Ať už ty představy vycházejí z toho, po čem toužíme (víc bot, lepší svíčkovou), nebo čeho se bojíme (hlavně ať nepokukuje po druhých!), nebo z našich morálních hodnot (ani se neumí omluvit, když někomu křivdí, zloduch jeden…). Druzí lidé nikdy nedosáhnou výšin našich nároků, i kdyby měli svatozář, protože naše nároky sahají do světa nepodmíněného. A to je třeba si pamatovat a neustále a neustále si to opakovat!
(ebook elementu ZEMĚ, kap. 8)
Pohřební týden.
A také týden setkání.
Týden, kdy člověk poznával, jaké je to být sám.
A také týden, kdy si člověk mohl cenit přátel a rodiny.
I to je vyrovnanost v praxi – oba póly jsou naší součástí.
Byl to týden, kdy jsem dál pokračovala v odhalování toho, co je na mé práci jedinečné – a ukázalo se, že je to právě ona zlatá střední cesta, o které tak často mluvím! Jen jsem si dosud nedokázala s takovou jasností uvědomit, kde všude se to může projevovat.
Na jaké všechny zásadní životní otázky to odpovídá.
POHŘEB
Ano, byl to týden, kdy jsem se sešli jako nejbližší rodina a uložili do hrobu mou matku. Na hrob dostala pár růží, živých i umělých, 2 věnečky na památku toho, že šla za svým manželem, který odešel před 2 lety. A také jezevčíka. :-)
To víte, že můj manžel prohlásil, že jsme dole v domě uctívači jezevčíků?? :-)
Dole jezevčíci, nahoře kočky. :-)
Dcera málem dostala na hřbitově brigádu v květinářství. No, vždycky si přála pracovat na hřbitově – tak kdo ví?? :-)
Uložení do hrobu proběhlo i ve 38 stupních celsia – všichni jsme to zvládli, i má cca 80 letá teta z Prahy, která dorazila vlakem! Dokonce jsme většinu času byli venku na zahradě! A kdo se chtěl trochu ochladit, mohl klidně i dovnitř. Zjistili jsme, že neteř je těhotná! A máma jí to tak přála! To bylo asi jediný okamžik, kdy zavládl opravdu na chvíli smutek – že už se to nedozvěděla.
Každopádně já věřím, že to věděla ve chvíli, kdy opustila tělo – ale kdo by tomu také věřil??
Sama mi kdysi vyprávěla, jak při oživování po mém porodu u všeho byla, i když zdravotníci to nevěděli. Naše mysl umí víc než si myslíme!
SETKÁNÍ I OPUŠTĚNÍ
Byl to také týden, kdy jsem viděla své dávné nymburské kamarády – s jedněmi jsem chvíli poseděla, s druhými jsem strávila odpoledne v našem novém bazénu. A za jednou jsem si udělala výlet do Kutné Hory – a nakonec také na Kačinu! (Také sbíráte VZP body do soutěže?? :-))
A byl to také týden, kdy jsem hlídala kočku své sestry a byla jsem v domě úplně sama. Jak i má matka poslední dobou velmi často. Naprosto jsem chápala, jak opuštěně se člověk může cítit. Jak si rád s někým popovídá. A přesně jak říkala – nejhorší není, že si nemáte s kým popovídat, ale že nemáte s kým sdílet to, co chápe jen ten, kdo zrovna kolem není.
Buďme tedy rádi, za chvíle samoty, ale i za chvíle setkání.
I druzí se rádi potkávají. :-)
Láká vás také prožívat témata, která nám do života může vnést 5 elementů? Nacházet díky nim vnitřní svobodu, radost, harmonii, spokojenost a odvahu žít život takový, jaký je?? Ano, někdy přináší právě taková zkoušky. Ale nabízí i takové dary.