Rubrika: Přítomný blog – ZÁKON BDĚLÉ POZORNOSTI A VDĚČNOSTI

… něco musí skončit. :-) Však to asi znáte. Už jste se zamysleli nad tím, co končí u vás a co nového vám to tedy otevírá? Třeba vás čtení tohoto článku k podobnému ohlédnutí inspiruje? :-) A třeba najdete pár tipů k tomu, jak za sebou nechat to, co vás tíží, smířit se s tím, co vás trápí (a přitom nerezignovat) a nenechat si užírat zbytečně energii. Sami sebou. :-)

A v mém případě tento týden končí desetitýdenní období elementu KOV, které mě provázelo koncem léta a začátkem babího léta. Už jste si někdy zkusili sladit svůj život s přirozeným cyklem naší Země, jejímž jsme součástí?? (A zjistit, co za perly hlubinách objevíte??)

U mě k tomu vedla cesta přes čínskou medicínu a čínskou filozofii a její učení o pěti elementech a jejich vztazích ke všemu kolem nás a v nás. Včetně ročních období. Znáte tento komplexní přístup k životu? A od té doby, kdy jsem začala svět vnímat i tímhle úhlem pohledu, každý týden žasnu. :-)

Žasnu i tento týden, jak se téma posledního týdne elementu KOV sladil s tím, kam jsem chtěla v neděli zamířit (k Léčebným kódům).

A jsem zvědavá, jestli budu žasnout i poté, až se v následujících 3 článcích ohlédnu za tím, co mi vlastně období elementu KOV dalo? Stálo za to už snad poosmé takto k týdnům svého života přistupovat??

NECHAT ZA SEBOU TO, CO VÁS TÍŽÍ

To je v podstatě smyslem týdnů elementu KOV, když se sladíte s energií kovového období. I stromy postupně přestávají zásobovat energií své listy. Určitě jste si všimli, že ony pak odpadnou samy, že? :-) Poryv větru pomůže, ale strom sám jen tak stojí a jen si řídí, kam směřuje svou energii… a to můžeme udělat i my. A nechat přirozeně odpadnout to, co nám už nesvědčí.

Co tyto týdny přinesly mě? (A odnesly něco?? :-)) 

(Už se těším na to, jak budu procházet shrnutí jednotlivých týdnů, které tento rok většinou vznikaly jako terapie psaním… skrze odkazy se k nim můžete dostat i vy…)

• Týden vděčnosti mi přinesl radost, že dnes už to, co mě vyvádělo z míry, zvládám mnohem líp! Jako by už docela odvál tu představu, že to náročné musí být stresující. Uvědomila jsem si s vděčností, že mnohem častěji již umím v hlavě přecvaknout z to nedám na to bude zajímavý. Ze stresu na dobrodružství. Vnímat svět kolem sebe a sama sebe spíš energeticky než skrze myšlenky a emoce. To víte, že strach i vzrušení jsou na úrovni energie stejné? Než do toho zapojíte hlavu a své hodnocení toho, co v sobě cítíte, na základě minulých zkušeností??

Je to tedy mnohem náročnější, když ve vás druhá strana vyvolává pocit, že je důležité to dát. Protože pak váš výkon nějak hodnotí, ať jakkoliv sofistikovaně a konstruktivně. Stále za tím vším tušíte nějaká očekávání, i když nepřiznaná a možná neuvědomovaná. Ale pořád si můžete říct, že to bude třeba nakonec zajímavý, a trochu se od působení toho vnějšího tlaku na výkon osvobodit. :-) Ovlivňuje vás to, ale tolik nezžírá. :-)

KUDY VEDE CESTA ZA SMÍŘENÍM S TÍM, CO JE, DÁL?

V podstatě jde totiž v období elementu KOV hlavně o to nevzdorovat tomu, co k nám přichází, nebo oč přicházíme. Podobně jako strom se zuby nehty nedrží svého listí.

A protože jsem tvrdohlavý Beran i Kozoroh (Ascendent a Znamení), asi je vám jasné, že vzdorovat já umím pěkně. A tak na podzim v období elementu KOV už léta hledám cestičky, jak nevzdorovat a nebojovat s tím, co se mi nezdá. Ale zároveň nerezignovat.

