Každý rok přináší nové zážitky a nové zkušenosti. Můžeme je různě klasicky rozškatulkovat na ty, které nás nejvíc bavily, které nás nejvíc negativně zasáhly, nebo které nás nejvíc naučily. Dary, klacky pod nohy, výzvy.
Já se na každý rok nejraději dívám archetypálně – jaký symbol mu přiřadím? Loni to byl Archetyp. (haha). Co to bude letos?
KOŘENY, ZE KTERÝCH ROK 2025 VYRŮSTAL
Na samotném začátku roku 2025 pro mě bylo důležité uvědomit si, kam jsem se za 10 let ročních projektů posunula. K čemu to všechno vlastně bylo. Kterými cestami mě vedly, co mě Život sám učil a jaké nástroje mi dával, abych se v životě cítila stabilnější a spokojenější. Ať se dělo cokoliv. A že se toho těch 10 let dělo!
Sepsala jsem proto článek o onom základu, ze kterého jsem do roku 2025 vstupovala.
A pak i samotné shrnutí roku 2024 (a přidělila jsem mu symbol, podle kterého se krásně pamatuje, co mi daný rok hlavně přinesl).
Do roku 2025 jsem vstupovala s vědomím, že můj život s projekty nabral dobrodružnější nádech. Když jsem se v roce 2014 rozhodla najít to nepodmíněné štěstí, které vám nic a nikdo nemůže vzít, protože ho nehledáte venku, ale uvnitř, nastoupila jsem cestu do hlubin.
Náročnou krásnou cestu za tím, co mě umí skutečně naplnit.
Pojďme si ty základy, ze kterých rok 2025 vyrůstal, znovu připomenout. Protože není užitečné se točit v kruhu a znovu objevovat již objevené.
SKUTEČNÁ LÁSKA A JISTOTA V NEJISTOTÁCH
V uplynulých letech projektu STROM ŠTĚSTÍ/JINÝ SVĚT jsem se učila v prvé řadě milovat život se vším všudy (nejen v těch růžovoučkých barvách našich splněných snů). Hledat vyrovnanost. Učila jsem se žít v nejistotě a chápat, že to, co jsem zpočátku vnímala jako děsivou černou propast – prázdnotu, je vlastně jen nekonečný prostor, ve kterém mohu být svobodná. Stačí chtít.
Učila jsem se otevřít trápení, bolestem, urážkám a zůstat v tom pevně stát. Nezlomeně. Nacházet v trápení dary nejen zpětně, ale do těch bouří vstupovat dobrovolně a i tam vnímat klid.
V prostoru nejistoty onoho rozbouřeného moře se sice není čeho chytit, ale je možné v něm zakotvit, když pustíme tu svou kotvu dostatečně hluboko.
Učila jsem se, že přijímat neznamená nechat si ubližovat, ale že se tím či oním nenecháte ovlivňovat. Není třeba všechno chápat a vše vysvětlit, stačí přijímat, protože některé věci rozum beztak nepochopí.
Cítit vnitřní klid je vlastně docela snadné, ale než se to člověk naučí, stojí před ním spousta zkoušek. Jak v pohádkách. Uplynulých 10 let mě učilo hlavně větší vyrovnanosti. Nemám tu takovou tendenci se rochnit v myšlenkách a emocích. Je pro mě snadnější se smířit s tím, co je. (A to je základ zenové mysli.).
POKLADY 5 ELEMENTŮ
Vzhledem k tomu, že celý projekt Jiného světa/Stromu štěstí se týká harmonizace pěti elementů, není divu, že jsem skrze všechny ty náročné chvíle nacházela jejich poklady – vnitřní svobodu, lásku a radost, vnitřní klid a vyrovnanost, spokojenost, odvahu i (sebe)jistotu a (sebe)důvěru.
Uvolněný bdělý spokojený život.
Otevíraly se mi možnosti důvěřovat v první řadě Životu a zároveň s ním spolutvořit ve vlnách, které přinášel.
Jednat svobodně, tj. ani z touhy (po něčem lepším), ani ze strachu (z něčeho horšího).
