(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit. A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )
KUPODIVU – DŮLEŽITÉ JE TO, CO NENÍ
Máme tendenci zaměřovat pozornost na objekty. Na to, co máme kolem sebe. Na to, co cítíme v sobě. Nebo na všechny ty myšlenky – ty jsou mnohdy ještě zajímavější, než to, co se děje kolem, nebo v nás, že? :-)
Není divu, že je to pro nás také to nejdůležitější.
To viditelné či hmatatelné nám dává potravu, jistotu, v podstatě všechny ty základní potřeby Maslowovy pyramidy. Včetně vztahů a uznání, které přichází od druhých lidí. Koho by napadlo, že to všechno je pro nás sice prospěšné, ale bez toho čehosi neviditelného by to nejenže neexistovalo, ale ani by se to nedalo používat.
Jak překládá Krebsová:
Hlína se hněte a tvoří se nádoby, leč „nic“ jejich vnitřku tvoří použitelnost nádob.
Nebo Horák:
Hrnek je uhněten z hlíny, ale pít se z něj dá díky dutému jádru.
NEPOCHOPENÁ PRÁZDNOTA
Nepochopení je běžné u spousty taoistických pojmů.
Takové wu-wei rozhodně není nicnedělání, jak se někdy překládá, i když to zní tak lákavě. :-) Ostatně už samo slovo tao se vzpírá pochopení. Proto je také o něm celá kniha. Hned v 1. kapitole je ale varování (volně řečeno): cokoliv teď budu o tao psát berte s rezervou. Není to to ono.
Tao se vzpírá uchopení do slov.
Totéž se nakonec týká taoismu jako takového – jde tu totiž o prožitek, praktické prolnutí do života jednotlivců i vládců, ne o slova.
Prázdnota (wu), která je základním pojmem i buddhistického uvažování o světě (šúnjata) je pro většinu nepochopitelná. Křesťané vykřikují, že buddhisté se vyžívají v nihilismu. Zatímco zbytek světa vzhlíží k Něčemu (ideálně božskému, dobrému, jasnému), buddhisté a taoisté tvrdí, že základem všeho je nicota.
Člověk si vzpomene na Nekonečný příběh (viděli jste tu téměř hororovou pohádku?) a na to, jak celý fantazijní svět pohlcuje nicota. Vše ničí, příroda, zvířata i lidé mizí. Je to děsuplné jako peklo.
Není divu, že s takovým vnímáním prázdnoty nemůžeme pochopit, co je na prázdnotě tak užitečného.
A ono je to často tak – slova nám brání pochopení, protože slova mohou nabývat různých významů.
PRÁZDNOTA NENÍ TAK PRÁZDNÁ, JAK SE ZDÁ
Taoistická i buddhistická prázdnota není to naše západní nic. Je plná potenciálu. Osobně si vždy vzpomenu na singularitu, ze které podle stále platné teorie (i když pouze jedné z mnoha) vznikl celý svět během Big Bangu. I když singularita je vlastně pořád něco, ne nic, je to bod s nulovým objemem, ale nekonečnou hustotou.
Základ a zdroj všeho.
Vaše začátky byly také v něčem, co má velikost zrnka písku – v zygotě, jedna jediné oplodněné buňce.
Z té jedné jediné buňky jste vyrostli vy naším vlastním lidským Big Bangem. Už v té jedné jediné buňce bylo předurčeno, jak budete vypadat (barva očí, vlasů, tvar těla), včetně možných zdravotních indispozic, pokud této genetické informaci dáte prostor se projevit.
Taoismus vnímá prázdnotu jako prostor neomezených možností. Podobně jako kvantové pole může i tato prázdnota projevit něco fyzického a hmatatelného.
A v této kapitole vnímá taoismus prázdnotu jako to, co dává věcem užitečnost. Byl by dům domem, kdyby v něm nebyl prázdný prostor místností? Byla by nádoba nádobou, kdyby v ní nebyl prázdný prostor, který je možný zaplnit tekutinou?
KDYŽ SAMI SEBE ROZEBERETE NA SOUČÁSTKY, KDE JSTE?
Wayne dává každé kapitole Tao-te-ťingu ve své knize název podle toho, jak je možné poselství tao žít. Perfektní nápad! Protože pro spoustu lidí na Západě je taoismus neuchopitelná filozofie vycházející z neuchopitelné knížečky. Zatímco pro taoisty jde o praktické typy, jak žít.
Tato kapitola se nazývá Living from the Void (Žít z prázdnoty).
Existuje krásná buddhistická praxe, analytická meditace, při které hledáte své Já. Rozebíráte se na součástky, tj. hledáte své Já v ruce, v noze, v srdci, v žaludku, v srdci, v prstech na nohách. A stejně jako taoisté zjistíte, že Já v ničem z toho, co jsou schopné zachytit vaše smysly, není.
Buddhisté proto říkají, že žádné Já neexistuje.
Taoisté vnímají, že nebýt onoho nepostižitelného nepojmenovatelného čehosi, existovaly by jen ony tělesné části.
A podobně je to se vším kolem vás – co dělá strom stromem? Kůra? Listí? Kořeny?
Nebo něco neuchopitelného, co sjednocuje všechny tyto části do funkční jednoty?
A je to právě tao, ta nepostižitelná esence, na které závisí naše existence!
Tao je živoucím a oživujícím centrem naší existence.
Waynova praxe pro dny, kdy se věnujete vnášení jednotlivých kapitol do každodenního života, vychází právě z této myšlenky – najdete ji jako vždy na konci tohoto článku.
MÍT, ČI NEMÍT, TOŤ NENÍ VŮBEC TA SPRÁVNÁ OTÁZKA
Neduální učení mám ráda, protože nemají ve zvyku stavět jedno proti druhému (nebo jednoho proti druhému). Nerozhodujeme se zde, zda jít doprava, nebo doleva, ale jdeme tou střední zlatou cestou, jak ráda říkávám.
Není snadné ji najít.
Často je za skrytá za branou paradoxu, který nevíme, jak přelousknout.
A když už se nám podaří ten hlavolam zvládnout jako ježka v kleci, není snadné po té uzoulinké cestičce jít – nezřítit se ani do jednoho extrému, ani do druhého. (Ne nadarmo se říká, že široká je cesta do pekel a uzounká cesta do ráje. A nemusíme čekat, až zemřeme, abychom ten ráj prožívali.)
A tak Lin ve svém komentáři k této kapitole poukazuje na to, že si dnes lidé často myslívají, že nemít je špatně. Že je důležité hlavně to, co máme. Podle autora Tao-te-ťingu (řekněme tedy Lao-c‘) je ale potřeba nejen to, co je, ale i to, co není. Protože ona prázdnota dává věci ten správný užitek a význam.
Je potřeba hledat správnou rovnováhu mezi mít a nemít.
Je-li moc, zavalí nás to. Je-li málo, není z čeho tvořit.
BÝT OTEVŘENÝ A UŽITEČNÝ
Je zajímavé, jak různě se dá přistupovat ke kapitolám Tao-te-tingu. Zatímco Wayne hovoří hlavně o tom neuchopitelném nic, které je naší esencí, Lin opět srovnává poselství, které text přináší vládcům i nám.
Stejně jako kolo je uvnitř prázdné, aby drželo pohromadě a mohlo sloužit ke všem těm účelům, ke kterým kolo od vozu můžete použít, i vládce by měl být otevřený a naslouchat svým rádcům.
A člověk by měl být pokorný a otevřený, aby se skrze něj mohlo projevovat tao.
Otázka, kterou nám Lin klade, je – jaký smysl dáváme svému životu my? V čem můžeme být užiteční? Když si život představíme jako plátno, co na něj namalujeme. Co po nás zůstane? A co naše mysl? Je otevřená jako ona nádoba? Může pojmout nové informace, zkušenosti jiných?
PŘÍMÁ ZKUŠENOST PRÁZDNOTY
Bruce Frantzis, jehož více jak roční online kurz Tao-te-ťingu mi byl hlavní inspirací pro tyto rozbory, je jako vždy velmi praktický a zároveň meditativně zaměřený.
Znovu hovoří o vodní tradici taoismu (ve srovnání s ohňovou tradicí) a také o rozpouštění.
Vede své studenty ke zkušenosti prázdnoty. (Na konci článku si to můžete sami vyzkoušet v praxi týdne.)
K čemu je filozofie a spousta slov? Jak už víme, tao nelze popsat, pouze zakusit. Bruce říká, že prázdnota je uvnitř všeho (i Bůh je ve všem). Je možné ji zažívat v každodenním životě, naladit se na ni (mrkněte na obě praxe na konci článku). Taoismus vidí vše propojené, neoddělené. Však v každém jin je i jang a v každém jang je skrytý jin.
