Přemýšlela jsem, co mě při studiu originálu, překladů a výkladu 22. kapitoly Tao-te-ťingu zaujalo nejvíc.
- Waynův pohled (Wayne Dryer), že kapitola je hlavně o životní flexibilitě? Že životní bouře nejlépe zvládneme, když nejsme zatvrzelí, ale otevření jiným pohledům?
- Nebo Linův pohled (Derek Lin), že kapitola je hlavně o tom JEDNOM (Tao), které pro nás má být to nejdůležitější?
- Nebo Bruceův pohled (Bruce Frantzis), že začátek kapitoly vypovídá o dualitě, tj. proměnlivosti jinu a jangu (jedno se překlápí v druhé), a tak mudrc dává přednost nedualitě? (Také Jednotě.)
Ale jako překladatelku mě asi ze všeho nejvíc zaujala Bruceova kritická poznámka vůči překladům, které se snaží být buď filozofické, filologické nebo básnické, a tak nakonec nepředají to, co Tao-te-ťing ve skutečnosti říká.
Protože já už to musím říct: existuje jeden z modernějších překladů, od kterého jsem si hodně slibovala, ale kapitolu za kapitolou jsem zklamávána. Ano, nevychází z originálu, ale to nemusí být na škodu. Ale z mého úhlu pohledu už ten text není Tao-te-ťing. Je to jen parafráze na něj s mnoha důležitými významovými odchylkami. Continue reading „NESVÁŘÍ SE, A PROTO VÍTĚZÍ (Tao, 22)“