Roky jsem strávila v cizině tak nějak jinak, než je běžné. Ne jako turista, ani krátkodobý, ani dlouhodobější. Vždycky jsem chtěla mít blíž k místním než k turistům. A tak jsem v cizině žila jako student, nebo jako průvodce. Nebo posledních pár let jako účastník vipassanských meditačních kurzů. A tak letos jsem si pro svůj kurz vybrala Španělsko.
Ve Španělsku jsem již byla mnohokrát právě jako turista – Lloret de Mar, Malgrat de Mar, Barcelona. S dcerou a s matkou jsme tam vyrážely k moři. Klasika – hotel, all inclusive, moře, občas nějaký ten výlet, aquapark a tak. Jednou jsem Španělsko navštívila sama jako student – vyrazila jsem na týden na jazykový kurz španělštiny do Granady. A cestou se stavila v Málaze, Seville a Nerje.
Letos jsem měla v plánu navštívit cestou Madrid.
A využít odvozu, který meditační centrum z Madridu organizuje.
ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKY
Není nad to, když se v cizině domluvíte. To asi víte. Mnohdy stačí angličtina (ale mnohdy nestačí ta úroveň angličtiny, kterou Češi umí). Ale mně se poslední den v Madridu velmi hodilo, že jsem před odjezdem opakovala španělštinu! Jinak nevím, nevím…
Ale k tomu se ještě dostanu. :-)
Místní vás berou úplně jinak, když se snažíte mluvit jejich jazykem. I když s chybami a velmi jednoduše (má španělština není rozhodně oslnivá, ale na docela slušné dorozumění stačí.) A z návštěvy cizí země také máte mnohem víc!
Baví mě poslouchat hlášení v metru. Odposlouchávat od Španělů, co říct, když se potřebujete v metru dostat k východu. Baví mě prohodit s místními pár slov (jako když paní ke své známé prohodila, že východ z výtahu bude na druhé straně a já automaticky zareagovala.) Nebo poslouchat výklad na výstavě komiksů (i když jsem mu rozuměla tak z poloviny).
A na samotném kurzu vipassany mi španělština umožnila posadit se k partě místních a rozumět, o čem si povídají, a občas na to, čemu jsem rozuměla, i reagovat.
Mluvit moc neumím, to jsem se neučila. Minulé časy si stále odmítám zapamatovat. Když jsem před odjezdem opakovala na Duolingu španělštinu, šlo mi hlavně o to zopakovat si slovní zásobu a gramatiku a rozumět jim, i když ty minulé a budoucí časy budou používat.
To mi k radosti úplně stačilo.
MADRID
Letní kurz satipatthány se konal mimo jiné ve Španělsku a v Itálii. Španělsky i italsky trochu umím (nebo řekněme, mluvená španělština je u mě mix španělštiny, italštiny a egyptštiny), oba státy mám ráda. Španělsko to ale vyhrálo právě kvůli možnému pobytu v Madridu!
Centrum z Madridu totiž organizovalo autobus přímo do centra a to je něco, co není vůbec obvyklé. Bez auta je do některých míst opravdu složitá doprava, protože centra obvykle leží hodně daleko od civilizace.
V Madridu jsem nikdy nebyla a lákalo mě ho poznat.
A tak první, co jsem udělala, bylo najít co nejlevnější ubytování v single pokoji s příslušenstvím. Hlavně žádný hostel a sdílené pokoje!
Booking nezklamal a už pár měsíců před odletem jsem měla zaregistrovaný pokojík v centru města za cca 100 Euro za 2 noci. (A ještě se mělo ukázat, že ho budu mít o fous levněji.) :-)
Nebylo to za tu cenu samozřejmě nic extra, malý čistý pokojík, pár věcí drželo jen silou vůle (sprcha), žádná klimatizace (venku 34 stupňů), zato TV a možnost trénovat díky ní španělštinu.