Návrat k prázdnotě spočívá ve vodní tradici v rozpouštění zdánlivě tuhých forem (včetně traumat) směrem k tomu nediferencovanému. A jak víme, právě z prázdnoty vše nové pochází. Je to zdroj, živý a dynamický.
Pro taoisty není prázdnota jen kvantové pole, ale živá inteligence. Vědomý základ bytí, pole, na které se lze naladit. A když se s ním člověk sjednotí, život dostává hluboký smysl, účel, a může se uvolnit plný potenciál.
V životě je samozřejmě forma potřebná, ale užitečnost vzniká z ne-formy. Dokonce je možné říct, že vše existující je prospěšné (v tao nakone
c není nic dobré a špatné, ale existující v neustálém proudění a tedy i proměnách).
Základním pulsem tao je onen neustálý koloběh mezi prázdnotou – diferenciací na formy – a rozpouštění do prázdnoty.
Cykličnost, které se věnuje ve svém výkladu jak Bruce, tak Lin, protože je pro taoismus (ale i hinduismus či buddhismus) typická v podobě různých kol života – dharmačakra, bagua kolo.)
SVĚTLO VE VODĚ
Je nám jasné, že v ohni je světlo. Méně jasné je, že je i ve vodě. Toto světlo (fyzikálně můžeme mluvit o biofotonech) učí taoismus pochopit, rozpoznat a pracovat s ním. Vodní tradice taoismu jde na to jemněji než ohňová, která je považována za mladší. Ale jedna není lepší než druhá, závisí na jednotlivci, která mu víc vyhovuje.
Vyzáření tohoto vnitřního světa je společné jak představě toho, co se stalo při vzkříšení Ježíše (viz článek o prapodivném stále nevysvětleném Turínském plátně), ale třeba i při smrti v podobě duhového těla (tělo se promění v esenci pěti elementů a zůstávají jen vlasy a nehty), která je prý zdokumentovaná v tibetské tradici. Na odkaze najdete vyprávění o jedné takové události, která se měla stát v tibetském vězení a svědky byli i čínští úředníci.
Světlo ve vodě je považováno za bezpečnější, zatímco špatné provádění praxí v ohňové tradici může vést k přehřátí, ke psychospirituální krizi.
Ve vodní tradici jen odstraňujete to, co vám brání k přístupu k vnitřnímu světlu. Nemusíte nic zapalovat, nejste tak aktivní.
Proces je delší, ale bezpečnější.
Postupně uvolňujete zablokovanou čchi (energii) do prázdnoty. Vše, co je pevné, nakonec můžete rozpustit do vibrací, zvuku nebo světla. Rozpouštět tak můžete i to, na čem lpíme. A my většinou nelpíme na věcech, ale na idejích. Na myšlenkách a pocitech, které s věcmi souvisejí.
Tyto abstraktní představy můžeme rozpouštět meditací, introspekcí. Pronikáme hluboko ke kořenům toho, co nás blokuje, a uvolňujeme to do prázdnoty plné potenciálu k něčemu novému. Světlo, vibrace a prázdnota jsou nakonec základními stavebními prvky veškerého stvoření.
VIPASSANSKÉ ZKUŠENOSTI
Když jsem tuto kapitolu četla před mnoha lety, rozuměla jsem jen tomu, že tao se skrývá v tom neviditelném. Uniká nejen popisu slovy, ale i našim smyslům.
Od té doby jsem ale byla mnohokrát na vipassanských meditačních pobytech, kde se právě rozpouštění člověk 10 dní intenzivně (10 hodin denně!) věnuje. Není to popisováno taoistickými pojmy, ale buddhistickými. Ale Goenka neustále zdůrazňuje, že jde o univerzální učení. Ačkoliv primárním účelem vipassany je nalézt vyrovnanost mysli, nevytvářet další a další karmu a pochopit na vlastním těle pomíjivost všeho a iluzornost vlastního Já, v praxi rozpouštíte všechno pevné (i bolavé) do vibrací.
Je zajímavé, jak nejrůznější směry popisují totéž jinými slovy a zasazují to do jiných kontextů. Často říkávám, že vipassana je čchi kung v sedě. Jen myslí, pozorností, umí věci!
