Když se řekne křesťanství, spousta nekřesťanů si představí církev, násilné obracení pohanů na křesťanství, hony na čarodějnice, křížové výpravy, zákazy potratů, nenávist vůči homosexuálům atd. atd. Určitě si ještě na něco vzpomenete. Církev a křesťanství má u mnoha lidí hodně černý škraloup.

Ale co Kristus? Koho doopravdy zajímá on?

Mně osobně rozhodně víc zajímá ten, od kterého to všechno historicky začalo, než ti, kteří z toho během tisíciletí něco udělali. Ať pozitivního, nebo negativního.

Jógíni, buddhisté a další možná narazili (podobně jako já) na to, jak moc jógu a meditace křesťané odmítají. Je to prý uctívání démonů a otevírání se démonům. Odvádí to prý od spásy, kterou přináší Ježíš Kristus. Přímá cesta do pekel.

Jenže kdykoliv mi někdo pošle objevné články na tato témata, zjišťuji, jak jejich autoři o daných praktikách vědí asi jen to, co jim řekl někdo, kdo o tom také nic moc nevěděl. Těch základních neznalostí! 

 

DUCHOVNÍ CESTA MÁ SVÁ RIZIKA, VČETNĚ KŘESŤANSTVÍ

Ano, duchovní cesta má svá rizika a já naprosto chápu křesťanskou obezřetnost. O rizicích probouzení kundalini nebo meditace se bohužel mimo terapeuty psychospirituálních krizí moc nemluví a ani se s následky neumí moc pracovat. A ano, je spousta lidí, kteří se rádi nechají zlákat k rychlému pokroku.

Ale i Jung by vám řekl – není dobré si zahrávat se stíny v nás. 

A i křesťanství už kolikrát vedlo k peklu na zemi

K řádění zla v podobě následovníků Krista. A mi nedá než se ptát – jak se do nich to zlo dostalo, když jejich víra i praxe byla obrácena k Bohu Bible? Že by křesťanství nebylo od Boha, jak tvrdí muslimové? Svatá Trojice je pro ně pohanský polyteismus a přímá cesta do pekel…

Nebo je to jen tím, že lidé nechápali Ježíšovo poselství a upravili si ho k obrazu svému? Vždyť i Ježíšovi učedníci mu často vůbec nerozuměli, ačkoliv mu byli nejblíž. Nemusíte ani číst Bibli, stačí se podívat na pár dílů seriálu The Chosen – často se hádají a nic nechápou. :-)

 

JE JEŽÍŠ KRISTUS VŮBEC HISTORICKÁ OSOBNOST?

Prý ano. Máme k tomu historické doklady od Římanů (např. Tacitus) i Židů (Josephus). Oba již z prvního století. Takže není možné, že by jejich zprávy o ukřižování byly ovlivněné křesťanskou vírou. Spíš naopak. Křesťané byly v té době pronásledováni a byli císařem Nerem obvinění i ze založení požáru v Římě (64 n.l.).

Já si ale dlouho myslela, že Ježíš Kristus je spíš legendární a symbolická postava. Historický příběh o někom, koho ukřižovali a on si vstal z mrtvých, mi rozhodně nepřišel historický. A po nějakých důkazech jsem ani nepátrala. Vždyť určitě žádné neexistují, že. :-)

Ale fakt je, že když jsem do toho začala šťourat a říkat si, jak někdo něčemu tak praštěnému může věřit, začaly se dít věci.

A já se najedou ocitla v Izraeli na místech, kudy Ježíš Kristus podle Bible chodil.

Bylo to v době studií v Káhiře, moc peněz jsem neměla a většinu pobytu v Izraeli jsem měla téměř zdarma.  Známí známých. V podstatě bohatí izraelští Arabové.  (Ano, v Izraeli žijí arabští Izraelci, nejen Židé. Je jich prý kolem 20%. )

Můj dobrý egyptský známý totiž věděl, co se mi honí v hlavě. A ačkoliv byl muslim, nechtěl ze mě mít muslimku. Jen mě poslal do Izraele a do kláštera sv. Kateřiny na Sinaj, abych navštívila mluvící keř. Věřil, že mě to změní.

A ano, změnilo. Ne ten mluvící keř, ale putování po Ježíšových stopách.

Neoslovilo mě tehdy křesťanství a nestala se ze mě křesťanka. Ale oslovil mě Ježíš sám na místech kde žil, dělal zázraky, zemřel a pak se i zjevil svým učedníkům. Všechna ta místa jsem měla možnost díky dobrým lidem navštívit.

Asi není divu – každý možná nějak vycítil, co hledám, a měli potřebu pomáhat. :-)

 

JEŽÍŠ JAKO PROROK ISLÁMU

Ježíš je ostatně i prorok islámu. Jen pro ně není Bůh, nezemřel na kříži a rozhodně nevstal z mrtvých. A je pro ně muslim (protože se odevzdal Bohu).

Muhammad ale podle mě moc nevěděl, co Ježíš vlastně učil.

Nebo mu to nebylo vhod.

Odpustit Mekkáncům? Nastavit druhou tvář?

Odolat svodům a nesnažit se nastolit vládu Boha na zemi?

Vždyť už šest let po Muhammadově smrti muslimové táhli ještě dál, než on, a dobyli Jeruzalém! To je jako bychom se rozhodli, že vytáhneme z Prahy a dobudeme Paříž! A ještě kus kolem! Byl to ale chytrý tah. Jak jinak si zajistit, že islám bude opravdu stát na základech judaismu a křesťanství, sdílet nejen jejich proroky, ale i svatá místa. Problém je to ale dodnes.

Tehdy mě ani moc nezajímalo, co je na těch všech biblických příbězích historického. V Izraeli něco takového neřešíte, protože tam na něj a na biblickou historii narážíte na každém kroku. Míchají se vám tam archeologické objevy potvrzující existenci židovskeho Chrámu s místy, které se tradičně připisují Ježíšovu pobytu. Co je historie a co je legenda?

Bazilika nad údajným Ježíšovým hrobem tam stojí už od dob svaté Heleny (4. století), kterou k ní dovedla tehdejší křesťanská komunita. A podle nejnovějšího archeologického výzkumu na daném místě je dnes ještě mnohem pravděpodobnější, že místo odpovídá popisu v Evangeliích. A o prapodivném Turínském plátně už jsem také psala.

 

CO JEŽÍŠ KRISTUS DOOPRAVDY ŘEKL?

To se asi nikdy nedozvíme. Máme v současné době jen evangelia a nekanonické spisy a nemůžeme si být jistí, kolik skutečných výroků obsahují. Můžeme si říkat, že celá Bible je slovo Boží (inspirované), ale to nechme křesťanům, kteří tuto víru mají.

Ale je tu tzv. Ježíšův seminář a protože jsem stále víc religionista než křesťanka žeroucí doslova Písmo, zajímá mě víc to, jak se k Ježíšovu učení přistupuje racionálněji než nábožně.

Ježíšův seminář založil v roce 1985 Robert W. Funk. Bylo v něm na 150 vědců a jejich úkolem bylo projít výroky připisované Ježíšovi a zhodnotit jejich autentičnost.

Byli v něm historici daného období, vědci zabývající se biblickými texty včetně nekanonických, filozofové, religionisté. Členové neměli představovat jednotlivé křesťanské denominace, ale různé vědecké zaměření. Většina zúčastněných patřila mezi protestantské církve, ale byli mezi nimi i katolíci, agnostici, sekulární akademici i židé. 

Dalo by se tedy říci, že byla šance, že opravdu půjde o vědecké zkoumání autentičnosti Ježíšových výroků, neovlivněné primárně křesťanskými církvemi.

 

VÝSLEDKY VĚDECKÉHO ZKOUMÁNÍ JEŽÍŠOVÝCH VÝROKŮ

Výsledky svého zkoumání každopádně prezentovali trošku neortodoxně – hlasovalo se barevnými kuličkami:

  • Červená patřila výrokům, které většina považovala za autentické.
  • Růžová těm, které podle nich Ježíš pravděpodobně řekl, ale možná trochu jinými slovy.
  • Šedá je tak v trochu šedé zóně – pravděpodobně neřekl, ale výrok odráží původní křesťanskou tradici.
  • No a černé výroky neřekl zcela jistě. (A těch je hodně, cca 50 %!).

Na jakém základě o autentičnosti rozhodovali?

  • Jedním z kritérií bylo, jak často se dané výroky objevily v různých evangeliích. A ideálně i v nějakém nekanonickém. (Proto je pro ně většina Janova evangelia černá.)
  • Čím víc odporoval židovským zvykům nebo pozdější církevní propagandě, tím autentičtější.
  • Čím kratší a snadněji zapamatovatelné (např. podobenství, paradoxní krátké výroky), tím autentičtější. Dlouhá kázání byla pravděpodobněji později teologicky upravena. (Nebo si je tak dokonale zapamatoval Matouš, který je podle seriálu Chosen, na spektru. Autista.)
  • Čím víc se týkaly pozdějších církevních rituálů (eucharistie), tím pravděpodobněji si to podle Ježíšova semináře autoři všechno vymysleli.

I vědcům můžeme věřit a nemusíme. :-)

 

CO TEDY JEŽÍŠ PODLE SEMINÁŘE JISTOJISTĚ UČIL (ČERVENÉ VÝROKY)?

  1. Nastav druhou tvář (např. Matouš 5:39) – „(Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘) Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.“
  2. Košile a plášť (např. Matouš 5:40) – „Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť.”
  3. Blaze chudým (např. Matouš 5:3) – „Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království.” (neduální výklad Kázání na hoře je zde.)
  4. Blaze hladovým a plačícím (např. Lukáš 6:21) – „Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.”
  5. Jdi druhou míli (např. Matouš 5: 41) – „Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě.”
  6. Milujte své nepřátele (např. Matouš 5:44) – „(Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘) Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.”
  7. Podobenství o dobrém Samaritánovi (např. Lukáš 10:30-35) – „Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘
  8. Podobenství o hořčičném zrnu (např. Lukáš 13:18-19) – „Tehdy řekl: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám? Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci.“
  9. Podobenství o kvasu (např. Lukáš 13:20-21) – „K čemu přirovnám Boží království?“ opakoval. „Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“
  10. Dávej (např. Lukáš 6:30) – „Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět.“
  11. Dejte císaři i Bohu (např. Lukáš 20:25) – „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.“
  12. Podobenství o nepoctivém správci (např. Lukáš 16-1-8) – „Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘ Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘ Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘ A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal rozumně! Synové světa totiž bývají ve svých záležitostech rozumnější než synové světla.”
  13.  Podobenství o dělnících na vinici (např. Matouš 20:1-15) – „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak postávají na návsi a zahálejí, a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ ‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: ‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘”
  14. Otče (např. Matouš 6:9) – „Proto se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno!“

Některé z těchto výroků jsou hodně radikální! Kdo je následuje? A přitom jsou to právě pro tu radikálnost prý slova, která Ježíš Kristus opravdu učil. Co doopravdy znamenají? Zdá se, že Ježíš svým vlastním životem (podle evangelií) ukázal, jak daleko člověk může v onom nastavení tváře zajít…

 

CO PRAVDĚPODOBNĚ UČIL? (RŮŽOVÉ VÝROKY)

Těch je mnohem víc, ale i tak vědci v Ježíšově semináři věří, že jen 20 % Ježíšových výroků má nějakou šanci na autentičnost (červené a růžové výroky). Nebudu je zde vypisovat stejně podrobně, ale alespoň si je připomeňme. Růžové výroky se obvykle nacházejí ve více zdrojích, uvádím zde ale odkaz jen na jeden:

Lukáš
  • Žádný prorok není vítán ve své vlasti. (Lukáš 4:24)
  • Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. (Lukáš 9:58)
  • Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho nedobytnost a dá mu vše, co potřebuje. (Lukáš 11:5-8); podobně o soudci, který dopřál práva ženě, než ho umoří svými žádostmi (Lukáš 18:2-5)
  • Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. (Lukáš 16:13)
  • Podobenství o marnotratném synovi (Lukáš 15:11-32)
  • Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží (Lukáš 9:59-60)
  • Podobenství o hostině (Lukáš 14:15-24)
  • Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. (Lukáš 12:27)
  • Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. (Lukáš 8:16)
  • Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně. Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi! (někdy překládáno jako ve vás) “ (Lukáš 17:20-21)
  • Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. Nové víno se má lít do nových měchů. (Lukáš 5:37-38)
  • Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. (Lukáš 11:24-26)
  • Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. (Lukáš 13:24)
  • Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc. Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte. Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut. Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců. (Lukáš 12:6-7)
  • Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lukáš 6:37)
  • Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je. (Lukáš 6:32)
  • „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14:26)
  • Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? (Lukáš 12:25)
  • mKdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. (Lukáš 17:33)
Matouš
  • Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje, z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. (Matouš 13:44)
  • Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? (Matouš 18:12)
  • Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje. (Matouš 15:11)
  • Někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop (Matouš 19:12)
  • Po jejich ovoci je poznáte (Matouš 7:16)
  • To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království. (Matouš 19:24)
  • Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly ⁴najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. (Matouš 13:45-46)
  • Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci! (Lukáš 12:24)
  • Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. (Matouš 5:14)
  • Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice. (Matouš 10:16)
  • Podobenství o nemilosrdném služebníku – služebníku král v nebeském království odpustil jeho dluh, ale on sám neodpustil jinému. (Matouš 18:23-34)
  • Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí? (Matouš 7:9-11)
  • Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. (Matouš 6:3)
  • Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“ (Matouš 12:49-50)
  • Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. (Matouš 5:45)
  • Dej nám i dnes náš denní chléb. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. (Matouš 6:11-12)
  • Takto budou poslední první a první poslední. (Matouš 20:16)
  • Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. (Matouš 7:7-8)
  • Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. (Matouš 9:12)
Marek
  • Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň. (Marek 4:26-29)
  • Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. Syn člověka je pánem i nad sobotou. (Marek 2:27-28)
  • Některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek. (Marek 4:3-8)
  • Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji. (Marek 9:50)
  • Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. (Marek 4:25)

Přijde vám stejně zajímavé, co vědci vybrali jako opravdu autentické výroky??

Vím, že spousta lidí nemá rádo tzv. cherry picking (vyzobávání pouze toho dobrého), ale pokud by měl člověk z Nového Zákona vybrat jen něco, tak ideálně to, co řekl  sám Ježíš. S velkou pravděpodobností. I vědci se ale mohli seknout. Pak je nejlepší jít přímo do Bible a podívat se, co dalšího ještě říkal, a udělat si obrázek sám. Bez historických a teologických znalostí to půjde nicméně hůř a pak už se může člověk spolehnout jen na církev. A to není pro každého. Pro mě rozhodně ne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *