Začátek série článků najdete ZDE.
Vzpomínám, jak mi bylo kdysi řečeno : „Musíš se rozhodnout.” A je to pravda. Když se dostanete do stádia, kdy víte, jak žít spokojenější život, máte k tomu všechny potřebné nástroje, je nejsložitější se rozhodnout tou cestou vydat. (Možná proto se tao také nazývá cesta. :-) A možná také proto obsahuje muslimská Fátiha, první súra Koránu, přání, aby je Alláh vedl přímou stezkou.)
I my moc dobře víme, že je toho tolik, co nás svádí z cesty, že?
Je toho tolik, co nás rozptyluje. Tolik, čeho se na té cestě musíme vzdát, a příliš mnoho, čemu musíme čelit.
Závislost a strach jsou naši největší nepřátelé.
Nic vnějšího to není, vystačíme si úplně sami. :-)
A je stejně absurdní ukazovat prstem ven, jako dávat k soudu souseda, který si drze vaří oběd, zrovna když držíme ramadánový půst. A tvrdit, že nám narušuje disciplínu, a dělá nám chutě.