci a rakev nám to bude k ničemu.)
Derek Lin ve svém komentáři opět mluví i o lidském soužití. Třeba o tom, že mezi zvuky patří i lidská komunikace. Slova, která vynášejí ego omezují naši schopnost vnímat sami sebe nezkresleně. Lži a zavádějící tvrzení nás zase brání vnímat realitu.
A my pak nejsme schopní posuzovat věcně, jak se věci mají.
A také zdůrazňuje, že nám tato kapitola nezakazuje smyslová potěšení, ale že nám, jako ostatně taoismus celkově, radí užívat vše střídmě. Pak se totiž nemůže stát, že se začnete nudit, nedokážete ocenit jemnost barev, zvuků a zajímavých aktivit, nebo že byste se dokonce stali na vnějších radovánkách závislí.
Taoistický mudrc tak může získat hlubší a stálejší radost a vnitřní klid a přirozeně vytváří i poklidnější a vizuálně harmonické prostředí.
KDYŽ NESLYŠÍTE JEMNÉ VIBRACE BYTÍ
Bruce Frantzis ve svém komentáři k této kapitole mluví o tom, čemu budou nejspíš rozumět jen ti, kteří praktikují taiji, nebo čchi kung – práci s energií, tj.nímání těch jemných vibrací a vnímání toho, jaký je vztah mezi tělem, energií a myslí.
Když jsou vaše smysly otočené ven, nemáte šanci si ověřit, že něco jako čchi a její jemné projevy doopravdy existují. Nemáte šanci zažít lehkost pohybu, kterou vám dává čchi kolující v meridiánech. Nemáte ani šanci vnímat meridiány – je to pro vás jen něco, co není fyzikálně dokázané, viditelné a hmatatelné.
A tedy neexistující.
Není divu, že lidé, kteří s čchi kungem, nebo neikungem nikdy nepřišli do styku, rozumí 12. kapitole hodně povrchně. Jako varování před přílišným holdováním vnějším lákadlům nebo jako návod na minimalistický život.
Ano, rozhodně je zajímavé si všimnout, jak už staří taoisté věděli, že čím víc zahlcujeme naše smysly, tím víc jsme otupělí.
Znáte to:
- Čím víc pijete, tím víc musíte vypít, abyste se opili.
- Když jste zvyklí na sladké, už vám nechutná to, co je sladké přirozeně.
- Čím víc solíte a kořeníte, tím méně máte možnost vychutnat si jemnější chutě. Jak se říká – potraviny jsou často i přirozeně slané, ale vaše chuťové buňky už to nedokáží zaznamenat.
- Navíc čím víc vzrušení ve svém životě vyhledáváte, čím víc se honíte za bohatstvím, kariérou, úspěchem apod., tím víc v sobě vytváříte neklid a nestabilitu. Ztrácíte schopnost začít vnitřní harmonii.
Navíc to vede k podvádění, nebo drancování přírodního bohatství. Nervový systém je neustále nastavený na boj, případně útěk. Navíc nikdy není konec závodu, vždy vás čeká nějaký další cíl.
Proto Frantzis říká, že ačkoliv by mohl také předávat ohňovou tradici taoismus (viz minulý článek o rozdílu mezi ohňovou a vodní tradicí), má dojem, že současná nadmíru jangová společnost potřebuje zklidnit.
Nadměrná stimulace, ADHD, zrychlený životní rytmus potřebuje vyvážit. Potřebuje pochopit, že největší poklad je prázdnota (viz také minulý článek) a život proudící v nás.
MUDRC SE STARÁ O BŘICHO, NE O OČI
Tento verš dělá překladatelům celkem problém. Co tím asi chtěl před cca 2 tisíci let Lao-c‘ (pokud to psal opravdu on) říct?
Horák (a Lin také) to chápe jako radu, že nemáme zahlcovat své smysly, ale uspokojovat jen své základní potřeby. Podle Krebsové je moudrý člověk soustředěn na to, co je v jeho nitru, nikoli na to, co postřehuje smysly.
Frantzis, jako taoistický učitel, který vychází z taiji a čchi kung, chápe břicho (fu) jako spodní tan-tien – toto centrum životní energie.
Říká, že taoismus se od jiných náboženství liší tím, že nezačíná vírou, nebo myslí, ale tělem. Posiluje energii, čímž stabilizuje mysl a umožnuje pak i ztišení srdce. A jak už bylo řečeno, vodní tradice taoismus používá rozpouštění – rozpouští se tak napětí a traumata v těle a uvolňují se reaktivní vzorce, které by pak vedly k mentálnímu přetížení a permanentní aktivaci nervového systému.
HONBA ZA DUCHOVNÍMI ZKUŠENOSTMI
Když čtete 12. kapitolu, člověk by si řekl, že jde hlavně o to odvrátit se od světa smyslů, který nemůže přinést trvalou spokojenost, a probouzet ty duchovní smysly. Ale tato kapitola kritizuje jakoukoliv honbu za tím, co je vzácné. A to nejen materiální.
Touha po duchovních nebo léčitelských schopnostech je jen subtilní formou chamtivosti a také nás nakonec drží v nekonečném kruhu nespokojenosti, kdy nikdy nemáme dost.