S 5 elementy a tao souvisí i wu-wei. A i to se mi otevíralo. Toto jednání bez zasahování, manipulace nebo snahy uchlácholit, prosadit nebo ochránit své ego.
Do roku 2025 jsem také vstupovala s upravenými ebooky všech 5 elementů. Z ebooku elementu DŘEVO jsem dokonce udělala speciální e-knihu včetně Journalingu a praktických tipů navíc, která zahrnuje i předchozí zkušenosti a online kurz. Představuje tak pro lidi možnost pracovat s tímto elementem samostatně kdykoliv a kdekoliv bez nutnosti být online a číst e-maily.
S pěti elementy souvisel i rozhovor s Romanem Řežábem o problematice motivace v neduálním světě – které mi přinesly 3 důležité vhledy, které by mi snad mohli pomoci.
Díky písni od ITZY jsem si pak koncem roku 2024 uvědomila, co brání oné vlně motivace – a naskočila jsem na ni.
JAK ZVLÁDAT NÁROČNÉ CHVÍLE
Je to rozhodně mnohem jednodušší, když máte tyto základy, o které se můžete opřít. Byla to úžasná příprava na roky covidu nebo války, které tu existenciální nejistotu vyplavily na povrch všem.
Ano, rozlišuji svůj život na před covidem a po covidu. Ten čas přinesl své otřesy. Ale také mi otevřel možnost online výuky angličtiny, zavedl mě na týden do tmy, dal mi Tao-te-ťing v čínštině a hlubší vhled to toho, jak jsme jako společnost zaseknutí v dualitě, a co všechno za problémy to přináší.
Čelila jsem ale i těm dvěma největším dilematům neduálního světa – kde brát motivaci a jak přestat vzdorovat tomu, co je (a co se mi dualisticky nelíbí). Vzdorem jsem se zabývala roky z různých pohledů. Kromě nelegitimního vzdoru je i ten legitimní.
Ale kořenem všeho utrpení je nakonec ono naše NE.
A jde o reakci těla – vnitřní uzavření.
Důležité je zůstávat otevření, ale pevně zakotvení v nepřekročitelných hodnotách.
JSME VÍC NEŽ BOHOVÉ
Poslední dobou se objevují tendence vnímat božství v nás – a dělat z nás bohy a bohyně. Osobně si nemyslím, že jsme bohové. Ale že jsme něčím zásadnějším – důležitou spojnicí mezi světem a božstvím. Jak říkáme v čchi kungu – rozkládáme se mezi zemí a nebesy. A to je náš velký dar. Umíme čerpat z obou směrů.
Spíš než snažit se být Bohem/Bohyní (není divu, že to bylo pro spoustu náboženství vrchol kacířství) je podle mě úkolem člověka hledání onoho středu a žít z něj. Božskému se podobat skrze kvalitu dávání. Otevřít se mu, přijímat a to božské vnášet do světa.
Nemyslím si, že máme schopnost tvořit realitu. Nemyslím si, že kvantová fyzika nám říká, že naše myšlenky mění realitu. Ona zůstává stejná.
Jen my ji nedokážeme svým pozorováním opravdu poznat – uniká nám.
Nakonec ale hodně záleží na tom, co si pod realitou nebo hmotou představujeme a na základě čeho. Hmota je (podle Bernarda aj.) vlastně jen to, jak onu realitu jako lidi vnímáme. Kvantové pole nečeká na naše myšlenky, aby mohlo skrze naše vědomí vytvořit něco konkrétního. Spíš se realita skrze záměr (třeba téma týdne) jeví jinak – vyloupne se ze změti čar obrázek.
A ano, jaký obrázek se vyloupne, záleží na našem nastavení – hlavně energetickém.
PROŠLAPANÉ CESTIČKY
Své roky můžeme žít tak různě na povrchu, roboticky v onom koloběhu práce, domov, rodina, výlet, dovolená. V koloběhu, který se mladým lidem zdá spíš jako vězení než plnohodnotný život. Nebo ho můžeme prožít ne jako vězení, ale jako cestu do hlubin.
Za větší svobodou a naplněnou radostí.