V orlím čchi kungu také uvolňujeme bloky (třeba v pohybech), také rozpouštíme vše pevné a proměňujeme do světla (třeba v praxi Velkého úsměvu). A Úsměv pěti barev je léčivý.
Je zajímavé vnímat toto vše i z dalšího úhlu pohledu – díky 11. kapitole Tao-te-ťingu.
Chcete opět nějaký úkol na příští týden?
Je jen na vás, kterou si tentokrát vyberete. :-)
Chcete věnovat pozornost dechu, nebo světu kolem vás?
A kdo ví – můžete třeba obě praxe vyzkoušet a propojit.
Bruce a pozorování dechu:
I uvnitř dechu je kvalita prázdnoty a tu můžete díky dechu objevit. Vnímejte hodnotu a užitečnost dechu (zkuste na chvíli zadržet dech a hned pochopíte, jakým pokladem pro nás dech je). Vždy, když chodím plavat, zažívám, jak důležitý pro nás a naši pohodu a výkon dech je. Když jdete do kopce, jak moc a jak rychle se zadýcháte? Jak kvalitně vás dech zásobuje kyslíkem, bez kterého není života?
Dech není věc, je to proudění. Pohyb mezi plností a vyprázdněním. Vnímejte ten rytmus dechu, který je podobný rytmu tao – naplnění, vyprázdnění a uprostřed prázdnota. V oné jemné mezeře mezi nádechem a výdechem. Nevnímejte jen nádech a výdech, ale i ten prostor mezi nimi. A ten klid, který podkládá pohyb dechu. Onen prázdný prostor a onen klid jsou vstupem do zkušenosti prázdnoty.
Pokud najdeš prázdnotu v dechu, najdeš ji téměř ve všem.
Wayne a prázdnota v nás a kolem nás:
Pokud se chcete naladit na prázdnotu v sobě, můžete si sami sebe představit jako prostor uvnitř vašeho fyzického já, ze kterého vycházejí myšlenky a vjemy. Vaše vlastní NIC není nějaké speciální místo, je součástí onoho neviditelného prostoru, který je zodpovědný za veškeré stvoření.
Místo toho, abyste se snažili o pozitivní myšlenky, stačí být vnímavý vůči tomuto tajuplnému centru v nás, k esenci svého bytí. Ta je otevřená a přijímající. Vždy. Cesta Tao je spíš umožňovat, než se o něco snažit. Takže stačí umožnit onomu centru čisté lásky (otevřenosti) aktivovat vaši vlastní unikátní užitečnost.
Co je to, čím můžete přispět světu? (Nejen sobě.)
Vaše praxe může mít například podobu noření se do ticha každý den. Nejen do ticha v sobě (v oněch prostorech mezi nádechem a výdechem), ale i do onoho ticha na pozadí jakéhokoliv zvuku, který slyšíte. Stále tam je! Všímejte si každý den síly této esence v pozadí všeho v nás i kolem nás. Meditace je také krásný způsob, jak se na ticho naladit. A pocítit blaženost, která vyrůstá z propojení s touto vnitřní poklidnou tichou prázdnotou plnou potenciálu.
Můžete žít z této esence a nechat tao, ať skrze vás proudí a vede vás.
Prožívejte takto alespoň 15 minut denně – ignorujte tělo a okolí, zapomeňte na to, s čím se identifikujete (jméno, věk, práce, tituly) a ponořte se do onoho prázdného prostoru, bez kterého byste neexistovali. A pak se na svět kolem sebe dívejte z tohoto prostoru.
ZAJÍMÁ VÁS TAO? ŽIVOT V SOULADU S NÍM?
Článek je součástí cyklu o 81 částech. (Tolik je kapitol Tao-te-ťingu). Pokud nechcete propásnout články věnované dalším kapitolám a nechcete myslet na to se na blog vracet:
- můžete dát like mé FB stránce ZDE (FB vám dá možná o článku echo :-)).
- můžete rovnou vstoupit do Jiného světa TOUTO BRANOU. Databázi posílám každou neděli (plus-mínus) e-mail s tématy týdne inspirovanými taoistickým učením o 5 elementech. Máte možnost poznávat, kde všude si šlapete po štěstí, a kudy vede cesta do neduálního Jiného světa, o kterém mluví i Tao-te-ťing. A kdykoliv vyjde nějaký nový článek na blogu, mí pravidelní čtenáři se to dozví. :-)