Loňská rehabilitace pro mě znovuobjevila bazén. Lékař mi ho napsal hlavně kvůli dávné jizvě po slepáku, která o sobě od dětství dává vědět, ale teprve poslední dobou se začalo ukazovat, kde všude taková neopečovaná jizva může nenápadně škodit.
Pokud nějakou takovou máte, věnujte se jí.
V tom bazénu jsem si uvědomila, jak moc mi to cachtání ve vodě chybí!
Přes léto totiž na koupaliště nechodím. Nemám ráda ty davy lidí. A ta voda je na můj vkus taky studená. Když jsem měla možnost vyrazit na jezero do Poděbrad (kde se ty davy ztratí), využila jsem to. Ale v zásadě miluju plavat hlavně v moři. A tam už jsem dlouho nebyla.
Otevření nového nymburského bazénu byla velká motivace se k cachtání ve vodě zase vrátit. :-)
Koupila jsem si nové plavky a nové plavecké brýle a začala pravidelně 2x týdně plavat!
TRÉNINK
Jak píšu v e-knize Vdechněte život poselstvím svého dětství, tam v dětství se skrývají různé poklady. Stačí je oživit.
Mé dětství provázely dvě důležité věci: bazén za rohem a trénink skoku do dálky.
Ten nymburský bazén mého dětství znáte i vy, pokud jste někdy viděli Hodinového manžela. Ano, to útočiště na dně vypuštěného bazénu, kde se ubytoval hlavní hrdina, to bylo místo, kam jsem se jako malá často potápěla. Hned jak mě otec naučil plavat a ve škole jsem pak dostala Delfíni mokré vysvědčení. :-)
A protože jsem na základce byla tak vytížená nejrůznějšími kroužky, že jsem musela odmítnout nabídku atletického trenéra z vesnice za Nymburkem, trénovala jsem si sama v parku skok do dálky. (No, v parku, bývalo to školní hřiště, než tam postavili tzv. Kokos, neboli Komunistický kostel.)
Měla jsem k tomu půjčenou trenérskou knížku z knihovny a poctivě trénovala rychlost, odraz, techniku apod. Bavilo mě to ohromně!
V prosinci 2025 jsem v novém nymburském bazénu začala trénovat plavání. Tentokrát ne z knížky, ale podle videí. :-)
Chtěla jsem zjistit, jestli bych dala VŠ limit pro studenty zdravotnického záchranářství (2:45 100 m volný styl). :-)
To je tak, když vaše dítě dostane zajímavý nápad, a vy pak trénujete víc, než to dítě. :-)
Děti nás často motivují víc, než my motivujeme děti. :-)
Co jste dělali v dětství rádi vy?? K čemu byste se chtěli podobně vrátit? V čem vás vaše děti berou zpět do dětství a umožňují vám navázat na to, co jste kdysi milovali?
ALE HLAVNĚ – ZPĚT K LEHKOSTI ŽIVOTA
Kdysi jsem také psala o tom, že důvěra v Život je podobná splývání ve vodě.
Umíte splývat? Zažili jste někdy to, jak vás voda nadnáší? Jako byste létali nad hlubinami (v Nymburce 4 m, v Brně 5 m nad dnem). Když jsem po bazénu seděla v restauraci a dívala jsem se, jak lidé plavou, najednou jsem měla ten pocit nadnášení zpět.
- Ty chvíle, kdy si jen tak lehnete na záda a odpočíváte.
- Ty chvíle, kdy se ponoříte pod hladinu do ticha a vznášíte se.
- Ten pocit, kdy plujete a nebojujete s vodou, nebojíte se, pohybujete se v souladu s ní.
Zažili jste někdy něco takového?
Jak snadné je pro vás si ten pocit bezpečí metry nad zemí připomenout?
A jak snadné je pro vás vnímat, že v životě je to podobné??
I při čchi kung je to podobné – ne nadarmo se už od prvních lekcí mluví o tom, že se pohybujeme ve vodě. Jemný odpor v dlaních, lehkost a nadnášení. Není kolikrát snadné vnímat lehkost a stabilitu na zemi, kdy nás ovlivňuje gravitace a všechno to napětí, které si v těle neseme.
Ale čchi kung mi ten pocit lehkosti, uvolnění i energie dává.
Jestli čchi kung neznáte, můžete se začíst tady. :-)
(A já vám někdy v budoucnu povím, jestli jsem ten limit dala. Zatím mi k němu stále chybí pár vteřin. Ale zato jsem se za ten měsíc naučila plavat, tedy hlavně dýchat, kraula. A přeučit tu žábu. Zas. :-))
Pokud chcete být v databázi mých čtenářů a o nějaký další článek nepřijít, projděte branou do Jiného světa: