CO MI PŘINESL ČERVENEC – PROSINEC 2025?

V minulém článku jsem skončila u otázky, proč se někdy meditaci vyhýbáme. Ale že i tak se těším na svůj další vipassanský pobyt. Tentokrát jinde (Španělsko) a jinak (kratší satipatthána, kde si můžeme číst text této sútry a psát si). Jaké to tedy tentokrát bylo?? A zvládnu teď 2 roky denně meditovat, což je podmínka, abych mohla vyrazit na svůj první dvacetidenní kurz?

 

ČERVENEC

No, už název dvojdílného článku Španělsko a bonzácká satipatthána naznačuje, o čem to tentokrát bylo. A kdo ví, možná právě tato vipassana mě pak psychicky připravila na kontrolu ze živnostenského úřadu, která se ohlásila v září.

Letní dovolenou si lidé asi představují jinak, ale pro mě je to také pobytová poznávačka – do hlubin sebe sama. V tichu a poklidné přírodě, s polopenzí včetně nápojů, za večerní TV (no, pravda, buddhistický výklad praxe). Letos včetně poznávačky Madridu.

Letošní satipatthána kurz byl zatím nejlepší, co jsem kdy seděla.

Vyhovovala mi délka i fakt, že jsem si konečně mohla ofiko psát.

Jediná nevýhoda spočívala v tom, že jsem sdílela pokoj s 2 dalšími holkami. V Polsku jsem zvyklá na samostatný pokoj. A tento fakt přinesl i asi nejsilnější zkušenost celého pobytu – ponoření se do kolektivního traumatu země, z které pocházím.

 

JAK ŽÍT S VĚDOMÍM, ŽE NĚKDO KOLEM VÁS JE BONZÁK?

To jsem si od 4. dne říkala několik dní. Vipassanské umění nereagovat jsem zvládla jen do určité míry – rozhodla jsem se neřešit, kdo mě napráskal manažerce kurzu, že jsem si na pokoj od snídaně donesla jablko, které jsem si chtěla po obědě venku sníst.

Bylo to proti pravidlům? No, nesměli jsme si nosit jídlo na pokoj. Ale nebylo to proti duchu toho pravidla – abychom tam nejedli a nepřitáhli do pokoje hmyz.

Já odjakživa tíhla spíš k duchu pravidel, na Kohlbergově stupnici morálního uvažování nejsem mezi většinou, která bere pravidla tak, jak leží a běží.

Reagovala jsem zajímavě – byl jsem trochu paranoidní (a dodržovala vše do puntíku), zároveň jsem si mnohem víc všímala, když někdo něco nedodržoval.

Úplně se přede mnou odkrývala ta dynamika života ve společnosti prošpikované pravidly a těmi, kteří mají nutnou potřebu na ně upozorňovat (udavači).

Když už jsem reagovala a nedokázala jsem si ježíšovsky říct: Pusť to z hlavy, nevědí, co činí, alespoň jsem reagovala jinak než hněvem nebo podrážděností. Uvědomovala jsem si, jaké to je žít v takové společnosti, případně jsem přemýšlela, co daného člověka mohlo k něčemu takovému přimět. Otravovat s tím manažerku!

Měla strach? (Ze štírů a pavouků?) A protože to nemohla říct mně osobně (pravidla kurzu), řešila to přes manažerku? Třeba se mi jen snažila předat zprávu a myslela si, že to pravidlo o jídle na pokoji neznám??

 

NABÍZET TO, CO BYSTE SI BYLI PŘÁLI OD DRUHÝCH

Dělala jsem, co jsem mohla, abych z ní přestala ve své mysli dělat bonzáka, se jejími strachy a představami. Ať už jím byla, nebo ne. :-) Jak říkává Pavel Simon, nás učitel čchi kungu: „Když přestanete lidi nálepkovat, bude se vám líp žít.“

Rozhodla jsem se neřešit hlouposti (ani ve chvíli, kdy skončí ctnostné mlčení). Spíš nabízet pochopení. Už jen proto, že mi došlo, že i mě samotné v té akci s jablkem chybělo pochopení z její strany (až už to byl kdokoli).

Naštěstí mi tato lapálie nevstupovala do meditace jako takové, takže super! Pár sankhár jsem asi i tak smázla. :-)

 

PROČ BYLA SATIPATTHÁNA JINAK NEJLEPŠÍ VIPASSANSKÝ KURZ DOSUD?

• Je to kurz pouze pro zkušené studenty, tj. musíte předtím absolvovat 3 desetidenní kurzy!
  

  ---

• A je to znát! Je úplně jiná zkušenost, než když vás vzadu neustále vyrušují nováčci. V meditační hale je klid a ticho. Vipassanská meditace je bohužel hodně závislá na tom, jestli vás něco vyrušuje, nebo ne. Zato vám dává příležitost jít hlouběji.
  