Jak najít tu Zlatou střední cestu. Jak vyřešit tento koán. :-)

Když v sobě na začátku probudíme schopnost dívat se na svět a sami na sebe s větší dávkou vděčnosti, je pak i bezpečnější začít se dívat na svět bděleji a jasněji. Neutíkat hned před tím, co nás tíží, do pozitivnějších světů. To, co nás tíží, potřebuje většinou vyléčit, a ne zaplácnout náplastí se sluníčky. :-)

• A tak týden bdělé přítomnosti a moudrosti mi přinesl onen nezapomenutelný zážitek se spodním tan tienem, jehož přesné umístění jsme během jednoho z víkendů našeho instruktorského čchi kungového kurzu hledali. Přišel sice až někdy ve 3 ráno, když jsem se probudila, ale byl to okamžik, kdy najednou jako by se onen pocit černé díry, jak jsem to při cvičení nazvala, proměnil v singularitu.

V pocit naprosté jednoty, kdy najednou všechny příběhy, ať už pozitivní nebo negativní, ztrácejí na důležitosti. Ten kořen všeho je totiž najednou jinde než u minulých zážitků, které nás nějakým způsobem v životě snad ovlivnily. A co odnesl? Právě ten pocit, že je potřeba něco řešit. :-) Stačí se ponořit do této jednoty.

Třeba v meditaci. Máte nějaký způsob, jak se noříte do jednoty? Nebo jste ani jednotu, ani žádný způsob pro sebe ještě nenašli??

VÍTE, CO Z VÁS VYSÁVÁ ENERGII?

Většinou myslíme na energetické upíry (a na to, že se jim tedy asi musíme vyhýbat??) Někdy myslíme na to, že máme žít své sny, dělat, co nás naplňuje, ve společnosti lidí, kteří nás podporují. A to nás pak nabíjí. Jistě. Je dobré mít kolem sebe ty, kteří vás nabíjí (aniž byste vy je vysávali).

Ale napadlo vás někdy, kolik energie vám sebere vzdor vůči tomu, co je?? Stěžování si na to, co je, boj s tím, co je? A pokud vás to již napadlo (protože i tyto střípky moudrosti různě kolují, jen ne tak často), už jste si její platnost někdy v praxi otestovali?? Právě testování různých teorií v praxi já během STROMU ŠTĚSTÍ často dělám. :-)

• Týden energie mi paradoxně energii nakonec sebral. :-) Ale přinesl mi poznání, jak daleko jsem se v uplynulých měsících dostala v péči sama o sebe a svou energii po stránce pohybu a stravování. Najednou mi dovolená u moře, kde jsem obvykle odpočívala a užívala si zdravé jídlo plné ryb a zeleniny, sebralo to, nač jsem byla dosud zvyklá, a co mi přinášelo radost a pohodu. (A jako bonus i kila dolů.) Ještě zdravější stravování a větší dávky pohybu a tance.

Ale protože to špatné nám často přináší i nějaký ten dar (jen se na ně zaměřit, všimnout si ho a pak ho i využít), dostala jsem tento týden možnost hlouběji se rozhodnout pro to, co mi dělá dobře. Ono, když po měsících keto a low carb nebo detox stravy zjistíte, že vám ty sladkosti už vlastně vůbec nechutnají, i to je úžasné poznání, které vám brání se vrátit k tomu, co vám dobře nedělá.

Vy víte, co vám energii bere? A víte, že někdy se ani nemusíte dopovat kávou, abyste měli energie víc? Že stačí rychlá masáž, krátké protažení (i kočky to dělají), nebo prostě trochu pohybu do toho života. Spousta energie je v nás totiž lapená – je ji pustit, ať se trochu rozproudí.

A TO BYL JEN ZAČÁTEK :-)

Už první tři týdny pro mě byly hodně významné.

Připravovaly mě na to, co bude následovat (hlavně ta část o vděčnosti a dobrodružství). Vtáhly mě opravdu dovnitř (jak je to ostatně pro element KOV typické). Dál od všech těch příběhů k opravdovým kořenům, k tomu JEDNOMU, singulárnímu, neduálnímu. K tomu, co je mnohem důležitější. A ukázaly mi, že cesta zpátky k tomu, nač jsem byla dosud zvyklá, už není. Že mi to jen ubírá energii.

A otevřely mě výzvám a rozhodnutím. 

Jak ta cesta elementem KOV pokračovala, o tom zas v pokračování…

A pokud jste také zvědaví, co vám Život vnese do života, když mu na celý týden předložíte nějaké téma, které ve vás může spustit zajímavé objevy a změny, budu ráda, když se ke mně přidáte. Vstup do následujících dvou týdnů elementu ZEMĚ (které jsou zcela ZDARMA) najdete zde (začínáme už 25.11. 2021):

VSTUPTE DO PROJEKTU STROM ŠTĚSTÍ

(A už brzy nás čeká zimní období elementu VODA věnované vnitřní jistotě a odvaze, důvěře i sebedůvěře.)