Navíc honba ze speciálními zkušenostmi je většinou opět jen honba za zážitky smyslů. Za tím něco zvláštního vidět nebo slyšet.
Jenže skutečná prázdnota není smyslový fenomén, jak zdůrazňuje Frantzis.
NEPODMÍNĚNÉ ŠTĚSTÍ
Je to již mnoho let, co mi došlo, že to, po čem doopravdy toužím, není v tomto světě, ale v tom Jiném, neduálním. Bylo to logické. Skutečné svobodě, lásce, nebo odvaze přece nemůže stát něco v cestě.
Copak je to za svobodu, kterou něco omezuje? Co je to za lásku, které klademe podmínky? Odvaha, která má z něčeho strach, také není ta odvaha, po které toužíme.
Nezbývá nám tedy nic jiného než hledat mimo svět smyslů. Cestu mi ukázal čchi kung, který jsem měla vždy zasazený spíš do buddhistického rámce, protože Orel v hnízdě má i buddhistické prvky.
Ale čím víc se seznamuji s Tao-te-ťingem, tím víc rozumím tomu, co přesně znamená nacházet štěstí spokojenost v tao. Čchi kung a vipassana mě to naučily. A jak se říká – tao není možné pochopit, to se musí jen zažít :-)
Když se v online světě rozšířilo Tajemství, kvantování, zákon přitažlivosti a podobné věci, říkala jsem si, že tudy cesta k trvalému štěstí určitě nevede. Už staří hinduisté mi jasně ukázali, že ani reinkarnace do světa Bohů není uspokojivá. :-)
Ačkoliv, jak říká Jung, ale i Frantzis, nejdřív v sobě musíme najít silné ego a moc, abychom se jich mohli s vnitřní jistotou vzdát.
Je dobré zažít, jakou moc máme měnit svět kolem nás, k špatnému i k dobrému.
Máme pak možnost si uvědomit, že plnit si sny je krásné, ale nakonec neuspokojující.
A pak se můžeme obrátit a nahlédnout dovnitř, do Jiného světa, k tao.
Do světa, ve kterém i Ježíš s plným odevzdáním tomu nestrašnějšímu, co ho čeká, říká: „Ne co já chci, ale co ty chceš. ” (Ale tomuto tématu se budu věnovat až ke konci roku 2026, až se v sérii The Chosen o křesťanské moudrosti dostanu k 5. sérii.)
Chcete opět nějaký úkol na příští týden?
Líbí se mi meditační cvičení, které navrhuje Bruce, protože si hraje s oním nastavením vnější smysly vs vnitřní smysly.
Meditací je x různých druhů. Nám nepůjde o vizualizační nebo relaxační cvičení. Nám půjde o klasickou meditaci – jak se zavřenýma očima, tak s otevřenýma očima.
Jak jste zvyklí meditovat vy, pokud už jste to někdy zkoušeli?
A zkoušeli jste někdy vůbec meditovat v tichu? Bez hudby, bez doprovodného slova?
Jen vy a váš dech, vaše tělo a vaše energie?
Můžete si to zkusit teď v té jednodušší verzi:
- Nejdříve se pohodlně posaďte do meditační pozice se zavřenýma očima.
- Volně dýchejte, nijak se nesnažte dech měnit.
- Nechávejte pozornost klouzat níž až k břichu. Pokud někde cítíte napětí, dýchejte, nechte ho změknout a odplout. Bez úsilí. Možná cestou zjistíte, v kterých částech toho držíte nejvíc (nevyřčená slova, hněv, výčitky, emoce) – teď to můžete pustit.
- Nyní oči otevřete. Nezaměřujte je na žádné konkrétní místo, nebo věc, neulpívejte pohledem na ničem, ale ani neutíkejte. Předměty nejsou důležité. Pohled směřuje dovnitř.
- S pohledem zaměřeným dovnitř zopakujte to, co jste předtím dělali se zavřenýma očima.
- Možná se nedostanete až do břicha, protože vám bude pozornost utíkat ven. Nevadí. Zkoušejte to postupně. Jednou se vám to určitě podaří.
A pak pochopíte, co to znamená, že moudrý člověk pečuje o břicho, ne o oči. :-)
Necháte vnější svět vstoupit do vnitřního klidu a nenecháte se vytáhnout vnějšími podněty ven. Naučíte se zůstat bděle přítomný ve svém těle a zároveň neutíkat před světem, nebo se naopak neuchylovat k tomu, co vás ve světě rozptyluje.
ZAJÍMÁ VÁS TAO? ŽIVOT V SOULADU S NÍM?
Článek je součástí cyklu o 81 částech. (Tolik je kapitol Tao-te-ťingu). Pokud nechcete propásnout články věnované dalším kapitolám a nechcete myslet na to se na blog vracet:
- můžete dát like mé FB stránce ZDE (FB vám dá možná o článku echo :-)).
- můžete rovnou vstoupit do Jiného světa TOUTO BRANOU. Databázi posílám každou neděli (plus-mínus) e-mail s tématy týdne inspirovanými taoistickým učením o 5 elementech. Máte možnost poznávat, kde všude si šlapete po štěstí, a kudy vede cesta do neduálního Jiného světa, o kterém mluví i Tao-te-ťing. A kdykoliv vyjde nějaký nový článek na blogu, mí pravidelní čtenáři se to dozví. :-)