Jak manžel prohlásil – před nástupem venkovních žaluzií jsme doma kolikrát taky spali při teplotách nad 30 stupňů. :-)
CALLE DE LIBERTAD
První noc jsem měla v hotýlku pokoj s výhledem do dvora. Taková temná špeluňka. Ale zato tam byl v noci klid. Poslední noc po návratu z centra jsem dostala pokojík o patro výš s výhledem do ulice. Větší světlejší pokoj, ale zato z ulice byl dlouho do noci hluk. Musela jsem zavřít okno.
Ale Calle de Libertad byla úžasná ulice v centru města! Taková boční ulička, ale plná restaurací, obchůdků a také pár barů. Není divu, že to tam po nocích tak žilo. Navíc poslední noc jsem tam trávila z pátku na sobotu, takže Španělé nejspíš vyrazili za zábavou.
Hned naproti hotýlku byla úžasná kavárnička, či jak to nazvat. Chodívala jsem tam na brunch (breakfast a lunch zároveň) – měli tam krásné lívance apod. Já si tam poslední den dávala Chicken bowl (oblíbila jsem si je už v Brně!). A jiné věci. :-) A měla jsem tam kámoše! Místního madridského maskota – medvěda. Toho, jak na náměstí Sol požírá ze stromu jahody. (Plody jahodám podobné.)
Však koukněte – není to sranda? :-)
V okolí bylo hned několik obchodů, menších i větších, kde jsem si nakoupila repelent na cestu do centra, snídani a sváču, a dary a suvenýry na cestu domů.
A mám i další hrníček do sbírky!
VÝSTAVA KOMIKSŮ
Já vím, lidé jdou v Madridu často za těmi klasickými památkami – královský palác, galerie El Prado a tak. Osobně nemám umění natolik ráda, abych za vstupné chtěla dát několik set korun a stát frontu na večerní vstup zdarma se mi v tom horku taky nechtělo. Měla jsem lepší zábavu…
Ale úplně náhodou jsem se přichomýtla k výstavě komiksů Paco Roca, španělského umělce. Výstava byla téměř za rohem mého ubytování, chodila jsem kolem delší dobu a prostě jsem před odletem z Madridu neměla asi na hodinku už moc co dělat. A protože učím angličtinu paní, která létá balóny, vyrazila jsem se podívat, co že je to tam na rohu za výstavu.
Není nad to udělat pár fotek a využít to pak ke konverzaci.
MADRIDSKÝ PARK EL BUEN RETIRO
Také kousek od mého ubytování (tak 15 minut pěšky?) a kousek od El Prada byl ohromný park. I proto jsem si nakonec vybrala tento hotýlek. V těch 34 stupních pátečního odpoledne to bylo příjemné stinné místo. Jedni lidé jezdili na lodičkách na jezírku, druzí posedávali na trávě, další pozorovali vodní želvy v rybníce u Crystal Palace. Ten byl bohužel zavřený kvůli rekonstrukci. Ale na fotkách (viz úvodní foto) vypadá hezky, že?
V parku jsou různé budovy, sochy, různé parkové úpravy. Je ohromný a já si vždycky říkám, že Praze nebo Brnu něco takového chybí. Veliký park uprostřed města. Ani Stromovka, ani Lužánky to nezachrání.
Jak je vidět, víc než památky, muzea apod. jdu nejraději do přírody.
Však posuďte sami.
MEDITAČNÍ CENTRUM DHAMMA SACCA
Z Madridu je teoreticky velmi snadné dostat se do meditačního centra – stačí si zaplatit zpáteční jízdenku na autobus, najít hlavní vlakové nádraží Atocha, nějak se jím proplést a objevit místo, odkud autobus odjíždí.
No, ještě že jsem se tam hned večer po příletu a ubytování vydala. Pěšky na hlavní náměstí Sol, odtamtud metrem (na letišti jsem si koupila kartu s 10 jízdami) na Atochu a tam chodit a hledat a hledat. Na místě, kde jsem myslela, že by bus mohl odjet, jsem udělala foto a druhý den pro jistotu poslala na e-mail centra. Fakt odtud??