Prošlapávat si tam různé cestičky, dle libosti. :-)
Můžete zkoušet různé věci, vkládat sami sebe do různých záměrů.
Já během oněch 10 let napsala svou první e-knihu, vytvořila svůj první online kurz, natočila pár videí, začala organizovat své první čchi kung kurzy, začala jsem učit Angličtinu jinak, poznala jsem, že jsem HSP a ulevilo se mi, reagovat jinak a hledat to neotřesitelné v nás.
Učila jsem se měnit kameny v květiny, našla jsem komunity podobně smýšlejících lidí, učila jsem se vnímat svět neduálně a louskat paradoxní koány. :-)
NEDUÁLNÍ SVĚT
Často se mluví o jednotě. O nedualitě méně. Můžeme se snažit vytvořit lidskou síť, ale není snadné ji vytvořit tak, abychom tvořili jednotu, ale zároveň respektovali i individualitu. K tomu je potřeba chápat paradox (nedualitu).
Můj život se stal životem objevování pravidel neduálního světa, protože jen tam, kde nic nestojí proti ničemu, je možné najít nepodmíněné štěstí. Tady je ten prostor, kde můžeme nacházet vnitřní klid. Prostor, kde není budoucnost, minulost, ale ani přítomnost. Kam mizí příběhy, myšlenky a emoce na ně navázané. Prostor, kde vše začíná a končí.
Asi nejdůležitější je zjistit kým jsme, a kým nejsme.
A tento prostor nám na to umí dát odpověď.
Vstupovala jsem do něj různými branami – vlastním nastavením (astrologický Velký kříž), hinduistickou advaitou v západním hávu (Rupert Spira), buddhistickým tibetským dzogčhenem. Ale i prostřednictvím vipassanských kurzů (univerzální druh meditace).
Učila jsem se propojovat a vyvažovat dvě protikladné síly (jin a jang), které se pak projevují v 5 formách (5 elementů). Neustálá interakce těchto sil stojí za zrodem, vývojem a zánikem. Celého vesmíru, přírody i nás samotných na úrovni těla, mysli a emocí i energie.
Pokud člověk následuje volání srdce po jednotě (nedualitě), může přispět společně s ostatními lidmi ke sjednocení lidstva a propojení lidského a božského světa. A naplnění tohoto propojeného světa pěti semínky štěstí (z pěti elementů) – svobodou, láskyplnou radostí, klidem, spokojeností a jistotou vycházející z odvahy a důvěry.
Velkým objevem uplynulých 10 let pro mě bylo to, že sem patřím.
SOUČÁST FRAKTÁLOVÉHO SVĚTA
My všichni sem patříme jako součást fraktálového světa.
Žijeme v konečném světě, ale dotýkáme se skrze každý fraktál (a jsou i v nás) nekonečna. Záleží už jen na nás, jestli toto propojení budeme ctít, nebo dál žít dualistické iluzi oddělení a konfliktů z něho vycházejících. A to dál pak otiskovat do světa.
Život není proti nám, my jsme život.
Fraktál vypadá na první pohled složitě a chaoticky, ale je generován použitím jednoduchých matematických pravidel. A nás může vyzývat k jednoduché odpovědi na otázku: „Jak reagujeme ve chvílích chaosu?“ Klidně a s nadějí?
Jako fraktální součást vesmíru nás nakonec neuspokojí nic jiného než harmonie každého z pěti elementů, jejichž vyjádřením a interakcí svět je.
Hledáme své štěstí jinde a sami si po něm proto šlapeme. Naše touhy nám paradoxně stojí v cestě ke štěstí. A na tomto poznání stojí celý roční projekt 5 elementů, 10 způsobů, jak každý element harmonizovat, a 50 témat týdne. Už jen ve chvíli, kdy přestaneme hledat štěstí tam venku, se hodně změní, a dostáváme šanci objevovat to, co nás konečně opravdu naplní.
Neznám propracovanější a komplexnější pohled na svět kolem nás a v nás, na proměny energie a její zákonitosti, než je teorie 5 elementů. Zásadní je udržovat celý systém funkční a v rovnováze. A k tomu mám já už léta orlí čchi kung a pak tyto roční projekty.