Když máme ten týden věnovaný péči o tělo a mysl, proč vás neseznámit s něčím, co možná ještě neznáte, protože jste to nemuseli řešit… a tak vám, podobně jako mně předtím, uniká jeden velký svět úžasných keto a nízchosacharidových chutí. :-) Víte, že když chcete jíst zdravě (nebo i hubnout), že i ty bábovičky si můžete dopřát?? (Viz níže.)

Ten den mám zapsaný ve speciálním sešitku. 3.6. 2021. 

Den, kdy jsem se rozhodla zvážit, změřit a pustit se do cesty, jak ze sebe shodit všechna ta kila, která jsem hlavně za covidové období přibrala. Plus mínus 10 kg, to nevím přesně, protože první záznam mám z 30.8. 2020. A vzpomínám, že už v červnu jsem se radovala, že jsem na týdenním pobytu ve tmě zhubla.

Nicméně za uplynulé roky, které pro mě byly hodně těžké (viz celý můj blog :-)), jsem plíživě přibírala. Nic, co by mě moc trápilo. Nikdy to nešlo přes mou magickou hranici 60 kg. Přes hranici, přes kterou jsem se nikdy nedostala, protože jsem klasický jangový typ (nebo typ váta podle ajurvédy). Klasický rychlý Beran… než se otočíte, proběhnu kolem vás s radostí na autobus.

Hurá – ten pocit rychlosti, vlajících vlasů, to dobití cíle, který se vám chystá zdrhnout – možná to neznáte. Ale já jo. :-)

DÍKY COVIDU…

Continue reading „Keto, low carb, hubnutí aneb pečovat o svoje tělo“ →

Postavit se tváří v tvář tomu, co nás trápí, nebývá úplně snadné. Jenže přesně to bylo téma tohoto týdne. Snadno se to řekne, ale i když se už rozhodneme, že si na něco takového troufneme, jak vlastně na to?? Však jsme se tomu dlouho vyhýbali právě proto, že to je tak těžké! Že jsme měli pocit, že to nezvládneme! Že chceme raději něco růžovějšího a radostnějšího….

Ne, rozhodně nedoporučuju rýpat se ve svých emocích. Nechat jim zcela volný průběh a řádně si v tom všem bolavém vymáchat čumák. (I když někdy i to zabere.) Není nutné hned řešit svou minulost a znovuprožívat, kdy vám kdy co řekl a udělal, abyste ze sebe tuhle polapenou energii traumatu dostali. To není to, co myslím, oním postavit se tváří v tvář tomu, co nás trápí. Však stačí pracovat i na úrovni energie (třeba čchi kungem). Continue reading „11 ZPŮSOBŮ, JAK PEČOVAT O SVÉ NEGATIVNÍ POCITY“ →

Tohle téma pro mě bývalo v mém ročním projektu ABSURDISTÁN / STROM ŠTĚSTÍ vždycky docela náročné. Jak jinak poznat to proč, než když narazíte na něco, co vás trápí?? Logické, ne??

Tento projekt opravdu není jen o tom cítit se líp, ale také o tom nebát se podívat tváří v tvář i na to, co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Nestrkat je pod koberec. Vědět, že ač se nakonec stane cokoliv, vy to ustojíte.

A jak se říká, co chcete, to i dostanete. Tak proč se tím trápit? :-)

Když jsem toto téma otevírala v roce 2014 poprvé, úvodní článek týdne se jmenoval „Hra na slepou bábu kolem rozpálených kamen”. (Kdo jste v projektu se mnou, odkaz na něj najdete pod hlavičkou týdenního plánovače.) Jednou z 50 věcí, které mi totiž přišla fakt absurdní, je nevidět, že tam ta kamna jsou. Či spíš předstírat, že je nevidíme. Chovat se, jako by tam nebyly… a vlastní slepotou si pak přivodit popáleniny.

Není nutné se kamen bát.

Je nutné o kamnech vědět.

Ten rok jsem pak na konci týdne popsala, jak jsem se během víkendu sama doma (manžel s dcerou zřejmě kamsi vyrazili), propadla do těch hlubin myšlenek a emocí. Ne tak, že bych se v tom jen utápěla. Ale jako když se potápěč noří do hlubin, aby vytáhl nějakou tu zářivou perlu. :-)

V roce 2018 jsem zase popsala, jak jsem si právě tento týden stála na křižovatce – jít cestou, která pro mě přestavuje výzvu, nebo si najít nějakou pohodlnější a radostnější. Ale možná nakonec méně přínosnou? Psala jsem o snu, který jsem ten týden měla – o tom, jak jsem chtěla odjet z nějaké párty a tak dlouho jsem tam kohosi přemlouvala, až mi tedy vyhověli. Myslela jsem si, že konečně bude po mém. Že konečně pojedu tam, kam chci. Ale byl to omyl. V autě nakonec kohosi zabili a já skončila opět na oné párty.

Že prý ještě není konec a o to nejlepší bych byla přišla.

Někdy se chceme něčemu vyhnout, protože to není podle našich představ, ale pak přijdeme o ten bonbónek na konci. Nebo jak jsem psala před více jak 20 lety v jedné ze svých básní (dneska je najdete v e-knize Žít je umění milovat aneb záchranný kruh ve chvílích nejistoty) – Život je jako milenec. Když se mu plně neodevzdáte, přijdete o to závěrečné vyvrcholení. :-) Continue reading „PROČ SE NEVYHÝBAT TOMU, CO NÁS TRÁPÍ??“ →

Téma minulého týdne a vůbec téma, které jako by rezonovalo v tolika lidech. I ve mně. Třeba dnes se cítím hodně unaveně. A jsem za to ráda. :-)

Proč proboha?? Vždyť jsem zažila týden, kdy bych měla odpočívat a tu energii čerpat. (Strávila jsem týden na dovolené v Bulharsku.) Ale zatím jsem o spoustu energie kupodivu přišla.

Přišla jsem totiž o ten zaběhaný režim, který jsem měla.

O zaběhané stravování, o zaběhaný pohyb (a ne, běhat není mým zvykem). :-)

Snažila jsem se vnést do svých dovolenkových dnů i trochu toho pohybu, ale bylo to málo. Asi nejvíc mi chyběly K-pop tance, u kterých vydržím klidně i hodinu. (A snadno se to pak propojí s nějakým tím strečinkem.) Plavání ani procházky po pláži to fakt nenahradí…

S matkou toho většinou navíc stejně už moc nenachodíme, ta už moc té energie nemá, takže opravdu pořádných procházek po pláži bylo jen málo. Zato hned první den jsme vyrazily s matkou na ranní strečink v rámci animátorských aktivit. Byla jsem překvapená, že chtěla jít. A ještě víc překvapená, že některé věci zvládala v osmdesáti letech líp než mlaďoši před ní. :-))))

A tak jsem se během dovolené vrátila tak trochu do starších dob, asi abych zjistila, jak moc jsem se za pár uplynulých měsíců posunula a jak snadné je energii načerpat. A zase o ni přijít. Co všechno mi dělá dobře. A co ne. A hlouběji se rozhodnout pro to, co mi dělá dobře.

A to se nebavíme o čchi kungu, protože to je velmi specifické cvičení, díky kterému vím ze zkušenosti, jak se dá energie načerpat a jak se cítit lehce a spokojeně. Ale čchi kung moc lidí nezná. Ale i bez něj je možné cítit se mnohem líp. Stačí vnést do života trochu pohybu a jíst to, co vám dělá dobře. :-)

Máte ho a znáte to?? Continue reading „Co z nás vysává nejvíc energie??“ →

Bulharsko se nám přesunulo z oranžové zóny do červené. Dcera, 14 let na to prohlásila, že by nejradši nikam nejela. Že to bude děsně stresové. Test před odletem tam, test před odletem zpět, karanténní meč nad hlavou, kdyby náhodou. A zcela jistě samoizolace po návratu. Což, vzhledem k tomu, že by nemusela do školy, jí vadí ze všeho nejmíň. :-)

Na její slova o stresové dovolené jsem já reagovala: „Ne, bude to dobrodružství!!” Jestli mám být tento týden za něco vděčná, pak za to, že se mi v některých okamžicích stres přesouvá do kolonky dobrodružství. :-)

Vzpomínám, jak jsem kdysi před lety začala poprvé vnímat, že strach je energeticky stejný jako vzrušení. Jen ta myšlenka, kterou to provází, je jiný. „To nedám” vs „To bude zajímavý.” Není tak snadné přecvaknout z mysli na to energetické vnímání a uvolnit se. O něco jednodušší je uvažovat trochu jinak. Ale když vám srdce divoce buší a vy nejste zvyklí to vnímat energeticky ale skrze emoce a myšlenky, ani pozitivní myšlení vás nemusí zachránit.

Tento týden věnovaný vděčnosti jsem se často přistihla, že se v myšlenkách vracím k jedné otázce: „Zač jsem vlastně vděčná??“ Jako bych si chtěla připomenout všechno to, zač jsem ve svém životě ráda. Do naší FB skupiny jsem sdílela třeba fotku lesa. Protože po letech prožitých na Blízkém Východě oceňuju každičký strom. (A také déšť.)

Ale ze všeho nejvíc mě napadala jedna myšlenka. Že to, čemu jsem se tak dlouho bránila, je vlastně docela Ok. Že to, co jsem ta dlouhá léta vždycky cítila, že na to nemám, najednou zvládám! (A zač jiného být vděčný??) Kdysi dávno jsem měla pocit, že bych bez toho ztratila pevnou půdu pod nohama… a jo, zanedlouho jsem ji při jednom dobíhání tramvaje fakt ztratila. A zlámala si takovou malou kůstku v levé noze.

Dneska jako bych konečně měla přístup k tomu, co jsem vždycky chtěla – k vnitřní motivaci, která nevychází ani ze strachu, ani z touhy. K té neduální motivaci. Protože, jak praví psychologie, jednáme buď z touhy po tom, abychom se cítili líp, nebo ze strachu, že zažijeme něco nepříjemného. Mě často popohánělo to, co by se dalo nazvat: „Když to neumím udělat pro sebe, udělám to pro druhé.” S tím, že dokud pro druhé děláte to, co vám osobně dělá dobře, co je pak na tom špatného??

Špatného v podstatě nic. :-) Ale nevýhoda to je ve chvíli, kdy na všechno zůstanete sami. Takže zlatý covid, který mě oddělil od toho všeho, co mě popostrkovalo vpřed. Nebo co jsem chtěla, aby mě popostrkovalo vpřed. Nemluvě o tom, že jsem právě takto covidové období i vědomě využila. Odstříhnout se. Když lockdown, tak lockdown. :-) Já jsem totiž ráda sama. :-) (A s rodinou samozřejmě. :-))

Když jsem se ptala sebe sama, zač jsem vděčná, vzpomínala jsem také Na všechna ta videa Yeonmi Park o tom, jak to chodí v Severní Koreji. Dlouhá léta jsem slýchávala jedno buddhistické moudro, že máme být vděční za své lidské zrození a využít ho naplno pro dobro své i ostatních bytostí. Zní to hezky, ale já nemívala pocit, že jsem o ten život zrovna stála.

Paradoxně videa Yeonmi Park, která mě přece mohla jen utvrdit v přesvědčení, že svět není místo, kde by se chtěl člověk dobrovolně narodit, zafungovala k mému překvapení jinak. Najednou jsem měla opravdu pocit, jak ohromné priviligium je narodit se v Evropě.

I když jsem viděla chudé egyptské děti prodávat ve starobylé kavárně Fíšáwí na Chán al-Chalílí papírové kapesníčky a i když jsem byla jednou pozvaná na večeři do rodiny klučiny, který nám připravoval koně k jízdě kolem pyramid (a kuchyň byla, pokud si vzpomínám, jen vařič před vchodem), asi mi to v mých dvaceti nedocházelo. Takže i za to, že jsem jsem měla to štěstí narodit se v Československu jsem vděčná. :-)

Těch věcí, které mi v životě dělají radost, je spousta! Ale čím dál víc mi dělá radost hlavně fakt, že to, co by mě před lety vyvádělo z míry, umím dnes už využít líp. A to je asi to hlavní, tak trochu neduální, poznání, které mi týden vděčnosti přinesl.

Článek je shrnutím týdne věnovaného tématu VDĚČNOST v rámci podzimní části ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Při jeho psaní jsem se vrátila k technice terapie psaním (víc o ní ZDE).

To jest, psala jsem, co mi prsty na klávesnici přinesly. :-) A čekala jsem, s čím přijdou a kam mě zavedou.

STROM ŠTĚSTÍ už dnes není celý otevřený celý rok zdarma, ale pokud si budete chtít zdarma vyzkoušet mezidobí věnovaná elementu ZEMĚ (a vnitřnímu klidu a vyrovnanosti), můžete si na ně počkat. A mezitím každou neděli dostávat zprávy z Jiného světa. :-) 

VSTUP DO JINÉHO SVĚTA