Nerada bych pak hledala jiný způsob, jak se do centra dostat.
Je totiž ve vnitrozemí blízko portugalských hranic v kraji Terezie z Ávily, křesťanské mystičky.
Když jsem to zjistila, musela jsem se smát.
Nedivím se, že na takovém místě měla takové vhledy. :-)
POKLIDNÉ ŠPANĚLSKO
Ano, byla to tak trochu nezvyklá dovolená a věřím, že pro většinu lidí ne dvakrát lákavá. Kde je to moře?? Ale byly to poklidné dny, kdy se s nikým nemusíte bavit, jste ponoření sami do sebe nebo se procházíte po okolí (byť vymezeném – ale dosud největší walking area ever!).
A to jídlo! Na vipassanských kurzech se vždycky dobře vaří, byť vegeteriánsky. Jídlo je do značné míry podobné – třeba snídani jsem měla úplně stejnou jako v Polsku! Jen jsme dostávali občas jiné ovoce. K obědu nebyla žádná polévka. Jen po příjezdu večer studená, snad okurková?? Už nevzpomínám…
I obědy byly švédské stoly, každý si mohl nandat na talíř, co chtěl a co měl rád. Výběr byl velký a všechno bylo dobré. Dokonce jsme měli ke každému obědu i zákusek! O tom si můžeme na desetidenních kurzech jen nechat zdát. :-)
Až poslední den jsme si u jídla a pití i pokecali. O tom, jaký pro nás kurz byl. O tom kde kdo chrápal. Nebo o tom, jaké to je na Caminu do Santiaga de Compostela. Nevzpomínám na žádný kurz, ať už v Čechách, v Polsku, nebo teď ve Španělsku, že by ten poslední den nebyl plný zajímavých rozhovorů s účastníky. Na kurzy se totiž sjíždějí lidé z celého světa – z USA, z Číny, z evropských států.
Tohle setkávání podobně naladěných lidí z celého světa mě na kurzech ohromně baví!
DOBRODRUŽNÝ ZÁVĚR
Vipassanské kurzy nás učí udržovat klid mysli, ať se děje, co se děje. Přepsat ony zaběhané reakce – strach a touha. A tak hned, jak jsem dostala do ruky mobil, jsem měla příležitost ukázat, co jsem se naučila. :-)
Během té doby, co jsem byla offline, mi z hotelu poslali pár e-mailů se žádostí o rekonfirmaci platební karty. Nešly jim stáhnout peníze. A tak mi pak ubytování v Madridu zrušili!
V té chvíli se šikla španělština. Pro jistotu jsem do hotelu rovnou volala a svou lámanou španělštinou vysvětlila, co se stalo. Ubytování mi potvrdila pak ještě před whatsup paní, co uměla anglicky. Ubytování jsem nakonec dostala i levněji!
I cesta domů byla dobrodružná. Ryanair měl menší zpoždění a ještě půl hodinu před odjezdem Aeroport Expressu na hlavní nádraží jsme rolovali po pražském letišti. Měla jsem štěstí, že jsem seděla úplně vzadu a pouštěli ven i zadem – vyletěla jsem s batohy z letadla a hnala se směr autobus a vlak domů. Byl to ten jediný, kterým jsem se mohla dostat domů kolem půlnoci.
Nadšeně jsem sedla na nádraží na osobák a jela. Jen mi nedošlo, že kolem půlnoci vlaky nikde moc dlouho nestaví, jak je jinak běžné obvykle, kdy lidé nastupují a vystupují. Než jsem zmáčkla tlačítko pro výstup, vlak se rozjel. Další zpět jel ve tři ráno!
A tak jsem to, co jsem ušetřila za ubytování v Madridu vrazila do taxíku. :-)
A musím říct, že jsem testem povipassanského klidu prošla. :-)
Byla to zábava…