CO DALŠÍHO MI MŮŽE ŽIVOT PŘINÉST?
Procházet jednotlivými tématy už pro mě není tak dramatické jako na začátku. Ani setkání se smrtí (mého otce) v lednu roku 2024 nebylo. Bylo to krásné rozloučení za svitu vánočních a novoročních andělů.
A přece vím, že mých pět elementů ještě není v harmonii. Že se ještě nedotýkám darů, které představují, jen k nim mám blíž a svítí mi na cestu jasnějším světlem.
Do roku 2025 jsem vstupovala s dalšími zkušenostmi roku 2024 – pokračovala jsem v Angličtině jinak, shrnula jsem kapitoly Tao-te-ťingu z mých starších článků a učila jsem se čínsky. Prozkoumávala jsem své kozoroží Slunce (které moc nechápu) skrze pohled Human Designu.
Mé slunce zde má rovinu radostnou a usměvavou, ale je tam i introvertní mentor. V onom HD kříži se tak propojuje má potřeba ztišení, meditace, nacházení hlubších vrstev mysli (až její nejhlubší podstaty) a radost ze sdílení objevů s onou radostí ze života.
Čím hlouběji se nořím, tím větší radost cítím.
EMOCE MŮŽEME TRANSFORMOVAT A ULOŽIT
Vstupovala jsem do roku 2025 také se zvýšeným zájmem o emoce a jak to všechno vlastně funguje. Hlavně kvůli onomu zážitku z instruktorského kurzu a následného ecstatic dance – kdy se mi podařilo ten silný mix hněvu a smutku vědomě zpracovat. Nevytančit, nevytřepat, využít.
Prošla jsem si tehdy youtube kurz o tom, jak zpracovávat emoce.
Nedělit na pozitivní a negativní (těm pak chceme utíkat). Ale otevřít se jim, roztřídit a zpracovat. (Jako kamión s rybami.)
Pravidelně se během dne odstresovávat (dech), aby nebyl nervový systém přetížený.
Pokud jsou silné, je dobré využít některé z copingových strategií přes tělo (zívání, protáhnutí, úsměv, studená voda, co vidím, co slyším). Nervový systém se přepne do parasympatiku. Ale copingové strategie jsou pouze jako voda, která hasí požár. Pak je potřeba zjistit, co ten požár zapálilo.
Je potřeba se naučit vysledovat, kde klameme sami sebe (kognitivní distorze), neboli kde špatně čteme situaci, a proto prožíváme vysilující emoce. Je dobré učit se reframing situací (např. 6 příběhů, jak by to celé mohlo být jinak) a všímat si, jakým druhů distorzí nejčastěji propadáme (generalizace, černobílé uvažování, vše, nebo nic, filtrování, emoce propojené s identitou atd., viz článek).
Je potřeba změnit smýšlení a uvědomit si, jakou cenu platíme za honbu za snahou cítit se dobře. Protože sami sebe klameme často proto, že jsme své štěstí podřídili úspěchu. Ale jak často člověk může zažít úspěch? Život protkaný smyslem (naše hodnoty, za kterými stojíme) je bohatší než život protkaný snahou vyhýbat se bolesti.
ARCHETYPÁLNÍ PŘÍBĚHY
Do roku 2025 jsem také vstupovala s archetypálními příběhy – skrze Star Trek, skrze IU koncert, nebo ARTMS písně (Birth, Virtual Angel). S uvědoměním, jak mi už kdysi dávno právě symbolické psaní pomáhalo řešit mé problémy a vést životem.
Vipassanský měsíční pobyt mi do života vnesl archetyp Velkého učitele. Silně mě oslovil i Mackbeth v Londýně s Davidem Tennantem. Shakespeare psal silně archetypální příběhy – o touze po moci, ale také o poznání, jak pomíjivé vše je. Jako by mi znělo v uších vipassanské Aniččá, aniččá. :-)
A samozřejmě Bernardo Kastrup a jeho archetypální pohled na život ( 3 článků Mysl, nebo hmota?) skrze jeho analytickou filozofii silně ovlivněnou Jungovými myšlenkami.
Pokračování příště….