V neduálním světě se motivace někdy těžko hledá.
V neduálním světě je totiž dost neuchopitelné, co je vlastně pozitivní, a co ne. Jenže motivace právě na rozlišování toho, co považujete za žádoucí a nežádoucí (libost/nelibost) běžně závisí.
Kde tedy sebrat motivaci, když to, co vás dosud přitahovalo, už pro vás ztratilo sílu vás pohnout k činu??
O klasické motivaci mluvím ve svých e-knihách jako o technice cukru a biče. Když ti slíbím odměnu, uděláš to? Nebo alespoň když ti budu vyhrožovat trestem?
U malých dětí to obvykle funguje krásně, ne nadarmo se tenhle přístup přenesl do škol a do klasického známkování. Když děti přesvědčíte, že jednička je žádoucí a pětka nežádoucí (a kdo ví, doma to s sebou přináší i nějaké další odměny a tresty), motivujete (přimějete?) je se učit.
Je to taková klasická vnější motivace. Jenže se o ní ví, že není úplně ideální.
Vnitřní motivace ale není o nic lepší, pokud si jen vnější cukr a bič vyměníte za ty vnitřní.
Schválně – až půjdete něco dělat, položte si otázku: „Proč to dělám? Chci skrze to něco? Případně čemu se chci vyhnout?” Jaký cukr si slibujete a jakým bičem nad sebou práskáte, kdyby se vám to nepodařilo?
NIC NECHCI A NIČEHO SE NEBOJÍM
Okamžik, kdy vstoupíte do hájemství neduality, poznáte velmi snadno. Překvapí vás pocit, že vlastně nic nechcete, a že se ničeho nebojíte. A je to nádherný pocit!
Pocit naplnění a spokojenosti.
Pocit jistoty a bezpečí.
Ale zároveň vás najednou nic nepohání dál.
Nic, co byste chtěli, nebo potřebovali, natolik, abyste se bez toho necítili spokojení. Nic, čeho byste se báli natolik, abyste před tím museli začít couvat. Touhy a strachy samozřejmě cítíte dál, nejste plně osvobození. Ale touhu i strach už jste ve většině případů prohlédli jako past, do které se už nechcete nechat zase zatáhnout.
Nemáte už takovou potřebu po něčem tam venku sáhnout, abyste tím zaplnili vnitřní prázdnotu nebo strach. Ale přece je tam ještě nějaký jiný pohon, který obvykle naskočí ve chvíli, kdy se zdá, že zůstáváte stát.
Láska, impulz zevnitř ven, ne zvenku dovnitř.
MOTIVACE NENÍ JEN TO, ŽE JDETE ZA TÍM, PO ČEM TOUŽÍTE…
… protože to ve vás vyvolává libé pocity, a vyhýbáte se tomu, čeho se bojíte, protože to ve vás vyvolává nelibé pocity. Motivace se ve vás může probudit i proto, že rádi něco děláte jen tak. Ani z touhy, ani ze strachu. Ano, naplňuje vás to příjemnými pocity, i když to často nemusí být úplně příjemné.
Vezměte si moje výlety na desetidenní kurz vipassany. Je to tam sakra náročné, bolí vás často celé tělo od dlouhých hodin meditace. Dopamin se nejspíš vyplavuje prostě proto, že víte, že navzdory všem nárokům sami sobě neubližujete. Právě naopak.
Když přestanete tolik toužit a bát se a začnete vnímat spokojenost s tím, co je, a bezpečí, ať je cokoliv, teprve se ve vás otevře prostor a skutečná cesta dál.
Pokud na svou otázku PROČ, můžete odpovědět: „Nedělám to proto, že se chci něčemu vyhnout, ani proto, že chci, aby něco bylo jinak a líp, ale proto, že mě to tam svobodně táhne a nacházím v tom vnitřní radost,“ můžete říct, že jste nahlédli do toho, jak to chodí v Jiném světě. :-)
NASKOČIT NA VLNU
Často říkávám, že jedu na vlně. Když na ní jedu. :-) Ta vlna je takové to vnitřní hnutí, které vám říká – jo, tohle mě inspiruje. Tomuto se chci věnovat, to má pro mě hodnotu. Jak jsem kdysi psala: „láska je bezpodmínečné přijetí, svobodné dávání a vnímání vzácné hodnoty věcí a také k tomu, že bychom ji měli opatrovat jako ten plamen, který má moc nás zahřát, když je nám nejhůř, ale který může tak snadno zhasnout…“
Když se taková vlna objeví a já na ni naskočím, věnuji jí svůj čas a své nadšení.
Když se neobjeví, hledám ji. Hledám způsoby, jak v sobě tu vlnu probudit. Občas se objeví inspirace – někdy stačí věta, někdy film, někdy píseň. Na téhle vlně se nenesete proto, že doufáte, že vám něco přinese. Ani na ní před ničím neutíkáte.
Prostě vás veze a vy nevíte moc kam.
Jen že je vaše a je zajímavé na ní surfovat. :-)
OBDOBÍ VODY S SEBOU PŘINESLO NOVOU NEČEKANOU VLNU
Zimní období se v mém ročním projektu točí kolem toho, jak prokouknout to, čeho se bojíme, abychom mohli na jaře svobodně růst. V čínské filozofii element vody souvisí s emocí strachu. A pokud chceme, aby nás voda nesla, je třeba přestat se jí bát.
Umíte se jen tak položit na záda na vodu? Nějak takhle?
Pokud to neumíte a nikdy jste to ani nezkoušeli, tak vřele doporučuju!
Zjistíte vlastní praxí, že dokud dýcháte, neutopíte se, i když jste těžší než voda.
A život nás nadnáší stejně jako voda. Když ztratíte odvahu se na vodu života položit a jen kolem sebe kopete a snažíte se dostat ke břehu k nějaké jistotě, jen se zbytečně vyčerpáváte. A nezměrného oceánu možností se omezujete na to, co vám dává jistotu.
ZIMNÍ PONOŘENÍ DO VODY – DOSLOVA
Má vlna se objevila nečekaně. Může za to nymburský nový bazén a fakt, že jsem jako malá chodívala do našeho starého bazénu (viz film Hodinový manžel) pravidelně. Stále si pamatuju, jak jsem si na těch asi 3 minutách cestou do bazénu za domem zvládla podvrtnout kotník, jít plavat a pak jsem se dobelhala domů. :-)
Vodu si užívám v moři nebo na jezeře. Miluju dlouhé pobyty ve vodě, kde se jen tak nadnáším a sleduju zdálky rachot na pláži.
Nový bazén jsem nemohla nevyzkoušet!
Mé staré plavky jsem už ale musela vyhodit – a tak s novými plavkami po prvním koštu bazénu přišlo i rozhodnutí, že ty plavky tedy využiju pořádně! Za 14 dní jsem už zvládla jít do bazénu 4x! Dvakrát v Nymburce a dvakrát v Brně a tam to hned do 2 bazénů (budov) a 4 bazénů (s vodou). :-)
JAKÉ JE TO MOJE PROČ?
Baví mě to.
Je to zase něco jiného. Ráda se učím něco nového. Zjišťuju, že přeučená žába (nohama) je špatně naučená žába. Láká mě naučit se konečně plavat kraula (udýchat to, aniž bych se nalokala vody). A ano, chtěla jsem zjistit, jestli bych zvládla uplavat vysokoškolský limit (100m) pro kurz plavání, kdyby se náhodou má dcera na ten VŠ obor dostala.
Jak jsem dopadla? Na první pokus o pár vteřin mi limit unikl.
Jsem zvědavá, jestli dcera plave rychleji, než já.
I ve své věku tedy pochybuju… ale uvidíme… jen co si dáme závody. :-)
Plavání přináší spoustu benefitů, ale ty benefity nejsou to, proč to dělám. Ta motivace nevychází z toho, co bych všechno chtěla zvládnout. Vychází z toho, že mé nastavení se sešlo s vnějším impulzem. Že to, kým jsem v hloubi duše (zvídavá, hravá, soutěživá, milující vodu a hledající vlnu) se potkalo s něčím, co mě oslovilo, a tu vlnu ve mně probudilo.
Jen na ni naskočit.
Kým jste v hloubi duše vy? Vezete se na nějaké své vlně?