  ---

• Je kratší! Trvá jen 8 dní, ne 10. Anápána je kratší a také úvodní instrukce k vipassaně trvají jen 90 minut a ne 2 hodiny. Celý kurz tak pěkně plynul. Ale možná to bylo dáno i zkušeností (mám za sebou 5 kurzů!). Vzpomínala jsem na svůj první kurz a jak výrazně náročnější byl.
  

  ---

• A může se psát a číst! To je pro mě asi největší plus! Na začátku kurzu dostanete text satipatthána sutty, zápisník a propisku, a můžete si sútru číst a dělat si zápisky. O volných chvílích mezi meditačními sezeními, nebo během videa s Goenkem.
  

  ---

• Mé religionistické srdce každý den plesalo. Jako pro religionistu je pro mě důležité mít přístup k textu v originálě – a Goenka s námi na videích probíral sútru v pálí! Mluvil o tom, jak jsou slova Buddhy ze sútry interpretována v jeho tradici. (Védaná nejsou jen pocity, ale pocity po těle, a z toho pak vychází celá praxe.)

Všímavost tady dostává mnohem fyzičtější podobu, než jen uvědomování si pozice těla, pohybů apod.. Ono bytí v přítomnosti má v této tradici mnohem vrstevnatější a hlubší pojetí. A má velmi blízko právě k rozvinutým čchi kungovým zkušenostem, když tu vipassanskou přenesete do každodenního života. Což byste měli.  Navíc na úrovni vnímání fyzických pocitů máte možnost i z těch nepříjemných udělat neutrální vnímání mysli.

Upekhha – vyrovnanost mysli.

Tentokrát na kurzu zevnitř nic moc nepřicházelo. Jen zvenčí – takže kurz byl pro mě takovým testem schopnosti nenechat se vyvést z míry něčím, co mi přišlo nefér. A to pro mě nikdy nebylo snadné. :-)

 

MADRID!

Vždycky se v cizině ráda pohybuji ne jako turista, ale jako místní. (Maximálně jako průvodkyně turistů). Pak není nad to, když se umíte domluvit místním jazykem. Alespoň v základech. O tom, jaké to bylo v Madridu, jsem psala zde.

Já španělštinu studovala (jen týden) i v Granadě, takže návrat do Španělska pro mě byl jako návrat do míst, kde zvládnu rozumět hlášení v metru (to byl fór), nebo zjistit, co říct, když se potřebuju prodrat ven. Nebo jak si objednat jídlo v té super medvědí kavárničce naproti hotýlku.

Španělštinu jsem oprášila díky Duolingu alespoň tak, abych rozuměla. 

A naštěstí i natolik, abych si zvládla při ranním úklidu jídelny v Dhamma Sacca zařídit potvrzení rezervace v hotelu. Španělsky.

V Madridu jsem obě noci bydlela v hotýlku na Calle de Libertad v centru. Nic velkého. Místo vyhlášených míst jsem zavítala hlavně do Parku De Retiro (krásný) a objevila jsem kousek od ubytování výstavu komiksů, kterou jsem mohla využít hned po návratu při výuce angličtiny.

Užila jsem si i španělského jídla – nejvíc tedy na samotné vipassaně. Ty hory zeleniny, ovoce a olivového oleje. :-)

Vařili opět úžasně. Jak ostatně všude, co jsem zatím byla.

 

MEDITOVAT 2 ROKY 2 HODINY DENNĚ!

Můj velký sen je vyrazit na 20 denní kurz vipassany. Mám už všechny podmínky splněné (5 desetidenních kurzů, satipatthána kurz, dobrovolničení na desetidenním kurzu). Jen jedinou splněnou nemám – pravidelnou intenzivní meditační praxi. A vím, že bez ní si tam jet netroufnu. Ne proto, že se to nemá (pravidla, hmmm.). Ani ne proto, že lhát se nemá, a v přihlášce se ptají. (porušit šílu??)

Hlavně proto, že vím, že ta podmínka má svůj hluboký smysl.

Nechcete se tam trápit, chcete tam objevovat.

A chcete být na to připravení.

Na satipatthánu jsem jela osobně hlavně najít lásku k meditaci takovou, která by mě ty 2 roky podporovala. Meditaci mám ráda, ale každý den 2 roky?? Nikdy se mi zatím nepodařilo vydržet takto intenzivně víc než pár měsíců…

Víc jsem se na toto téma rozepsala v článku Jak si zamilovat meditaci?

Psala jsem tam o tom, že mi chybí disciplína a disciplínu ostatně stejně považuju za hrubý nátlak. :-) Ani k mytí rukou člověk žádnou disciplínu nepotřebuje. Proč by ji potřeboval k očistě mysli a těla?? :-)

Meditaci si lidé obvykle představují různě. Existuje také mnoho různých druhů a variací na to, co původně meditace představovala – způsob ovládnutí mysli. Žádné nahrávky, žádné vedení, jen vy vaše mysl a otázka:

Kdo tady má navrch? Kdo je kůň a kdo je tady jezdec? A pokud jezdec, jak dobrý vlastně?? 

Žádné kratičké zklidnění nebo procházka nevědomými světy.

Hluboká, alespoň hodinová praxe. 

 

ČÍM SE MOTIVUJETE K PRAVIDELNÉ MEDITAČNÍ PRAXI?

Většinou motivace funguje tak, že něco děláme buď proto, že po něčem toužíme, nebo se snažíme něčemu vyhnout. Hledáme to příjemné a utíkáme před tím nepříjemným. Takové je lidské základní psychologické nastavení.

Když vás to táhne k meditaci, co je to vaše PROČ?

Mně v roce 2025 nefungovala ani běžná vnější motivace (že jde o podmínku k 20 dennímu kurzu, na který chci již roky jet), ani má běžná vnitřní motivaci (vlna nadšení).

Satipatthána mě naštěstí zavedla k něčemu jinému, takže jsem se tam na každou meditaci těšila!

Vedla mě meditativní cestou hlubokým lesem za slunečnou oblohou.

Inspirací mi byly 3 věci – prostředí Dhamma Saccy, knížka křesťanské kontemplaci a samotný text satipatthány sutty.

• Ta část textu, kde se mluví o tom, že máme zkušenosti blaženosti (jako faktory osvícení) rozvíjet, ne je odmítat, mi umožnila přestat se pocitů blaženosti bát a vystavět na nich pravidelnou praxi! (Jinak je základní poučka neulpívat na tom hezkém.)
• Díky objevení kontemplativní meditace podle Th. Keatinga jsem mohla propojit meditaci s rozvíjením vztahu k Ježíši Kristu. Mou hlavní motivací totiž vždy byl vztah a láska. :-) Kontemplativní meditace je cesta do ticha a odevzdání se Boží přítomnosti. Boha můžete vnímat podle svého, pro mě je to prostě Život sám, a taoismus mě učí, že je třeba žít podle tao.

 

MEDITACE JAKO CESTA, NE JAKO BOJ S POZORNOSTÍ

Spousta lidí si myslí, že v meditaci jde o vyprázdnění mysli, nebo o nadpozemské zkušenosti. Často s meditací skončí velmi rychle, když zjistí, že neustále bojují s myšlenkami, takže se k nim ani žádné zkušenosti nemohou dostat. Pak často zkusí něco drsnějšího – ayuhascu apod. Tam je to jistota… ale zůstává závislost na něčem vnějším…

Cesta pro mě začíná v tak hlubokém lese a tak náročném lese, kolik myšlenek odvádějících mě od meditace se objevuje. Někdy je spíš jako džungle, někdy jak prosluněný lesík.

Pak jen jdete dál a dál za prosvítajícím sluncem v dáli. Toť vše. Nejde vám o to vyjít z lesa ven. A právě proto je mnohem snazší ocitnout se v prosluněném prostoru. A tam je vám pak úplně jedno, jestli se objeví nějaká ta myšlenka, nebo ano. :-) A o to jde.

Čím dříve cestou pochopíme, že nejde o to, jak jsme daleko a jak dobře se právě cítíme, vše se samo rozjasní. Uvolnění tlaku, odevzdání touhy, ona vipassanská equinimity (klid a vyrovnanost mysli, kdy jsem ok s tím, co je, ať je to cokoliv, a nesnažíme se o nic lepšího a neobáváme se ničeho horšího), s sebou automaticky nese blaženost, radost a jasnost.

Není třeba se takové blaženosti bát. Je nevyhnutelnou součástí meditace. :-)

 

SRPEN

Srpen jsem trávila do značné míry v Nymburce u své matky. Je jíž už přes 80 a ačkoliv s ní v domě bydlí i sestra, já jí tam mohu v létě dělat společnost i přes den, kdy je sestra v Praze v práci nebo u své dcery. Pomoci, nakoupit, vytáhnout ji ven do kavárny apod.

Ten pozvolný přechod z meditačního pobytu zpět domů se navíc ukázal jako ideální způsob, jak si udržet pravidelnou meditaci. Každé ráno, každý večer. Mám tam stále svůj pokojík, na vipassaně jsem zvyklá vstávat v 5 ráno, takže se mi ráno nechce vyspávat…

Měla jsem i prostor začít pracovat na změnách ve svých online projektech. 

Měla jsem v plánu nabídnout svým čtenářům celoroční projekt zdarma – něco, co v podstatě nikdo nenabízí.

Něco, co kdysi fungovalo v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ. Jen tentokrát jsem to chtěla propojit i s ostatními svými projekty, aby bylo jasnější, jak vše se vším souvisí. A aby lidé věděli, že se mnou mohou jít buď v základní formě podobně, jako jsem začínala já, nebo jít v jednotlivých elementech hlouběji.

Bylo tedy potřeba dát všemu jednotný rámec a vymyslet vstupní bránu do Jiného světa. 

A tak v srpnu vzniklo pár speciálních stránek: 

• Něco o mně – sepsala jsem na ní příběh toho, jak jsem objevila Jiný svět. Svět skutečného nepodmíněného štěstí, které vám nic a nikdo nemůže vzít. Vzala jsem to od jordánského dobrodružství a básně Probuzení. Psala jsem o tom, jak se do Jiného světa může dostat každý a kudy mě to tam táhlo ještě předtím silným jordánským prožitkem. Psala jsem o symbolice, neduálním světě zkušenosti a o hře se Životem. Sepsala jsem pár nejdůležitějších věcí, které mi tato cesta už dala. A také o všech mých projektech a knihách, kde můžete hledat inspiraci.
  

  ---

• Vítejte v Jiném světě – úvodní stránka pro ty, kteří se rozhodli do Jiného světa vstoupit. Co všechno je čeká? Mám moc ráda citát na jejím konci. :-)
  

  ---

• Jak být šťastný (jedna věc) – a samozřejmě vstupní pozvánka do Jiného světa. Rozhodla jsem se předestřít před své budoucí čtenáře vizi toho, že objeví tu jednu jedinou věc, která jim brání být šťastnější. Protože je to jedna jediná věc, kterou si většina lidí neuvědomuje. Začínají svou cestu u větví a nejdou ke kořenům onoho stromu štěstí. A přitom se o té jediné věci tisíce let ví! Je to kratičká stránka, ale možná není dostatečně lákavá.

Můj plán totiž ztroskotal právě tady. Nový příliv lidí do databáze, díky které bych je mohla (a zdarma!) provázet celý rok hlouběji a hlouběji nezafungoval. Nevím přesně proč. Ale zjevně ta jediná věc není dostatečně lákavá.

Nevadí. Vymyslím něco jiného. :-)

Větve jsou fajn, ale o kořenu by se mělo dozvědět víc lidí. :-)

Jak říká markeťačka Sigrun – nabízejte lidem to, co chtějí, a dejte jim to, co potřebují.

 

ZÁŘÍ

V září ještě vznikla poslední stránka nového projektu – Jiný svět – co všechno je možné prozkoumávat. 

Shrnula jsem v ní celou Vstupní bránu do Jiného světa, aby se čtenáři v mé databázi mohli vždy vrátit k základním textům. Jejich kontext totiž dodává celému ročnímu projektu rámec a smysl. Kdokoliv se ptá: „Proč se mám tímto vůbec zabývat?“, v těchto textech najde spoustu odpovědí, motivaci a inspiraci.

V Bráně jsou různé odkazy:

• na text, který na 2 stranách vysvětluje základ toho, proč nám štěstí pořád uniká. Tu jednu jedinou věc.
• na text O mně (viz výše), ve kterém mohou lidé najít inspiraci, a seznámit se blíž s tím, ke které zkušenosti, kterou já sama mám, lidi vedu.
• na text, ve kterém předestírám vizi celého projektu (Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuto absurdní hru změnit).
• na text, který předestírá kudy cesta do Jiného světa vede. Ukazuje na tisíciletí známý způsob, jak žít v souladu se svou přirozeností.
• na přehledný 16 stránkový text o tom, co je to vlastně ten Jiný svět a v čem je tak jiný.
• a na 3 stránkách je tam přehled všech 50 hravých témat ročního projektu.

Cílem poznávání Jiného světa a života v něm je naplnit výzvu – Nenechme si vzít (svobodu, radost ze života, láskyplné vztahy, klid a harmonii, spokojenost, odvahu a důvěru)! Ale nebere nám ji nikdo zvenčí, to my sami si absurdně stojíme ve štěstí. Ne proto, že bychom se potřebovali nějak vylepšit, ale protože nevnímáme podstatu bytí — vnímáme jen dualistický svět a ne jeho neduální podstatu.

Skrze harmonizaci pěti elementů se nám to může podařit. Stejně jako získat bonus, který to automaticky přináší — najít štěstí, které nezávisí na nikom a na ničem. Čím blíže neduálnímu vnímání daného elementu, tím harmoničtěji se projeví a tím blíže máme k ideálnímu stavu mysli a emocí, které ovlivňuje a po kterém v hloubi duše toužíme.

 

NÁVRAT K AUTENTICKÉMU JEŽÍŠI

Já vím, pro nekřesťany mohou znít slova autentický Ježíš hodně podivně. Ale já ho letos díky Turínskému plátnu a seriálu The Chosen začala hledat. Jsem zvědavá. Chci vědět, co se to kdysi dávno stalo, že nás to ovlivňuje i po 2000 letech!

O církvích si nemyslím nic hezkého, ale Ježíš, zdá se, opravdu žil a byl ukřižován (alespoň historici se v zásadě shodují). Věřím tomu, že jak už to tak většinou bývá, lidé snadno překroutí, nepochopí a zneužijí to, co bylo původně řečeno.

A tak když jsem zjistila, že existuje vědecký výzkum (různé křesťanské denominace včetně ateistů) na téma Co Ježíš pravděpodobně řekl a co ne, chtěla jsem se dozvědět víc. A tak vznikl tento článek.

Zmiňuji se v něm o kritice křesťanství i o kritice, kterou křesťanství směřuje k čemukoliv jinému. Ano, duchovní cesta má svá rizika. A ta se týkají i křesťanství, nejen meditace. Stačí, když někdo nedává pozor a zabloudí. Zmiňuji se v něm i o tom, že Muhammad sice tvrdil, že Ježíš je i jeho prorok, ale že ale asi ani on jeho učení buď nerozuměl, nebo mu nebylo vhod. Proč by měl odpouštět viníkům a nastavovat druhou tvář, že?

 

JEŽÍŠŮV SEMINÁŘ A JEJICH HLASOVÁNÍ O AUTENTICITĚ JEŽÍŠOVÝCH VÝROKŮ

Zmiňuji se v něm ale hlavně o tzv. Ježíšově semináři. Ten založil v roce 1985 Robert W. Funk. Bylo v něm na 150 vědců a jejich úkolem bylo projít výroky připisované Ježíšovi a zhodnotit jejich autentičnost.

O autentičnosti se hlasovalo. :-) Červenou kuličku vědci přiřazovalo výrokům, které považovali za autentické. Růžové výroky pravděpodobně řekl, ale jinými slovy. Černé neřekl určitě (těch je cca 50 procent!)

• Čím častěji se výroky objevily (i v nekanonických spisech), tím autentičtější. (Většina Janova evangelia je tedy černá.)
• Čím víc odporoval židovským zvykům nebo pozdější církevní propagandě, tím autentičtější.
• Čím kratší a snadněji zapamatovatelné (např. podobenství, paradoxní krátké výroky), tím autentičtější.
• Čím víc se týkaly pozdějších církevních rituálů (eucharistie), tím pravděpodobněji si to podle Ježíšova semináře autoři všechno vymysleli.

V článku najdete 14 červených výroků (nastav druhou tvář, dej mu i plášť, jdi i druhou míly, blaze chudým, hladovým a plačícím z Kázání na hoře, milujte své nepřátele, nebo různá podobenství o Božím království jako kvasu, nebo hořčičném zrnu). Včetně onoho o tom, že máme dát císaři, co je císaře. (To se zjevně židům nelíbilo, že jim Ježíš říká, že mají platit Římanům daně!)

Najdete tam i delší seznam růžových výroků.

Určitě je zajímavé si je čas od času projít a podívat se, co Ježíš učil. Církev nás nemusí zajímat, spíš slova toho, díky kterému je Západ mírumilovnější než islámský svět. A nezapomeňme, že na Ježíšovo učení se dá dívat i neduálně, čímž se přibližuje k učením Východu (buddhismus, taoismus, indická náboženství včetně advaity).

 

 ČCHI KUNG JAKO CESTA DO JINÉHO SVĚTA

V září také začaly další čchi kungové kurzy pro začátečníky. Letos nově jsem vypsala dva středeční kurzy – jeden dopoledne a druhý odpoledne.

K mému údivu se přihlásilo na dopolední kurz na Poštovské (centrum Brna, jóga centrum) hodně lidí a většina se jich rozhodla po dvouhodinové ukázce pokračovat navazujícím desetitýdenním kurzem. Odpolední kurz v tělocvičně zdravotnické školy takový úspěch tentokrát neměl – a tak jsem se rozhodla, že jak to půjde, přesunu kurz do menšího prostoru.

A hlavně – propojím ho s tématy týdne ročního projektu a vytvořím speciální čchi kungový kurz. Přesně tak, jak jsem si to kdysi představovala! Protože témata týdne vyžadují i praktické nástroje, jak je zvládat! A osobní kontakt!

Napsala jsem tedy tento článek. A možná mi pomohl při kontrole na živnostenském úřadu… 

Už jsem na to myslela delší dobu. Připravit praktickou čchi kung cestu do Jiného světa pro nějakého nadšeného zájemce, nebo i menší skupinku. Vystoupit s projektem z online do reálného světa. Mně osobně totiž čchi kung na cestě ročními projekty pomáhal. Dával mi energii a vnitřní klid vše ustát. Pomáhal mi postavit se tomu, čeho jsem se bála, přijímat zdánlivě nepřijatelné, vzdávat se toho, bez čeho jsem si myslela, že nejsem schopná být.

 

ŘÍJEN A LISTOPAD

Říjen a listopad se nesly ve znamení kontroly ze živnostenského úřadu. Řekla bych, že 3 měsíce závěru roku (vše začalo v září a vyřešilo se až koncem listopadu) byly díky této kontrole hlavně testem toho, jak moc už myslím, cítím a jednám jinosvětsky. (Poznávání neduálního světa je jako učit se cizí jazyk, myslet, vnímat a reagovat jinak, než nám bylo předtím zvykem.)

To jest, jak moc se nechám vyvést z míry (element ZEMĚ), jak moc se budu bát (VODA), jak moc se budu rozčilovat (DŘEVO).

Jak moc se budu cítit omezená škatulkami, do kterých nezapadám (DŘEVO).

Přijdu o klidný spánek a úsměv na tváři? (OHEŇ)

Jak moc dokážu přijmout představu, že přijdu o peníze kvůli případné pokutě? (KOV)

Dokážu se cítit uvolněná a důvěřovat, že mě nic nepoloží, ať se stane cokoliv? (také KOV)

V listopadu jsem o tom všem napsala článek Je čchi kung sport aneb kontrola z živnostňáku.

 

RIZIKA BYLA VELKÁ

Žila jsem v domnění, že mám vše v pořádku. Provozovnu nemám, faktury mám v pořádku, na webu mám požadované informace. No, ukázalo se, že provozovnu prý mám. Prý v tělocvičně školy, kde učím čchi kung. Paní ředitelka školy, soudci Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu nad tím kroutili hlavou, ale úřad jsem nepřesvědčila.

Pokutu jsem naštěstí nedostala, protože tam učím víc jak 3 roky, takže povinnost nahlášení (a případná pokuta) je promlčená.

Kdybych paní odsouhlasila, že v tělocvičně učím angličtinu (hmmm), měli bychom všichni klid. Ale já prohlásila, že učím čchi kung. Na to škatulky nejsou, tak šla paní za šéfem. A začalo to být zajímavé. Co je to ten čchi kung? A není to sport? Není to nějaká součást jógy? Není to náhodou vázaná živnost? Pro mě to odjakživa byla lektorská a poradenská činnost v rámci osobního rozvoje. Volná živnost.

Paní úřednice na mě hleděla smutně, už se viděla, jak mi vypočítává pokutu za neoprávněné podnikání (potřebnou rekvalifikaci bych na vázanou živnost naštěstí měla).

Byla jsem vyděšená, už jsem viděla tu pro mě likvidační pokutu.

 

MĚSÍC NA POSOUZENÍ – MĚSÍC STRESU, NEBO KLIDU?

Úřad si dal měsíc na posouzení celé záležitosti – a já měla naštěstí čas sepsat svou obhajobu.

• Podařilo se mi jim dokázat, že čchi kung sport není (nezapadá do definice sportu).
• Navíc je čchi kung na wikipedii (já vím, že to není úplně důkaz, ale úřadům to nejspíš stačí) brán jako v podstatě duchovní učení (buddhismus/taoismus), což mně jako religionistce hrálo do karet.
• A výhodou byl i onen článek o čchi kungu jako cestě do Jiného světa. :-) Jasně jsem na blogu sdílela, jak k čchi kungu přistupuji. Tak, jak jsem jim tvrdila. :-)
• Udělala jsem si i online certifikát Qigong Vitality Coach (pro mě snadný, teorii i praxi znám, jen tam bylo pár užitečných informací, jak pojmout odborněji individuální koučink.)

Pár dní před domluveným termínem jsem paní úřednici psala, jak mou situaci posoudili.

Odpověď mi udělala radost! A šla jsem tam opět s dobrou náladou.

Nahlásily jsme společně mou provozovnu (ani přátelským rozhovorem jsem ji nepřesvědčila, že v tělocvičně školy mít přece provozovnu nemohu), nahlásily jsme i onu vázanou živnost (prý pro jistotu, aby už úřad nebyl do budoucna na vážkách).

A tak jsem vyklouzla z kontroly bez pokuty. 

A navíc jsem pochopila, že je čas vzít své podnikání vážně a dát prostor svému kozorožímu Saturnu. :-)

Koupila jsem si v akci kurz od právničky, abych zjistila, co ještě mám případně ve svém podnikání špatně, zatímco si myslím, že je vše v pořádku. Řekla jsem si, že je lepší finančně podpořit jiného podnikatele, než platit pokutu. :-) I když úřady kolikrát nenaslouchají  ani soudcům, kteří se pak stejnými problémy musí zabývat, natož pak obyčejným právníkům…

 

USPĚLA JSEM I V TESTU JINOSVĚTSKOSTI

Když jsem sepsala onen e-mail, hodila jsem to všechno za hlavu. V mých rukách to už nebylo. Vrátila jsem se opět k neduálním videím Ruperta Spiry i vipassanským praxím, které člověk vedou k vědomí sebe sama jako prostoru, kterému nic vnějšího nemůže ublížit (i kdyby cokoliv) a k vyrovnanosti mysli. 

Navíc jsem měla i vnější podporu a rady. V podstatě mi ale hodně pomohlo nerochnit se v myšlenkách a emocích. Témata týdne ročního projektu (který vstoupil do elementu VODY) mi také pomáhala připomínat si vnitřní důvěru, kotvu atd.

Ano, když vše dobře dopadlo, oddychla jsem si.

Ale celé ty měsíce, kdy jsem nevěděla, jak to dopadne, jsem slyšela slova mého učitele:

„Stres ti ublíží víc než jakákoliv pokuta.“

REHABILITACE

Rok 2025 byl celkově věnován i rehabilitaci. Začala jsem už v loňském roce a absolvovala jsem 2 kola. Ortopéd byl rád, že chci cvičit. :-) První rentgen nic strašného neobjevil, ale čas od času se již roky objevují bolesti v kyčli, tak jsme se rozhodli, že je lepší s tím začít něco dělat, než bude hůř.

V první fázi jsme na to šli od krátkých achilovek  a vyvrtnutých kotníků, to vše už od dětství. Jako lektorka čchi kung vím, jak důležité je postavení chodidel. Jak se od chodidel staví celé tělo.

V druhé fázi jsme na to šli od stále citlivé jizvy po slepáku, také v dětství. Protože jako lektorka čchi kung také vím, jakou neplechu jizvy umí v těle dělat, a jak důležité je uvolnit fascie, které jinak dostávají kosti a klouby do poloh, do kterých nepatří.

Byla jsem fascinovaná, že mám ze svého pojištění (které jinak téměř vůbec nevyužívám) nárok na tak intenzivní dlouhodobou rehabilitaci (různé druhy cvičení). Chodila jsem cvičit 2x týdně a cvičila jsem i doma. Mám teď spoustu tipů na to, co je pro mě ideální dělat.

 

NÁVRAT DO BAZÉNU!

Posílala jsem fotky své matce, bývalé rehabilitačce. Obdivovala to, že v tomto centru mají i bazén! Ano, bazén byl pro mě letos extrémně důležitý – po mnoha letech jsem se vrátila do vnitřního bazénu! Cvičení ve vodě mě bavilo moc! A ještě víc mě bavilo se v něm prostě jen rochnit a masírovat tryskou svou jizvu.

Trochu jsem za něj připlácela, ale nic velkého (50 Kč). Víc jsem v druhém kolem připlácela za laser, který jsem se rozhodla na svou jizvu vyzkoušet. Pomohlo to? Nevím. Víc asi pomohlo troufnout si na masáž. :-)

V tom bazénu jsem si ale uvědomila, jak moc mě voda baví. A tak jsem si v prosinci koupila nové plavky a vyrazila do nově otevřeného Relaxačního centra (bazén a wellness) v Nymburce. Nalákala jsem tam spoustu kamarádek. A zkusila jsem si, jestli bych dala VŠ limit na záchranářství. 

Ne kvůli sobě, ale abych zjistila, jestli má moje dcera vůbec šanci něco podobného zvládnout, i kdyby ji na záchranářství v roce 2026 přijali. (Moc tam chce.) Pokud to nedám já, která plavat vždycky uměla rychle, jak by to mohla dát ona? Sport v krvi má, ale já byla vždycky jako ascendent v Beranu a sprinterka rychlejší. I v mém věku.

Dala jsem ten limit?

 

PROSINEC

Rok 2025 jsem hledala motivaci – pravidelně meditovat, pečovat s láskou o sebe – cvičit, zdravě růst, menopauzně nepřibírat. V neduální světě je to totiž s motivací komplikovanější než v duálním světě, kde fungujeme na principu touha/strach. Ačkoliv jsem si za ty roky vyřešila už hodě různých zádrhelů (různé strachy a neochoty pouštět to, na čem jsem lpěla), vnímala jsem, že to stále někde drhne a bylo pro mě prioritou to vyřešit.

Šíření neduálního Jiného světa jsem proto věnovala zdaleka méně prostoru a nadšení než v minulých letech.

Nořila jsem se spíš dovnitř.

Klasicky naskakuji na vlnu nadšení. Human Design mi letos ukázal, že není divu, že to tak mám.

Taková vlna je ale nevyzpytatelná – jednou přijde a jednou ji něco drží.

Já jsem ráda, že se na konci roku jedna vlna objevila – vlna skutečně vodní. :-)

A tak vznikl tento článek – Motivace aneb naskočit na vlnu.

 

ČCHI KUNGOVÉ PLAVÁNÍ

Plavat jsem začala hlavně díky novému centru v Nymburce, jak už byla řeč. A šlo mi také hlavně o to zjistit, zda zvládnu onen limit 2:45 na 100 m. Co jsem zjistila??

100 m mi trvá necelé 3 minuty. :-(

To není špatné uvážíme-li, že už nejsem dvacítka, a že pokud bych začala trénovat a vydržela rychlost 25 m, tak se dostanu cca na 2:30.

Když jsem dceru vytáhla do nymburského bazénu mezi svátky také (sama chtěla – a taky jsme nejdříve narychlo kupovaly spodní díl plavek), ukázalo se, že bude muset trénovat taky. A ještě víc.

Mám každopádně náskok – během prosince jsem chodila plavat 2x týdně i v Brně do 2 různých bazénů.

Jo, naskočila jsem nadšeně na vlnu – trénink mě odmala baví a relax ve vodě a ohřívání se v páře taky.

• Do konce roku jsem zvládla  trénovat novou žábu při plavání prsou. (Zjistila jsem, že jsem se kdysi sice přeučovala z kraulových nohou na žabí, ale úplně blbě.)
• A začala jsem trénovat i kraula! Nejdřív opatrně, protože nejvíc ze všeho mi nikdy nešlo při kraulu dýchat. Prošla jsem spoustu videí a návodů, kolikrát jsem lapala po dechu po pár tempech. Ale teď už zvládnu přeplavat kraulem 25 m bazén. :-)

A pak jsem objevila Totální plavání Vojtěchovského a jeho zahraničních protějšků Total Immersion Terryho Launglina. A zjistila jsem, že čchi kungovou lehkost mohu vnést i do plavání kraula, a tak nyní trénuji i to. Naštěstí mi nedělají problém úplné základy – důvěřovat vodě a její síle mě nadnášet.

Jak jsem už před lety psala – kdo kolem sebe plácá rukama ve strachu, že se utopí, ten se utopí. Kdo se uklidní, dýchá a vodě (životu) důvěřuje, ten je v bezpečí.

 

CO MI TAK JEŠTĚ ROK 2025 PŘINESL?

Dvě zklamání (co si tak vzpomínám):

• nevšimla jsem si, že můj oblíbený jihokorejský interpret TAEMIN je na evropském turné! Lístky byly už dávno pryč, když jsem to zjistila. Jestli bych sama na nějaký K-pop koncert chtěla jít, určitě je to TAEMIN. Toho bych jednou chtěla zažít na živo. Je to fakt legenda.
• nevyhrála jsem zájezd do Číny v soutěži s Mycomedicou. Což možná není zas takový problém, raději bych jela na Taiwan. A alespoň jsem si objednala zase nějaké ty houby od Mycomedicy, včetně podrobné knížky. Na začátku roku jsem měla intenzivní houbovou kůru (Coriolus, Maitake apod.), ve které jsem ale bohužel nepokračovala, tak teď nevím, jak moc je to užitečné. Ale jednou bych se tomu chtěla víc věnovat.
• musela jsem jednoho studenta vyhodit od praktické zkoušky na čchi kung instruktora. Byl to pro mě velký problém (i když pro něj jistě mnohem větší). Ale nedalo se jinak, bylo tam špatně snad téměř všechno. :-(
• mé snahy shodit nabraná kila a naskočit na ještě větší vlnu pravidelně selhávaly. Jen letní vipassanský pobyt a pár měsíců poté zafungoval jako vždy. Prostě je pro mě pořád důležitější dělat si (jíst si), co chci, ať je to cokoliv. :-) Ale toho se také jednou pustím. :-)

 

PRÝ BYL UPLYNULÝ ROK ROKEM DŘEVĚNÉHO HADA

Sice svůj rok podřizuji pěti elementům, ale celé roky jsem nikdy pod čínskou astrologii neřadila.

Mám to podobně jako s astrologií – vnímám, že roční cykly působí na každého jinak podle jeho individuálního planetárního nastavení. Říct, že rok 2025 přinese to a to mi přijde podobné jako říct, že Kozoroh dnes (nebo tento rok) má očekávat to či ono. Zjednodušeně. Teoreticky se může pouze hodit naladit se na danou energii podobně jako se ladím na proměny energie v rámci roku…

 

SEDÍ TO?

Pojďme se podívat, co jsem o roce Dřevěného hada na začátku roku četla a zda to zpětně sedí.

• Dřevěný Had je prý elegantní, moudré a hluboce intuitivní znamení čínského zvěrokruhu. Rok měl být ve znamení klidné, avšak silné energie, která nás povede k osobnímu růstu, hlubšímu porozumění a promyšleným krokům.

(Hmm, každý můj rok mě svými silnými energiemi vedl k osobnímu růstu, hlubšímu porozumění a promyšleným krokům!)

• Had je prý symbolem moudrosti, intuice a transformace a má schopnost vnímat věci do hloubky.  Ve spojení s dřevěnou energií má být jeho rok má být rokem růstu, kreativity a harmonie.

(Hmm, každý můj rok vedu tímto směrem a rostu, kreativní jsem až běda a harmonii vytvářím.)

 

JAK NA ZVÍŘATA ROKU, KDYŽ TO, CO MI RADÍ, DĚLÁM KAŽDÝ ROK?